Supervisory approach and methodologies

Přístup a metodiky používané ECB při dohledu a dozoru nad činností dohledu v případě méně významných institucí musí být založeny na rovnováze mezi harmonizací a zohledněním místních specifik a proporcionality.

Bankovní dohled ECB společně s vnitrostátními příslušnými orgány každoročně provádí důkladné hodnocení hlavních rizik a zranitelných míst, jimž čelí významné instituce pod jeho přímým dohledem, a stanovuje své strategické priority na příští tři roky. Tyto priority jsou přímo použitelné pro významné instituce, ale jsou také vodítkem pro vnitrostátní příslušné orgány při zvažování jejich priorit v oblasti dohledu nad méně významnými institucemi v jejich jurisdikcích, a to i s ohledem na místní specifika a proporcionalitu.

• Priority v oblasti dohledu a hodnocení rizik a zranitelných míst
• Zpráva o dohledu nad méně významnými institucemi 2022

Zásada proporcionality zajišťuje, že očekávání a požadavky orgánu dohledu odpovídají velikosti, systémové významnosti a rizikovému profilu dohlížených bank a že zdroje dohledu jsou efektivně alokovány.

To se v zásadě promítá do přizpůsobení povahy a intenzity dohledu každé bance s přihlédnutím k jejímu rizikovému profilu, obchodnímu modelu nebo její velikosti, aniž by byla ohrožena její obezřetnostní pozice. Obecné prostředky a charakteristiky používané při zvažování proporcionality jsou uvedeny v obecných pokynech Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) ke způsobu vnitřního řízení.

Jednotný mechanismus dohledu (SSM) začleňuje proporcionalitu do dohledu a dozoru několika způsoby.

Klíčovým výchozím bodem pro uplatňování proporcionality je režim klasifikace. Zaprvé, diferenciace mezi významnými a méně významnými institucemi poskytuje určité měřítko pro přizpůsobení intenzity dohledu. Kromě toho došlo mezi méně významnými institucemi (dále též LSI) k dalšímu rozřazení, a to se zavedením malých a nepříliš složitých institucí (SNCI) v nařízení o kapitálových požadavcích (CRR) II a s klasifikací LSI s vysokým rizikem a velkým dopadem, která vychází z metodiky stanovené v nařízení o rámci SSM. Režim klasifikace převádí rizikový profil, obchodní modely nebo velikost bank do více úrovní zapojení dohledu (pokud jde o četnost, rozsah a hloubku dohledových přezkumů) a povinností, například pokud jde o podávání zpráv v oblasti dohledu. 

V souladu s rámcem pro podávání zpráv v oblasti dohledu se proporcionalita uplatňuje omezením rozsahu účetního výkaznictví pro menší instituce, které by měly prospěch ze selektivnějšího než úplného vykazování datových bodů. Podrobnější informace naleznete v sekci týkající se podávání zpráv.

Metodiky hodnocení v rámci procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP) jsou klíčovým prvkem dohledového přezkumu, neboť stanoví různé úrovně intenzity dohledu a zařazují méně významné instituce do různých prioritních kategorií, zejména pokud jde o četnost a podrobnost hodnocení v oblasti dohledu. V porovnání s metodikami SREP uplatňovanými na významné instituce zahrnuje metodický rámec SREP pro méně významné instituce očekávání, míru podrobnosti hodnocení a četnost hodnocení, které jsou celkově méně intenzivní.

A v neposlední řadě se proporcionalita odráží také v mnoha dalších metodikách dohledového hodnocení, například v hodnoceních způsobilosti a bezúhonnosti prováděných ECB.

Projev Penttiho Hakkarainena o proporcionalitě v bankovním dohledu, Basilej, 9. května 2019

Koncept malých a nepříliš složitých institucí (dále též „SNCI“) zavedlo nařízení CRR II. Aby se instituce kvalifikovala jako SNCI, musí splnit devět kritérií uvedených v příslušném článku CRR.

Je především na bankách, aby samy určily, zda jsou SNCI; a v zásadě tak činí průběžně. Očekává se, že méně významné instituce budou informovat své vnitrostátní příslušné orgány, dojde-li ke změně jejich statusu, tj. jakmile začnou splňovat kritéria SNCI nebo již všechna kritéria stanovená v CRR nesplňují. To vnitrostátním příslušným orgánům nebrání v tom, aby určily, zda by banky, nad nimiž vykonávají dohled, měly být považovány za systémově významné instituce v souladu s příslušnými kritérii CRR, a aby o výsledku těchto zjištění informovaly dotčené banky. Status SNCI má důsledky, například pro finanční vykazování prováděcích technických norem.

Pokud jde o dozor ECB nad prováděním dohledu nad LSI, nařízení o rámci SSM stanoví, že „ECB vymezí obecná kritéria, která stanoví, které informace je třeba oznámit pro konkrétní méně významné dohlížené subjekty; při tom zohlední zejména rizikový stav a možný dopad na tuzemský finanční systém dotčeného méně významného dohlíženého subjektu".

