Prohlášení o postoji SSM k riziku

Konečným cílem SSM je odolný a dobře fungující bankovní sektor

Jednotný mechanismus dohledu (SSM) přispívá ke stabilitě finančního systému tím, že podporuje odolný a dobře fungující bankovní sektor, který může plnit svou funkci poskytovatele služeb pro ekonomiku.

SSM uplatňuje přístup k dohledu založený na osvědčených postupech nezávislého, do budoucna orientovaného a spravedlivého dohledu založeného na hodnocení rizik. SSM využívá možnosti porovnávat banky a hodnotit jejich rizikový profil a nakonec jejich životaschopnost, své zdroje přitom zaměřuje na ty oblasti, v nichž vnímá největší rizika, a to na úrovni jednotlivých bank i bankovního systému jako celku. V případech, kdy SSM vidí vážné nedostatky v kapitálu bank nebo úrovni likvidity či v jejich řízení a správě rizik, se intenzita dohledu odpovídajícím způsobem zvyšuje. SSM využívá pravomoci, které mu zákonodárce svěřil, přičemž konečným cílem je dosáhnout co nejlepší výsledek a současně minimalizovat rizika ekonomického poklesu a nezamýšlené dopady.

Cílem SSM není zabránit selhání bank, ale spíše omezit jeho rizika a dopad

Ve zdravém bankovním sektoru budou některé banky úspěšné a některé zaniknou buď prostřednictvím konsolidace, nebo v extrémním případě přímo selháním. To je zásadním rysem zdravého trhu s fungující soutěží mezi jeho účastníky.

SSM podporuje udržitelnost bankovních modelů, které jsou v souladu s řádným řízením a správou rizik podporovanými dostatečným kapitálem a likviditou tak, aby byly banky schopny ustát nepříznivé hospodářské a finanční podmínky. Banky, které tyto prahové podmínky nesplňují, musí přijmout odpovídající opatření k posílení své pozice nebo se může stát, že budou nuceny opustit trh.

Cílem SSM tedy není zabránit samotnému selhání bank. Politika, která se snaží tomu zcela zabránit, není ani možná, ani žádoucí. Banky mohou a také by měly trh opustit, pokud jsou řízeny rizikovým a nezdravým způsobem nebo pokud jsou strukturálně neschopné udržet si svou konkurenceschopnost založenou na zdravém obchodním modelu. Politika, který se snaží zcela zabránit selhání bank, by byla také v rozporu se zásadou, že za následky svých rozhodnutí a jednání nesou konečnou odpovědnost majitelé a manažeři bank. Jakákoli politika, která se snaží zcela zabránit selhání, by tak podporovala morální hazard.

Po vyhodnocení udržitelnosti obchodního modelu banky, jejího rizikového profilu a možných opatření k nápravě může SSM určit, že z hlediska kapitálu a likvidity banka již není dále životaschopná, a prohlásí ji za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné. Rozhodnutí, zda krizi předmětné banky řešit, pak převezme Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB).

Vzhledem k tomu, že selhání jedné banky, nebude-li efektivně řízeno, má potenciál destabilizovat bankovní systém jako celek, je naší úlohou se také připravit na řádný odchod této banky z trhu, pokud to bude nutné. Z tohoto důvodu také prosazujeme, aby banky plánovaly ozdravení a řešení krize v úzké spolupráci se SRB, který za strategie řešení krize odpovídá.