Předmluva Maria Draghiho, prezidenta ECB
Finanční krize vypukla před deseti lety a vyvolala všudypřítomnou nestabilitu v oblasti ekonomické, sociální i finanční. Dramatický propad výroby, zaměstnanosti a úvěrování ekonomiky a fragmentace finančního systému na jednotlivé země sužovaly eurozónu několik let. Ohrožena byla i stabilita bankovního systému a mnozí dokonce pochybovali o přežití eura.
Krize odhalila hned několik slabin eurozóny v institucionální oblasti. Jde zejména o absenci integrovaného bankovního trhu, jehož pilíře tvoří jednotný orgán dohledu, jednotný orgán příslušný pro řešení krizí včetně jednotného fondu pro řešení krizí a jednotný systém pojištění vkladů. V reakci na turbulence roku 2012 zřídili tvůrci politik také jednotný orgán dohledu a včlenili jej do struktur ECB. V krátkém období dvou let byl za účasti vnitrostátních příslušných orgánů vytvořen evropský bankovní dohled.
Dnes se ekonomika eurozóny může ohlédnout za téměř pětiletým obdobím růstu, který má navíc plošný charakter napříč zeměmi a sektory. Hlavní hybnou silou oživení byla měnová politika ECB, jejíž činnost významně doplňoval bankovní dohled na úrovni eurozóny.
Integrovaný bankovní dohled zaprvé přispěl k posílení bank, což pomohlo překonat finanční fragmentaci, zlepšit transmisi měnové politiky a obnovit poskytování úvěrů domácnostem a podnikům. Úrokové sazby z úvěrů v eurozóně se sladily na historických minimech.
Zadruhé stál evropský bankovní dohled v první obranné linii proti rizikům pramenícím z bankovního sektoru a ohrožujícím finanční stabilitu tím, že ukládal bankám povinnost držet dostatečný kapitál a nastolit udržitelnou rovnováhu mezi riziky a výnosy. To umožnilo plnit mandát v oblasti cenové stability i za situace, kdy nastavení měnové politiky muselo zůstat po dlouhou dobu akomodační, protože rizika ohrožující finanční stabilitu se dařilo a stále daří krotit účinnou činností dohledu.
I v roce 2018 banky nadále čelí klíčovým výzvám, mezi něž patří vyčištění rozvah, snížení expozic zděděných primárně z období finanční krize, jako jsou neobchodovatelné finanční produkty, a z navazující velké hospodářské recese, jako jsou úvěry v selhání. Další podstatný úkol pro banky představuje nutnost přizpůsobit obchodní modely výzvám spojeným s novými technologiemi a řešit otázky nadbytečné kapacity a vysokých nákladů. Právě tudy se musí přednostně ubírat kroky bank, které usilují o silnou pozici a prospěšnost pro ekonomiku eurozóny.
Úvodní rozhovor s Danièle Nouyovou, předsedkyní Rady dohledu
Uplynulo skoro deset let od pádu Lehman Brothers a začátku finanční krize. Je dnes finanční systém bezpečnější?
Globální finanční krize bezpochyby přinesla celou řadu změn. Na globální úrovni jde například o komplexní reformu v oblasti regulace, Basel III, kterou jsme právě dokončili. Pravidla pro banky jsou přísnější a zacelily se některé mezery v regulatorním rámci. Na evropské úrovni jsme zahájili budování bankovní unie. V současné době se bankovní unie opírá o dva pilíře: evropský bankovní dohled a řešení úpadkové situace bank. Dohromady pomáhají zlepšovat bankovní dohled v Evropě a umožňují efektivnější řešení krizí. Celkově vzato je třeba podotknout, že stávající architekturu finančního systému utvářela do značné míry právě krize. A tato architektura je o poznání stabilnější než ta předchozí. Takže ano, finanční systém je dnes opravdu bezpečnější.
A jak jsou na tom banky? Poučily se?
Ano, alespoň doufám. Jednou z hlavních příčin krize byla koneckonců kultura, v níž se krátkodobé zisky upřednostňovaly před dlouhodobou udržitelností a která často opomíjela dopad rozhodnutí bank na ekonomiku a daňové poplatníky. Tato kultura potřebuje změnu. A tuto změnu musejí iniciovat právě banky, ačkoli zajistit, aby jejich motivace byly a zůstaly konzistentní, je úkolem orgánů regulace.
Jaké motivace máte na mysli?
Skutečnost, že banky dnes mohou selhat řádným způsobem, by mělo jejich pozornost přesměrovat na udržitelnost. Finanční pomoc z veřejných zdrojů by měla být věcí minulosti. V Evropě dnes hraje klíčovou roli v této oblasti jednotný mechanismus pro řešení krizí. První zkoušku absolvoval v roce 2017, kdy došlo k selhání tří velkých bank, jejichž krize byla následně vyřešena nebo byly poslány do likvidace. Poselství je zřejmé: banky dnes musejí čelit důsledkům vlastního chování. Postupují-li nerozumně, mohou selhat.
Hrozba selhání tedy nutí banky řešit všechny problémy, kterým čelí?
Ano, samozřejmě. Banky ušly od krize dlouhou cestu, ale stále je třeba dořešit některé otázky. A nyní nastala příhodná chvíle. Podmínky jsou ideální ze čtyř důvodů. Zaprvé, ekonomice eurozóny se daří. Zadruhé, nové technologie mohou sice pro banky představovat výzvu, zároveň jsou však zdrojem nových možností, jak vydělat peníze a udržet ziskovost. Zatřetí je to jistota v oblasti regulace, kterou přineslo dokončení reformy Basel III. A začtvrté je to jistota v oblasti dohledu, která souvisí s plnou funkčností evropského bankovního dohledu. Banky vědí, jak pracujeme a co od nás mohou očekávat.
Jedním z nejdůležitějších úkolů pro banky v eurozóně je udržet ziskovost, je to tak?
Ano, ziskovost je dnes pro banky v eurozóně úkolem číslo jedna. Řada z nich stále nepokryje náklady na kapitál, což je dlouhodobě neudržitelná situace. To nepředstavuje problém jen pro banky samotné, ale znepokojuje i nás coby orgán dohledu. Nevýdělečné banky nedokážou podpořit hospodářský růst a vytvářet kapitálové rezervy. Zároveň se mohou vydat cestou usilování o výnosy, což by zvýšilo související rizika. Jako orgán dohledu máme proto obavy z nedostatku ziskovosti v bankovním sektoru eurozóny.
Jaké kroky by měly banky podniknout, aby svou ziskovost zvýšily?
To už je složitější otázka vzhledem k tomu, že každá banka je jiná a vyžaduje strategii šitou na míru. Základem pro každou banku je mít k dispozici strategii a využívat tuto strategii v praxi. Zde se dostává ke slovu koncept „strategického řízení“. Ve zkratce jde o schopnost vedení banky nasměrovat ji k plnění dlouhodobých cílů. To vyžaduje dobře fungující procesy a řádnou správu a řízení včetně řízení rizik. Jsou-li tyto podmínky splněny, má vedení společnosti v každé situaci dobrý přehled o celé organizaci, dokáže jí lépe rozumět a v případě potřeby rychle změnit kurz. Celkově vzato lze říci, že čím lépe banky zvládají „strategické řízení“, tím jsou úspěšnější. Pokud jde o praktičtější doporučení, měly by banky myslet na diverzifikaci zdrojů svých výnosů, například prostřednictvím nových technologií. U velkých bank eurozóny tvoří více než polovinu provozních výnosů čistý úrokový výnos. S ohledem na rekordně nízké úrokové sazby je na tom třeba zapracovat. Banky by například mohly zvýšit své výnosy z poplatků a provizí. Řada bank už dala najevo, že něco takového má skutečně v plánu. Ale jak už jsem řekla, každá banka je jiná a každá se musí vydat vlastní cestou. Na obecnější rovině je pak potřeba docílit další konsolidace evropského bankovního sektoru.
Jak jsou na tom náklady? Nebylo by snížení nákladů další možnou cestou k vyšším ziskům?
Prostor ke snížení nákladů existuje, to je pravda. Podívejte se například na hustou síť kamenných poboček. Jsou v době digitálního bankovnictví ještě potřeba? Snižování nákladů může být součástí strategie banky k dosažení vyššího zisku. Má to však háček: banky nesmějí snižovat náklady neúčelně. Snížení počtu zaměstnanců v oblasti řízení rizik? Nepříliš dobrý nápad. Šetření na IT systémech? Také nepříliš dobrý nápad. Obecněji vzato nesmějí banky šetřit na aspektech, které jsou nepostradatelné pro budoucí úspěch a stabilitu.
Ovlivňují ziskovost i úvěry v selhání?
Ano, poměrně významně. Úvěry v selhání snižují zisky a připravují banky o zdroje, které by mohly využít mnohem efektivněji. Vzhledem k tomu, že úvěry v selhání dosahují v rámci eurozóny částky téměř 800 miliard EUR, představují vážný problém, který je třeba vyřešit. Dobrá zpráva je, že banky dosahují pokroku. Od začátku roku 2015 klesl objem úvěrů v selhání zhruba o 200 miliard EUR. To je povzbuzující zjištění, ale rozhodně to nestačí.
Jaké zásadní kroky evropský bankovní dohled učinil, aby problém úvěrů v selhání pomohl vyřešit?
Úvěry v selhání jsou jednou z našich hlavních priorit v oblasti dohledu. Začátkem roku 2017 jsme zveřejnili pokyny pro banky, jak v případě úvěrů v selhání postupovat. Na základě těchto pokynů jsme pak přezkoumali vlastní plány jednotlivých bank na řešení problematiky úvěrů v selhání. V roce 2018 budeme plnění těchto plánů nadále sledovat.
Nejde však jen o eliminaci stávajících úvěrů v selhání. Banky se rovněž musejí vypořádat s hrozbou těch nových. Proto jsme koncem roku 2017 zveřejnili návrh dodatku k našim obecným pokynům. Dodatek stanovuje, tvorbu jakých rezerv k novým úvěrům v selhání od bank očekáváme. Nejde pochopitelně o závazná očekávání. Představují však východisko dohledového dialogu a odrazí se i v našem individuálním přístupu k bankám. Návrh dodatku byl předmětem veřejné konzultace a jeho konečná verze byla zveřejněna v březnu 2018.
Banky tedy stále musejí vyčistit své rozvahy.
Přesně tak. Dobré časy nepotrvají věčně a banky by je měly využít, dokud mají možnost. Když přijde období poklesu, bude eliminace úvěrů v selhání mnohem obtížnější. Obecněji řečeno jsou čisté rozvahy klíčem k ziskovosti v krátkodobém a střednědobém horizontu. V tomto kontextu bude pro banky chvílí pravdy zátěžový test Evropského orgánu pro bankovnictví v roce 2018. Pomůže nám posoudit, jak odolné banky budou, když se situace zhorší.
Co kromě nízké ziskovosti a úvěrů v selhání musí evropský bankovní dohled sledovat?
Je toho víc. Zaměřujeme se například na interní modely, které banky používají k určování rizikových vah u svých aktiv. Úzce totiž souvisejí s výpočtem kapitálových požadavků a tím i s odolností bank. Abychom dokázali zajistit, že modely přinesou dostačující výsledky, provádíme cílený přezkum interních modelů, zkráceně TRIM. Přezkum má tři cíle: zaprvé zajistit, aby modely používané bankami byly v souladu s regulatorními standardy, zadruhé harmonizovat přístup orgánů dohledu k interním modelům a zatřetí zajistit, aby se rizikové váhy vypočítané na základě interních modelů řídily skutečnými riziky a nikoli způsobem modelování. TRIM pomůže posílit důvěru v interní modely, kapitálovou přiměřenost a tím i odolnost bank.
Souvisí cílený přezkum interních modelů rovněž s rámcem Basel III a tolik diskutovaným výstupním limitem?
Souvislost skutečně existuje. Basel III se na obecné rovině snaží zachovat kapitálové požadavky vycházející z rizik. To je logické, protože kapitálové požadavky vycházející z rizik jsou účinné a nutí banky důkladně definovat, měřit a řídit svá rizika. V tomto ohledu hrají interní modely klíčovou roli. Pokud nefungují správně, mohou vést k podkapitalizaci a zranitelnosti bank. A jak už jsem zmínila, jedním z úkolů přezkumu TRIM je zajistit řádné fungování interních modelů. Postupuje přitom odzdola, chcete-li, a posuzuje modely samotné. Basel III zároveň zavádí několik shora řízených ochranných mechanismů, jako je například vámi zmíněný výstupní limit. Ten představuje záruku, že rizikové váhy vypočítané na základě interních modelů neklesnou pod určitou úroveň. Zároveň, podobně jako TRIM, dodává výstupní limit důvěryhodnost kapitálovým požadavkům vycházejícím z rizik. To je jednoznačně v zájmu bank.
Když se od Baselu přesuneme do Británie, jak se evropský bankovní dohled připravuje na brexit?
Brexit s největší pravděpodobností změní podobu evropského bankovnictví. A ovlivňuje banky na obou stranách Lamanšského průlivu. Jejich hlavním zájmem je udržet si přístup na trh na druhém břehu. Aby toho mohly docílit, budou možná muset přistoupit k rozsáhlým organizačním změnám, přičemž takové změny bude pochopitelně třeba připravit v dostatečném předstihu.
I orgány dohledu se musejí připravit na svět po brexitu. Vypracovali jsme několikero nastavení politik k relevantním otázkám a dali jasně najevo, co očekáváme od bank, které se stěhují do eurozóny. S dotčenými bankami zůstáváme v těsném kontaktu prostřednictvím různých kanálů. To nám umožňuje lépe pochopit jejich plány a jasně vysvětlit naše očekávání.
Změny, které brexit přináší, však dalece přesahují stěhování několika bank působících ve Spojeném království. Coby orgán dohledu musíme o přeshraničních bankovních skupinách uvažovat v širším kontextu: jak zajistit správný dohled a způsobilost k řešení krize? Tyto úvahy neovlivní jen banky, které dnes působí ve Spojeném království, ale i ostatní instituce se sídlem v jiných třetích zemích. Jejich dopad mohou navíc pocítit i evropské banky působící mimo EU.
Odhlédneme-li nyní od brexitu, jak vnímáte vývoj finanční integrace v Evropě?
Brexit je smutný příběh, o tom není pochyb. Bez ohledu na něj je však jisté, že finanční integrace v Evropě bude pokračovat. Práce na evropské bankovní unii značně pokročila a její myšlenka zřejmě oslovila i země mimo eurozónu, zejména z oblasti východní Evropy a Skandinávie. Vnímám to jako povzbuzení.
Bankovní unie však stále čeká na dokončení: jejím třetím, dosud chybějícím pilířem je evropský systém pojištění vkladů neboli EDIS. Teď, když se bankovní dohled i řešení úpadkové situace bank posunuly na evropskou úroveň, by totéž mělo nastat i v případě ochrany vkladů. Teprve pak budou kontrola a odpovědnost v souladu. Podle mého nadešel čas posunout se blíže k realizaci EDIS.
S postupným rozvojem bankovní unie by i banky měly začít sklízet plody rozsáhlého a integrovaného trhu. Měly by častěji překračovat hranice a tvořit skutečně evropský bankovní sektor, který spolehlivě a účinně financuje evropskou ekonomiku.
1 Přínos dohledu pro finanční stabilitu
1.1 Úvěrové instituce: hlavní rizika a celková výkonnost
Hlavní rizika v bankovním sektoru
Ačkoli jsou patrná jistá zlepšení, mapa rizik SSM zůstává v zásadě beze změny
Ekonomické prostředí, v němž působí banky eurozóny, se v průběhu loňského roku dále zlepšovalo a některým bankám se podařilo dosáhnout výrazných zisků, zatímco jiné na zotavení stále čekají. Celkově banky dosáhly značného pokroku v posilování svých rozvah a řešení úvěrů v selhání. Zároveň pokročily práce na dokončení programu regulace, což vedlo ke snížení regulatorní nejistoty.
Graf 1
Mapa rizik SSM pro banky eurozóny – 2018
Některá rizika však přetrvávají a celková mapa rizik SSM (viz graf 1) se od začátku roku 2017 příliš nezměnila. Tři nejvýznamnější rizikové faktory z hlediska možného dopadu a pravděpodobnosti jsou i) prostředí nízkých úrokových sazeb a jeho nepříznivý vliv na ziskovost bank, ii) trvale vysoká úroveň úvěrů v selhání v některých částech eurozóny a iii) geopolitické nejistoty. První dva uvedené rizikové faktory od roku 2016 mírně klesají. Naproti tomu geopolitických nejistot výrazně přibylo, zejména s ohledem na probíhající jednání o konečné podobě dohody o brexitu a obecnější nejistotu v globální politice (politická nejistota v EU přitom po francouzské prezidentské volbě mírně poklesla).
