Nejčastější dotazy týkající se obecných zásad ECB pro interní postupy hodnocení přiměřenosti kapitálu a likvidity (ICAAP a ILAAP)

Zkušenosti ECB ukazují, že postupy ICAAP a ILAAP je třeba zlepšit napříč institucemi. Značného pokroku v postupech ICAAP a ILAAP bylo dosaženo pouze u některých významných institucí.

Postupy ICAAP a ILAAP mají pro instituce zásadní význam z hlediska řízení kapitálové a likviditní přiměřenosti. V zájmu zlepšování postupů ICAAP a ILAAP ve významných institucích provádí ECB víceletý plán. Na základě intenzivního dialogu s institucemi a dalšími účastníky z odvětví o návrhu pokynů zveřejněných v roce 2017 a s přihlédnutím k dalším podkladům ECB zdokonalila a obohatila své pokyny v oblasti dohledu týkající se postupů ICAAP a ILAAP. Je důležité zdůraznit, že významné instituce jsou vybízeny k tomu, aby neprodleně začaly uvádět do praxe očekávání ECB v oblasti dohledu uvedená ve všeobecných zásadách, a to i v případě, že je orgány dohledu ECB budou používat až od 1. ledna 2019. Pokud se významné instituce rozhodnou řídit se pokyny, jsou žádány, aby tak učinily v úzké spolupráci se svým společným týmem dohledu a aktivně je informovaly o své situaci a plánech.

Je třeba poznamenat, že ECB nezměnila celkovou filozofii obecných zásad od zveřejnění prvních očekávání ICAAP a ILAAP v lednu 2016. Tato očekávání objasnila pouze ve třech krocích, a to v únoru 2017, březnu 2018 a zveřejněním konečných verzí v listopadu 2018.

Rozhodným dnem pro významné instituce při předkládání informací ICAAP a ILAAP (včetně například šablony ICAAP) jejich společným týmům dohledu v roce 2019 je 31. prosinec 2018. ECB bude tyto obecné zásady používat k posuzování postupů ICAAP a ILAAP významných institucí až od 1. ledna 2019.

Očekává se, že údaje a informace o postupech ICAAP/ILAAP předložené Evropské centrální bance významnými institucemi v roce 2019 zohlední nově zveřejněné obecné zásady. Je třeba poznamenat, že ECB nezměnila celkovou filozofii obecných zásad od zveřejnění prvních očekávání ICAAP a ILAAP v lednu 2016. Tato očekávání objasnila pouze ve třech krocích, a to v únoru 2017, březnu 2018 a zveřejněním konečných verzí v listopadu 2018. Všeobecné zásady jsou navíc plně v souladu s očekáváními ICAAP a ILAAP zveřejněnými v lednu 2016. Je důležité poznamenat, že informace ICAAP poskytované prostřednictvím šablony ICAAP by měly uplatňovat ekonomické hledisko.

Vzhledem k významným rozdílům v používání a úloze postupů ICAAP a ILAAP v jednotlivých členských státech se postupy významných institucí jevily jako velmi různorodé. Například rozdíly v ICAAP byly patrné mimo jiné v celkové úloze ICAAP v řízení a rozhodování institucí, v úloze ekonomických versus normativních (nebo regulačních) hledisek a v obecném přístupu ICAAP, jedná se tedy o tzv. koncept nepřetržité činnosti podniku versus koncept zaniklého podniku. V některých členských státech jsou postupy ICAAP a ILAAP považovány za jádro procesů řízení rizik institucí, zatímco v jiných jsou spojeny s procesem přípravy zprávy o kapitálové a likviditní přiměřenosti pro orgán dohledu nebo se používají jako synonyma pro tyto zprávy. ECB zaznamenala značný pokrok v postupech ICAAP a ILAAP pouze u některých významných institucí.

Všechny významné instituce se vyzývají, aby zlepšily své postupy ICAAP a ILAAP. Očekáváme, že zveřejnění našich výrazně zdokonalených zásad jim v tomto ohledu pomůže.

