ECB jakožto jeden z orgánů EU se řídí jasně vymezenými pravidly, která jsou k dispozici v primárních právních předpisech Evropské unie (tzn. ve smlouvách) a v sekundárních právních předpisech (např. v nařízeních, směrnicích, rozhodnutích, doporučeních a stanoviscích).
Cíle a obecné úkoly ECB jsou stanoveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie a ve statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Specifické úkoly v oblasti bankovního dohledu byly ECB svěřeny nařízením o SSM, které také vymezuje spolupráci ECB s vnitrostátními orgány dohledu zemí EU, jež se účastní evropského bankovního dohledu.
Při plnění svých úkolů v oblasti dohledu ECB uplatňuje evropské právní předpisy upravující činnost bank, zejména směrnici o kapitálových požadavcích a nařízení o kapitálových požadavcích. Upravují pravidla, kterými se banky musí řídit, pokud jde například o kapitál, řízení rizik a správu a řízení, a vymezují odpovídající pravomoci orgánů dohledu. Tyto předpisy jsou doplněny podrobnými technickými normami, které připravuje Evropský orgán pro bankovnictví.
Právo EU upravující činnost bank
ECB dále přijímá své vlastní právní nástroje k plnění svého mandátu v oblasti dohledu. Patří k nim:
Klíčovým předpisem je nařízení o rámci SSM, které upravuje vztahy mezi institucemi a postupy v rámci evropského bankovního dohledu. Další nařízení ECB vymezují, jak ECB používá možnosti a případy vlastního uvážení na vnitrostátní úrovni, jež jsou k dispozici na základě evropských právních předpisů upravujících činnost bank, nebo dohlíženým bankám ukládají určité další povinnosti, např. platit poplatky za dohled.
Tato rozhodnutí lze použít k provedení specifických ustanovení bankovních právních předpisů upravujících činnost bank, například k obezřetnému nakládání se ziskem. Dále mohou vymezovat určité interní postupy ECB, jako je přenesení určitých pravomocí přijímat dohledová rozhodnutí.
Prostřednictvím těchto rozhodnutí mohou být určité bance uloženy konkrétní povinnosti nebo schválena její žádost. Může se jednat například o rozhodnutí o požadovaném objemu regulatorního kapitálu nebo o schválení použití interního modelu k výpočtu finančních rizik. Pokud má rozhodnutí nepříznivé dopady na banku, které je určeno, má banka právo k věci se vyjádřit a právo zažádat o správní přezkum rozhodnutí.
ECB může tyto nástroje adresovat vnitrostátním orgánům dohledu zemí eurozóny s cílem sladit dohledové přístupy ke konkrétním otázkám. Pokyny ECB lze vydat rovněž orgánům dohledu ostatních zemí EU, které navázaly úzkou spolupráci s ECB.
Obecné zásady v oblasti dohledu
ECB obvykle používá doporučení ke sladění přístupů vnitrostátních orgánů dohledu, co se týče méně významných bank. Dále mohou poskytovat pokyny v oblasti dohledu pro významné banky ve specifických oblastech, např. k jejich politice výplaty dividend.
V rámci své poradní úlohy ECB vydává stanoviska k navrhovaným evropským a vnitrostátním právním aktům v oblasti bankovního dohledu.
ECB jakožto orgán bankovního dohledu také uplatňuje příslušná ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které provádějí nebo doplňují směrnice EU v oblasti bankovního dohledu.
Vnitrostátní orgány dohledu uplatňují stejný právní rámec jako ECB a doplňují jej jejich vlastní statut a postupy založené na vnitrostátních právních předpisech.