Nejpalčivějším problémem zůstává ziskovost
Prodloužené období nízkých úrokových sazeb nadále představuje problém z hlediska ziskovosti bank. Ačkoli nízké sazby snižují náklady na financování a podporují ekonomiku, zároveň tlačí na čisté úrokové marže a zatěžují tak ziskovost bank. Banky tak mohou být nuceny k úpravě svých obchodních modelů a restrukturalizaci nákladů. Orgány dohledu musejí zároveň zajistit, aby banky nepodstupovaly ve snaze zvýšit zisky přílišná rizika.
Úvěry v selhání se podařilo částečně zredukovat, je však potřeba v tomto úsilí pokračovat
Dalším významným zdrojem obav je vysoká úroveň úvěrů v selhání u velkého počtu bank v eurozóně. Ve srovnání s rokem 2016 zaznamenaly banky v boji proti úvěrům v selhání jistý pokrok. To ukazuje pokles celkového podílu úvěrů v selhání ze 6,5 % ve druhém čtvrtletí 2016 na 5,5 % ve druhém čtvrtletí 2017. Přesto však v rozvahách řady bank v eurozóně zůstává příliš mnoho úvěrů v selhání. Je proto nezbytně nutné, aby banky aktivněji usilovaly o vytvoření a zavedení ambiciózní a zároveň důvěryhodné strategie pro úvěry v selhání. Zároveň je třeba provést další reformy a odstranit strukturální překážky, které komplikují řešení problému úvěrů v selhání.[1]
Provádění nového regulatorního rámce může některým bankám působit komplikace
Dokončování a dolaďování regulatorního rámce podporuje ve střednědobém horizontu stabilitu bankovního sektoru. Přechod k novému regulatornímu prostředí může však krátkodobě zvýšit náklady a rizika bank, včetně neschopnosti se novým podmínkám včas přizpůsobit. Tato rizika se od roku 2016 částečně snížila s tím, jak vycházely na povrch nové podrobnosti o konečné podobě různých regulatorních iniciativ, které navázaly na dohody z mezinárodních i evropských fór.
Přeceňování rizik může probíhat na pozadí problémů spojených s udržitelností zadlužení a geopolitických rizik
Udržitelnost zadlužení stále vzbuzuje obavy v některých členských státech, které zůstávají zranitelné vůči možnému přeceňování na dluhopisových trzích (i vzhledem k aktuálně velmi nízké výši rizikové prémie). Riziko selhání země je relevantní zejména v současném kontextu bezprecedentně vysoké míry geopolitické nejistoty (k níž přispívá brexit). Případné náhlé změny v ochotě riskovat na finančních trzích mohou ovlivnit banky skrze přecenění jejich aktiv oceňovaných podle tržní hodnoty a nákladů na financování.
Priority SSM v oblasti dohledu
Priority SSM v oblasti dohledu vymezují oblasti zaměření dohledu v daném roce. Vycházejí z posouzení klíčových rizik, kterým dohlížené banky čelí, s přihlédnutím k nejnovějšímu vývoji v oblasti hospodářství, regulace a dohledu. Priority, jež podléhají každoročnímu přezkumu, jsou nezbytným nástrojem pro vhodně harmonizovanou, přiměřenou a účinnou koordinaci opatření dohledu ve všech bankách, a přispívají tak k rovnému zacházení a většímu dopadu činnosti dohledu (viz obrázek 1).
Obrázek 1
Priority v oblasti dohledu na rok 2018 a další léta
Výsledek citlivostní analýzy rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu
ECB trvale monitoruje citlivost úrokových marží bank na změny úrokových sazeb. V prostředí nízkých úrokových sazeb, které ovlivňuje ziskovost bankovního sektoru, se ECB v roce 2017 rozhodla provést hlubší posouzení strategií bank pro udržení úrovně úrokových marží v několika různých scénářích.
V návaznosti na toto rozhodnutí provedl bankovní dohled ECB v první polovině roku 2017 „citlivostní analýzu rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu – zátěžový test 2017“.[2] Posuzován byl vzorek 111 významných institucí na základě dvou vzájemně se doplňujících metrik: i) změn v čistém úrokovém výnosu bank, které jsou důsledkem pohybu úrokových sazeb, a ii) změn v ekonomické hodnotě vlastního kapitálu bank[3] (tj. současná hodnota jejich bankovního portfolia), které jsou důsledkem pohybu úrokových sazeb. Cílem testu bylo zhodnotit praxi řízení rizik z hlediska dohledu a plně využít srovnání výsledků jednotlivých bank. Úkolem bank bylo simulovat dopad šesti hypotetických výkyvů úrokových sazeb a související vývoj svých rozvah.[4]
Graf 2
Průměrný předpokládaný čistý úrokový výnos podle výkyvu úrokových sazeb
Výsledky prokázaly, že banky jsou na změny úrokových sazeb obecně dobře připraveny. Náhlý paralelní posun v termínové struktuře úrokových sazeb o +2 % by měl celkově příznivý dopad na čistý úrokový výnos (+10,5 % v horizontu tří let, graf 2) a mírně nepříznivý dopad na ekonomickou hodnotu vlastního kapitálu (-2,7 % kmenového kapitálu tier 1, graf 3), přičemž druhý jmenovaný dopad představoval nejhorší výsledek ekonomické hodnoty vlastního kapitálu ze všech zohledněných výkyvů úrokových sazeb.
Interpretovat výsledky testu jako absenci rizik by však bylo zavádějící, zejména s ohledem na skutečnost, že zohledňují očekávání bank týkající se chování zákazníků. Banky tak například mohou modelovat vklady bez dohodnuté splatnosti jako dlouhodobé závazky s pevnou úrokovou sazbou. V období rostoucích úrokových sazeb by rychlejší přeceňování těchto vkladů, než s jakým banky počítají, znamenalo čistý úrokový výnos pod očekávanou úrovní. Většina bank své modely vkladů přizpůsobila období klesajících úrokových sazeb. V této podobě představují modely jen neúplný odraz reakce zákazníků na zvýšení úrokových sazeb. Kromě toho se modelovaná doba trvání jistých vkladů ukázala být v některých případech až překvapivě dlouhá.
Graf 3
Průměrná změna ekonomické hodnoty vlastního kapitálu podle výkyvu úrokových sazeb
Výsledky rovněž prokázaly, že banky ve svých portfoliích značně využívají úrokových derivátů. Obecně vzato jim tyto deriváty slouží jako ochrana proti nesouladu v přeceňování aktiv a pasiv. Některé banky využívají úrokových derivátů k tomu, aby docílily kýženého profilu úrokových sazeb. Celkový dopad těchto obchodů na citlivost ekonomické hodnoty vlastního kapitálu jednotlivých bank je omezený (+1,7 % kmenového kapitálu tier 1 při paralelním výkyvu směrem nahoru). Takto omezený dopad je nicméně do značné míry důsledkem vyrovnání expozic mezi bankami, u nichž deriváty zkracují délku trvání aktiv, a těmi, kde deriváty tuto dobu naopak prodlužují (55, resp. 45 % z posuzovaného vzorku).
Výsledky testu z roku 2017 se staly podkladem pro proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP). S ohledem na budoucnost poskytne test cenné podklady pro dohledové diskuse týkající se rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu. Zároveň může představovat východisko k následným analýzám společných týmů dohledu.
Box 1 Konsolidace bankovního sektoru – překážky pro přeshraniční fúze a akvizice
Zdravý bankovní systém úzce souvisí se zdravým trhem pro fúze a akvizice bank. Evropská bankovní unie včetně evropského bankovního dohledu přeshraniční fúze bankám usnadní.
Přeshraniční fúze v eurozóně mohou přinést tři hlavní výhody. Zaprvé prohloubí finanční integraci v eurozóně a otevřou cestu ke společnému cíli v podobě skutečně evropského bankovního sektoru. Zadruhé poskytnou střadatelům více možností jak investovat své peníze a společnosti i domácnosti budou moci využít více zdrojů financování. Zatřetí dojde ke zlepšení sdílení rizika, což zvýší stabilitu a účinnost ekonomiky EU. Mimo to mohou bankovní fúze sehrát svou úlohu i při snižování nadbytečné kapacity a zvyšování efektivity samotných bank. Aby se však tyto výhody naplnily, musejí fúze správně fungovat z obezřetnostního hlediska.
Stav trhu fúzí a akvizic
Po počátečním nárůstu fúzí a akvizic v eurozóně po zavedení společné měny dochází k jejich poklesu. V roce 2016 dosáhl jejich počet i hodnota uzavřených dohod nejnižší úrovně od roku 2000.[5] Jde přitom převážně o vnitrostátní, a nikoli přeshraniční fúze.
Fúze bank jsou složité, nákladné a riskantní a jejich úspěch závisí na několika podmínkách. K takovému rozhodnutí je zapotřebí sebedůvěra a právě tu banky v současnosti zjevně stále ještě postrádají.
Především jde o nejistotu spojenou s ekonomickou hodnotou, kterou má fúze přinést. Při pohledu na možné partnery mohou vyvstat pochybnosti ohledně kvality jejich aktiv a jejich schopnosti generovat zisk. V některých částech eurozóny je stále vysoký podíl úvěrů v selhání a jejich skutečná hodnota se navíc jen těžko posuzuje.
Kromě toho panuje zřejmě i nejistota ohledně některých klíčových dlouhodobých faktorů výkonnosti bank. Jaký vliv bude mít například digitalizace a související změny struktury trhu na optimální strukturu a velikost banky? Vyplatí se stále získávat síť kamenných poboček, když mohou vlivem digitálního bankovnictví ztrácet na důležitosti? A konečně může hrát roli i do jisté míry přetrvávající nejistota týkající se regulace. Zdá se, že celá řada bank by tak závažné rozhodnutí, jako je fúze s jinou bankou, raději zvažovala v situaci, kdy je plně zaveden jednotný soubor pravidel.
Nejistoty navíc stupňuje přeshraniční dimenze problematiky. Jde zejména o to, že přeshraniční fúze vyžadují, aby banky kromě státních hranic překonávaly i kulturní a jazykové překážky. Chybějící harmonizace právních a regulatorních předpisů, podle nichž se řídí dohledové hodnocení fúzí a akvizic v zemích účastnících se jednotného mechanismu dohledu, nejenže může zvýšit náklady na přeshraniční fúze a akvizice, ale může se projevit i jako překážka pro jejich uskutečnění. Vnitrostátní právní předpisy, podle nichž se fúze řídí, se v jednotlivých zemích liší.
Obecněji řečeno hraje důležitou roli účelové vázání kapitálu a likvidity v rámci státních hranic. Možnosti jak upustit od uplatňování přeshraničních vnitroskupinových požadavků jsou předmětem probíhajícího přezkumu nařízení o kapitálových požadavcích (CRR) a směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV) a v případě, že budou zavedeny, by mohly podpořit přeshraniční fúze a akvizice. CRD IV i CRR stále obsahují celou řadu možností a případů vlastního uvážení, které se na úrovni jednotlivých států neřeší jednotně. Komplikují zajišťování konzistentní úrovně regulatorního kapitálu v jednotlivých členských státech i úplné srovnání kapitálových pozic bank.
V příklonu bank ke konsolidaci mohou pochopitelně hrát roli i další aspekty regulace. Dodatečné kapitálové požadavky, které mohou vyplynout z nárůstu velikosti a komplexnosti banky prostřednictvím kapitálových rezerv jiných systémově významných institucí či dokonce globálně systémově významných bank, mohou například také působit jako demotivační faktor.
K celkovému dojmu přispívá i skutečnost, že části legislativního rámce (např. právní předpisy týkající se platební neschopnosti), daňových soustav a správních předpisů (např. ochrana spotřebitele), o něž se opírá fungování finančních systémů, zůstávají na úrovni EU i eurozóny nejednotné.
Ačkoli evropský bankovní dohled může na tyto překážky upozorňovat, jeho role při formování tohoto prostředí je značně omezená. Konsolidaci je třeba přenechat silám trhu a změny regulatorního prostředí zákonodárcům.
Evropský bankovní dohled zato pomohl snížit nejistotu ohledně kvality bankovních aktiv. První krok směrem k tomuto cíli představoval přezkum kvality aktiv v roce 2014. Kromě toho si jako jednu z priorit vytkl řešení úvěrů v selhání v portfoliích bank. Orgány dohledu mohou rovněž zajistit efektivitu dohledových procesů souvisejících s fúzemi. Z hlediska regulace je podstatné zajistit svědomité a konzistentní provádění dohodnutých reforem včetně rámce Basel III a dále pokračovat směrem k dokončení bankovní unie a především pak evropského systému pojištění vkladů. Všechny tyto prvky přispějí ke snížení nejistoty.
Celková výkonnost významných bank v roce 2017
Zatímco v roce 2016 zažívaly banky eurozóny značné obtíže, v roce 2017 se situace do jisté míry zlepšila. V prvních třech čtvrtletích roku 2016 klesl významným institucím provozní zisk před snížením hodnoty o 10 % ve srovnání s prvními třemi čtvrtletími roku 2015. V prvních devíti měsících roku 2017 pak provozní zisky před snížením hodnoty zaznamenaly oživení (+2 %). To spolu s výrazně menším snížením hodnoty (-14,9 % ve srovnání s rokem 2016, -35,2 % ve srovnání s rokem 2015) vedlo k relativnímu zlepšení v anualizované návratnosti kapitálu u významných institucí, jejíž průměrná výše činila 7,0 % oproti 5,4 % v roce 2016 a 5,7 % v roce 2015.
Celkové zlepšení však zastírá značné rozdíly mezi jednotlivými bankami. Zhruba desítka bank je stále ve ztrátě, další dvě desítky pak v uplynulých třech letech dosahovaly průměrné návratnosti kapitálu přibližně 8 % i více. Fakt, že se řada veřejně obchodovaných bank stále obchoduje s poměrem tržní a účetní hodnoty nižším než jedna, znamená, že ke splnění očekávání investorů bude zapotřebí dalšího zlepšování.
Zlepšení provozních zisků před snížením hodnoty vycházelo ze zvýšení čistých výnosů z poplatků a provizí o 3,2 % a čistých výnosů z obchodování, které ve srovnání s prvními třemi čtvrtletími roku 2016 zaznamenaly nárůst o 62 %. Čistý úrokový výnos naproti tomu setrvale klesal a zastavil se 1,9 % pod úrovní zaznamenanou v prvních třech čtvrtletích roku 2016, kdy už ve srovnání se stejným obdobím roku 2015 došlo k propadu o 0,9 %.
Graf 4
Vyšší návratnost kapitálu v roce 2017 díky vyšším provozním ziskům a menšímu snížení hodnoty
Pokles čistého úrokového výnosu, k němuž došlo mezi třetím čtvrtletím roku 2015 a třetím čtvrtletím roku 2016, byl zřejmě způsoben poklesem marží, protože objem úvěrů vzrostl o 4,7 %. Mezi třetím čtvrtletím roku 2016 a třetím čtvrtletím roku 2017 se objemy úvěrů naopak snížily o 2,1 %. Největší zásluhu na tomto poklesu mají úvěry poskytované finančním institucím (úvěry poskytnuté úvěrovým institucím klesly o 11,8 %, úvěry poskytnuté jiným finančním společnostem o 7,3 %). Je třeba poznamenat, že navzdory tomuto negativnímu trendu se zhruba polovině významných institucí podařilo zvýšit čistý úrokový výnos.
Pozitivním výsledkům bank v prvních třech čtvrtletích roku 2017 pomohly nižší provozní náklady, které se dostaly na nejnižší úroveň od roku 2015. Ve srovnání s prvními devíti měsíci roku 2016 klesly o 2,3 % (-1,6 % oproti stejnému období roku 2015). S nejvyšší pravděpodobností za tím stála restrukturalizační opatření, která několik bank eurozóny v nedávné době přijalo.