Zaprvé jsou postupy ICAAP a ILAAP důležitými vstupními faktory pro proces dohledu a hodnocení v rámci evropského bankovního dohledu (SREP). Jsou podkladem pro posouzení všech prvků procesu SREP a pro procesy určování kapitálu a likvidity v rámci 2. pilíře. V budoucnu se předpokládá, že úloha ICAAP a ILAAP v procesu SREP bude dále rozšířena.

Klíčovými faktory odolnosti institucí jsou postupy ICAAP a ILAAP. ECB proto tyto procesy každoročně vyhodnocuje v rámci procesu SREP. Pokud ECB zjistí jakékoli nedostatky, může přijmout dohledová opatření k řešení problémů v příslušné instituci. Tato opatření mohou rovněž zahrnovat navýšení kapitálu nebo likvidity s cílem řešit zvýšenou nejistotu v řízení rizik institucí a motivovat významné instituce k řešení těchto nedostatků.

Hledisko ECB je zaměřeno na udržení stability bankovního sektoru zajištěním toho, aby instituce udržovaly kontinuitu svých operací. Všeobecné zásady ICAAP proto popisují přístup ICAAP, jehož cílem je přispět ke kontinuitě institucí zajištěním jejich odpovídající kapitalizace. Od ledna 2016 ECB neustále vybízí významné instituce, aby přešly od přístupů ICAAP založených na konceptu zaniklého podniku k přístupům zaměřeným na jeho kontinuitu.

Postupy ICAAP i ILAAP jsou založeny na dvou stejně důležitých, ale vzájemně se doplňujících pilířích: na ekonomickém a normativním hledisku. Obě hlediska vrhají světlo na rizika, jimž je určitá instituce vystavena, a na její kapitálovou a likviditní přiměřenost z velmi odlišných úhlů pohledu. Aby instituce zachytila rizika, jimž je vystavena, měla by zvážit řízení své kapitálové a likviditní přiměřenosti jak z normativního, tak z ekonomického hlediska.

Instituce musí vždy plnit kapitálové a likviditní požadavky v rámci 1. a 2. pilíře (jak jsou hodnoceny v normativním hledisku). Pouze z tohoto pohledu však nelze zajistit přežití institucí za všech okolností, jak ukázala nedávná finanční krize. Některé instituce například z hlediska regulatorního kapitálu vypadaly zdravě, ale přesto pro ně bylo obtížné zajistit dostatečnou likviditu a úroveň financování, protože jejich protistrany v ně neměly dostatečnou důvěru a již je nepovažovaly za spolehlivé protistrany. Tyto protistrany věděly, že ekonomická podstata těchto institucí se zhoršila, ale to se (dosud) neodrazilo v jejich rozvahách a například v jejich poměrech minimální kapitálové přiměřenosti. V literatuře byl k popisu těchto institucí použit termín „zombie banky“.

Jedno hledisko tudíž nemůže nahradit to druhé. Obě hlediska by se spíše měly vzájemně doplňovat, a zejména vzájemně propojovat informace.

V minulosti některé významné instituce používaly přístupy ICAAP, které označovaly jako přístupy založené na předpokladu nepřetržité činnosti podniku. Základním předpokladem těchto přístupů bylo v daném okamžiku (t ₀) zjistit, zda by i nadále splňovaly regulatorní a dohledové požadavky na kapitál, pokud by se naplnila rizika, která vyčíslily ve svých postupech ICAAP pro nadcházejících 12 měsíců. Pro účely tohoto posouzení v podstatě odečetly od svého aktuálního (t ₀) kapitálu v rozvaze tu část, která byla nezbytná ke splnění dohledových či regulatorních požadavků na kapitál. Poté porovnali zbývající část – někdy označovanou jako „volný kapitál“ – s rizikovou expozicí, kterou vyčíslily. Výše rizika obsahovala všechna rizika, která by mohla potenciálně ovlivnit ukazatele regulatorního kapitálu a 1. pilíře v příštích 12 měsících. Riziko bylo poměrně často kvantifikováno pomocí modelů, které vytvářely například VaR s 99% mírou spolehlivosti (v některých případech byly zvoleny nižší úrovně spolehlivosti, aby se zohlednil aspekt kontinuity jejich podnikání v kontrastu s přístupem zaniklého podniku).

