Co je to SREP?

16. června 2016 (aktualizováno 13. listopadu 2017)

Orgány dohledu pravidelně posuzují a měří rizika pro každou banku. Tato hlavní činnost se nazývá proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (Supervisory Review and Evaluation Process neboli SREP). V jeho rámci jsou zahrnuta veškerá zjištění orgánu dohledu za daný rok a bance jsou uloženy „úkoly“.

SREP zobrazuje především postavení banky, pokud jde o kapitálové požadavky a způsob, jak banka řeší rizika. V rozhodnutí SREP, které orgán dohledu zasílá na konci procesu bance, jsou k řešení zjištěných nedostatků stanoveny hlavní cíle. Ty pak musí banka ve stanovené lhůtě „napravit“.

Na co se orgány dohledu zaměřují?

K zajištění rovných podmínek je zásadní uplatňovat na banky stejná měřítka. SREP dává orgánům dohledu k dispozici harmonizovaný soubor nástrojů k prověření rizikového profilu banky ze čtyřech různých úhlů.

1. Obchodní model: orgány dohledu hodnotí udržitelnost obchodního modelu každé z bank, jinými slovy, zda vykonává širokou škálu činností, nebo zda se zaměřuje jen na několik obchodních aktivit. Banka, která se zaměřuje např. výhradně na lodní průmysl, by byla vysoce zranitelná v případě útlumu světového obchodu nebo v případě přílišné úvěrové angažovanosti vůči loděnicím a potřebuje toto riziko řídit.
2. Správa a řízení, řízení rizik: orgány dohledu se zabývají organizační strukturou banky se zaměřením na její řídicí orgány a zkoumají, zda jsou její rizika vhodně řízena.
3. Kapitálová rizika: orgány dohledu analyzují, zda má banka dostatečnou záchrannou síť k absorbování ztrát, které vznikají v důsledku např. kybernetických útoků na její IT systém, prudkého poklesu cen ropy nebo toho, že dlužníci nesplácejí včas úvěry.
4. Rizika likvidity a financování: orgány dohledu prověřují schopnost banky pokrýt neplánované hotovostní potřeby, např. v dobách hospodářské nejistoty, kdy mohou vkladatelé vybírat mnohem více peněz, než je běžné.

Jak je SREP využíván?

Společné týmy dohledu provádějí SREP průběžně a jednou za rok připravují individuální rozhodnutí SREP. Každá banka obdrží dopis s uvedením konkrétních opatření, která musí v následujícím roce zavést.

Toto rozhodnutí SREP je připraveno podle profilu každé banky. Obecně platí, že každá banka musí splňovat zákonné požadavky na minimální objem drženého základního kapitálu. To se často označuje jako „pilíř 1“.

A tady vstupuje „do hry“ SREP. V rozhodnutí SREP, které je sepsáno pro konkrétní banku, ji může orgán dohledu vyzvat, aby držela dodatečný kapitál, nebo stanovit kvalitativní požadavky (označované zpravidla jako „pilíř 2“). Tyto kvalitativní požadavky se mohou týkat řídicí struktury banky nebo jejího managementu.

Jednotlivá rozhodnutí SREP podporují ostatní činnosti dohledu a přispívají k důslednému a nepřetržitému sledování bank. Vstupují do strategického a provozního plánování nadcházejícího cyklu dohledu a mají přímý dopad na četnost a hloubku činností dohledu na dálku a na místě u konkrétní banky.

Co to znamená pro banky?

Každá banka je jiná: některé se zaměřují na tradiční obchodní bankovnictví, jiné zase spravují finanční aktiva dalších společností. Jedny mají expozice v jednom specifickém sektoru, druhé zase dělí svou činnost šířeji mezi více segmentů.

I když se uplatňuje jednotná metodika, aby byl zajištěn spravedlivý a konzistentní dohled, tyto rozdíly se odrážejí v rozsahu, intenzitě a četnosti jednotlivých hodnocení každé banky. Pracovníci dohledu ECB a vnitrostátní orgány dohledu ve společných týmech dohledu zohledňují potenciální dopad banky na finanční systém, její rizikovost a postavení, tj. zda je mateřskou společností, dceřinou společností nebo samostatnou institucí.

Orgán dohledu bude zpravidla požadovat, aby banka držela více kapitálu jako dodatečnou záchrannou síť nebo aby prodala určitá portfolia úvěrů a snížila tak své úvěrové riziko. V krajním případě může orgán dohledu vyzvat banku, aby vyměnila vedení nebo upravila svou obchodní strategii k dosažení vyšší ziskovosti.

Je SREP něco nového?

Proces dohledu a hodnocení (SREP) sám o sobě není nový, neboť jej již dříve prováděly vnitrostátní orgány dohledu. Nového na SREP je to, že v rámci jednotného mechanismu dohledu se nyní na všechny významné banky spadající pod evropský bankovní dohled uplatňuje jednotná metodika a jednotný časový průběh.

SREP byl poprvé zaveden v roce 2004 s dohodami Basel II vytvořenými Basilejským výborem pro bankovní dohled. V roce 2006 byla v celé EU zavedena aktualizovaná pravidla a od té doby je uplatňují jednotlivé vnitrostátní orgány dohledu.

Největší banky, nad nimiž vykonává dohled přímo ECB, vědí, co očekávat: proces se stává transparentnějším a především přeshraniční banky těží z výhody větší harmonizace požadavků.

ECB rozeslala první rozhodnutí SREP počátkem roku 2015. Ta ještě stále vycházela z vnitrostátních přístupů a byla doplněna výsledky prověrky stavu v roce 2014 označované jako „komplexní hodnocení“.

Druhé kolo rozhodnutí SREP, která byla dokončena koncem roku 2015, poprvé vycházelo z jednotného přístupu uplatňovaného na všechny významné banky. Byl to významný krok k dosažení rovných podmínek v evropském bankovnictví.