1.2 Práce na úvěrech v selhání
Situace v Evropě
Objem úvěrů v selhání se od roku 2015 snížil, stále však zůstává neudržitelný
Úvěry v selhání na rozvahách významných institucí dosáhly ve třetím čtvrtletí roku 2017 téměř 760 mld. EUR a zaznamenaly tak pokles z hodnoty 1 bil. EUR, které dosáhly počátkem roku 2015. V některých částech bankovního sektoru je však úroveň úvěrů v selhání stále příliš vysoká. Je evidentní, že úvěry v selhání představují pro evropský bankovní sektor značný problém. Důvodem je skutečnost, že úvěry v selhání zatěžují rozvahy bank, snižují jejich zisky, vyčerpávají zdroje, které by šlo využít produktivněji, a neumožňují bankám půjčovat peníze ekonomice. Proto banky musejí problém úvěrů v selhání řešit. Práce na úvěrech v selhání patřila v roce 2017 mezi nejdůležitější priority bankovního dohledu ECB. Pokračující projekt koordinuje skupina na vysoké úrovni pro úvěry v selhání, která je přímo podřízena Radě dohledu ECB. Hlavním úkolem této skupiny je vytvořit účinný a konzistentní dohledový přístup ve vztahu k bankám s vysokým podílem úvěrů v selhání.
ECB publikuje statistiky bankovního dohledu[6] čtvrtletně, a to včetně údajů o kvalitě aktiv významných institucí. Tabulka 1 představuje úbytek úvěrů v selhání mezi roky 2016 a 2017.
Tabulka 1
Úvěry a zálohy v selhání – částky a podíly podle sledovaného období
Podíly úvěrů v selhání se v jednotlivých zemích eurozóny výrazně liší
Při pohledu na eurozónu můžeme pozorovat přetrvávající rozdíly v podílu úvěrů v selhání mezi jednotlivými zeměmi, jak je vidět na obrázku 2. Nejvyšší podíly úvěrů v selhání vykázaly ve druhém čtvrtletí roku 2017 řecké a kyperské významné instituce (vážené průměry zde dosáhly 46,6 %, resp. 34,0 %). Třetí nejvyšší podíl úvěrů v selhání měly s 18,1 % portugalské významné instituce. Z hlediska trendu zaznamenaly výrazný meziroční pokles podílu úvěrů v selhání významné instituce na Kypru (-6,3 p.b.), v Irsku (-5,6 p.b.), v Itálii (-4,4 p.b.) a ve Slovinsku (-3,2 p.b.). Ve třetím čtvrtletí roku 2017 dosahoval objem úvěrů v selhání u italských významných institucí 196 mld. EUR. Za nimi následovaly francouzské (138 mld. EUR), španělské (112 mld. EUR) a řecké významné instituce (106 mld. EUR).
Obrázek 2
Úvěry a zálohy v selhání1 – podíly podle země, sledované období: druhé čtvrtletí roku 2017
Potřeba komplexní strategie pro řešení úvěrů v selhání
Potřeba strategie se týká tří hlavních oblastí: i) činností dohledu, ii) právní a soudní reformy a iii) sekundárních trhů pro úvěry v selhání
Bankovní dohled ECB již v rané fázi zdůraznil, že řešení úvěrů v selhání vyžaduje společné úsilí všech zúčastněných stran. To bylo ostatně i jedním z hlavních zjištění inventarizační zprávy o národních postupech týkajících se úvěrů v selhání, jejíž nejnovější verzi zveřejnila ECB v červnu 2017 (viz část 1.2.3.1). Tato zpráva hovořila o potřebě komplexní evropské strategie ve třech klíčových oblastech: i) činnosti dohledu, ii) právní a soudní reformy a iii) nutnost vytvořit sekundární trhy pro riziková aktiva.
Obrázek 3
Komplexní strategie pro řešení úvěrů v selhání vyžaduje součinnost všech zúčastněných stran včetně EU a vnitrostátních veřejných orgánů
Pokud jde o činnosti dohledu, zavedl bankovní dohled ECB komplexní rámec dohledu pro úvěry v selhání, který zahrnuje:
- vydávání pokynů pro všechny významné instituce nastiňujících očekávání v oblasti dohledu s ohledem na řízení úvěrů v selhání a snížení jejich objemu,
- vytváření kvantitativních očekávání v oblasti dohledu s cílem podpořit včasné postupy pro tvorbu rezerv v budoucnu,
- provádění pravidelných kontrol na místě zaměřených na úvěry v selhání,
- sběr dalších relevantních údajů od bank s nejvyšším objemem úvěrů v selhání.
V návaznosti na závěry Rady Ecofin z 11. července 2017 ohledně akčního plánu na řešení úvěrů v selhání v Evropě poskytuje bankovní dohled ECB podporu také Evropskému orgánu pro bankovnictví (EBA) při vydávání obecných pokynů k řízení úvěrů v selhání tak, aby byly konzistentní pro všechny banky v EU. Bankovní dohled ECB kromě toho spolupracuje s EBA na prosazení lepších standardů pro upisování u nově poskytnutých úvěrů.
Na obecnější rovině se bankovní dohled ECB aktivně podílí na mnoha dalších iniciativách zaměřených na úvěry v selhání ve všech třech výše zmíněných oblastech včetně těch, které jsou součástí akčního plánu EU (odsouhlaseného Radou EU v červenci 2017). Úzce přitom spolupracuje se subjekty odpovědnými za příslušné iniciativy.
Klíčové prvky dohledového přístupu k úvěrům v selhání
Inventarizace vnitrostátních postupů
Byla provedena analýza stávajících postupů v oblasti dohledu a regulace a překážek souvisejících s řešením úvěrů v selhání
V červnu 2017 ECB zveřejnila nejnovější inventarizaci vnitrostátních postupů a právních rámců dohledu vztahujících se na úvěry v selhání. Tato zpráva obsahuje analýzy postupů ve všech 19 zemích eurozóny ve stavu z prosince 2016.[7] Kromě určení osvědčených postupů v oblasti dohledu měla za úkol definovat i) stávající postupy v oblasti regulace a dohledu a ii) překážky související s řešením úvěrů v selhání. Tato aktualizovaná a rozšířená inventarizace vychází z předcházející inventarizace vnitrostátních postupů a právních rámců dohledu vztahujících se na úvěry v selhání. Ta pokrývala osm zemí eurozóny (Kypr, Řecko, Irsko, Itálii, Portugalsko, Slovinsko, Španělsko a Německo) a byla zveřejněna v září 2016. Pokoušela se stanovit osvědčené postupy v zemích, které vykazovaly relativně vysoký podíl úvěrů v selhání nebo měly s úvěry v selhání „sektorový“ problém a zároveň disponovaly rámci pro jejich řízení.[8]
Jedno z hlavních poučení: všichni zúčastnění musejí být připraveni se včas a účinně vypořádat s právními aspekty
Inventarizace z roku 2017 ukazuje, že z perspektivy dohledu se při řešení problému úvěrů v selhání v eurozóně podařilo dosáhnout jistého pokroku. Ve spojení se zkušenostmi ze zemí s vysokým podílem úvěrů v selhání přinesla inventarizace jedno důležité ponaučení: všechny zúčastněné strany se musejí aktivně a důkladně připravit ještě předtím, než objem úvěrů v selhání příliš naroste. Mnoho zemí s nízkým objemem úvěrů v selhání od vypuknutí krize dosud nepřistoupilo k úpravě příslušných právních rámců. Celkově vzato by se měly lépe připravit na včasné a účinné řešení právních aspektů, které mohou vzejít z případného nárůstu objemu úvěrů v selhání v budoucnu. Jde mimo jiné o urychlení mimosoudních mechanismů (např. při vymáhání zajištění nebo zpracovávání pohledávek přihlášených do konkurzní podstaty domácností a podniků).
Pokud jde o režim a postupy dohledu pro řešení úvěrů v selhání, inventarizace ukázala, že nástroje, jako jsou kontroly na místě zaměřené konkrétně na nedoplatky a řízení úvěrů v selhání, hrají při včasném rozpoznání vznikajících problémů zásadní roli. V tomto směru jsou obecné pokyny ECB k úvěrům v selhání určené všem významným institucím důležitým faktorem pro vývoj dohledového hodnocení (viz část 1.1.2).
Pokud jde o méně významné instituce, v době zveřejnění inventarizace vnitrostátních předpisů v zemích eurozóny nebyly k dispozici žádné konkrétní pokyny týkající se úvěrů v selhání. Řada vnitrostátních příslušných orgánů však naznačila, že zvažuje možnost vztáhnout pokyny ECB k úvěrům v selhání i na méně významné instituce. Rada EU kromě toho ve svých závěrech z července 2017 požádala EBA o vydání obecných pokynů k řízení úvěrů v selhání, které by byly konzistentní s výše uvedenými pokyny a jejichž platnost by nově zahrnovala všechny banky v celé EU. Lhůta pro vydání těchto pokynů byla stanovena na léto 2018.
Právní rámce v zemích s vysokým podílem úvěrů v selhání zaznamenaly podle nejnovější zprávy od první inventarizace jen dílčí zlepšení (s několika výjimkami). Na posouzení účinnosti těchto změn je v každém případě ještě brzy. Změny soudních systémů (včetně náboru odborníků na platební neschopnost) zaostávají za vývojem právních předpisů.
Co se týče informačních rámců pro úvěry v selhání, podle inventarizace disponuje většina zemí eurozóny centrálními registry úvěrů, které povětšinou spravují národní centrální banky. Tyto registry se obecně považují za cenné nástroje dohledu pro provádění analýz na místě i na dálku a pro sdílení informací mezi bankami.
Pokyny k úvěrům v selhání a související následné činnosti
Zveřejnění pokynů k úvěrům v selhání určených bankám představovalo důležitý krok v řešení problému s úvěry v selhání na úrovni eurozóny
Bankovní dohled ECB zveřejnil kvalitativní pokyny k řešení úvěrů v selhání[9] (dále jen „pokyny k úvěrům v selhání“) v březnu 2017. Zveřejnění předcházela veřejná konzultace probíhající od 12. září 2016 do 15. listopadu 2016. Veřejné slyšení se konalo 7. listopadu 2016. Během konzultace bylo přijato a vyhodnoceno více než 700 individuálních připomínek. Vypracování pokynů k úvěrům v selhání představovalo důležitý krok směrem k výraznému snížení objemu úvěrů v selhání v eurozóně.
Cíl a obsah pokynů k úvěrům v selhání
Pokyny k úvěrům v selhání nastiňují očekávání v oblasti dohledu ke každé fázi životního cyklu řízení úvěrů v selhání
V souladu s hlavním politickým sdělením pokynů by dotčené banky měly vysoký objem úvěrů v selhání řešit prioritně a komplexně a soustředit se přitom na způsob svého vnitřního řízení, přípravu vlastních provozních plánů a vytyčení kvantitativních cílů. Všechny tři tyto aspekty důkladně posoudí příslušné společné týmy dohledu. Postup „počkáme a uvidíme“, jehož jsme často byli svědky, je dlouhodobě neudržitelný. Banky musejí své vlastní cíle vhodným způsobem začlenit do motivačních programů pro manažery a zajistit jejich pečlivé sledování řídicími orgány.
Pokyny k úvěrům v selhání představují praktický dokument stanovující očekávání v oblasti dohledu ve všech relevantních oblastech, na které by se banky při řešení úvěrů v selhání měly zaměřit. Vycházejí z obecné definice nevýkonných expozic EBA[10]. Zároveň však pokrývají i otázky ponechaných aktiv a výkonných expozic, u nichž existuje vysoké riziko, že se změní v nevýkonné, a to včetně sledovaných expozic a výkonných expozic s úlevou.
Pokyny k úvěrům v selhání vznikly na základě stávajících osvědčených postupů několika zemí eurozóny. Jejich struktura následuje životní cyklus řízení úvěrů v selhání a nastiňuje očekávání v oblasti dohledu týkající se strategií pro úvěry v selhání, správy úvěrů v selhání a souvisejících operací, opatření týkajících se úlev, rozpoznání úvěrů v selhání, tvorby rezerv pro tyto úvěry, odpisů a oceňování zajištění.
Následná práce na strategiích pro úvěry v selhání a ponechaná aktiva
Banky s vysokým podílem úvěrů v selhání poskytly ECB k posouzení své strategie a provozní plány na snížení objemu těchto úvěrů
V návaznosti na zveřejnění pokynů k úvěrům v selhání požádal bankovní dohled ECB významné instituce s vysokým podílem úvěrů v selhání, aby předložily své strategie a provozní plány na snížení objemu těchto úvěrů. Aby bylo možné informace porovnat a všechny banky měly stejnou výchozí pozici, byla jim k vyplnění poskytnuta jednotná šablona. Pomocí této šablony musely banky na úrovni svých portfolií ukázat, jak a v jakém horizontu plánují snížit objem úvěrů v selhání a ponechaných aktiv.
Od března do června 2017 předkládaly banky své strategie a bankovní dohled ECB prováděl jejich srovnání s vlastními očekáváními v oblasti dohledu. Individuální posouzení jednotlivých bank prováděly společné týmy dohledu s podporou horizontálního týmu pro úvěry v selhání. Během procesu se společné týmy dohledu s příslušnými bankami setkávaly a diskutovaly s nimi jejich strategie.
I když jsou strategie, provozní plány i kvantitativní cíle pro úvěry v selhání v působnosti každé jednotlivé banky, bankovní dohled ECB očekává, že budou postupovat ambiciózně a důvěryhodně, aby dokázaly zajistit včasné a dostatečné snížení objemu úvěrů v selhání a ponechaných aktiv.
Posouzení strategií pro úvěry v selhání
Strategie musejí být ambiciózní a zároveň důvěryhodné, podpůrné rámce správy zase uzpůsobené danému účelu
V souladu s pokyny k úvěrům v selhání by měl správní rámec banky zajistit hladké provádění strategie pro úvěry v selhání. V této souvislosti posuzují společné týmy dohledu strategie bank individuálně a zaměřují se přitom na tři základní stavební kameny: i) úroveň ambicióznosti, ii) důvěryhodnost strategie a iii) aspekty správy a řízení.
Úroveň ambicióznosti se měří na základě hrubého a čistého snížení nevýkonných expozic a ponechaných aktiv, kterého banka plánuje dosáhnout v horizontu tří let. Pro každou banku je definována vhodná „úroveň ambicióznosti“. Ta přihlíží k celé řadě prvků, jako je finanční situace banky, její rizikový profil, charakteristika jejího nevýkonného portfolia a makroekonomické prostředí. Bankovní dohled ECB provedl srovnávací analýzy ambicióznosti na úrovni států i jednotlivých bank na základě údajů bank s vysokým podílem úvěrů v selhání.
Při posuzování důvěryhodnosti bankovních strategií využívá bankovní dohled ECB širokou škálu analýz, pomocí nichž určuje, odpovídá-li projektovaná úroveň ambicióznosti reálným možnostem banky. Mezi relevantní ukazatele patří: kapitálová kapacita, trendy v tvorbě rezerv a její krytí, význam strategií založených na aktivech, analýza podle roku poskytnutí úvěru, předpoklady ohledně přílivu položek do nevýkonného portfolia a jejich odlivu z něj, peněžní plnění a související zdroje, časové osy a diverzifikace strategických možností.
Jaká kritéria musí splňovat ambiciózní a důvěryhodná strategie pro úvěry v selhání?
- Dohled a odpovědnost řídicích orgánů.
- Jednoznačné a srozumitelné cíle pro snížení podílu úvěrů v selhání určené bankou zdola na základě dostatečně podrobných segmentů.
- Podrobné posouzení dopadů jednotlivých prvků strategie na kapitál, rizikově vážená aktiva a tvorbu rezerv s detailním zdůvodněním podporujícím uskutečnění strategie a jejích cílů.
- Diverzifikace napříč různými strategickými možnostmi s důrazem na roky poskytnutí úvěrů, které jsou více než dva roky po splatnosti.
- Silné strategické vedení, včetně vhodně definovaných motivačních schémat pro zaměstnance na seniorní a provozní úrovni, které umožní účinné dosažení cílů v oblasti snížení objemu úvěrů v selhání ve všech fázích procesu.
- Spolehlivé interní provozní kapacity a rámce pro účinné snižování objemu úvěrů v selhání včetně schopnosti včas zapojit dlužníky do procesu snižování úrovně expozic, které se mění v nevýkonné.
- Pokud se to dané banky týká, důraz na včasný prodej ponechaných aktiv nebo rychlejší tvorbu rezerv v případě, že prodeje neproběhnou v krátkodobém horizontu.
- Podrobný provozní plán s popisem nejdůležitějších cílů, milníků, činností a časových harmonogramů, které jsou nezbytné pro úspěšné provedení příslušné strategie.
