Možnosti vyhledávání
Home Média ECB vysvětluje Výzkum a publikace Statistika Měnová politika Euro Platební systémy a trhy Kariéra
Návrhy
Třídit podle

Nejčastější dotazy na téma: celounijní zátěžový test 2018

2. listopadu 2018

Jaký měl celounijní zátěžový test 2018 účel?

Celounijní zátěžový test analyzoval, jakým způsobem se na základě údajů z konce roku 2017 vyvíjely během tříletého období do konce roku 2020 kapitálové pozice bank, a to jak podle základního, tak podle nepříznivého scénáře.

Test poskytl orgánům dohledu, bankám a dalším účastníkům trhu společný analytický rámec ke srovnání a hodnocení odolnosti bank v EU vůči ekonomickým šokům v jednotlivých zemích.

Týkal se 48 bank, které představují 70 % celkových bankovních aktiv v Evropské unii. Celkovou odpovědnost za zátěžový test měl Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) – připravil metodiku, rozhodl o scénářích a jednorázových úpravách a nakonec zveřejnil jeho výsledky.

Stejně jako v roce 2016 nešlo u tohoto zátěžového testu o to, zda banka projde, či nikoliv. Žádné minimální míry vymezující, zda banky v testu prošly, či nikoli, stanoveny nebyly. Zjištění zátěžového testu budou součástí průběžného dialogu v oblasti dohledu. Bankovní dohled Evropské centrální banky (ECB) tak použije jak kvalitativní výsledky (kvalita a včasnost podání údajů bankami), tak kvantitativní výsledky (vyčerpání kapitálu a odolnost bank vůči nepříznivým tržním podmínkám) jako vstupní informace v procesu dohledu a hodnocení (SREP). Pokud jde o SREP, výsledky zátěžového testu budou dále využity jako vstupní informace při rozhodování o bankovních kapitálových požadavcích dohledu.

Které z bank, na něž ECB dohlíží, se účastnily celounijního zátěžového testu EBA?

Ze 48 bank, kterých se týkal zátěžový test vedený EBA, vykonává ECB přímý dohled nad 33 bankami; ty představují 70 % bankovních aktiv v eurozóně. Jednotlivé výsledky všech 48 bank spolu s podrobnými údaji o rozvahách a expozicích ke konci roku 2017 zveřejnil EBA v pátek 2. listopadu 2018.

Vedle 33 bank ECB v souboru EBA provedla současně ECB navíc také svůj vlastní zátěžový test (zátěžový test SREP) u bank, nad nimiž přímo dohlíží, ale které nejsou součástí souboru EBA.

Dříve v tomto roce provedla ECB test čtyř řeckých bank, na které dohlíží. I když metodiku a přístup uplatnila stejné jako EBA v případě celounijního zátěžového testu, harmonogram použila urychlený, aby byl test dokončen před koncem třetího podpůrného programu Evropského mechanismu stability pro Řecko.

Jaký je celkový výsledek zátěžového testu 2018? Jaké byly jeho hlavní faktory a jak by se dal srovnat se zátěžovým testem 2016?

Výsledek nepříznivého scénáře při úplném vyčerpání CET1 u 33 bank pod přímým dohledem ECB činil 3,8 procentního bodu na plně funkčním základě, a kapitál CET1 tak v rámci celého systému snížil z 13,7 % na konci roku 2017 na 9,9 % na konci roku 2020. To zahrnuje dopad ve výši 0,3 procentního bodu vyplývající z prvního uplatnění mezinárodního standardu účetního výkaznictví 9 (IFRS 9), který vstoupil v platnost 1. ledna 2018. Tomu odpovídající vyčerpání kapitálu je o 0,5 procentního bodu vyšší než v testu v roce 2016.

Jedním zásadním faktorem výsledků při nepříznivém makroekonomickém scénáři bylo snížení hodnoty úvěrů. Druhým byl šok spojený se spreadem financování, který byl částečně kompenzován kladným vlivem vyšších dlouhodobých úrokových sazeb. Třetím byla značná zátěž v oblasti čistých příjmů z poplatků a provizí a čtvrtým pak dopad šoků souvisejících s tržními cenami a likviditou na reálnou hodnotu portfolií.

Výsledek při nepříznivém scénáři odráží závažnější makroekonomický scénář a zavedení IFRS 9. Dále odráží skutečnost, že je metodika více citlivá na riziko. To více než kompenzuje vlivy zlepšené kvality aktiv, obzvlášť jako důsledek úspěšného snížení objemu úvěrů se selháním a přínosů vyplývajících ze strmějšího nárůstu dlouhodobých úrokových sazeb při tomto scénáři.