Jejich současný kapitál byl přitom porovnán s jejich požadavky v rámci 1. a 2. pilíře a se všemi kvantifikovanými riziky v postupu ICAAP (úvěrové riziko, tržní riziko, operační riziko, IRRBB atd.) pro t ₀.

Normativní hledisko, jak je definováno ve všeobecných zásadách ICAAP, se od těchto přístupů liší, neboť nepředpokládá samostatnou kvantifikaci rizika ICAAP pro t _0.. Místo toho se očekává, že významné instituce budou při t ₀ určovat ukazatele v rámci 1. pilíře a porovnávat je se svými externími kapitálovými požadavky (1. pilíř, kapitálový požadavek v rámci 2. pilíře, rezervy) a s kapitálovými očekáváními v rámci 2. pilíře. K opakování dochází znovu po jednom roce projekcí poměrů 1. pilíře na t ₁, jakož i na následující roky, alespoň na t ₂ a t _3. Od těchto projekcí se přirozeně očekává, že zohlední všechny vlivy, které budou mít podle příslušných scénářů dopad na budoucí poměry v rámci 1. pilíře. To zahrnuje změny rizikově vážených aktiv spolu se zisky a ztrátami a dalšími dopady na kapitál vyplývajícími z úvěrů se selháním, pohybů tržních cen, změn úrokových sazeb atd.

Normativní hledisko je srovnatelné s tím, co mnoho institucí učinilo při plánování regulatorního kapitálu. Významné instituce by si však měly být vědomy toho, že očekávání ECB, pokud jde o kapitálové plánování, jdou jasně nad rámec toho, co mnoho institucí učinilo v minulosti, například pokud jde o stanovení nepříznivých scénářů a závažnost předpokladů týkajících se budoucího vývoje posuzovaného v nepříznivých scénářích.

Ne, tak tomu není. ECB však očekává, že významné instituce budou obezřetné a konzervativní. To znamená, že by při stanovování parametrů a dalších předpokladů, na nichž jsou založeny jejich metodiky kvantifikace rizik z ekonomického hlediska, neměly být celkově méně konzervativní.

To by nemělo být zaměňováno s uplatňováním minimálních úrovní orgány dohledu. Jak je stanoveno v obecných pokynech orgánu EBA k procesu SREP, orgán dohledu použije pro konkrétní rizika minimální úroveň podle 1. pilíře.

Obecně platí, že všeobecné zásady nejsou právně závazné, a proto nenahrazují žádné platné právní předpisy provádějící články 73 a 86 směrnice CRD IV, ani jim nejsou nadřazeny. V případě, že by všeobecné zásady v některých případech nebyly v souladu s platnými právními předpisy, uplatnila by ECB použitelné právo při posuzování postupů ICAAPs a ILAAP. ECB však tyto všeobecné zásady vypracovala ve velmi úzké spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány. Neočekává proto, že by takové rozpory mezi všeobecnými zásadami a vnitrostátním právem vznikly.