- Důraz na zdravá opatření týkající se úlevy, např. identifikace udržitelných dlužníků a nabídka proveditelných možností restrukturalizace s cílem změnit jejich úvěry zpět na výkonné.
- Rozvinutá sada nástrojů pro poskytování úlevy, jejíž účinnost je velmi podrobně monitorována.
- Detailní rámec pro sledování implementace strategie, který umožňuje určit faktory související s lepšími i horšími výsledky, než s jakými se počítalo.
Hodnocení správy a řízení se soustřeďuje na širokou škálu oblastí, mezi něž patří: i) postupy vlastního hodnocení banky, ii) úroveň dohledu a sledování strategického plánu řídicím orgánem, iii) motivační programy podporující provádění strategie, iv) způsoby zapojení strategie do každodenního provozu, v) úroveň zdrojů (interních i externích), které banka alokuje na řešení problematických úvěrů a vi) strategie, z nichž vycházejí provozní plány.
Kvantitativní očekávání v oblasti dohledu ohledně včasné tvorby rezerv
Návrh dodatku k pokynům k úvěrům v selhání nastiňuje očekávání v oblasti dohledu týkající se objemů a načasování obezřetnostní tvorby rezerv a bude uplatňován na individuální bázi
V souladu se svým mandátem musí ECB při aktivním řešení rizik myslet na budoucnost. Od zveřejnění pokynů k úvěrům v selhání pracuje bankovní dohled ECB na dalších opatřeních, která mají problém úvěrů v selhání řešit, a čerpá přitom z minulých zkušeností. Dne 4. října 2017 zveřejnil ke konzultaci návrh dodatku k pokynům k úvěrům v selhání. Cílem tohoto dodatku je podpora včasnějších postupů tvorby rezerv na nové úvěry v selhání, aby se zabránilo další kumulaci těchto úvěrů. Během veřejné konzultace, která byla ukončena 8. prosince 2017, obdržel bankovní dohled ECB 458 připomínek od 36 subjektů. Tyto připomínky představují cennou zpětnou vazbu a při finalizaci dokumentu byly důkladně posouzeny.
Očekávání v oblasti dohledu zlepší sbližování dohledu a zajistí rovné podmínky pro všechny zúčastněné. Pochopitelně jsou tato očekávání předmětem individuálního posouzení. V této souvislosti se obecné očekávání v oblasti dohledu, nastíněné v dodatku, týká nezajištěných úvěrů. Stoprocentního krytí by mělo být dosaženo dva roky od chvíle, kdy je úvěr označen jako úvěr v selhání. U zajištěných úvěrů činí tato lhůta sedm let. Aby se banky vyhnuly negativním dopadům překotného plnění očekávání v oblasti dohledu, je třeba plnit je postupně a začít přitom u klasifikace nevýkonných expozic.
Úroveň obezřetnostních rezerv se posuzuje v rámci běžného dohledového dialogu. Pro začátek orgán dohledu určí, pokrývají-li účetní rezervy banky očekávané ztráty spojené s úvěrovým rizikem. Následně se výše účetních rezerv porovná s očekáváními v oblasti dohledu nastavenými v dodatku.
Přesněji řečeno ECB v rámci dohledového dialogu s bankami prodiskutuje případné odchylky od očekávání týkajících se obezřetnostních rezerv. ECB zjištěné odchylky následně zváží v kontextu individuální situace banky a po důkladném posouzení, které může zahrnovat hloubkové analýzy, kontroly na místě nebo oba tyto postupy, vydá rozhodnutí, je-li v daném případě třeba vydat specifické opatření dohledu. Tento proces nemá automatický charakter. Očekávání v oblasti dohledu nepředstavují na rozdíl od pravidel 1. pilíře závazné požadavky, které by spouštěly automatickou akci.
Kontroly úvěrů v selhání na místě
V průběhu roku 2017 bylo provedeno 57 kontrol úvěrového rizika. Šest z nich provedla přímo ECB a zbylých 51 vnitrostátní příslušné orgány. Ústředním tématem těchto kontrol bylo řízení a oceňování úvěrů v selhání. Tomuto tématu se věnovalo 54 z 57 protokolů o kontrolách na místě. V této souvislosti se hlavní aspekty práce soustředily na posouzení strategií, pravidel a postupů pro úvěry v selhání (54 protokolů) a kvantitativní posouzení dopadů (37 protokolů).
Strategie, pravidla a postupy pro úvěry v selhání
Na základě srovnání s pokyny k úvěrům v selhání byly nejvýznamnější nedostatky strategií, pravidel a postupů pro úvěry v selhání určeny následovně.
Navzdory zlepšující se správě úvěrů v selhání přetrvávají obavy z nedostatečné schopnosti rozpoznat tyto úvěry, zejména v případě úvěrů s úlevou
Strategie pro úvěry v selhání a jejich správa: v této oblasti lze pozorovat tendenci k aktivnějšímu řízení úvěrů v selhání. Ta je ve většině případů důsledkem snahy bank naplnit očekávání v oblasti dohledu nastavená v pokynech k úvěrům v selhání. Většina protokolů o kontrolách na místě přesto zdůrazňuje, že informace poskytované vedoucím orgánům bank stále nejsou dostatečně podrobné. To má vliv například na rizika včasného varování a rizika vzniklá v různých subjektech bankovní skupiny nebo vyplývající z uplatňování určitých modelů restrukturalizace.
U stávajících úvěrů v selhání se zjištění vztahují na adekvátnost rezerv na krytí úvěrových ztrát a využití dostatečných srážek zajištění a období diskontu
Úleva u úvěrů v selhání: ve většině bank byly zjištěny nedostatky na poli účinných pravidel pro úlevu, a to od získání úlevového statusu až po jeho ztrátu. Jednak neexistují přesné definice pro kritéria proveditelných a naopak rizikových restrukturalizací a některá opatření týkající se úlevy, o nichž se hovoří v pokynech k úvěrům v selhání, nejsou jako taková vnímána (např. poskytování dodatečných facilit, žádost o dodatečná zajištění). Zároveň platí, že tradiční opatření týkající se úlevy (snížení úrokové sazby, prodloužení splatnosti) často nejsou podnětem pro přidělení statusu úvěru v selhání ve zprávách o klientech, kteří čelí finančním obtížím. Pravidla pro určování finančních obtíží jsou rovněž velmi nesourodá a příliš omezující, zejména vlivem nedostatečných údajů. Kritéria pro ztrátu úlevového statusu, zejména s ohledem na úlevu ve zkušební době, nejsou dostatečně monitorována.
Rozpoznání/klasifikace úvěrů v selhání: většina zjištění se týkala i) nedostatečných kritérií pro určení úvěrů, u nichž je splacení nepravděpodobné, zejména v souvislosti s některými sektory (lodní doprava, komerční nemovitosti, ropa a zemní plyn) nebo způsoby financování (pákové financování) a ii) nepřiměřené závislosti výhradně na kritériích jištění explicitně zmíněných v CRR.
Tvorba rezerv a ocenění zajištění u úvěrů v selhání: ačkoli se postupy při tvorbě rezerv stále častěji spoléhají na nástroje IT a přesnější pravidla, největší prostor pro zlepšení zůstává u nerealistických ocenění zajištění (které jsou někdy, místo aby byly přeceněny, indexovány směrem nahoru), příliš optimistických srážek zajištění a doby oživení. Některé banky navíc uplatňují nevhodné postupy v přístupu k naběhlým, ale dosud nesplaceným úrokům.
Integrita údajů o úvěrech v selhání: k řadě zjištění v této oblasti patří absence procesů pro shromažďování údajů v oblasti rizik, konkrétně údajů potřebných k odhalení finančních obtíží (např. údaje ve výkazu zisku a ztráty, zisk před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací, poměr krytí dluhové služby). Kromě toho dochází často i k chybnému odhadu klíčových parametrů (např. srážky zajištění, diskontní období, poměr napravených aktiv v selhání) a v mnoha případech chybí přesná definice kritérií pro odpisy (např. vyjádřených podle doby v selhání).
Kvantitativní posouzení
V návaznosti na kontroly byl vznesen požadavek na výrazné kvantitativní úpravy, především v rámci kompenzace nedostatečné tvorby rezerv
Kromě běžného posouzení pravidel a postupů zkoumaly týmy pro provádění kontrol na místě i rozsáhlé vzorky úvěrových složek. V tomto kontextu se k hodnocení částí úvěrového portfolia někdy využívaly statistické metody, jejichž cílem bylo ověřit, je-li úroveň rezerv v dostatečném souladu s obezřetnostními požadavky (článek 24 CRR a článek 74 CRD IV provedené do vnitrostátních právních předpisů) a mezinárodními účetními standardy (zejména IAS 39 a IAS 8). Ačkoli většina těchto přezkumů neměla za následek žádné výrazné změny nebo jen drobné, snesitelné úpravy, identifikovaly některé kontroly na místě závažné kvantitativní nedostatky, které se následně staly podkladem pro individuální opatření dohledu.
Čtvrtletní sběr údajů prováděný ECB v bankách s vysokým podílem úvěrů v selhání
Další čtvrtletní sběr údajů byl zaveden u významných institucí s podstatnými expozicemi úvěrů v selhání
V září 2016 schválila Rada dohledu ECB zahájení čtvrtletního sběru údajů o úvěrech v selhání u významných institucí s podstatnými expozicemi těchto úvěrů („banky s vysokým podílem úvěrů v selhání“).[11] Cílem je doplnit informace získané orgány dohledu v rámci harmonizovaného rámce pro vykazování (prováděcí technická norma EBA o vykazování v oblasti dohledu) o další a podrobnější údaje. Tyto údaje jsou potřebné pro účinné monitorování rizik souvisejících s úvěry v selhání u bank s vysokým podílem těchto úvěrů.
Šablony pro vykazování ECB, které se používaly během cyklu vykazování 2017,[12] doplňují stávající šablony FINREP pro nevýkonné expozice a expozice s úlevou. Obsahují mimo jiné i rozpis všech úvěrů v selhání podle roku poskytnutí, informace o zajištění (včetně ponechaných aktiv) a růstu a poklesu objemu úvěrů v selhání a údaje týkající se restrukturalizace / poskytování úlevy.
Údaje ze čtvrtletního sběru se porovnají na základě společného standardu a společné týmy dohledu je následně zohlední při hodnocení bankovních strategií, postupů a organizace s ohledem na řízení úvěrů v selhání. Níže uvedený příklad ukazuje nevýkonné expozice, u nichž bylo zahájeno soudní řízení, jako procentní podíl ze vzorku vykazujících bank s vysokým podílem úvěrů v selhání ve stavu z konce června 2017.
Graf 5
Podíl úvěrů v selhání, u nichž bylo zahájeno soudní řízení; seřazeno podle roku poskytnutí úvěru
Banky, které se účastnily tohoto sběru dat, obdržely informace o souvisejících požadavcích v příslušných dopisech procesu dohledu a hodnocení.[13]
ECB využila zkušeností získaných během cyklu vykazování za rok 2017 k úpravě a zefektivnění sady šablon používaných pro čtvrtletní sběr údajů a poskytla vykazujícím institucím revidovanou verzi požadavků, které vstoupí v platnost 31. března 2018.
ECB a EBA v současné době diskutují o možnosti zahrnout tyto šablony pro úvěry v selhání do harmonizovaného rámce pro vykazování.
Výhled do budoucna a další kroky
Pokračující snaha o vyřešení problému úvěrů v selhání u významných institucí zůstává jednou z hlavních priorit bankovního dohledu ECB. Společné týmy dohledu budou nadále těsně spolupracovat s bankami s vysokým podílem úvěrů v selhání a klást přitom důraz na jejich strategie pro řešení těchto úvěrů. Očekává se, že strategie budou pečlivě sledovány a aktualizovány alespoň jednou ročně.
Konečná verze dodatku k pokynům k úvěrům v selhání byla zveřejněna 15. března 2018. Protože se však dodatek zaměřuje na nové úvěry v selhání, budou se veškeré související následné činnosti u významných institucí rozbíhat postupně.
Vzhledem k tomu, že řada zúčastněných stran bude muset činit aktivní kroky k řešení problému úvěrů v selhání, bude bankovní dohled ECB pokračovat v těsné spolupráci s dalšími evropskými i vnitrostátními subjekty na projednání zbývajících otázek v rámci úvěrů v selhání nastíněných v inventarizační zprávě z června 2017.
1.3 Práce na tematických přezkumech
Obchodní modely a faktory ziskovosti
V roce 2016 zahájil evropský bankovní dohled tematický přezkum, jehož cílem bylo podrobně posoudit obchodní modely a faktory ziskovosti většiny významných institucí. Tento tematický přezkum bude dokončen v roce 2018.
Hodnocení obchodních modelů a faktorů ziskovosti bank zůstávají pro evropský bankovní dohled jednou z klíčových priorit. Ziskové banky mohou organicky vytvářet kapitál a budovat tak dostatečné rezervy a současně si zachovat přiměřenou ochotu riskovat a úvěrovat reálnou ekonomiku. Naproti tomu banky, které mají s dosažením udržitelné ziskovosti potíže, se mohou uchylovat k rizikovějším činnostem.
Ziskovost je pod stálým tlakem různých okolností
V současném prostředí tlačí na ziskovost bank eurozóny nízké úrokové sazby a pokračující vysoké snižování hodnoty v některých zemích a sektorech. Kromě toho zde hrají roli i strukturální faktory, jako je nadbytečná kapacita na některých trzích, konkurence nebankovních finančních institucí, rostoucí poptávka zákazníků po digitálních službách a nutnost přizpůsobit se novým regulatorním požadavkům.
První rok tematického přezkumu představoval přípravnou fázi: vyvíjely se nástroje a připravovaly pokyny pro společné týmy dohledu
Tematický přezkum se zabývá faktory ziskovosti bank jak na úrovni podniku, tak z hlediska obchodních modelů. Sleduje přitom několik cílů. Kromě hodnocení schopnosti bank zmírňovat nedostatky jejich obchodních modelů bude sledovat, jak nízká ziskovost působí na chování bank. Přezkum obohatí horizontální analýzu, a to zejména sdružením poznatků získaných společnými týmy dohledu a harmonizací jejich následných úkonů napříč bankami. Během prvního roku tematického přezkumu byly vytvořeny potřebné analytické nástroje a sepsány komplexní pokyny, které pomohou společným týmům dohledu při jejich analýzách.
V prvním čtvrtletí roku 2017 shromáždila ECB údaje o prognózách zisku a ztráty bank i o jejich výchozích předpokladech. Celkově banky v příštích dvou letech očekávají postupné zlepšování ziskovosti díky stabilnímu růstu úvěrů a menšímu snižování hodnoty, přičemž čisté úrokové marže zůstanou i nadále pod tlakem.
Během druhého roku tematického přezkumu analyzovaly společné týmy dohledu obchodní modely a faktory ziskovosti svých bank
Během druhého a třetího čtvrtletí roku 2017 se pozornost tematického přezkumu přesunula na individuální analýzy jednotlivých bank, které měly společné týmy dohledu na starost. Týmy byly v přímém kontaktu s bankami, a mohly tak prozkoumat všechny aspekty jejich obchodních modelů a faktorů ziskovosti. Analýza se zaměřila na několik aspektů, od základní schopnosti bank generovat výnosy až po jejich schopnost porozumět svým činnostem, řídit je a uplatňovat zvolené strategie.
Zjištění společných týmů dohledu se kombinují s analytickými výsledky generálního ředitelství ECB pro mikroobezřetnostní dohled IV s využitím interních i externích zdrojů dat. Součástí je i podrobná analýza nejziskovějších bank, jejímž cílem je pochopit faktory jejich výkonnosti a ujistit se o udržitelnosti těchto faktorů. Bankovní strategie pro řešení nízké ziskovosti se výrazně liší. Zahrnují strategie růstu pro posílení čistého úrokového výnosu, růst obchodu spojeného s poplatky a provizemi, snižování nákladů i digitalizaci.
Na nedostatky ve vnitřním uspořádání bránící v řízení ziskovosti i na problémy související s obchodními plány, jako je nadměrné riskování, byly banky upozorněny v rámci dohledového dialogu. Určení nedostatků dá zároveň vzniknout plánům na zmírnění rizik, které jsou aktuálně připravovány a budou bankám předány počátkem roku 2018.
Výsledky tematického přezkumu budou zužitkovány i v procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP) v roce 2018 a mohou být podnětem ke kontrolám na místě i hloubkovým analýzám v oblastech, kde byly zjištěny slabiny. Analýzy rovněž nabídnou možnost porovnat postupy v rámci srovnatelných institucí.