I přes vyšší míru vyčerpání kapitálu je souhrnná kapitálová přiměřenost po zátěži na úrovni 9,9 % u CET1 vyšší, než bylo zaznamenáno v roce 2016, kdy činila 8,8 %. Potvrzuje se tak zvýšená odolnost zúčastněných bank vůči makroekonomickým šokům. V jednotlivých bankách však test odhalil také slabá místa, kterým se orgány dohledu budou věnovat.

Výsledek nepříznivého scénáře při vyčerpání pákového poměru u 33 bank pod přímým dohledem ECB činil 0,98 procentního bodu na plně funkčním základě, a pákový poměr se tak snížil z průměrné úrovně 5,11 % na konci roku 2017 na průměr 4,13 % na konci roku 2020.

Očekáváte v důsledku zátěžového testu průměrné zvýšení poptávky po kapitálu v systému?

Neočekáváme, že by se měla poptávka po kapitálu v důsledku zátěžového testu v průměru zvýšit. V některých složkách nicméně dochází k vývoji, který mechanicky poptávku po kapitálu zvyšuje. To se však očekávalo a je nezávislé na zátěžovém testu. Jedná se o složky poptávky po kapitálu, které budou nadále postupně zaváděny a své plně funkční hodnoty dosáhnou 1. ledna 2019, např. systémové kapitálové rezervy stanovené makroobezřetnostními orgány (rezervy vztahující se na globální a další systémově významné instituce a rezervy ke krytí systémového rizika). Jak je uvedeno v brožuře SREP 2016 a 2017, banky by měly rovněž předpokládat, že budou mít v budoucnu kladná kapitálová očekávání v rámci 2. pilíře nezávisle na postupném zavádění bezpečnostních kapitálových rezerv.

Jak budou výsledky zátěžového testu zohledněny v procesu SREP?

Kvalitativní výsledek zátěžového testu bude zahrnut do určení požadavku v rámci 2. pilíře, zejména ve složce SREP týkající se správy rizik.

Kvantitativní výsledky, jmenovitě vyčerpání kapitálu v hypotetickém nepříznivém scénáři, slouží jako výchozí bod pro určení úrovně kapitálových očekávání v rámci 2. pilíře (P2G). Při vymezování P2G využije ECB širokou paletu informací. Jedním ze srovnávacích standardů bude výsledek banky po nepříznivém scénáři zátěžového testu ve vztahu ke kapitálové přiměřenosti 5,5 % nebo v případě globálně systémově významných bank 5,5 % plus kapitálová rezerva pro globálně systémově významné banky.

Tento výsledek bude po zohlednění dalších faktorů dále upraven směrem nahoru nebo dolů. Mezi tyto faktory patří specifický rizikový profil konkrétní instituce a její citlivost na zátěžové scénáře, přechodné změny v rizikovém profilu instituce od uzávěrky zátěžového testu (31. prosince 2017) a opatření přijatá institucí ke zmírnění citlivosti na riziko, např. prodej aktiv. Výsledky zátěžového testu proto nebudou do P2G začleněny mechanicky.

Není tedy možné vypočítat P2G pro jakoukoli instituci na základě mechanického přístupu a bez znalosti těchto dalších faktorů.

Jaké jsou nejdůležitější závěry letošního zátěžového testu?

Úvěrové ztráty lze většinou vysvětlit makroekonomickým scénářem. Objem úvěrů se selháním hrál v testu v roce 2018 méně výraznou roli než v roce 2016 v důsledku zlepšení bankovních rozvah.

Při nepříznivém scénáři byl vliv plného přecenění tržního rizika nejsilnější u globálně systémově významných bank. Kladným důsledkem byly vyšší příjmy od zákazníků. Tyto banky více než jiné ovlivnil také dopad zátěžové situace na modelovou nejistotu a rezervy likvidity.

Úpravy dividend, kupónových plateb u nástrojů vedlejšího kapitálu tier1 a proměnlivé náhrady (nejvyšší rozdělitelná částka) podle článku 141 směrnice o kapitálových požadavcích v reakci na krizi by snížily celkový dopad při nepříznivém scénáři zhruba o 40 bazických bodů.

Zátěžový test poskytuje důležitý dodatečný vhled do schopností bank v oblasti zátěžového testování a řízení rizik. Společně s hodnocením kvality a včasnosti podání požadovaných údajů bankami během celounijního testu budou tyto informace podkladem pro SREP a určení požadavku v rámci 2. pilíře a plánování kontrol na místě a dalších dohledových aktivit.