Ne. ECB ve všeobecných zásadách objasňuje, že by se jednalo o nesprávný výklad, neboť koncepce rezervy pro správu nestanoví nové požadavky na kapitál/likviditu nad rámec stávajících právních minim. Koncepce rezervy pro správu pouze popisuje skutečnost, že instituce budou obvykle působit nad rámec minimálních požadavků dohledu z vlastního podnětu jednoduše proto, že by jinak nebyly schopny najít protistrany, klienty, zaměstnance a investory, které potřebují k tomu, aby se řídily svým obchodním modelem. Všeobecné zásady však vyzývají instituce, aby výslovně posoudily úroveň kapitálu/likvidity, kterou jednotlivě potřebují pro každý z posuzovaných scénářů. Pokud případně stanoví konkrétní rezervy pro správu, jsou vybízeny k tomu, aby je odůvodnily. To je v souladu s obecným duchem ICAAP v tom smyslu, že instituce by si měly být plně vědomy rizik, jimž čelí, a měly by je aktivně řídit.

Ne. Rezervy pro správu jsou nástroji interního řízení rizik bank a nejsou posuzovány v kontextu procesů ECB pro snižování kapitálu. Aby byly banky způsobilé pro zrychlený postup, musí splňovat kritéria stanovená pro příslušný druh snížení, která jsou zveřejněna na internetových stránkách ECB a dále upřesněna v šablonách pro zrychlený postup. V příslušných případech se kritéria pro zrychlený postup zaměřují na skutečný manévrovací prostor nad minimy dohledu, nikoli však na vnitřní rezervy pro správu. Žádosti o snížení kapitálu, které nesplňují kritéria pro zrychlený postup, mohou být přesto schváleny obvyklým postupem.

Všeobecné zásady nepopisují konkrétní nepříznivé scénáře z normativního hlediska, protože se očekává, že budou úměrné podnikatelským činnostem institucí, jejich provoznímu prostředí, rizikovým profilům a v důsledku toho zranitelným místům. To vše se v jednotlivých institucích velmi liší. Všeobecné zásady v zásadě č. 7 objasňují, že „se očekává, že řada nepříznivých scénářů přiměřeně pokryje prudký hospodářský pokles a finanční šoky, příslušná zranitelná místa specifická pro jednotlivé instituce, expozice vůči hlavním protistranám a jejich věrohodné kombinace“.

Pokud jde o úroveň závažnosti, která by měla být základem nepříznivých scénářů, všeobecné zásady v souvislosti se zásadou č. 7 objasňují, že ECB chápe pojem „nepříznivý“ jako závažnou zátěž: „Očekává se, že úroveň závažnosti bude odpovídat vývoji, který je věrohodný, ale z pohledu instituce stejně závažný jako jakýkoli vývoj, který by mohl být pozorován během krizové situace na trzích, a bude zahrnovat faktory nebo oblasti, které jsou pro kapitálovou/likviditní přiměřenost instituce nejdůležitější“.

Očekává se, že definice vnitřně stanoveného kapitálu bude v souladu s koncepcí ekonomické kapitálové přiměřenosti a interní kvantifikací rizika instituce. Koncepce ekonomické kapitálové přiměřenosti je interní koncepcí, jejímž cílem je z ekonomického hlediska zajistit, aby finanční zdroje (vnitřní kapitál) instituce umožňovaly pokrýt její rizika a průběžně zachovávat kontinuitu jejích činností.

Je třeba poznamenat, že výše vnitřně stanoveného a regulatorního kapitálu se může výrazně lišit v důsledku různých pojmů, z nichž definice vycházejí. Důvodem je skutečnost, že se očekává, že vnitřní kapitál bude odrážet ekonomickou hodnotu instituce, zatímco regulatorní kapitál je založen především na regulatorních definicích, ale obecně může obsahovat i účetní předpoklady. V závislosti na individuální situaci každé instituce a použitelných účetních standardech mohou ekonomické hodnoty odchylující se od účetních hodnot způsobit významné rozdíly.

Totéž platí pro kvantifikaci rizik, kdy normativní pohled posuzuje dopady všech rizik na regulatorní poměry, a řídí se tak účetními pravidly a regulatorními definicemi. Ekonomická perspektiva naopak posuzuje, jak může soubor rizik, kterým je instituce výrazně vystavena, ovlivnit její ekonomickou hodnotu. Rizika úvěrového rozpětí u pozic, které nejsou zaúčtovány v reálné hodnotě, jsou typickým příkladem rizik, u nichž se očekává, že s nimi bude z těchto dvou hledisek zacházeno odlišně.