Dopad IFRS 9 na tvorbu rezerv
Cílem IFRS 9 je zajistit dostatečné a včasné postupy pro tvorbu rezerv
Nová účetní norma pro finanční nástroje (IFRS 9), která vstoupila v platnost v lednu 2018, klade důraz na poučení z finanční krize, konkrétně na fakt, že s tvorbou rezerv na základě modelů vzniklé ztráty se často začalo „příliš pozdě a v příliš malém objemu“. Proto norma IFRS 9 zavádí model očekávané úvěrové ztráty, který pracuje s výhledem do budoucna, a zajišťuje tak dostatečnou a včasnou tvorbu rezerv.
Nové prvky, s nimiž norma IFRS 9 přichází, představují výraznou změnu v režimu účtování finančních nástrojů a navyšují prostor pro individuální úsudek při zavádění a následném uplatňování normy. Vzhledem k tomu, že účetní hodnoty představují základ pro výpočet obezřetnostních kapitálových požadavků, patřilo k prioritám SSM v oblasti dohledu pro roky 2016 a 2017 i) posouzení, jak vhodně jsou významné a méně významné instituce připraveny na zavedení normy IFRS 9, ii) odhad jejího dopadu na tvorbu rezerv, a iii) podpora jejího konzistentního uplatňování. Toto posouzení vycházelo zejména z osvědčených postupů na mezinárodní úrovni, definovaných v pokynech, které vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA). Při provádění tohoto dohledového cvičení ECB úzce spolupracovala s vnitrostátními příslušnými orgány, EBA i BCBS. Tato spolupráce bude pokračovat i během následných činností, které jsou v plánu v roce 2018.
Případný nepříznivý dopad IFRS 9 na regulatorní kapitál bank zmírní přechodné období
Pokud jde o dopad na obezřetnostní hodnoty, je třeba poznamenat, že Evropský parlament a Rada přijaly přechodná opatření. Tato opatření mají zmírnit případný nepříznivý dopad IFRS 9 na regulatorní kapitál bank. Opatření zavádí nařízení (EU) 2017/2395[14], které vyšlo v Úředním věstníku dne 27. prosince 2017.
Na internetových stránkách bankovního dohledu ECB byla zveřejněna zpráva s výsledky tematického přezkumu. Obsahuje shrnutí hlavních kvalitativních a kvantitativních výsledků pro významné i méně významné instituce. Pokud jde o kvalitativní výsledky, existuje podle celkového závěru u některých institucí stále prostor pro zlepšení, má-li být norma IFRS 9 prováděna kvalitně. Orgány dohledu zaznamenaly, že větší významné instituce pokročily v přípravě na novou normu většinou dále než menší významné instituce. Nejproblematičtější aspekt IFRS 9 představuje pro významné instituce měření snížení hodnoty. Tento požadavek nutí instituce k rozsáhlým úpravám vnitřních procesů a systémů. U méně významných institucí představují největší komplikaci modelování očekávané úvěrové ztráty a dostupnost údajů. Tematický přezkum ukázal, že většina institucí na provedení IFRS 9 intenzivně pracuje.
Celkový průměrný nepříznivý dopad IFRS 9 na poměr kmenového kapitálu tier 1 činí dle očekávání 40 bazických bodů
Z kvantitativního hlediska zpráva očekává, že celkový průměrný nepříznivý dopad IFRS 9 na poměr kmenového kapitálu tier 1 (CET1) bude činit 40 bazických bodů. Tato hodnota vychází z informací poskytnutých významnými institucemi, které s prováděním IFRS 9 již pokročily, a mohou tak poskytnout nejspolehlivější údaje. Celkový průměrný nepříznivý dopad na poměr CET1 u méně významných institucí se očekává na úrovni 59 bazických bodů. Zohledníme-li přechodná opatření, počítá se ke dni přechodu s průměrným nepříznivým dopadem IFRS 9 na CET1 přibližně 10 bazických bodů u významných a 25 bazických bodů u méně významných institucí.[15]
První fáze přezkumu významných institucí proběhla v institucích, které už byly hodnoceny v prvním čtvrtletí roku 2017. Příslušné instituce byly informovány o veškerých zjištěních a potřebě nápravných opatření. Dosud nevyřešené otázky budou předmětem následné činnosti společných týmů dohledu v roce 2018. Instituce, které nebyly na posouzení plně připraveny, obdržely v prvním čtvrtletí roku 2017 varovný dopis a posouzení se podrobily do 30. listopadu 2017. U vzorku méně významných institucí proběhlo horizontální hodnocení připravenosti. ECB a vnitrostátní příslušné orgány plánují na zavádění IFRS 9 v méně významných institucích navázat i v roce 2018.
Shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích
Jednou z hlavních priorit SSM v oblasti dohledu pro roky 2016 a 2017 byl tematický přezkum shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích
Funkční řízení rizik v bankách závisí na kvalitě celopodnikových údajů, účinném shromažďování údajů v oblasti rizik a na postupech podávání zpráv. Hlavním ponaučením z finanční krize bylo, že některé banky nebyly schopny plně rozpoznat rizikové expozice. Stály za tím nedostatečné informace o rizicích a spoléhání na chabé postupy shromažďování údajů v oblasti rizik. Byla vážně narušena schopnost dotčených bank přijímat rozhodnutí ve správný okamžik, což mělo rozsáhlé dopady pro samotné banky i celý finanční sektor.
Za této situace byl jednou z hlavních priorit SSM v oblasti dohledu pro roky 2016 a 2017 tematický přezkum shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích.
Tematický přezkum byl zahájen v roce 2016 na vzorku 25 významných institucí. Pracovaly na něm příslušné společné týmy dohledu s podporou centralizované pracovní skupiny, v níž zasedli zaměstnanci ECB a vnitrostátních příslušných orgánů. Vnitrostátní příslušné orgány poskytly provozní pokyny a zajistily jejich jednotné použití v celém vzorku institucí. Přezkum proběhl v souladu se zásadou proporcionality a zohledňoval tak velikost, obchodní modely a komplexnost zkoumaných bank.
Výsledky přezkumu a požadavky ohledně nápravných opatření byly bankám sděleny ve druhém čtvrtletí roku 2017
Výsledek ukazuje, že stav realizace zásad BCBS 239 zůstává u zkoumaného vzorku významných institucí značně neuspokojivý. Banky, které byly součástí zkoumaného vzorku, získaly informace o výsledcích přezkumu v rámci individuálních dohledových dialogů. Požadavky týkající se nápravných opatření zahrnula ECB do závěrečných navazujících dopisů, které rozeslala ve druhém čtvrtletí roku 2017. Tyto požadavky směřovaly primárně k bankám vykazujícím vážné nedostatky, které by mohly mít zásadní dopad na jejich rizikové profily.
Jeden z požadavků se proto týkal i jednoznačných, přesných a podrobných akčních plánů, které banky měly poskytnout. Centralizovaná pracovní skupina s podporou společných týmů dohledu tyto akční plány posoudila, aby zajistila jejich konzistentnost na horizontální úrovni.
Metody, které centralizovaná pracovní skupina vyvinula, přispějí k rozvoji metodiky dohledového hodnocení, konkrétně shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích. Nejdůležitější obecné výsledky přezkumu budou u významných institucí zohledněny při posouzení schopnosti shromažďovat údaje a podávat zprávy v rámci SREP.
Přezkum se řídil zásadami účinného shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích[16], které vydal BCBS. ECB tak sleduje, jak se postupně zlepšuje schopnost institucí shromažďovat údaje v oblasti rizik a podávat zprávy o rizicích, a pravidelně předává relevantní aktualizace síti údajů BCBS v oblasti rizik.
Externí zadávání činností
Technologický vývoj v posledním desetiletí nezměnil jen očekávání zákazníků v oblasti bankovních služeb. Změnil i způsob, jakým banky fungují a jak poskytují své služby. Zásadní dopad na to, jak banky strukturují svou obchodní činnost, tedy co stále zpracovávají interně a co zadávají externím poskytovatelům služeb, měl zejména rozvoj v oblasti cloud computingu.[17] Ten bankám poskytuje nové obchodní příležitosti a usnadňuje přístup ke službám a odborným znalostem mimo běžný svět bankovnictví. Tyto příležitosti s sebou však nesou i otázku řízení souvisejících rizik. A těm evropský bankovní dohled věnuje zcela přirozeně intenzivní pozornost. Obavy vzbuzuje například skutečnost, že externí zadávání činností může banky v eurozóně změnit na pouhé krycí společnosti nebo vytvořit překážky pro účinný dohled nad těmito bankami, například s ohledem na brexit a možný přesun bank ze Spojeného království do eurozóny.
Externí zadávání činností bylo v roce 2017 jednou z priorit SSM v oblasti dohledu a byl zahájen cílený tematický přezkum souvisejícího řízení a postupů bank
ECB je informována o určitých ujednáních o externím zadávání činností, a to v případech, kdy takový postup určuje vnitrostátní rámec. Součástí posouzení rizikového profilu instituce, včetně jejích ujednání ohledně řízení rizik pro účely SREP, je na obecnější rovině i určování, splňují-li ujednání o externím zadávání činností příslušná kritéria[18]. V této souvislosti bylo externí zadávání činností v roce 2017 jednou z priorit SSM v oblasti dohledu a byl zahájen cílený tematický přezkum souvisejících řízení a postupů bank. Průzkum měl zprostředkovat vhled do systému pravidel, strategií, správy a řízení, pomocí něhož banky řeší rizika pramenící z externího zadávání činností, a zároveň do způsobu, jak tato rizika posuzují a sledují.
V rámci tematického přezkumu shromáždil horizontální tým ve spolupráci s příslušnými společnými týmy dohledu informace o tom, jak reprezentativní vzorek významných bank řídí rizika spojená s externím zadáváním činností. Tematický přezkum odhalil, že v současné situaci se přístup bank k externímu zadávání činností značně liší, a to jak z hlediska správy a řízení, tak i z hlediska sledování. Zároveň upozornil na nejistotu bank v souvislosti s identifikací běžného a významného externího zadávání. Tým rovněž stanovil osvědčené postupy a zjistil, že další pokyny ohledně způsobů, jak externě zadávané činnosti řídit, jsou nejen nezbytné z hlediska dohledu, ale uvítaly by je i samy banky.
Vývoj v oblasti externího zadávání činností ovlivňuje bankovní sektor na celém světě. I v zemích, kde působí evropský bankovní dohled, se však k tomuto tématu v rámci jednotlivých právních rámců přistupuje značně nejednotně;
Tematický přezkum se věnoval i mapování a posuzování podmínek externího zadávání činností v eurozóně, včetně jeho procedurálních aspektů (např. oznamování a schvalování). Srovnání vnitrostátních regulatorních rámců potvrdilo, že tyto podmínky jsou velmi různorodé. Ačkoli země SSM nějakým způsobem přijaly pokyny CEBS[19] ohledně externího zadávání činností[20], výsledná ustanovení se co do formálnosti a podrobnosti dramaticky liší. Pro úplnost a s ohledem na nadnárodní charakter velkého počtu významných institucí si ECB vyměnila názory na přístup k dohledu s několika orgány dohledu mimo eurozónu. Cílem této snahy bylo lépe pochopit očekávání orgánů dohledu ohledně řízení externě zadávaných činností a díky tomu zajistit rovnocenné podmínky v mezinárodním měřítku.
Z přezkumu vyplynula evidentní potřeba dalšího zpřesňování očekávání v oblasti dohledu týkajícího se ujednání bank o externím zadávání činností. To by mělo zpřehlednit situaci z pohledu bank a zároveň pomoci harmonizovat přístup dohledu k externímu zadávání činností. Další práce na této problematice bude probíhat v úzké spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány a EBA.
1.4 Dohled na místě
Pro rok 2017 bylo schváleno celkem 157 kontrol
Třetí cyklus kontrol na místě byl součástí programu dohledových šetření na rok 2017. Pro rok 2017 bylo schváleno celkem 157 kontrol (oproti 185 kontrolám v roce 2016). Pokles počtu kontrol na místě ve srovnání s rokem 2016 byl důsledkem upřednostnění cíleného přezkumu interních modelů a zároveň složitějšího a časově náročnějšího modelu kontrol, zejména pak kontrol úvěrového rizika.[21]
K 31. prosinci 2017 byly, až na jednu výjimku, zahájeny všechny plánované kontroly na místě (156 ze 157). Z těchto kontrol bylo 64 dokončeno v roce 2017 a závěrečné zprávy byly předány kontrolovaným institucím. Celkový počet kontrol na místě dokončených v roce 2017 zahrnuje i 98 kontrol provedených v rámci programu dohledových šetření na místě na rok 2016, které byly zahájeny v roce 2016 a dokončeny v roce 2017, a 18 kontrol na místě probíhajících mimo země SSM.
Graf 6
Kontroly na místě v roce 2017: členění podle typu rizika
Kontroly na místě se plánují a personálně zajišťují v úzké spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány, které nadále poskytují většinu vedoucích a členů týmů. K 31. prosinci 2017 prováděly 90 % kontrol vnitrostátní příslušné orgány a zaměřovaly se přitom především na skupiny se sídlem v zemi působnosti daného příslušného orgánu. Zbývajících 10 % kontrol vedl odbor ECB pro centralizované kontroly na místě.
Evropský bankovní dohled zavedl v roce 2017 systémový přístup s cílem zvýšit počet kontrol prováděných přeshraničními a smíšenými týmy v následujících letech
Evropský bankovní dohled zavedl v roce 2017 komplexní systémový přístup s cílem zvýšit počet kontrol prováděných přeshraničními a smíšenými týmy v následujících letech. Rada dohledu ECB proto zavedla přesnější definici smíšených a přeshraničních týmů a připravila související akční plán. „Přeshraniční“ tým je takový tým, jehož vedoucí a alespoň jeden z členů nepocházejí z příslušného domácího/hostitelského vnitrostátního příslušného orgánu. „Smíšený“ tým je takový tým, jehož vedoucí pochází z příslušného domácího/hostitelského vnitrostátního příslušného orgánu, zatímco alespoň dva další členové nikoliv.
Podle této definice zajišťovaly 29 ze 157 kontrol na místě naplánovaných na rok 2017 (18,5 %) smíšené či přeshraniční týmy, což oproti předchozímu roku představuje mírný pokles. Provádění nového akčního plánu má tento trend otočit: v roce 2018 povedou asi 25 % plánovaných kontrol na místě smíšené nebo přeshraniční týmy.
Tabulka 2
Personální zajištění kontrol: vnitrostátní příslušný orgán (NCA) versus ECB
Po více než dvouleté zkušenosti se Rada dohledu ECB rozhodla změnit celý[22] proces kontrol na místě. Cílem provedených úprav bylo celkové zlepšení kvality, rychlosti a spolehlivosti kontrol. Banky mají nově možnost písemně okomentovat zjištění a svůj komentář přidat jako přílohu k protokolu o kontrole. Takto upravený proces umožňuje plnou transparentnost a zároveň poskytuje záruku, že příslušný společný tým dohledu může při přípravě následné činnosti zohlednit komentáře banky k výsledku kontroly.
V červenci 2017 zveřejnila ECB všeobecné zásady týkající se kontrol na místě a posuzování interního modelu pro účely veřejné konzultace
V červenci 2017 zveřejnila ECB všeobecné zásady týkající se kontrol na místě a posuzování interního modelu pro účely veřejné konzultace. Zásady mají vysvětlit, jak bankovní dohled ECB provádí kontroly na místě, a poskytnout užitečný referenční materiál pro kontrolované banky. Návrh zásad je v současné době revidován a bude zveřejněn po schválení Radou dohledu a postupu neuplatnění námitek v Radě guvernérů.
V plánu na rok 2018 se sladí rozsah a načasování několika kontrol, které pokrývají v zásadě totožná témata. To umožní intenzivnější diskuzi mezi vedoucími týmů a monitorovacími týmy ECB. Cílem je zlepšit účinnost kontrol a sjednotit jejich postup.
Klíčová zjištění kontrol na místě
Následující analýza zahrnuje osm kategorií rizik a 137 kontrol, jejichž protokoly byly zveřejněny mezi 1. lednem a 31. říjnem 2017.