Test nám také umožňuje ověřit, zda banky úspěšně řešily slabá místa rozpoznaná během minulých testů, např. co se týče zátěžového testování, agregace dat nebo schopností v oblasti modelování.

V čem test přesně spočíval a jaké byly hlavní rozdíly oproti zátěžovému testu v roce 2016?

Test hodnotil odolnost bank vůči nepříznivému vývoji na trzích. Probíhal na základě analýzy vývoje jejich kapitálových pozic za předpokladu statické rozvahy během tří let od konce roku 2017 do konce roku 2020, a to jak v základním, tak v nepříznivém scénáři. Základní scénář odpovídal prosincové prognóze ECB zveřejněné ECB, zatímco nepříznivý scénář předpokládal naplnění čtyřech systémových rizik, která měla představovat nejvýznamnější hrozby pro stabilitu bankovního sektoru EU. Jednalo se o tato rizika:

  1. prudké a významné přecenění rizikových prémií na světových finančních trzích,
  2. vzájemné působení negativních vlivů slabé ziskovosti bank a nízkého nominálního růstu v důsledku poklesu hospodářské aktivity v EU,
  3. obavy spojené s udržitelností veřejného a soukromého dluhu v kontextu potenciálního přecenění rizikových prémií a zvýšené politické nejistoty,
  4. likvidní rizika v nebankovním finančním sektoru, s možnými vedlejšími vlivy na širší finanční systém.

Zátěžový test vyhodnocoval dopad rizikových faktorů na solventnost bank. Bankám bylo uloženo provést zátěžové testování jednotného souboru rizik (úvěrové riziko včetně sekuritizací, tržní riziko a úvěrové riziko protistrany a operační riziko včetně rizika v oblasti správy a řízení). Dále byly povinny sestavit projekce vlivu scénářů na čistý úrokový výnos a provést zátěžový test položek zisku a ztráty a kapitálu, které nejsou pokryty ostatními druhy rizik.

Pro banky uplatňující IFRS zohledňovaly projekce zátěžového testu zavedení IFRS 9 dne 1. ledna 2018. Rovněž zohledňovaly ustanovení nařízení (EU) 2017/2395, pokud jde o přechodná opatření pro zmírnění dopadu zavedení IFRS 9. Šablony transparentnosti zveřejněné orgánem EBA rovněž zahrnují dopad prvního přijetí IFRS 9.

Jak se ECB podílela na přípravě zátěžového testu?

ECB podporovala přípravu celounijníhozátěžového testu tím, že se podílela na vypracování metodiky EBA a poskytla základní scénář.

Tento scénář odrážel makroekonomický vývoj za běžných podmínek a zohledňoval projekce sestavené Eurosystémem, Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

V rámci celkové koordinace zajišťované Evropskou radou pro systémová rizika přispěla ECB také k návrhu nepříznivého scénáře zátěžového testu.

Jaká je úloha ECB při provádění zátěžových testů pod vedením EBA?

V celkovém rámci celounijních zátěžových testů koordinovaných orgánem EBA odpovídá ECB za proces kontroly kvality u bank, které podléhají jejímu přímému dohledu. Hlavním cílem tohoto úkolu, který plní ECB společně s vnitrostátními příslušnými orgány, je zajistit, aby banky správně uplatňovaly jednotnou metodiku vypracovanou EBA.

Kromě celounijního testování provádí bankovní dohled ECB zátěžový test SREP u těch bank spadajících pod její přímý dohled, které nejsou ve vzorku EBA. Tento zátěžový test používá metodiku, která odpovídá metodice EBA, ale náležitým způsoben zohledňuje menší velikost a komplexnost zúčastněných institucí.

Jak ECB zajišťuje v zátěžových testech proporcionalitu?

Proporcionalita je již součástí metodiky a šablon EBA. To se odráží ve skutečnosti, že menší a méně komplexní banky mohou uplatňovat méně propracované přístupy a jsou povinny vykazovat méně datových bodů.

V zátěžovém testu SREP prosazuje bankovní dohled ECB pro menší a méně komplexní banky princip proporcionality uplatňováním méně propracovaných přístupů a méně přísných prahových hodnot pro vykazování.

Jaké jsou hlavní parametry nepříznivého scénáře použitého pro zátěžový test v roce 2018 a jak byl realistický?