Očekává se, že definice vnitřních likviditních rezerv bude v souladu s koncepcí ekonomické kapitálové přiměřenosti a interní kvantifikací rizika instituce. Koncepce ekonomické likviditní přiměřenosti je interní koncepcí, jejímž cílem je z ekonomického hlediska zajistit, aby finanční zdroje (vnitřní likvidita) instituce umožňovaly pokrýt její rizika a průběžně zachovávat kontinuitu jejích činností. I zde mohou různé výchozí předpoklady a koncepce vést k velkým rozdílům v objemu dostupné likvidity a ve zdrojích stabilního financování.

Pro nástroje / podřízené dluhové nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 obvykle neexistuje v souboru podmínek žádné ustanovení, které by uvádělo, že by absorbovaly ztráty v jiných scénářích, než je likvidace. Podřízené úvěrové pozice budou splaceny držitelům dluhů ve stavu pokračování, a to za podmínek emise.

V důsledku toho lze na základě předpokladu pokračování, z něhož vycházejí očekávání ECB v rámci ICAAP, nástroje kapitálu tier 2, včetně zejména podřízeného dluhu, obecně diskontovat jako nástroje k absorpci rizik ve stavu pokračování. Proto se obecně neočekává, že tyto nástroje budou součástí vnitřně stanoveného kapitálu. Instituce má však možnost odůvodnit, proč tato logika není v konkrétním případě relevantní.

V nepříznivých scénářích z normativního hlediska by instituce měla předpokládat výjimečný, ale věrohodný vývoj s přiměřeným stupněm závažnosti, pokud jde o jeho dopad na její regulatorní kapitálové poměry, zejména na poměr CET1. Očekává se, že úroveň závažnosti bude odpovídat vývoji, který je věrohodný, ale z pohledu instituce stejně závažný jako jakýkoli vývoj, který by mohl být pozorován během krizové situace na trzích, ve faktorech nebo oblastech, které jsou pro kapitálovou přiměřenost instituce nejdůležitější.

Samozřejmě se neočekává, že by instituce pro takové scénáře „vytvářely plány“. Očekává se však, že se připraví na věrohodný případ, v němž by se mohly naplnit. „Plánování“ v tomto smyslu nelze chápat tak, že má navodit nepříznivé okolnosti. Místo toho se má „plánování“ týkat „připravenosti“ a „schopnosti předcházet“ budoucím zátěžovým událostem, aby se za těchto nepříznivých okolností zabránilo podkapitalizaci.

Již nyní se očekává, že míra konzervatismu, z níž vycházejí kvantifikace rizik v ekonomickém hledisku, bude velmi vysoká, a proto by měla zachycovat i velmi vzácně se vyskytující události. V závislosti na použité metodice kvantifikace rizik se to odráží například ve vysoké míře spolehlivosti. Vyvstává tak otázka, zda se v ekonomickém hledisku očekává další zátěžové testování.

Odpověď na tuto otázku je dvojí: na jedné straně se neočekává, že by kvantifikace rizik v ekonomickém hledisku byla předmětem zátěžového testování prostřednictvím nepříznivých (víceletých zátěžových) scénářů, jako je tomu v normativním hledisku. Jelikož by však ICAAP měl zachycovat budoucí vývoj, očekává se, že instituce posoudí citlivost svých kvantifikací rizik na potenciální budoucí hospodářský vývoj, který není zachycen údaji použitými pro kvantifikaci rizika.

Například ceny rezidenčních nemovitostí ve Spojených státech po velmi dlouhou dobu před vypuknutím krize v roce 2008 nepřetržitě rostly. Čistě retrospektivní metodiky kvantifikace rizik, které odvětví obecně používá, naznačují, že tento dlouhodobý trend se nikdy nezmění, což znamená, že neustále rostoucí ceny nemovitostí znamenají, že hypoteční úvěry nepředstavují žádné úvěrové riziko. Když se trend změnil, historie ukázala, že tento závěr byl chybný.

