Jak se stanovuje požadavek v rámci 2. pilíře
Požadavek v rámci 2. pilíře je kapitálový požadavek pro konkrétní banku, který se uplatňuje navíc k minimálnímu kapitálovému požadavku (známému jako 1. pilíř) v případech, kdy tento 1. pilíř podhodnocuje nebo nekryje některá rizika.
K určení požadavku v rámci 2. pilíře pro jednotlivé banky na základě příslušných rizik používá bankovní dohled ECB čtyřstupňový přístup. Každý z těchto čtyř kroků je stejně důležitý. Jejich výsledkem je prvotní ucelený požadavek v rámci 2. pilíře založený na celkovém hodnocení rizikového profilu banky. Později následuje podrobnější pohled na každý jednotlivý rizikový faktor, na jehož základě je určen konečný požadavek v rámci 2. pilíře.
Krok 1
V prvním kroku společný tým dohledu (dále též JST) určí bance prvotní požadavek v rámci 2. pilíře s přihlédnutím k výsledkům prvků 1, 2 a 3 procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu (dále též „SREP“):
- posouzení obchodního modelu a ziskovosti,
- posouzení způsobu vnitřního řízení a řízení rizik,
- hodnocení kapitálových rizik na základě konkrétních rizik (úvěrového rizika, tržního rizika, operačního rizika a rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu).
V tomto kroku společný tým dohledu vybere vhodný prvotní požadavek v rámci 2. pilíře z koše možných hodnot na základě posouzení celkového rizika pro kapitál banky. Při tomto hodnocení jsou uplatněny váhové faktory pro rizika podle 2. pilíře na skóre výše uvedených prvků SREP a s využitím odborného úsudku je zohledněna konkrétní situace banky, včetně spolehlivosti jejího interního postupu pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (dále též „ICAAP“).
Tento prvotní požadavek v rámci 2. pilíře je pouze výchozím bodem, který se může od konečného požadavku v rámci 2. pilíře pro banku, o němž se nakonec rozhodne, lišit. Změny mohou nastat v důsledku hodnocení jednotlivých rizik provedeného v rámci následných kroků.
Krok 2
V druhém kroku rozdělí společný tým dohledu prvotní požadavek v rámci 2. pilíře na několik navýšení podle jednotlivých rizik. Cílem je vytvořit základ počátečního navýšení pro rizika spojená s obchodním modelem banky, se způsobem jejího vnitřního řízení a s jejím řízením rizik a pro kapitálová rizika.
Členění podle jednotlivých rizik zohledňuje informace z ICAAP banky a z jejího požadavku v rámci 1. pilíře. Cílem je zajistit, aby rizika, která již pokrývá 1. pilíř, nebyla započítána dvakrát.
Vzhledem k tomu, že postupy ICAAP se v jednotlivých bankách liší, je na volném uvážení společného týmu dohledu, jak své hodnocení ICAAP jednotlivých bank zohlední v celkové úrovni požadavku v rámci 2. pilíře a jeho složení na základě jednotlivých rizik.
ICAAP se stává stále důležitější součástí tohoto procesu, neboť ECB prosazuje zdokonalené postupy ICAAP. Více informací o tom, jak ECB vybízí banky, aby zlepšily své mechanismy ICAAP, naleznete ve zprávě ECB o bankovních postupech ICAAP a v souvisejícím článku ve zpravodaji Supervision Newsletter.
Krok 3
V rámci třetího kroku společný tým dohledu kriticky posoudí počáteční navýšení podle jednotlivých rizik vyplývající z kroku 2. Za tímto účelem posuzuje různé zdroje informací, jako jsou klíčové ukazatele rizik, výsledky ICAAP banky, analýza srovnatelných bank a zjištění z kontrol na místě a hloubkových analýz. Tento krok zahrnuje zvážení všech dostupných informací s cílem zajistit, aby navýšení podle jednotlivých rizik dostatečně pokryla všechna relevantní rizika a byla pro banky vykonávající podobné činnosti konzistentní.
Při kritickém posuzování počátečních navýšení podle jednotlivých rizik jsou používány specializované nástroje, které shromažďují informace z různých zdrojů a umožňují důkladné horizontální srovnávání.
Krok 4
Ve čtvrtém kroku určí společný tým dohledu konečná navýšení podle jednotlivých rizik, která vedou ke konečnému požadavku v rámci 2. pilíře. V tomto kroku použije k rozhodnutí o vhodném rozsahu každého navýšení pro jednotlivá rizika svůj odborný úsudek založený na výsledku kroku 3. Tato rozhodnutí jsou podložena rizikovými faktory podle 2. pilíře, které jsou základem každého navýšení pro jednotlivá rizika.
Při zvažování konečného navýšení podle jednotlivých rizik se společný tým dohledu zaměřuje na konkrétní situaci banky. Například navýšení pro úvěrové riziko by mohlo odrážet nedostatky zjištěné při nedávné kontrole na místě. Nebo mohou být jednotlivá navýšení upravena tak, aby se vyloučilo jakékoli možné dvojí započtení, pokud jsou stejné rizikové faktory řešeny současně v rámci různých kategorií rizik, či lze přihlédnout k jiným dohledovým opatřením přijatým za účelem řešení konkrétní situace banky.
Komunikace
ECB sdělí bankám klíčové obavy a hlavní příčiny jednotlivých požadavků v rámci 2. pilíře v rozhodnutí SREP a také je shrne v prováděcím dopise, který je k rozhodnutí SREP přiložen. Účelem uvedeného dopisu je zaostřit pozornost a zvýšit transparentnost v souvislosti s klíčovými obavami v oblasti dohledu a hlavními rizikovými faktory, které jsou důvodem požadavku v rámci 2. pilíře určeného dané bance.
Plánujeme svou metodiku přezkoumat?
Metodika ECB týkající se požadavků v rámci 2. pilíře je v souladu s obecnými pokyny orgánu EBA k procesu SREP. Rovněž neustále pracujeme na jejím zlepšování, abychom zvýšili citlivost vůči jednotlivým rizikům. Důkazem jsou pravidelné aktualizace metodiky, které vycházejí z poznatků získaných z každého cyklu SREP. Naše metodika také odráží další šetření možných dopadů konkrétních jednotlivých rizikových faktorů na kapitál bank. Kromě toho jsme odhodláni provést v blízké budoucnosti strukturální přezkum účinnosti a účelnosti naší metodiky pro požadavky v rámci 2. pilíře. Vzhledem ke složitosti tohoto tématu přezkum s největší pravděpodobností potrvá celý rok 2024.