Co jsou to „méně významné instituce“?

13. prosince 2022

Všechny dohlížené subjekty jsou standardně klasifikovány jako méně významné (dále též LSI). Stávají se významnými – kdy spadají pod přímý dohled ECB – pouze tehdy, pokud splňují alespoň jedno z kritérií stanovených v nařízení o jednotném mechanismu dohledu (SSM). Tato kritéria se týkají velikosti banky, jejího významu pro hospodářství v její zemi nebo EU jako celku a významu jejích přeshraničních činností. K říjnu 2022 bylo 111 bank klasifikováno jako významné instituce (dále též SI) a více než 2 000 jako méně významné instituce.

Mnoho méně významných institucí poskytuje své služby v rámci menších komunit nebo regionů. Do této skupiny patří například většina spořitelen a družstevních záložen. Dále mohou méně významné instituce nabízet specializovanější služby a produkty, než nabízejí významné instituce, jako je financování motorových vozidel, hypoteční bankovnictví, úvěrování konkrétních sektorů a poskytování služeb v oblasti cenných papírů.

Nad méně významnými institucemi dohlížejí vnitrostátní orgány dohledu pod dozorem ECB, zatímco nad významnými institucemi dohlíží přímo ECB. Dohled nad nimi a funkce dozoru se řídí zásadou proporcionality. Ta zajišťuje, že očekávání a požadavky orgánu dohledu odpovídají velikosti, systémovému významu a rizikovému profilu dohlížených bank a že zdroje dohledu jsou efektivně alokovány. Minimální standardy však musí dodržovat všechny banky, a proto od nich z důvodu proporcionality nelze upustit.

Pro usnadnění tohoto proporčního nakládání se banky klasifikují podle svých charakteristik. To znamená, že klíčovým východiskem pro uplatňování proporcionality je diferenciace mezi významnými a méně významnými institucemi. Další rozlišení mezi méně významnými institucemi je možné po zavedení malých a nepříliš složitých institucí (SNCI) v důsledku revidovaného nařízení o kapitálových požadavcích (CRR II). Atributy specifické pro jednotlivé banky, jako je rizikový profil, obchodní model, přeshraniční činnosti a velikost, jsou dodatečnými faktory diferenciace, které se používají k určení vhodné úrovně zapojení dohledu (pokud jde o četnost, rozsah a hloubku kontrol v oblasti dohledu) a podávání zpráv v oblasti dohledu.