Jak se stanovuje požadavek v rámci 2. pilíře

Požadavek v rámci 2. pilíře (P2R) je požadavek na dodatečný kapitál, který je stanoven v procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP). Jedná se o kapitálový požadavek specifický pro danou banku, který se uplatňuje dodatečně k minimálním kapitálovým požadavkům v rámci 1. pilíře, pokud tyto požadavky v rámci 1. pilíře podhodnocují nebo dostatečně nepokrývají určitá rizika.

Rada dohledu bankovního dohledu ECB se rozhodla metodiku výpočtu P2R přezkoumat. Cílem bylo metodiku zjednodušit a posílit s ohledem na doporučení, která v roce 2023 vydala nezávislá skupina odborníků.

Přezkum metodiky je součástí reformy SREP.

Například výsledek SREP je nyní sdělován do konce října, což je o šest týdnů dříve než v minulosti. Banky tak měly více času na to, aby se novým požadavkům přizpůsobily. Rozhodnutí vyplývající ze SREP se navíc zaměřují na nejzávažnější zjištění nebo opatření. To vedlo ke snížení počtu nových kvalitativních opatření SREP – z přibližně 700 v roce 2021 na méně než 400 v roce 2025 –, což odráží jak výraznější zaměření na strukturální obavy, tak rychlejší opatření mimo roční cyklus SREP.

Revidovaná metodika P2R spolu s dalšími výše uvedenými změnami pomůže zvýšit účinnost a účelnost dohledu ECB a zajistí, aby ve větší míře vycházel z rizik.

Klíčové prvky revidované metodiky P2R

• Zůstává pevně ukotvena v procesu SREP, který je páteří našeho dohledu. Společné týmy dohledu prostřednictvím SREP komplexně posuzují rizika bank a přidělí jim skóre na základě zjištění z dohledového výkaznictví, dohledových přezkumů vnitřních kontrol, horizontálních analýz a kontrol na místě. V souladu s předchozí metodikou bude horší skóre SREP v zásadě znamenat vyšší požadavky v rámci 2. pilíře. Zachování tohoto výrazného referenčního bodu zajistí, že požadavky v rámci 2. pilíře budou i nadále odrážet individuální rizikové profily bank, zajistí kontinuitu a zabrání změnám kapitálových požadavků na systémové úrovni.

• Nová metodika snižuje provozní náročnost tím, že vytváří přímější vazbu mezi požadavky v rámci 2. pilíře a jednotlivými rizikovými faktory v rámci 2. pilíře. V předchozí metodice byl P2R vybrán z širokého rozhodovacího rozpětí spojeného s váženým průměrem rizikových skóre SREP a následně přidělen podle jednotlivých rizik na základě údajů z interních postupů dané banky pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP). V revidované metodice přiřazují společné týmy dohledu samostatné navýšení podle jednotlivých rizik každému prvku rizika v rámci 2. pilíře v užším rozpětí rozhodování na základě skóre SREP a zohledňují jakékoli významné rizikové faktory, které vykazují mimořádný profil a neměly by být „ředěny“ do odpovídajícího skóre. Další podrobnosti o srovnání revidované metodiky s předchozí metodikou naleznete v příspěvku na blogu dohledu „Reviewing the Pillar 2 requirement methodology“.

• Tato metodika zakotvuje do procesu stanovení P2R zásadu „omezeného posouzení v oblasti dohledu“. Pokyny podpoří orgány dohledu při posuzování ukazatelů rizik, řešení mimořádných hodnot a zamezení překrývání požadavků v rámci 1. a 2. pilíře. Přezkum a srovnávání pomocí druhé linie obrany jednotného mechanismu dohledu zajistí, aby metodika přinášela robustní výsledky a konzistentnost napříč bankami.

Revidovaná metodika P2R byla testována v průběhu roku 2025. ECB bude tuto novou metodiku používat od cyklu SREP 2026. Požadavky v rámci 2. pilíře vycházející z nové metodiky nabudou účinnosti od 1. ledna 2027.

Revidovaná metodika zahrnuje tři kroky (viz obrázek níže):

Krok 1: přiřazení skóre SREP vůči rozmezím P2R podle jednotlivých rizik

Pracovníci dohledu shrnou výsledek svého hodnocení SREP tak, že každému prvku rizik (obchodní model, vnitřní správa a řízení, úvěrové riziko, tržní riziko, operační riziko a riziko úrokových sazeb v bankovním portfoliu) přidělí skóre. Tato skóre SREP jsou výchozím bodem pro stanovení P2R.