Nepříznivý scénář zátěžového testu v roce 2018 byl založen na konzistentních a závažných makroekonomických podmínkách. K nim patřil pokles hrubého domácího produktu (HDP) v celé eurozóně o 2,4 %, cenové šoky na nemovitostních trzích na úrovni 17 % a pokles cen akcií o 31 %.

Scénář odrážel hlavní systémová rizika identifikovaná na začátku testu.

Pokud jde o přesvědčivost, nepříznivé makroekonomické scénáře zátěžových testů by měly být závažné, ale přesvědčivé, aby bylo zajištěno, že výsledky zátěžových testů budou důvěryhodné.

Nastavení scénáře EBA bylo založeno na hlavních rizicích pro finanční stabilitu, která byla považována při zahájení testu za relevantní. Scénář odrážel přesvědčivou konfiguraci událostí, i když by taková konstelace nepříznivých šoků byla vzácná.

Například hlavní složky makroekonomického scénáře zátěžového testu v roce 2018 byly pro většinu zemí přísnější než v testu v roce 2016. Předpokládala se hluboká světová makroekonomická krize v délce dvou až tří let. Scénář modeloval globální šok, který různými způsoby působil na evropské ekonomiky. Výsledky je tedy třeba vykládat jako dopad kombinace rizik specifických pro dané země a idiosynkratických rizik bank.

Scénář pro rok 2018 musel být vypracován dříve, než tomu bylo v roce 2016. Důvod spočíval v tom, že zátěžový test řeckých bank probíhal dříve než u ostatních bank a hlavní část testu trvala v důsledku zavedení IFRS 9 déle. Scénář byl přitom dostatečně extenzivní, aby pokrýval množství eventualit. Platí to především z toho důvodu, že scénář ze své podstaty nespočívá v sestavování prognóz, ale je to proces typu „co kdyby...“, jehož cílem je objevit zranitelná místa, která jsou při hodnocení bank relevantní, i když se výchozí rizika mohou naplňovat různými způsoby.

Jak vypadá test v roce 2018 v porovnání se zátěžovými testy v jiných jurisdikcích?

Nehledě na řadu metodických rozdílů v rámcích různých zátěžových testů jsou celkové výsledky zátěžového testu vedeného orgánem EBA víceméně srovnatelné s výsledky nedávných testů v jiných jurisdikcích.

Porovnáme-li např. nepříznivý scénář EBA 2018 se scénářem komplexní kapitálové analýzy a přezkumu (CCAR) 2018 Federálního rezervního systému, závažnost scénáře EBA pro domácí ekonomiku se nachází mezi nepříznivým a závažně nepříznivým scénářem CCAR. Závažnost nepříznivého scénáře EBA 2018 pro domácí ekonomiku je srovnatelná se závažností ročního cyklického scénáře britské centrální banky v roce 2018. Je také srovnatelná se zátěžovým testem Programu hodnocení finančního sektoru v eurozóně zveřejněným MMF v červenci 2018.

Zohlednil zátěžový test možný dopad výsledku referenda o členství Spojeného království v EU? Byly zváženy dopady scénáře „odchodu bez dohody“?

Prvky základního scénáře odrážely průměr rozpětí možných výsledků brexitu pro obchodní vztahy Spojeného království s EU.

Použitý nepříznivý scénář byl výrazně tvrdší než prognózy nepříznivého dopadu brexitu na ekonomiku eurozóny, které vypracovali analytici. Nepředpokládala se žádná jednorázová událost jako brexit. Projekce HDP pro eurozónu v rámci nepříznivého scénáře byly však pro každý rok horizontu zátěžového testu závažnější než nepříznivý dopad brexitu na růst HDP v prognóze analytiků.

Nepříznivý scénář zahrnoval široké rozpětí makroekonomických rizik, která by bylo možné spojovat s brexitem. Jeden z klíčových faktorů nepříznivého scénáře souvisel s politickou nejistotou (včetně vývoje souvisejícího s brexitem). Předpokládalo se, že tato nejistota mimo jiné vyvolá na začátku horizontu projekcí v rozvinutých ekonomikách nepříznivé šoky důvěry.

Dopady scénáře „odchodu bez dohody“ nebyly zohledněny explicitně, ale potenciální dopady na hospodářský růst byly celkově zohledněny v nepříznivém scénáři, který pro Spojené království předpokládal všeobecné, významné zhoršení všech hlavních ekonomických a finančních proměnných. Pro jednotlivé banky by však brexit mohl mít závažné dopady.

Oznámení porušení předpisů (whistleblowing)