14. června 2017
Jsou čtyři důvody, proč může být banka prohlášena za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné:
V době, kdy je banka prohlášena za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné, musí být splněna nebo je pravděpodobné, že bude splněna jedna z výše uvedených podmínek.
Selhání banky se všeobecně považuje za mimořádně významnou událost vzhledem k zásadní úloze, kterou banky v ekonomice hrají. Poskytují lidem a podnikům životně důležité služby, např. poskytují úvěry, přijímají vklady a zpracovávají platby. Je tedy důležité zajistit, aby tyto služby byly v případě selhání banky i nadále poskytovány.
Navíc je finanční systém vysoce integrován. Nedávná finanční krize ukázala, jak se mohou problémy ve finančním sektoru rychle a rázně šířit, nejsou-li efektivně řešeny.
Jakmile je jednou prohlášena za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné, banku převezme Jednotný výbor pro řešení krizí – orgán pro řešení krizí významných bank spadajících pod evropský bankovní dohled i přeshraničních méně významných bank. Výbor rozhodne, zda je na řešení krize banky veřejný zájem (pokud ne, jde banka do likvidace), a jaká opatření k řešení by se měla uplatnit.
Klíčovými cíli řešení krize jsou:
ECB, která vykonává přímý dohled nad přibližně 120 významnými bankami, během celého procesu řešení krize s Jednotným výborem pro řešení krizí úzce spolupracuje.
Jednotný výbor pro řešení krizí
Plánování je jednou z významných částí efektivního řešení krizí bank, které jsou prohlášeny za banky v selhání nebo za banky, jejichž selhání je pravděpodobné.
Banky musí každoročně připravovat ozdravné plány, které jejich orgán dohledu (v případě významných bank ECB) posoudí. Ozdravné plány specifikují možné scénáře, které by mohly nastat, pokud by se banka dostala do finančních potíží, a stanovují opatření, která by banka mohla přijmout, aby mohla pokračovat v činnosti a předešla tak selhání. Banka ve finančních obtížích by například mohla získat dodatečný kapitál, omezit plánované úvěry nebo prodat aktiva.
Plán řešení krize má naopak podobu vyjádření „poslední vůle“, která stanovuje, jak by banka ukončila svou činnost, pokud by bylo rozhodnuto, že již dále není životaschopná. Účelem je stanovit nejdůležitější funkce banky, určit a odstranit překážky jejího ozdravení a připravit ji na možné řešení krize. Orgán příslušný pro řešení krizí odpovídá za přípravu plánu řešení krize pro každou banku, a to podle informací získaných od banky a orgánu dohledu, který je během procesu konzultován.
Po rozhodnutí, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, Jednotný výbor pro řešení posoudí, zda existují v soukromém sektoru alternativní řešení, která by bylo možné přijmout a v přiměřené době tak zabránit selhání, a zda je veřejném zájmu, aby řešení krize proběhlo (namísto likvidace banky v běžném insolvenčním řízení). Jinak řečeno, Jednotný výbor pro řešení krizí vyhodnotí, zda by selhání mohlo například způsobit finanční nestabilitu nebo poruchy na trhu.
Stanoví-li Jednotný výbor pro řešení krizí, že žádná řešení soukromého sektoru nejsou proveditelná a že veřejný zájem bude nejlépe zohledněn prostřednictvím řešením krize, může přijmout program řešení krize.
Jednotný výbor pro řešení krizí má pro řešení krize k dispozici řadu různých nástrojů:
V každém členském státě je zaveden systém pojištění vkladů, který vkladatelům nahradí prostředky, pokud jejich banka selže a jejich vklady již nejsou dostupné. Chráněny jsou vklady do výše 100 000 EUR. Členy tohoto systému musí být všechny banky. Současně jsou povinné do fondu platit příspěvky.