Během kroku 1 je každé skóre SREP přiřazeno k rozmezí P2R na základě předem definované tabulky. Tabulka je nastavena tak, aby rizikům v rámci 2. pilíře, která jsou pro každý obchodní model nejvíce důležitá, byla přidělena vyšší váha a aby horší skóre SREP vedlok rozpětím s vyššími hodnotami P2R.

Cílem kroku 1 je propojit kapitálové požadavky P2R s hodnocením SREP.

Krok 2: stanovení P2R na základě jednotlivých rizik za použití omezeného hodnocení orgánem dohledu

Ve druhém kroku přidělí společný tým dohledu kapitálové požadavky pro každý rizikový prvek v rozmezí P2R vymezeném v kroku 1. V zájmu zajištění komplexního krytí rizik v rámci 2. pilíře zvažuje společný tým dohledu všechny dostupné informace včetně nevypořádaných kvalitativních opatření, dřívější výsledky banky a čas potřebný k nápravě nedostatků v minulosti. Přezkoumávají kvantitativní a kvalitativní ukazatele s cílem identifikovat mimořádné hodnoty a zajistit, aby se P2R i nadále zaměřoval na klíčové rizikové faktory v rámci 2. pilíře.

Pokud jsou považovány údaje z ICAAP banky za dostatečně spolehlivé, společný tým dohledu je také používá jako dodatečný zdroj informací.

V jednotlivých případech společný tým dohledu pak posuzuje a řeší potenciální překrývání požadavků v rámci 1. a 2. pilíře, včetně požadavků vyplývajících z provádění nového nařízení o kapitálových požadavcích (CRR III).

Cílem kroku 2 je stanovit příspěvky P2R pro každou rizikovou oblast.

Krok 3: Stanovení konečného P2R

Mohou nastat výjimečné případy, kdy se celkový rizikový profil banky liší od součtu jejích jednotlivých rizik nebo kdy je zapotřebí v konečném rozhodnutí o P2R zohlednit konkrétní aspekty, např. ty, které nejsou zahrnuty v předchozích krocích metodiky, nebo konkrétní okolnosti, jako jsou fúze nebo akvizice.

V kroku 3 uplatňuje společný tým dohledu v jednotlivých případech omezené posouzení v oblasti dohledu, aby zajistil, že P2R komplexně odráží rizikový profil instituce v rámci 2. pilíře. A konečně, společné týmy dohledu nastavily své navrhované P2R a druhá obraná linie srovnává výsledky metodiky, aby bylo zajištěno spravedlivé a konzistentní uplatňování.

Cílem kroku 3 je stanovit P2R, který odráží komplexní hodnocení rizikového profilu instituce.

Jak se revidovaná metodika 2. pilíře zabývá překryvem mezi požadavky v rámci 1. a 2. pilíře?

Požadavky v rámci 1. pilíře definují minimální výši kapitálu bank pro krytí jejich úvěrového, tržního a operačního rizika. V Evropské unii jsou požadavky v rámci 1. pilíře stanoveny v souladu s CRR. Požadavky v rámci 2. pilíře jsou specifické pro jednotlivé banky a orgány dohledu je stanovují s cílem řešit nedostatky zjištěné během jejich hodnocení.

• Požadavky v rámci 2. pilíře zahrnují rizika, která nejsou kryta požadavky v rámci 1. pilíře, jako jsou rizika vyplývající z obchodního modelu banky, z jejího vnitřního řízení a rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu. U těchto rizik se požadavky v rámci 1. a 2. pilíře nikdy nepřekrývají.
• Požadavky v rámci 2. pilíře zahrnují také prvky úvěrového, tržního a operačního rizika, které nejsou dostatečně pokryty požadavky v rámci 1. pilíře. V tomto případě by mohlo dojít k překrývání pouze v případě, že by faktory ovlivňující požadavky v rámci 1. a 2. pilíře vykazovaly výraznou korelaci.

