Dohled a dozor nad méně významnými institucemi
Méně významné instituce (dále též LSI) jsou malé a střední banky, nad nimiž vykonávají přímý dohled vnitrostátní příslušné orgány pod dozorem ECB.
Níže naleznete odpovědi na některé z nejčastěji kladených otázek týkajících se dohledu nad méně významnými institucemi a oblasti dozoru, které by vám měly pomoci se s daným tématem seznámit.
Souhrnné informace o organizaci dozorové funkce a dohledu nad méně významnými institucemi, o činnostech vykonávaných ECB a vnitrostátními příslušnými orgány, jakož i o struktuře a rizikové situaci sektoru méně významných institucí v Evropě lze získat ze zprávy o dohledu nad méně významnými institucemi a funkci dozoru.
Zpráva o dohledu nad méně významnými institucemiCo určuje význam banky?
Všechny dohlížené subjekty jsou standardně klasifikovány jako méně významné.
Stávají se významnými – a spadají tedy pod přímý dohled ECB – pouze tehdy, pokud splňují alespoň jedno z kritérií stanovených v nařízení o jednotném mechanismu dohledu (SSM). Další informace o těchto kritériích naleznete v níže uvedených odkazech.
Kdo vykonává dohled nad méně významnými institucemi?
Nad méně významnými institucemi vykonávají přímý dohled jednotlivé vnitrostátní příslušné orgány a nepřímý dohled ECB, zatímco nad významnými institucemi vykonává přímý dohled ECB.
Informace o tom, zda je banka klasifikována jako významná nebo méně významná instituce – a tedy, kdo nad ní vykonává dohled – naleznete na seznamu dohlížených subjektů ECB. ECB přezkoumává význam každé banky alespoň jednou ročně.
Jak se proporcionalita odráží v dohledu?
Zásada proporcionality zajišťuje, že očekávání a požadavky orgánu dohledu odpovídají velikosti, systémové významnosti a rizikovému profilu dohlížených bank a že zdroje dohledu jsou efektivně alokovány.
Jednotný mechanismus dohledu zohledňuje proporcionalitu v oblasti dohledu a dozoru několika způsoby. Jeho klasifikační systém je klíčovým prostředkem k zajištění účinné proporcionality, což se následně promítá do přiměřených přístupů k podávání zpráv orgánům dohledu a očekáváním v oblasti dohledu (např. ve vztahu k systémům řízení a povolovacím postupům), jakož i k intenzitě a rozsahu každodenních činností a hodnocení dohledu. Klasifikační systém ECB rozlišuje mezi LSI s velkým dopadem a vysoce rizikovými méně významnými institucemi, ale posledně jmenované se používají pouze interně pro účely intenzity dohledu. Klíčem k zajištění proporcionality jsou rovněž kritéria pro malé a nepříliš složité instituce (SNCI) stanovená v nařízení o kapitálových požadavcích (CRR).
Co je to malá a nepříliš složitá instituce?
Nařízení CRR II zavedlo pojem malé a nepříliš složité instituce (dále též SNCI).
Aby se instituce kvalifikovala jako malá a nepříliš složitá, musí splnit devět kritérií uvedených v příslušném článku CRR (čl. 4 odst. 1 bod 145).
Je na bankách, aby určily, zda jsou SNCI; v zásadě by tak měly činit průběžně. Očekává se, že méně významné instituce budou informovat své vnitrostátní příslušné orgány o tom, kdy dojde ke změně jejich statusu, tj. kdy se začnou považovat za SNCI, nebo kdy již nesplňují všechna kritéria stanovená v CRR. To vnitrostátním příslušným orgánům nebrání v tom, aby určily, zda by banky, nad nimiž vykonávají dohled, měly být považovány za systémově významné instituce v souladu s příslušnými kritérii CRR, a aby o výsledku těchto zjištění informovaly dotčené banky.
Co se vyžaduje pro povolení k činnosti?
ECB odpovídá za udělování licencí všem bankám v SSM – tj. významným i méně významným institucím – ve spolupráci s relevantními vnitrostátními příslušnými orgány.
Další informace o povoleních k činnostiMusí naše banka platit poplatky za dohled?
Všechny banky pod dohledem ECB, ať už přímým či nepřímým, musí platit roční poplatky za dohled, které se vypočítávají na základě významu banky a jejího rizikového profilu.
Vše o poplatcích za dohled