ECB rozlišuje mezi LSI s velkým dopadem a vysoce rizikovými LSI.

Identifikace méně významných institucí s velkým dopadem se provádí každoročně a výsledek je následně zveřejněn. Naproti tomu seznam vysoce rizikových méně významných institucí je aktualizován čtvrtletně, výsledek se však nezveřejňuje.

Klasifikace není využívána pouze ECB a vnitrostátními příslušnými orgány v souvislosti s rámcem pro oznamování, ale má také důsledky pro intenzitu dohledu, například pro četnost hodnocení SREP.

Seznam méně významných institucí s velkým dopadem

Cílem SREP je podpořit odolný bankovní systém a řádné poskytování finančních služeb ekonomice. SREP zahrnuje komplexní hodnocení strategií, procesů a rizik bank a na určování kapitálových potřeb jednotlivých bank na krytí jejich rizik uplatňuje výhledové hledisko.

ECB a vnitrostátní příslušné orgány spolupracují od roku 2015 na vývoji společné metodiky SREP pro méně významné instituce, která vychází z obecných pokynů SREP vydaných orgánem EBA a navazuje jak na metodiku SREP používanou pro významné instituce, tak na stávající vnitrostátní metodiky SREP.

Cílem procesu SREP u méně významných institucí je podpořit sbližování dohledu v sektoru LSI, zároveň však zachovat minimální úroveň harmonizace a kontinuitu v posuzování významných a méně významných institucí. Jakožto přímé orgány dohledu nad méně významnými institucemi jsou vnitrostátní příslušné orgány i nadále plně odpovědné za provádění hodnocení a rozhodování o vhodných opatřeních v oblasti kapitálu, likvidity a kvality, která mají být přijata.

Metodika SREP odráží zásadu proporcionality tím, že stanoví minimální rozsah, v němž musí orgány dohledu spolupracovat se svými méně významnými institucemi. Míra zapojení orgánů dohledu závisí na prioritě dané konkrétní méně významné instituci a na povaze její činnosti – nazýváme to model minimálního zapojení orgánů dohledu. V důsledku toho se proces SREP mezi méně významnými institucemi liší – např. mírou intenzity hodnocení, informacemi, které jsou méně významné instituce povinny předkládat orgánům dohledu, i tím, co orgány dohledu od méně významných institucí očekávají.

Od roku 2018 měly vnitrostátní příslušné orgány možnost rozložit provádění společné metodiky SREP a uplatňovat ji jako minimum na vysoce prioritní méně významné instituce. Nejpozději od roku 2022 se však použije na všechny méně významné instituce. Tato metodika přitom vnitrostátním příslušným orgánům nabízí určitou flexibilitu, která hraje důležitou úlohu v procesu SREP, pokud jde o hodnocení interního postupu pro hodnocení kapitálové přiměřenosti banky, jejího interního postupu pro hodnocení přiměřenosti likvidity a zátěžových testů pro méně významné instituce.

SREP pro méně významné instituce je průběžný proces a jeho metodika se bude v průběhu času dále vyvíjet.

Metodika SREP v případě méně významných institucí

Na základě veřejné konzultace zveřejnila ECB v dubnu 2017 obecné zásady a doporučení s cílem harmonizovat způsob, jakým pracovníci dohledu v rámci SSM uplatňují možnosti a případy vlastního uvážení dostupné v právních předpisech EU.

Od vnitrostátních příslušných orgánů se očekávalo, že budou doporučení uplatňovat od data jeho přijetí, tj. 4. dubna 2017, a obecné zásady dodržovat od 1. ledna 2018. V rámci plnění své funkce dozoru ECB provádění dohodnutých možností a případů vlastního uvážení vnitrostátními příslušnými orgány monitoruje.

V březnu 2022 byly obecné zásady i doporučení aktualizovány tak, aby zohledňovaly legislativní změny, které byly přijaty od jejich prvotního zveřejnění, zejména zavedením bankovního balíčku CRR II / CRD V, který obsahuje revidovaná pravidla týkající se kapitálových požadavků. Očekává se, že vnitrostátní příslušné orgány budou revidované obecné zásady dodržovat od 1. října 2022, přičemž jim bylo doporučeno uplatňovat revidované doporučení ode dne jeho přijetí, tj. od 25. března 2022.

• Obecné zásady ECB (EU) 2017/697 ze dne 4. dubna 2017 o uplatňování možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie vnitrostátními příslušnými orgány ve vztahu k méně významným institucím
• Obecné zásady ECB (EU) 2022/508 ze dne 25. března 2022, kterými se mění obecné zásady (EU) 2017/697
• Doporučení ECB/2017/10 o společných specifikacích pro uplatňování některých možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie vnitrostátními příslušnými orgány ve vztahu k méně významným institucím
• Doporučení ECB ze dne 25. března 2022, kterým se mění doporučení ECB/2017/10
• Veřejná konzultace k návrhům revizí politik v oblasti možností a případů vlastního uvážení