V zájmu zajištění toho, aby se P2R i nadále zaměřoval na rizika v rámci 2. pilíře, poskytuje revidovaná metodika P2R společným týmům dohledu nástroje, které jim pomohou identifikovat a řešit překrývání s požadavky v rámci 1. pilíře, a to následovně:

• V souladu s předchozí metodikou P2R se jako výchozí bod pro stanovení P2R používá skóre SREP. To se stanoví na základě ukazatelů rizik, které jdou nad rámec ukazatelů v rámci požadavků 1. pilíře. Skóre SREP například zachycuje rizika vyplývající ze slabých vnitřních politik a kontrolních mechanismů, které nejsou faktory u požadavků v rámci 1. pilíře. Společné týmy dohledu budou kontrolovat, zda určité skóre SREP může vykazovat výraznou korelaci s riziky, která jsou již pokryta požadavky v rámci 1. pilíře. Společné týmy dohledu například budou kontrolovat, zda by odpočty očekávaných ztrát v rámci metody interních ratingů mohly pokrýt mezery v tvorbě rezerv zjištěné při hodnocení úvěrového rizika v rámci SREP. Společné týmy dohledu budou také kontrolovat, zda rizika vyplývající z obchodních činností zahrnutých v 1. pilíři významně ovlivňují výsledek hodnocení tržního rizika v rámci SREP. Neočekává se, že by dopad těchto potenciálních překryvů byl významný, neboť skóre SREP zahrnují několik dimenzí nad rámec 1. pilíře, jako je kvalitativní hodnocení interních kontrol rizik.
• Společné týmy dohledu nezohlední při stanovování P2R slabá místa zjištěná v rizikových modelech v rámci 1. pilíře. Zvláštní pozornost bude věnována interním modelům, které již nejsou podle nařízení CRR III povoleny (např. dřívější pokročilý přístup k měření operačního rizika), a institucím, které jsou vázány novým výstupním limitem v souladu s čl. 104a odst. 6 písm. b) směrnice o kapitálových požadavcích VI.
• Referenční srovnávání a monitorování prováděné v rámci jednotného mechanismu dohledu zajišťují, aby byly neprodleně identifikovány a řešeny potenciální příčiny překrývání, jako jsou regulační změny.

Bude-li určité překrývání zjištěno, upraví společné týmy dohledu v jednotlivých případech odpovídajícím způsobem požadavky v rámci 2. pilíře.

Nařízení CRR III mělo od ledna 2025 určitý dopad, např. na operační riziko, a ten bude účinně řešen revidovanou metodikou, jak je vysvětleno níže.

Další způsoby, jak nařízení CRR III ovlivňuje požadavky v rámci 2. pilíře, mimo jiné zavedením tzv. výstupního limitu a základním přezkumem obchodního portfolia, se zatím plně nenaplňují. Tyto další účinky budou heterogenní z hlediska počtu dotčených institucí, významnosti a délky přechodné fáze. Individuální přístup začleněný do revidované metodiky P2R bude průběžně řešit potenciální překrývání s přihlédnutím ke specifickému rizikovému profilu bank v kterémkoli okamžiku.

Komunikace

ECB bude nadále využívat rozhodnutí SREP a provozní dopisy ke sdělení nejnovějších požadavků v rámci 2. pilíře spolu s informacemi o hlavních rizikových faktorech. Na svých internetových stránkách bude také nadále každoročně zveřejňovat konsolidované požadavky v rámci 2. pilíře pro instituce podléhající evropskému bankovnímu dohledu. Nová metodika usnadní bankám pochopit faktory a výsledky v rámci 2. pilíře a reagovat na ně.

Bankovní dohled ECB zaujal během tohoto cyklu čtyřstupňový přístup ke stanovení požadavku v rámci 2. pilíře pro jednotlivé banky podle jednotlivých rizik. Každý z těchto čtyř kroků byl stejně důležitý. Jejich výsledkem byl prvotní ucelený požadavek v rámci 2. pilíře založený na celkovém hodnocení rizikového profilu banky. Později následovala podrobnější analýza každého jednotlivého rizikového faktoru, na jehož základě byl určen konečný požadavek v rámci 2. pilíře, a to podle jednotlivých rizik.

Krok 1

V kroku 1 se společný tým dohledu pro daný subjekt dohodl na počátečním požadavku v rámci 2. pilíře, který zohlednil výsledky prvků 1, 2 a 3 procesu SREP:

• posouzení obchodního modelu a ziskovosti,
• posouzení způsobu vnitřního řízení a řízení rizik,
• hodnocení kapitálových rizik na základě konkrétních rizik (úvěrového rizika, tržního rizika, operačního rizika a rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu).