Úvěrové riziko
Nadpoloviční většina kontrol úvěrového rizika se zaměřila výhradně na kvalitativní aspekty procesu řízení úvěrového rizika. Zbývajících 45 % kontrol zkoumalo prostřednictvím přezkumů úvěrové dokumentace kvalitu aktiv a odhalilo finanční dopady přesahující 10 mld. EUR. Při podrobnějším pohledu byla nejzávažnější zjištění tato:
- Nevhodná klasifikace dlužníků: nedostatky v definici či identifikaci nevýkonných expozic a expozic v selhání, nedostačující procesy pro monitorování dlužníků s vysokým rizikem (systém včasného varování, úlev, interní rating). Z toho vyplývá potřeba zavést další ustanovení.
- Špatný odhad rezerv: srážky zajištění, čas potřebný k oživení, poměr napravených aktiv v selhání, odhady peněžních toků a kolektivní parametry pro tvorbu rezerv.
- Nedostatečné procesy poskytování úvěrů: nedostatečná analýza dlužníků, neznámé výjimky ze systémů přenesení pravomoci / limitů banky.
- Problémy související se správou a řízením: nedostatky v interním kontrolním modelu „tří ochranných linií“, např. nefunkční druhá linie ochrany: špatně fungující útvar pro řízení rizik, nedostačující účast zapojení rady či vrcholového managementu, nedostatečná kompetence útvaru pro interní audit, přílišná centralizace rozhodovacího procesu.
- Poměr regulace: špatný výpočet rizikově vážených aktiv, porušování nařízení týkajících se velkých expozic.
Riziko v oblasti správy a řízení
Nejčastějšími tématy, kterým se kontroly vnitřní správy a řízení a řízení rizik věnovaly, byla organizační struktura, úlohy a povinnosti vedoucího orgánu a útvar pro interní audit. Závažná zjištění se nejčastěji týkala těchto oblastí:
- Organizační struktura: nedostatky v interních kontrolních rámcích, nedostatečné/nejasné hierarchické vztahy, chybějící koordinace v rámci skupiny.
- Úlohy a povinnosti vedoucího orgánu: střet zájmů, nedostatečná definice/aktualizace strategických přístupů, nedostatky v přenášení pravomocí.
- Útvar pro interní audit: nedostatečné audity a následná činnost.
- Útvar pro compliance: nedostatky v posuzování rizika v souvislosti s compliance, nedostatečné zdroje, zastaralá pravidla a postupy.
- Útvar pro řízení rizik: nedostatky s ohledem na měření, sledování a kontrolu rizik a podávání zpráv o rizicích, chybějící postupy pro eskalaci.
- Procesy správy a řízení: nedostatky v přípravě strategií a schvalovacích procesů pro nové produkty.
Operační riziko
Témata, kterých se nejčastěji týkaly kontroly operačních rizik, zahrnovala organizační rámce, pravidla a postupy bank, měření a řízení rizik, rozsah řízení rizik a jejich identifikaci. Většina závažných zjištění se týkala následujících oblastí:
- Organizační rámec, pravidla a postupy: nedostatky v rozhodujících procesech u operačních rizik, nedostatečné oddělování funkcí, slabiny v systému pro vykazování.
- Měření a řízení rizik: nedostatečné sledování expozic operačních rizik, nedostatky v procesech shromažďování údajů v oblasti operačních rizik, chybějící opatření prevence rizik určené k řešení událostí spojených s výskytem operačního rizika.
- Rozsah řízení a identifikace rizik: neúplné pokrytí významných operačních rizik, nedostatky v řízení operačních rizik na úrovni skupiny, nedostatečné posouzení operačního rizika ve schvalovacích procesech pro nové projekty/produkty.
- Rizikový profil, strategie rizik a ochota riskovat: nedostatečné posouzení rizikových profilů, chybějící strategie operačních rizik.
Rizika IT
Kontroly rizika v oblasti IT se běžně týkají následujících oblastí: i) organizační rámec, strategie, pravidla, postupy a architektura systému, ii) organizace a externí zadávání činností, iii) řízení rizik, iv) řízení bezpečnosti, v) řízení kvality údajů a vi) řízení provozu IT.
Zhruba třetina zjištění se týká bezpečnosti IT. Zbylá zjištění souvisejí s organizací a externím zadáváním činností v oblasti IT a řízením rizik, kvality údajů, kontinuity IT a softwaru.
K nejzávažnějším zjištěním v oblasti rizik IT patří tyto skutečnosti:
- na část infrastruktury IT už se nevztahuje podpora dodavatelů,
- chybějící dělení funkcí mezi vývojem a provozem IT,
- absence komplexní a aktuální bezpečnostní politiky,
- absence vhodné segmentace sítě,
- omezená možnost sběru dat prostřednictvím nástrojů řízení bezpečnostních incidentů (SIEM),
- nedostatečný proces opětovné certifikace přístupových práv,
- absence komplexního testování kontinuity provozu.
Kapitálové riziko
Kontroly související s regulatorním kapitálem (1. pilíř) pokrývaly nejčastěji následující oblasti: správa a řízení, interní pravidla a kontroly, proces sesouhlasení, zajištění kvality údajů a kapitálové požadavky na úvěrové riziko. Kontroly interních bankovních postupů pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP) se kromě toho zaměřily na organizační strukturu, identifikaci a agregaci rizik, kapitálové plánování a zátěžové testy.
Nejzávažnější zjištění kontrol 1. pilíře zahrnují:
- nedostatky při rozpoznávání a nápravě problémů s kvalitou údajů, jejichž výsledkem jsou chybné výpočty vlastního kapitálu a rizikově vážených aktiv,
- nedostatečná pravidla, postupy a kontroly pro posuzování požadavků na metody snižování úvěrového rizika.
Nejzávažnější problémy zjištěné při kontrolách ICAAP se týkají následujících aspektů:
- nedostatky v kvantifikaci, zejména v modelování úvěrového rizika (např. s ohledem na předpoklady, z nichž modely vycházejí, neopodstatněné zjednodušování, parametrizace atp.),
- neúplný rámec zátěžového testování (potíže s definicí scénáře, absence zpětného zátěžového testování),
- proces ICAAP není součástí rámce pro řízení dané banky.
Riziko úrokových sazeb v bankovním portfoliu
Všechny kontroly rizika úrokových sazeb v bankovním portfoliu zkoumaly měření, řízení a sledování rizik. Téměř všechny se rovněž věnovaly soupisu rizik, ochotě riskovat, strategii rizik i rozsahu řízení rizik a jejich identifikaci. Významná zjištění většinou souvisejí s měřením, řízením a sledováním rizik úrokových sazeb v bankovním portfoliu. Nejčastěji zjištěné problémy se pak týkají následujících aspektů:
- neschopnosti modelů rizik zvládnout záporné úrokové sazby,
- absence konsolidovaného pohledu na úrovni holdingu na modely chování různých právnických osob,
- chybějící pevné základy pro nedůležitější předpoklady, o něž se opírají modely nákladů příštího období,
- nedostatečný sběr údajů,
- nedostatečná definice rámce pro limity.
Riziko likvidity
Všechny kontroly rizika likvidity pokrývaly oblast správy, měření, sledování a řízení rizik, zátěžových scénářů, metod pro zmírňování rizik a podávání zpráv o rizicích a požadavků na zpřístupňování informací. Většina zjištění se týká měření a správy rizik, přičemž významnou část tvoří zjištění s vysokým stupněm závažnosti, zejména pak:
- Nedostatečné modelování rizik: slabiny v odhadování doběhu finančních produktů, chybějící potvrzení scénářů užívaných při zátěžovém testování, nedostatečná kvalita údajů.
- Problémy související se správou a řízením: nedostatečné řízení holdingové společnosti, nedostatečná činnost útvaru pro ověřování, neúčinný systém včasného varování.
Obchodní modely a ziskovost
Kromě generování a přerozdělování zisku se kontroly na místě často věnovaly i přesvědčivosti strategických předpokladů, uplatňování operačních schopností a finančním projekcím institucí. Závažná zjištění se nejčastěji týkala těchto oblastí:
- Přesvědčivost strategických předpokladů instituce: chybějící souhlas rady ohledně strategií banky, omezené zapojení rady při vytváření strategií, nedostatečná přesvědčivost strategických předpokladů.
- Operační schopnosti: omezené operační schopnosti a zdroje potřebné k provádění obchodní strategie, nesrovnalosti ve finančním vykazování instituce.
- Rozdělení, vytváření a porozumění zisku: nedostatečné zohledňování veškerých nákladů a rizik v oceňovacích nástrojích, neúplné procesy pro oceňování spodních limitů, nedostatečná analýza a sledování ukazatelů ziskovosti a rozpočtu.
- Analýza finančních projekcí (scénáře, citlivost): přehnaně příznivé finanční předpovědi, neúplná dokumentace nástrojů pro finanční předpovědi.
Tržní riziko
Kontroly tržního rizika se nejčastěji týkaly následujících témat: správa a řízení, organizační rámce, pravidla a postupy, soupis rizik, ochota riskovat a strategie rizik, organizační struktura, zmírňovaní rizik a interní audit, klasifikace aktiv úrovní 1, 2 a 3. Nejzávažnější zjištění souvisela s měřením rizik. Nejčastěji zjištěné problémy se pak týkají následujících aspektů:
- Hierarchie a ocenění reálnou hodnotou: nevhodná klasifikace (úrovně 1, 2 nebo 3), zejména v případě úrovní 2 a 3, přístup k zisku dne 1, nedostatečné změny ocenění.
- Organizační problémy: nedostatečná aktivita rady a útvaru pro interní audit, neúčinnost infrastruktury IT.
1.5 Cílený přezkum interních modelů
Cílený přezkum interních modelů probíhá bez potíží a banky už byly informovány o prvních výsledcích v obecných tématech
Cílený přezkum interních modelů je rozsáhlý víceletý projekt, který byl zahájen v roce 2017 v návaznosti na koncepční práci provedenou v roce 2016. Cílem přezkumu je posoudit dostatečnost a vhodnost schválených interních modelů 1. pilíře, které používají významné instituce eurozóny, a zvýšit tak jejich důvěryhodnost. Přezkum se zaměřuje na správné a jednotné provádění regulatorních požadavků týkajících se interních modelů. V tomto směru doplňuje opatření popsaná v nedávno schválené dohodě o Basel III. Cílený přezkum interních modelů provádí ECB v úzké spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány.
Počátkem roku 2017 byly v rámci přezkumu provedeny první kontroly na místě zaměřené na interní modely a celý projekt tím vstoupil do fáze realizace. Tato fáze bude pokračovat v letech 2018 a 2019. Dosud se díky spolupráci kontrolovaných institucí a značnému nasazení hodnotících týmů dařilo postupovat podle plánu. V průběhu roku 2017 bylo v rámci přezkumu úspěšně zahájeno celkem 92 kontrol na místě. Kontroly se zaměřily na interní modely úvěrového rizika (s důrazem na retailová portfolia a portfolia malých a středních podniků), tržního rizika a úvěrového rizika protistrany. Aby se předešlo narušení běžné údržby modelů v institucích, byly i významné změny modelů a jejich prvotní schvalování posuzovány na místě nad rámec přezkumu interních modelů a někdy i paralelně s ním.
První výsledky projektů jsou už k dispozici. Obecné aspekty interních modelů, jako je jejich správa a ověřování, byly předmětem přezkumu již od spuštění projektu. Na případy nedodržení stávajících regulatorních rámců, které byly během přezkumu odhaleny, už reagovala rozhodnutí v oblasti dohledu. Tento postup pomůže nastolit dobře a řádně fungující prostředí pro používání interních modelů a přispěje k dalšímu narovnání podmínek pro dohlížené subjekty.
V zájmu rovného zacházení se po týmech pro posuzování interních modelů vyžaduje konzistentní uplatňování běžných postupů a nástrojů kontrol. Zároveň se systematicky ověřuje konzistentnost výsledků provedených šetření a tyto výsledky pak procházejí i horizontální analýzou a srovnávacím hodnocením. V rozhodnutích, která na cílený přezkum interních modelů navazují, neočekává ECB další regulaci týkající se interních modelů a uplatňuje v nich pouze stávající regulatorní požadavky. Další doporučení a rozhodnutí mohou pak následovat poté, co jsou dokončeny horizontální analýzy a srovnávací hodnocení.
Ústřední projektové týmy rovněž připravily zvláštní pokyny, jejichž cílem je objasnit, jak ECB chápe nejpodstatnější aspekty stávající regulace interních modelů, které jsou předmětem cíleného přezkumu. První verzi pokynů dostaly instituce k dispozici v rámci cíleného přezkumu tak, aby k nim mohly poskytnout zpětnou vazbu ještě před začátkem realizační fáze. Pokyny byly následně zveřejněny na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu.
Zpětná vazba k pokynům představovala pro projekt cíleného přezkumu interních modelů značný přínos. Zároveň poukázala na silné odhodlání, které v bankovním sektoru ve vztahu k cílům projektu panuje. Zkušenosti získané během kontrol na místě, které byly dosud provedeny, a z probíhajícího regulatorního vývoje tvoří solidní základ pro aktualizaci těchto pokynů.
Cílený přezkum interních modelů významně přispěje k jejich jednotnému a srovnatelnému používání v celé eurozóně a tím pomůže nastolit rovné podmínky
I evropský bankovní dohled bude profitovat z těchto pokynů ECB a z metodik a nástrojů vytvořených během cíleného přezkumu interních modelů. Na obecné rovině to znamená další krok k jednotnému a srovnatelnému používání interních modelů v celé eurozóně a tím i k zajištění rovných podmínek.
Úkolem projektu cíleného přezkumu interních modelů je udržet trvalý dialog s bankovním sektorem. Kromě speciální konference konané v únoru 2017 dostávaly instituce pravidelné aktualizace celkového stavu projektu a informace o nadcházejících milnících ve formě informačních dopisů rozesílaných v srpnu a prosinci 2017. Členové projektových týmu se rovněž pravidelně účastnili akcí v rámci bankovního sektoru.
Během roku 2017 bylo kromě 92 kontrol na místě v rámci projektu cíleného přezkumu interních modelů zahájeno i 70 kontrol interních modelů u významných institucí (37 z nich probíhalo rovněž na místě). Celkem se ke konci roku podařilo dokončit 133 kontrol nesouvisejících s přezkumem interních modelů, 123 z nich pak vyústilo v rozhodnutí ECB (údaj nezahrnuje případy, v nichž ECB přispěla ke společným rozhodnutím učiněným ve spolupráci s jinými příslušnými orgány v roli domovského orgánu dohledu).
Graf 7
Počet kontrol interních modelů v roce 2017 podle kategorie rizika (mimo projekt cíleného přezkumu)
1.6 Nepřímý dohled nad méně významnými institucemi a dozor nad činností dohledu
Nařízení o SSM ukládá ECB zajištění účinného a konzistentního fungování SSM, a svěřuje jí tedy funkci dozoru, zatímco vnitrostátní příslušné orgány si ponechávají hlavní odpovědnost za dohled nad méně významnými institucemi. Na základě souhrnného cíle této funkce, kterým je zajistit konzistentní uplatňování vysokých standardů dohledu v celé eurozóně, spolupracuje bankovní dohled ECB s vnitrostátními příslušnými orgány na vývoji provozního rámce pro dohled nad méně významnými institucemi. V této části naleznete příklady konkrétních iniciativ uskutečněných v roce 2017.
Společné standardy dohledu a společné metodiky
Společné standardy dohledu formuluje ECB v těsné spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány
Společné standardy dohledu a společné metodiky pro dohled nad méně významnými institucemi, které společně definuje ECB a vnitrostátní příslušné orgány, zůstávají klíčovým nástrojem pro posílení takových postupů v oblasti dohledu, které zajišťují jednotný a kvalitní dohled nad méně významnými institucemi. V návaznosti na přípravu společných standardů a metodik v předchozích letech se v roce 2017 pracovalo na jejich implementaci.[23] Vnitrostátní příslušné orgány nadále používaly dříve dokončené společné standardy dohledu (např. standardy týkající se dohledového plánování a plánování ozdravných postupů) a zároveň začaly uplatňovat nové standardy, jako např. ty týkající se provádění kontrol na místě u méně významných institucí. Cílem tohoto společného standardu dohledu je harmonizace plánování kontrol a určování minimální úrovně zapojení orgánu dohledu. Vnitrostátní příslušné orgány pokračují v práci s cílem podpořit implementaci společných standardů v praxi (např. prostřednictvím speciálních workshopů).