Podobný problém lze pozorovat například tehdy, když se instituce při kvantifikaci svého tržního rizika spoléhají na modely Value-at-Risk (VaR). Po delším období stabilních/rostoucích cen na akciových trzích by použití například historické simulační koncepce pro kvantifikaci VaR vedlo k velmi nízkým hodnotám rizika. Ve skutečnosti se však trendy mohou vždy změnit tak, že minulost zachycená modely může skutečné riziko výrazně podceňovat. V obou případech by i extrémně vysoká míra důvěry vedla k zásadnímu podhodnocení rizik.

Proto se očekává komplexní, spolehlivý a konzervativní program zátěžových testů zaměřených na budoucnost ve smyslu posouzení různých parametrů i z ekonomického hlediska, neboť je to klíčové pro zajištění toho, aby rizika nebyla podceňována a aby si instituce mohly udržet přiměřenou úroveň kapitálu, a to i z ekonomického hlediska. V návaznosti na koncepci „vzájemného informování“ mezi oběma perspektivami ICAAP se očekává, že instituce při posuzování své kapitálové přiměřenosti z ekonomického hlediska použijí také nepříznivé scénáře s normativní perspektivou.

Je třeba poznamenat, že někdy se termín „zátěžové testování“ používá jako synonymum pro víceleté zátěžové testy typu EBA. To není to, co je v této souvislosti míněno. Ve všeobecných zásadách ICAAP se jasně uvádí, že ECB neočekává, že instituce budou vytvářet víceleté projekce své situace v oblasti ekonomické kapitálové přiměřenosti, například tím, že budou na další tři roky plánovat jednoletý jednofaktorový model.

Očekává se, že metodiky a předpoklady pro kvantifikaci rizik použité v rámci ekonomických a normativních hledisek budou spolehlivé, dostatečně stabilní, citlivé na rizika a konzervativní, aby bylo možné kvantifikovat ztráty, které mohou vzniknout, a to i za výjimečných okolností.

Podle názoru ECB je v řádném postupu ICAAP celková úroveň konzervatismu z ekonomického hlediska obecně přinejmenším na stejné úrovni jako úroveň, z níž vycházejí metodiky kvantifikace rizik interních modelů 1. pilíře. Celková úroveň konzervatismu není určena podle jednotlivých základních předpokladů a parametrů, ale jejich kombinací. „Kombinace“ v tomto smyslu znamená, že přístupy mohou být v  souladu s těmito pokyny, a to i přes určité jednotlivé parametry; například úroveň spolehlivosti ekonomických kapitálových modelů je méně konzervativní než v 1. pilíři. V takových případech se však očekává, že instituce prokáží, jak jsou tyto méně konzervativní předpoklady vyrovnány, aby byly v kombinaci alespoň na stejné úrovni jako úroveň konzervatismu, z níž vychází 1. pilíř.

Pokud jde o úroveň konzervatismu, všeobecné zásady ICAAP objasňují, že ačkoli se obecně očekává, že ICAAP bude používán při rozhodování, neočekává se, že naprosto každé obchodní rozhodnutí bude přijato na základě nejvyšší úrovně konzervatismu.

Pro různé účely mohou být použity různé úrovně. Očekává se však, že instituce budou schopny nést i rizika kvantifikovaná na základě velmi vysoké míry konzervatismu. Instituce může například založit oceňování derivátů, a tedy rozhodnutí nabízet nebo kupovat určité produkty na trhu, na předpokladu, že tento trh nevstoupí do krizové situace. Měla by však být schopna z hlediska dostupného kapitálu i procesů řízení rizik přežít jakékoli naplnění tohoto rizika. V konkrétním příkladu by to znamenalo, že by měla být schopna absorbovat veškeré ztráty vzniklé z této derivátové transakce, i když by se trh dostal do krizové situace.