V tomto kroku společný tým dohledu vybral vhodný prvotní požadavek v rámci 2. pilíře z koše možných hodnot na základě posouzení celkového rizika pro kapitál banky. Přitom byly uplatněny váhové faktory týkající se rizika v rámci 2. pilíře na skóre výše uvedených prvků SREP. Kromě toho bylo s ohledem na specifickou situaci banky použito omezené posouzení včetně spolehlivosti interního postupu banky pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP).

Tento prvotní požadavek v rámci 2. pilíře byl pouze výchozím bodem, který se může lišit od konečného požadavku v rámci 2. pilíře pro banku, o němž se nakonec rozhodlo. Mohly být provedeny změny v důsledku posouzení jednotlivých rizik provedených v následných krocích.

Krok 2

V druhém kroku rozdělil společný tým dohledu prvotní požadavek v rámci 2. pilíře na několik navýšení podle jednotlivých rizik. Cílem bylo vytvořit základ počátečního navýšení pro rizika spojená s obchodním modelem banky, se způsobem jejího vnitřního řízení a s jejím řízením rizik a pro kapitálová rizika.

Členění podle jednotlivých rizik zohledňovalo informace z ICAAP banky a z jejího požadavku v rámci 1. pilíře. Cílem bylo zajistit, aby rizika, která již pokrývá 1. pilíř, nebyla započítána dvakrát.

Vzhledem k tomu, že postupy ICAAP se v jednotlivých bankách liší, bylo na volném uvážení společného týmu dohledu, jak své hodnocení ICAAP jednotlivých bank zohlední v celkové úrovni požadavku v rámci 2. pilíře a jeho složení na základě jednotlivých rizik.

Důležitou součástí tohoto procesu je ICAAP, neboť ECB prosazuje zdokonalené postupy ICAAP. Více informací o tom, jak ECB vybízela banky, aby vylepšily své mechanismy ICAAP, naleznete ve zprávě ECB o bankovních postupech ICAAP a v souvisejícím článku ve zpravodaji Supervision Newsletter.

Krok 3

V rámci třetího kroku společný tým dohledu kriticky posoudil počáteční navýšení podle jednotlivých rizik vyplývající z kroku 2. Za tímto účelem posuzoval různé zdroje informací, jako jsou klíčové ukazatele rizik, výsledky ICAAP banky, analýza srovnatelných bank a zjištění z kontrol na místě a hloubkových analýz. Tento krok zahrnoval zvážení všech dostupných informací s cílem zajistit, aby navýšení podle jednotlivých rizik dostatečně pokryla všechna relevantní rizika a byla pro banky vykonávající podobné činnosti konzistentní.

Při prověřování těchto počátečních navýšení podle jednotlivých rizik byly použity specializované nástroje dohledu ke shromažďování informací z různých zdrojů a k provádění metodického horizontálního srovnávání.

Krok 4

Ve čtvrtém kroku určil společný tým dohledu konečná navýšení podle jednotlivých rizik, která vedla ke konečnému požadavku v rámci 2. pilíře. V tomto kroku použil k rozhodnutí o vhodném rozsahu každého navýšení pro jednotlivá rizika svoje omezené posouzení založené na výsledku kroku 3. Tato rozhodnutí byla podložena rizikovými faktory podle 2. pilíře, které jsou základem každého navýšení pro jednotlivá rizika.

Při zvažování konečného navýšení podle jednotlivých rizik se společný tým dohledu zaměřil na konkrétní situaci banky. Například navýšení pro úvěrové riziko mohlo odrážet nedostatky zjištěné při nedávné kontrole na místě. Nebo mohla být jednotlivá navýšení upravena tak, aby se vyloučilo jakékoli možné dvojí započtení, pokud byly stejné rizikové faktory řešeny současně v rámci různých kategorií rizik, či mohlo být přihlédnuto k jiným dohledovým opatřením přijatým za účelem řešení konkrétní situace banky.

Komunikace

ECB sdělila bankám své klíčové obavy v oblasti dohledu a hlavní příčiny jednotlivých požadavků v rámci 2. pilíře ve svých rozhodnutích vyplývajících ze SREP. Účelem bylo zaostřit pozornost a zvýšit transparentnost v souvislosti s klíčovými obavami v oblasti dohledu a hlavními rizikovými faktory, které jsou důvodem požadavku v rámci 2. pilíře určeného dané bance.