Kromě harmonizace postupů v oblasti dohledu se další probíhající projekty snaží posilovat společné přístupy k dohledu nad riziky, které pramení z určitých obchodních modelů. Jedním z příkladů je společný standard dohledu týkající se institucí financujících pořízení automobilů, který byl dokončen v roce 2016 a jehož cílem je zajistit jednotný, kvalitní a přiměřený přístup k dohledu nad těmito institucemi (významnými i méně významnými) v celé eurozóně. V roce 2017 se v rámci tohoto odvětví pořádaly tematické workshopy, které kladly důraz na analýzu obchodního modelu a specifický rizikový profil institucí financujících nákup pořízení automobilů.
V návaznosti na ustanovení rámce pro spolupráci mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány v oblasti krizového řízení vznikly v průběhu roku 2017 dva související společné standardy dohledu, jejichž dokončení se plánuje na rok 2018: jeden týkající se postupů vnitrostátních příslušných orgánů v oblasti dohledu nad krizovým řízením méně významných institucí a spolupráce s orgány pro řešení krizí, druhý týkající se řízení vnitrostátních příslušných orgánů v oblasti dohledu nad méně významnými institucemi, které porušují minimální kapitálové požadavky.[24]
Pokud jde o institucionální systémy ochrany, na práci z roku 2016 navázalo v roce 2017 další sledování „hybridních“ systémů, pod něž spadají významné i méně významné instituce. ECB na tomto projektu spolupracovala s vnitrostátními příslušnými orgány v Rakousku a Německu, což jsou v současné době jediné země eurozóny, kde „hybridní“ institucionální systémy ochrany fungují. Rozsah cvičení je v souladu s požadavky obsaženými v čl. 113 odst. 7 a čl. 49 odst. 3 nařízení o kapitálových požadavcích. Plnění těchto požadavků je pravidelně sledováno. V následujících letech bude toto sledování těžit z postupného zavádění specifikací pro podávání zpráv, které jsou obsaženy ve všeobecných zásadách ECB týkajících se možností a případů vlastního uvážení, což povede ke zvýšení dostupnosti údajů souvisejících s institucionálním systémem ochrany.
V současné době probíhá v úzké spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány tematický přezkum standardu IFRS 9 zahrnující významné i méně významné instituce. Cílem je zajistit, že nový standard IFRS 9 bude v bankách eurozóny zaváděn jednotně. Kromě jiného byly vytvořeny nástroje, které mají orgánům dohledu pomoci posoudit, jak dobře jsou méně významné instituce na IFRS 9 připraveny (viz část 1.3.2).
Navíc byly na podzim roku 2017 ke konzultaci zveřejněny pokyny pro hodnocení žádostí o licenci finančnětechnologických úvěrových institucí[25]. Konečná verze pokynů má být zveřejněna počátkem roku 2018. Cílem pokynů je zvýšit transparentnost pro možné žadatele z řad finančnětechnologických úvěrových institucí (tj. subjektů s obchodním modelem, v němž výroba i dodávání bankovních produktů a služeb vychází z inovace s využitím technologií). V centru pozornosti stojí i dopady finančních technologií (např. data velkého objemu, technologie distribuované účetní knihy) na bankovní dohled a úloha tzv. regulatorních pískovišť (regulatory sandboxes).
ECB rovněž pracuje na dohledu nad infrastrukturami finančního trhu, které disponují bankovní licencí v souladu s CRR a jejichž obchodní činnost spočívá zejména v poskytování služeb ústřední protistrany nebo centrálního depozitáře cenných papírů účastníkům trhu včetně bank spadajících pod SSM. ECB v současné době v úzké spolupráci s několika vnitrostátními příslušnými orgány dokončuje společný standard dohledu týkající se posuzování infrastruktur finančního trhu v rámci SREP. Cílem je zajistit konzistentní, kvalitní a přiměřený přístup k dohledu nad těmito zvláštními institucemi.
Možnosti a případy vlastního uvážení na vnitrostátní úrovni v sektoru méně významných institucí
ECB se ve velmi úzké spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány rozhodla, že v zájmu vyrovnání podmínek pro úvěrové instituce harmonizuje uplatňování možností a případů vlastního uvážení na vnitrostátní úrovni v sektoru méně významných institucí. Po veřejné konzultaci, která skončila v lednu 2017, byly v dubnu téhož roku zveřejněny obecné zásady[26] a doporučení[27] pro vnitrostátní příslušné orgány.
Ačkoli se většina navrhovaných opatření pro méně významné instituce shoduje s těmi, která byla přijata u významných institucí, u některých možností a případů vlastního uvážení se v dohledu nad méně významnými institucemi uplatňuje přiměřený přístup, který se liší od nastavení politik pro významné instituce (např. sloučení výboru pro rizika a výboru pro audit). Kromě toho mají vnitrostátní příslušné orgány v případech, kdy harmonizace není zapotřebí k zajištění robustnosti dohledu nebo nastolení rovných podmínek, možnost přistupovat k uplatňování některých možností a případů vlastního uvážení s jistou mírou flexibility. V příštích letech by se navíc některé tyto rozdíly měly postupně vyrovnávat v důsledku končící platnosti přechodných opatření.
Dokončení práce na možnostech a případech vlastního uvážení představuje důležitý posun směrem ke konzistentnímu dohledu a větší harmonizaci a zároveň znamená, že se z větší části podařilo překonat výrazné rozdíly ve způsobu, jakým se možnosti a případy vlastního uvážení uplatňovaly na úrovni jednotlivých států.
Metodika SREP u méně významných institucí
Metodika SREP se u méně významných institucí zakládá na metodice uplatňované v případě významných institucí, přičemž zohledňuje zásadu proporcionality a flexibilitu vnitrostátních příslušných orgánů, které jsou odpovědné za rozhodování v rámci SREP
Důležitý milník roku 2017 představovalo dokončení společné práce ECB a vnitrostátních příslušných orgánů na tvorbě společné metodiky pro proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP) u méně významných institucí. Tato metodika vychází z metodiky uplatňované u významných institucí a používá stejné strukturální prvky v příslušném poměru. Rovněž zavádí některá zjednodušení a úpravy, což vnitrostátním příslušným orgánům poskytuje jistou flexibilitu při zohledňování specifik méně významných institucí a heterogennosti účetních zásad. Proces SREP u méně významných institucí podpoří sbližování dohledu v tomto sektoru, zároveň však zachová minimální úroveň harmonizace a kontinuitu v posuzování významných a méně významných institucí. Na vnitrostátních příslušných orgánech coby orgánech přímého dohledu zůstane plná odpovědnost za posuzování a rozhodování o kapitálových a kvalitativních opatřeních i opatřeních na podporu likvidity.
Práce na procesu SREP pro méně významné instituce byla zahájena v roce 2015 v návaznosti na definici metodiky společného systému posuzování rizik. V roce 2016 se zaměřila na množstevní vyjádření kapitálu a likvidity. V roce 2017 pak metodiku SREP pro méně významné instituce (včetně revidované metodiky systému posuzování rizik) testovaly vnitrostátní příslušné orgány. Testování se zúčastnily všechny dotčené orgány, jejichž následné komentáře pak představovaly východisko pro nutné úpravy metodiky.
Metodika zohledňuje i zásadu proporcionality, a sice tím, že vytváří model minimálního zapojení orgánů dohledu, který závisí na prioritě připisované jednotlivým méně významným institucím. V důsledku toho se některé aspekty, jako jsou informační potřeby, intenzita posouzení a očekávání v oblasti dohledu, liší v závislosti na kategorii méně významné instituce a povaze její činnosti. Metodika rovněž poskytuje jistou míru flexibility vnitrostátním příslušným orgánům. Flexibilita hraje v rámci SREP důležitou roli, zejména pokud jde o interní postupy pro hodnocení kapitálové přiměřenosti a přiměřenosti likvidity a zátěžové testy v méně významných institucích.
Metodiku uvedou do praxe vnitrostátní příslušné orgány v rámci dohledového cyklu 2018. Aby byl přechod od vnitrostátní metodiky SREP k metodice předepsané v rámci SSM pokud možno hladký, budou ji vnitrostátní příslušné orgány během prvního roku uplatňovat alespoň na vysoce prioritní méně významné instituce. To orgánům umožní metodiku dále testovat (zejména s ohledem na menší instituce) ještě před jejím finálním uvedením do praxe, plánovaným na rok 2020. Metodika bude podrobena dalšímu posuzování a bude se vyvíjet podle potřeby tak, aby reflektovala zkušenosti získané v rámci SSM i v kontextu obecnějšího vývoje (např. regulatorního rámce a další činnosti EBA i SSM).
Spolupráce na dohledu nad jednotlivými méně významnými institucemi
Odborníci ECB udržují trvalý dialog se svými protějšky z vnitrostátních příslušných orgánů
Pro účinné fungování dozoru nad činností dohledu hraje zásadní roli proporcionalita. Uplatňování zásady proporcionality v praxi se řídí rámcem pro řazení podle důležitosti. Tento rámec bere v úvahu vnitřní rizikovost příslušné méně významné instituce a její celkový dopad na vnitrostátní finanční systém.
I během roku 2017 podávaly vnitrostátní příslušné orgány i) oznámení ex ante o podstatných řízeních a podstatných návrzích rozhodnutí v oblasti dohledu spojených s vysoce prioritními méně významnými institucemi (kterých je zhruba 100) a ii) oznámení ad hoc o jakémkoli zhoršení finanční situace méně významné instituce prostřednictvím ústředního místa pro příjem oznámení. Zkušenosti získané během posledních let se staly podkladem pro revidovanou verzi pokynů pro méně významné instituce ohledně oznamovací povinnosti, která je v platnosti od roku 2018. Tyto pokyny objasňují kritéria, podle nichž se definuje závažnost rozhodnutí, která se oznamují ECB, a obsahují soubory podmínek a ukazatelů s cílem podpořit včasné oznamování. V roce 2017 obdržela ECB celkem 67 oznámení, z nichž většina souvisela s problematikou kapitálu nebo správy a řízení.
Na základě oznámení od vnitrostátních příslušných orgánů a dalších dostupných informací pokračovali odborníci ECB ze specializovaných kontaktních skupin podle zemí ve sledování méně významných institucí v jednotlivých zemích a zaměřili se přitom na instituce, které čelily zhoršování finanční situace. Odborníci ECB zároveň udržují trvalý dialog se svými protějšky z vnitrostátních příslušných orgánů a společně sledují implementaci doporučení a následných opatření souvisejících s rozhodnutími o společných postupech. Spolupráce na dohledu nad jednotlivými méně významnými institucemi získala v některých případech podobu společných kontrol na místě a technických misí.
1.7 Makroobezřetnostní úkoly
V roce 2017 ECB nadále aktivně spolupracovala s vnitrostátními orgány v oblasti makroobezřetnostní politiky v eurozóně, a to v souladu s úkoly, které jí byly svěřeny podle článku 5 nařízení o SSM. Makroobezřetnostní fórum slouží členům Rady guvernérů a Rady dohledu jako platforma pro interakci mikroobezřetnostních a makroobezřetnostních hledisek v rámci jednotného mechanismu dohledu.[28] Díky tomu se mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní činnosti mohou účinněji doplňovat.
V roce 2017 obdržela ECB od vnitrostátních orgánů více než 100 oznámení týkajících se makroobezřetnostní politiky. Většina oznámení se týkala i) čtvrtletních rozhodnutí o stanovení proticyklických kapitálových rezerv a ii) rozhodnutí o označení a úpravě kapitálu globálních a jiných systémově důležitých úvěrových institucí.[29]
V souladu s metodikou Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS) identifikovala ECB ve spolupráci s vnitrostátními orgány celkem sedm globálních systémově významných bank[30], o jednu méně než v předchozím roce.[31] Tyto instituce byly zařazeny do skupin, které představují sazby postupně zaváděných kapitálových rezerv od 0,75 % do 1,5 % v roce 2018 (po ukončení fáze postupného zavádění v roce 2019 budou konečné rezervy těchto bank činit 1,0 % až 2,0 %).
ECB dále obdržela oznámení o sazbách kapitálových rezerv od 109 jiných systémově důležitých institucí. Tyto sazby byly v souladu s metodikou ECB pro posuzování jiných systémově důležitých institucí a určování výše jejich rezerv.
Dále ECB obdržela od řady vnitrostátních orgánů oznámení o zavádění rezerv ke krytí systémového rizika a přísnějších požadavků ohledně rizikových vah i oznámení o reciprocitě makroobezřetnostních opatření přijatých v jiných členských státech.
ECB se rovněž podílela na činnosti Evropské rady pro systémová rizika (ESRB), která je zodpovědná za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v EU. ESRB identifikuje systémová rizika, řadí je podle důležitosti a v případě potřeby vydává varování a doporučení pro nápravná opatření. Informace od ESRB spolu s dalšími makroobezřetnostními analýzami, které provedla ECB pro interní i externí potřebu, umožnily společným týmům dohledu zajistit, aby byla zohledněna veškerá relevantní rizika. ESRB a další makroobezřetnostní orgány zase s pomocí informací od společných týmů dohledu zajišťují, že se údaje o jednotlivých institucích dostanou do systémové analýzy rizik, a určují případná opatření ke zmírnění těchto rizik.
ECB kromě toho podporuje změnu metodiky pro hodnocení globálně systémově významných bank tak, aby evropská bankovní unie mohla být považována za jednotnou zeměpisnou oblast.
2 Příspěvek SSM ke krizovému řízení EU a jejímu rámci pro řešení krizí
2.1 Případy řešení krizí v roce 2017
Rámec EU pro ozdravné postupy a řešení krizí představuje důležitou kotvu pro stabilní bankovní sektor. Bankovní dohled ECB hraje v tomto rámci významnou úlohu.
V první polovině roku 2017 se bankovní dohled ECB poprvé rozhodl vydat prohlášení, že tři banky, na které přímo dohlíží, „jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné“.
V souladu s nařízením o jednotném mechanismu pro řešení krizí (SRMR) musí Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) u významných institucí, které jsou prohlášeny za instituce v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné, posoudit, zda byly splněny i ostatní podmínky pro řešení krize. SRB musí zejména posoudit: i) zda s ohledem na časové a další relevantní okolnosti neexistuje reálný předpoklad, že by selhání subjektu v přiměřené době mohla zabránit alternativní opatření soukromého sektoru, a ii) zda je přijetí opatření k řešení krize ve veřejném zájmu.
Není-li druhá z uvedených podmínek splněna, nebude na banku aplikován mechanismus pro řešení krizí, ale projde příslušným vnitrostátním úpadkovým řízením.
U jedné ze tří bank, Banco Popular Español, výbor SRB rozhodl, že potřebné podmínky byly naplněny a přijal program řešení krize. U zbylých dvou bank, Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza, dospěl SRB k závěru, že řešení krize není ve veřejném zájmu, a banky byly následně zlikvidovány v rámci italského úpadkového řízení.
Případ Banco Popular Español
V červnu 2017 se Banco Popular Español stala první bankou, kterou bankovní dohled ECB prohlásil za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné
Dne 6. června 2017 bankovní dohled ECB v souladu s čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 4 písm. c) SRMR rozhodl, že Banco Popular Español je bankou v selhání nebo bankou, jejíž selhání je pravděpodobné, protože v blízké budoucnosti nebude schopna splatit své dluhy nebo jiné závazky ve lhůtě splatnosti v důsledku idiosynkratické krize likvidity. Výbor SRB tak dospěl k závěru, že podmínky pro zahájení řešení krize byly splněny, a rozhodl se přijmout program řešení krize, který zahrnoval odpis kapitálových nástrojů a prodej banky bance Banco Santander.
Banco Popular Español čelila některým strukturálním problémům, mezi něž patřila vysoká úroveň úvěrů v selhání, nízká míra krytí ve srovnání s ostatními institucemi, velký objem ponechaných aktiv a nízká ziskovost.
Od roku 2012 banka celkem třikrát navýšila svůj základní kapitál o celkem 5,5 mld. EUR. Nepodařilo se jí však významně snížit problémovou expozici v oblasti nemovitostí ve výši 37 mld. EUR. Zhoršování tohoto portfolia navíc dále znehodnocovalo základní kapitál banky. V únoru 2017 banka zveřejnila další opatření a výši ztrát na konci předchozího roku a 10. dubna pak oznámila, že vzhledem k napjaté kapitálové pozici bude případně nucena ke zvýšení kapitálu nebo podnikové transakci, aby zvládnula možné další snížení hodnoty portfolia nevýkonných aktiv. To následně vyústilo ve snížení ratingu a mezi zákazníky banky vyvolalo značné obavy. Důsledkem byl citelný odliv hotovosti a výrazné zhoršení vkladové báze. Banka zároveň ztratila schopnost využívat další zdroje likvidity.