Všeobecné zásady uvádějí očekávání, že vnitřní přezkumy budou prováděny komplexně třemi liniemi obrany, včetně linií podnikání a nezávislých funkcí vnitřní kontroly (řízení rizik, dodržování předpisů a interní audit), v souladu s jejich příslušnými úlohami a povinnostmi. V zájmu zajištění řádného kontrolního mechanismu musí být oblast (druhá obranná linie), která odpovídá za vývoj a validaci metodik kvantifikace rizik, oblastí nezávislou na jednotkách podstupujících riziko (první obranná linie). Kromě toho je důležité, aby všechny činnosti v rámci instituce (včetně činností druhé obranné linie) podléhaly pravidelnému přezkumu jinou, zcela nezávislou funkcí interního auditu (třetí obrannou linií), která je podřízena přímo vedoucímu orgánu.

V závislosti na velikosti a složitosti instituce mohou být přijata různá organizační řešení, aby byla zajištěna nezávislost mezi vypracováním a validací metodik kvantifikace rizik. Očekává se však, že budou dodrženy koncepce, na nichž jsou založeny různé obranné linie, tj. očekává se, že nezávislou validaci provede jiný útvar, než je funkce interního auditu jako taková.

Proto se očekává, že validační činnosti, u nichž se očekává, že je bude provádět útvar řízení rizik (tj. druhá obranná linie), budou předmětem pravidelných přezkumů útvarem interního auditu (tj. třetí obranná linie). Rovněž se očekává, že interní audit zahrne do svého plánu auditu přiměřenost metodik kvantifikace rizik.

Ne. Projekce ukazatele krytí likvidity pro nepříznivé scénáře (tj. za krizových podmínek) přesně odpovídají ustanovením týkajícím se vah, míry odlivu atd. v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, tj. způsob výpočtu ukazatele krytí likvidity je vždy stejný. ECB však očekává, že instituce určí nevypořádané zůstatky aktiv, závazků a podrozvahových závazků, které vstupují do výpočtu ukazatele krytí likvidity během období krizových podmínek, a poté tyto zůstatky vynásobí váhami nebo mírami odlivu stanovenými v nařízení.

Cílem tohoto očekávání je, aby si instituce byly vědomy dopadu, který může mít určitý závažný, ale věrohodný budoucí vývoj na ukazatele LCR (které by za takových podmínek musely vypočítávat i v budoucnu). Očekává se, že instituce budou analyzovat výsledky těchto projekcí a rozhodnou, zda je třeba přijmout opatření k přípravě na předpokládanou situaci nebo k jejímu předejití.

Výsledkem takového posouzení by například mohlo být snížení ukazatele krytí likvidity na 60 %. Zatímco nařízení o kapitálových požadavcích předpokládá, že ukazatel krytí likvidity může někdy klesnout pod 100 %, očekává se, že instituce odpoví na otázku, zda by byla stále schopna udržitelně sledovat svůj obchodní model s ukazatelem krytí likvidity ve výši 60 % za okolností, které předpokládala v příslušném nepříznivém scénáři.

V příručce ICAAP se uvádí, že „kapitálový plán by měl zahrnovat základní a nepříznivý scénář a měl by pokrývat výhledový horizont v délce nejméně tří let“. To znamená, že se od institucí očekává, že zavedou proces kapitálového plánování – často v rámci svého pravidelného víceletého plánovacího procesu –, který zachycuje celý časový horizont nejméně tří let jeho schválení. Očekává se, že instituce zajistí, aby byl kapitálový plán v průběhu roku upravován, pokud by v důsledku skutečného vývoje zastaral. Kromě toho se očekává, že instituce nejméně jednou ročně projdou celým procesem kapitálového plánování zahrnujícím všechny příslušné funkce, jako je ekonomický odbor, odbory pro oblast rizik, financí a podnikání.