Spolupráce a výměna informací s SRB
Úzká spolupráce mezi bankovním dohledem ECB a výborem SRB přispěla k úspěšnému procesu krizového řízení
Informaci o zhoršující se situaci Banco Popular Español předal bankovní dohled ECB počátkem dubna 2017 Jednotnému výboru pro řešení krizí a zároveň byla podrobně diskutována na zasedáních krizového řízení, které pořádala ECB mimo jiné za účasti představitelů SRB. Výměna informací získala na intenzitě v průběhu května 2017 a podařilo se tak všechny zúčastněné strany včas připravit na další postup. Výbor SRB měl rovněž možnost zúčastnit se v roli pozorovatele zasedání Rady dohledu ECB, na nichž dostávali její členové informace o aktuálním vývoji a přijímali rozhodnutí týkající se Banco Popular Español. ECB zase coby pozorovatel na rozšířených výkonných zasedáních SRB získávala informace o posouzení, které výbor SRB provedl ve vztahu k dalším podmínkám pro zahájení řešení krize. ECB zároveň poskytla informace z oblasti dohledu, které byly relevantní pro plnění úkolu SRB.
Celkově vzato měla úzká spolupráce a výměna informací mezi ECB a SRB nemalý význam pro účinný proces krizového řízení.
Postupy pro posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné
Vzhledem k naléhavosti situace se postupy pro posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, podařilo dokončit během jediného dne
Dne 6. června 2017 se Rada dohledu ECB rozhodla spustit proces pro banky, které jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné, a zahájila formální konzultaci s SRB.
Po této konzultaci přijala Rada dohledu příslušné posouzení pro Banco Popular Español. To následně postoupila ke schválení Radě guvernérů ECB v rámci postupu neuplatnění námitek.
Rada guvernérů nevznesla proti posouzení Rady dohledu žádné námitky a v souladu s článkem 18 SRMR posouzení 6. června odeslala výboru SRB a Evropské komisi. Bankovní dohled ECB o svém rozhodnutí v souladu s článkem 81 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank (BRRD) a CRD IV rovněž vyrozuměl všechny příslušné orgány.
Činnosti navazující na posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné
Dne 7. června 2017 schválil výbor SRB program řešení krize, který zahrnoval prodej Banco Popular Español bance Banco Santander za 1 EUR a odpis a konverzi kapitálových nástrojů
Dne 7. června 2017 výbor SRB rozhodl, že všechny podmínky pro zahájení procesu řešení krize byly splněny, a přijal program řešení krize, který Evropská komise v souladu s článkem 18.7 SMRM ještě téhož dne podpořila. Rozhodnutí o řešení krize se skládalo z následujících prvků: i) odpis akcií, ii) odpis a konverze nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 do akcií, iii) konverze zbývajících nástrojů kapitálu tier 2 do akcií s nominální hodnotou 1 EUR a iv) převod vzniklých akcií na Banco Santander.
Případy Banca Popolare di Vicenze a Veneto Banca
V červnu 2017 bankovní dohled ECB rozhodl, že Banca Popolare di Vicenze a Veneto Banca jsou banky v selhání nebo banky, jejichž selhání je pravděpodobné
Dne 23. června 2017 bankovní dohled ECB rozhodl, že Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenze jsou v souladu s čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 4 písm. a) SRMR banky v selhání nebo banky, jejichž selhání je pravděpodobné.
Výbor SRB dospěl k závěru, že v žádném z obou případů nebyly splněny podmínky pro zahájení procesu řešení krize. Následně byla v souladu s italským úpadkovým právem nařízena nucená správní likvidace těchto bank.
Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca, které sídlily v severovýchodní části Itálie a sdílely podobný obchodní model i tržní podíl, přitahovaly pozornost dohledu výrazněji od roku 2014. Důvodem byla jejich i) nízká ziskovost, ii) vysoké provozní náklady ve srovnání se základním příjmem, iii) vysoké náklady na financování související se značně poškozenou franšízou a iv) nízká kvalita aktiv.
Navzdory několika zvýšením kapitálu, k nimž banky přikročily na žádost bankovního dohledu ECB, vyčerpaly během tříletého období před svým selháním značnou část vlastních zdrojů. To představuje jasný důkaz, že jejich obchodní modely nebyly vhodné pro udržení ziskovosti a životaschopnosti.
V roce 2017 předložily obě banky Evropské centrální bance kombinovaný obchodní plán („projekt Tiepolo“), který předjímal fúzi bank nejpozději na konci roku 2017. Plán vyčíslil celkovou potřebnou kapitálovou injekci na 4,7 mld. EUR.
ECB dospěla k závěru, že účinná a včasná realizace plánu s cílem rekapitalizovat obě banky, provést jejich fúzi a vytvořit tak podmínky pro nový a životaschopný obchodní model do budoucna není pravděpodobná. ECB zároveň usoudila, že nemá k dispozici žádná další účinná dohledová opatření ani opatření včasné intervence.
Spolupráce a výměna informací s SRB
Úzká spolupráce a výměna informací mezi ECB a SRB měla zásadní význam pro účinný proces krizového řízení
Bankovní dohled ECB poskytl výboru SRB včasné informace o zhoršující se situaci Banca Popolare di Vicenza i Veneto Banca a výměna informací pak postupně nabývala na intenzitě od konce roku 2016.
Tento trend pokračoval i v první polovině roku 2017. Díky takto důsledné a rozsáhlé výměně informací se všechny zúčastněné strany podařilo včas připravit na další postup.
Kromě toho byla situace obou bank v době, kdy krize vrcholila, podrobně diskutována na zasedáních krizového řízení, kterých se účastnili příslušní členové rady a zaměstnanci Jednotného výboru pro řešení krizí. Účelem těchto zasedání bylo lépe se připravit na možnost, že jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné.
Výbor SRB měl rovněž možnost zúčastnit se v roli pozorovatele zasedání Rady dohledu ECB, na nichž dostávali její členové informace o aktuálním vývoji a přijímali rozhodnutí týkající se Banca Popolare di Vicenza and Veneto Banca. Výbor SRB tak měl přístup k týmž informacím a v téže době jako členové Rady dohledu. ECB zase coby pozorovatel na výkonných zasedáních SRB získávala informace o posouzení, které výbor SRB provedl ve vztahu k dalším podmínkám pro zahájení řešení krize. Celkově vzato měla úzká spolupráce a výměna informací mezi ECB a SRB zásadní význam pro řešení situace obou bank a účinný proces krizového řízení.
Procesní kroky vedoucí k posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné
Dne 23. června 2017 byly Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca prohlášeny za banky v selhání nebo za banky, jejichž selhání je pravděpodobné
Dne 19. června 2017 dokončila ECB hodnocení druhé verze plánu Tiepolo, který banky společně předložily, a dospěla k závěru, že není důvěryhodný.
Kapitálová situace Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca se setrvale zhoršovala a opakovaně docházelo k porušování kapitálových požadavků, a to i navzdory opatřením, která obě banky proti takovému porušování činily. Banca Popolare di Vicenza i Veneto Banca byly po několik let před tímto rozhodnutím opakovaně vyzývány, aby své nedostatky řešily. Jejich opatření se však projevila jako neúčinná.
Ve světle těchto skutečností bankovní dohled ECB 21. června 2017 usoudil, že existují závažné důkazy nasvědčující tomu, že Banca Popolare di Vicenze a Veneto Banca jsou v souladu s čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 4 písm. a) SRMR banky v selhání nebo banky, jejichž selhání je pravděpodobné.
Rada dohledu ECB se následně rozhodla spustit proces pro banky, které jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné, a zahájila formální konzultaci s SRB, která pokračovala do čtvrtečního poledne 22. června. Dne 23. června 2017 bylo posouzení postoupeno ke schválení Radě guvernérů ECB v rámci postupu neuplatnění námitek.
Rada guvernérů nevznesla proti posouzení Rady dohledu žádné námitky a v souladu s článkem 18 SRMR posouzení odeslala výboru SRB a Evropské komisi. ECB o svém posouzení v souladu s článkem 81 BRRD a CRD IV rovněž vyrozuměla všechny příslušné orgány.
Činnosti navazující na posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné
SRB 23. června 2017 rozhodl, že v případě bank Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca nezahájí proces řešení krize. Výbor dospěl k závěru, že i když byly splněny podmínky pro zahájení procesu řešení krize uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. a) a b) SRMR, nedošlo k naplnění podmínek z čl. 18 odst. 1 písm. c) souvisejících s veřejným zájmem.[32]
Banky proto byly zlikvidovány v rámci italského úpadkového řízení.
Dne 25. června 2017 přijala italská vláda legislativní nařízení[33], které okamžitě vstoupilo v platnost. Toto nařízení upravovalo i) nucenou správní likvidaci obou bank a ii) vládní pomoc při likvidaci poskytnutou s cílem podpořit převod aktiv a pasiv na banku Intesa Sanpaolo v souladu s evropským rámcem pro státní podporu a vzhledem k riziku pro finanční stabilitu v regionu.
Téhož dne Evropská komise ohlásila, že podle pravidel EU schvaluje italská opatření usnadňující proces likvidace bank Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca na základě vnitrostátního úpadkového práva.[34]
Italské ministerstvo financí poslalo na návrh Banca d’Italia obě banky do nucené správní likvidace a byli jmenováni příslušní likvidátoři.
Dobrá aktiva a pasiva byla převedena na banku Intesa Sanpaolo, která obě banky zastoupila ve vztazích s jejich zákazníky. V souladu s evropským rámcem pro státní podporu se na vlastní kapitál a podřízený dluh použil princip sdílení zátěže. Úvěry v selhání mají být podle plánu převedeny na instituci Società di Gestione degli Attivi, vlastněnou italským ministerstvem financí, které ji použilo při likvidaci Banco di Napoli. Součástí plánu je postupná eliminace úvěrů v selhání s cílem získat zpět maximální podíl aktiv.
V důsledku likvidace byla 19. července 2017 oběma bankám odebrána bankovní licence. Následně byly dvě dceřiné společnosti, u nichž nedošlo k převedení na Intesa Sanpaolo (Banca Intermobiliare di Investimenti e Gestioni a Farbanca), vyhodnoceny jako méně významné instituce. Proto nad nimi v září 2017 získala přímý dohled Banca d’Italia.
Nejdůležitější ponaučení
Nejnovější případy bank v selhání nebo bank, jejichž selhání je pravděpodobné, jsou cenným zdrojem ponaučení pro krizové řízení
Banco Popular Español, Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza byly první banky, které bankovní dohled ECB prohlásil za banky, které jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné. Tyto případy tak byly cenným zdrojem ponaučení pro pokračující dohled i pro fungování rámce pro krizové řízení.
Všechny uvedené případy pak spojovalo ponaučení, že úzká spolupráce a rozsáhlá výměna informací mezi všemi zúčastněnými stranami[35] výrazně přispěly k hladkému průběhu celého procesu navzdory krátkým lhůtám a umožnily všem orgánům rychle jednat a řešit nastalou situaci podle požadovaných časových plánů.
Koordinaci a výměnu informací mezi bankovním dohledem ECB a SRB v obou krizových případech pomohla zajistit i účast zástupců obou institucí v rozhodovacích orgánech protistrany. Zástupci SRB se účastnili zasedání Rady ohledu ECB a zasedání týmů krizového řízení, které ECB organizovala. Bankovní dohled ECB a Evropská komise se zase coby pozorovatelé účastnily výkonných zasedání SRB. To umožnilo sladit perspektivy obou orgánů a najít pro ně vzájemné pochopení.
Od prosince 2015 se spolupráce mezi bankovním dohledem ECB a SRB opírá o memorandum o porozumění, které stanovuje základní podmínky spolupráce mezi oběma orgány včetně výměny informací, jejichž cílem je zajistit účinnou spolupráci při plnění příslušných úkolů. V souladu s ustanoveními memoranda probíhají v současné době práce na jeho přezkumu, který má zohlednit zkušenosti získané v prvních dvou letech jeho fungování v praxi. Přezkum má být dokončen v první části roku 2018 (viz také oddíl 2.2).
Další důležité ponaučení souvisí s tím, jak významnou roli hraje při prohlášení banky za banku, která je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné, správné načasování. Včasný zásah je v případě krize zásadní, chceme-li se vyhnout dalšímu zhoršování situace banky a minimalizovat tak celkové náklady selhání. Zároveň však prohlášení banky za banku v selhání nebo banku, jejíž selhání je pravděpodobné, nesmí přijít příliš brzy. V opačném případě by mohlo dojít ke zbytečnému zničení hodnoty v době, kdy stále existuje možnost ozdravění. V této souvislosti hraje volnost rozhodování orgánů dohledu obsažená ve stávajícím rámci důležitou roli a měla by zůstat zachována.
Nabyté zkušenosti dále ukázaly, jak podstatné je účinně využít opatření včasného zásahu, což se ve stávajícím právním rámci ukázalo jako obtížný úkol. Byly zjištěny dvě hlavní oblasti, v nichž právní rámec potřebuje změny. Doporučení k příslušným změnám jsou obsažena ve stanovisku ECB k úpravám rámce Unie pro řízení krizí (CON/2017/47).
Zaprvé se výrazně překrývají dohledová opatření obsažená ve směrnici CRD IV a nařízení o SSM a opatření včasného zásahu, která obsahuje směrnice BRRD. K překryvu dochází na úrovni obsahu i podmínek pro použití jednotlivých opatření. Toto překrývání značně komplikuje praktické provádění rámce včasného zásahu, zejména s ohledem na nejednoznačnost podmínek pro včasný zásah.
Zadruhé musí ECB vykonávat své pravomoci v oblasti včasného zásahu na základě jednotlivých provedení směrnice BRRD do vnitrostátních právních předpisů. Výsledkem je nejistota a nekonzistentnost v souvislosti s dostupnými opatřeními i s podmínkami pro jejich použití v jednotlivých členských státech.
ECB proto doporučuje: i) odstranit z BRRD opatření včasného zásahu, která jsou obsažena v CRD IV a nařízení o SSM and ii) změnit nařízení o SRM tak, aby ECB poskytovalo přímý právní základ pro výkon pravomocí v oblasti včasného zásahu a usnadnilo tak jednotné uplatňování příslušných opatření.
Další poučení souvisí s nutností zajistit při řešení krize přístup k likviditě. V některých případech řeší tento problém možnost kupující strany likviditu poskytnout. Jindy je třeba zajistit, aby po uplatnění nástrojů k řešení krize měla banka přístup k likviditě až do doby, než znovu získá důvěru trhů. V tomto ohledu hraje zásadní roli Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) a ECB aktivně podporuje vytvoření společného mechanismu jištění pro tento fond. Tento společný mechanismus by měl pokrýt celé pole působnosti SRF, a být tak dostupný pro účely likvidity i platební schopnosti. Vzhledem k tomu, jak důležité je pro řádný průběh řešení krize dostatečné financování, by měl společný mechanismus jištění vzniknout co nejdřív, ideálně ještě předtím, než skončí přechodné období plného sdílení zdrojů SRF.
Z praxe kromě toho vyplynul i fakt, že z pohledu finanční stabilit může být způsobilost k řešení krize menší v případě, že podřízené dluhové nástroje drží v rukou retailoví investoři. Měla by se proto zvážit možnost zavedení jednoznačných a snadno pochopitelných požadavků na zpřístupňování informací a dalších pojistek, které by zvýšily povědomí investorů o rizicích spojených s těmito nástroji. Za úvahu by stál i požadavek na minimální nominální hodnotu 100 000 EUR na jednotku u každého nástroje. Jeho zavedení by zvýšilo prahovou hodnotu pro investice i povědomí investorů, a tím snížilo objem přímých retailových investic. Cílem by měl být společný rámec na úrovni EU, který by zabránil členským státům, aby k této problematice přistupovaly odlišně a způsobovaly tak fragmentaci na evropském trhu s těmito nástroji.
Komunikace týkající se případů bank, které jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné
Komunikace je pro krizové řízení klíčová
Komunikace hraje při řešení krize zásadní úlohu. Dojde-li k selhání banky, je třeba nejen nalézt způsob řešení krize, ale tento způsob i účinně oznámit veřejnosti, předejít tak šíření finanční nákazy a zajistit finanční stabilitu. V tomto směru je zásadní koordinace jednotlivých zúčastněných stran, která umožní poskytnout veřejnosti srozumitelné a komplexní informace.
Na rozdíl od opatření k řešení krize, u nichž je rozsah informací, které má SRB zveřejnit, definován v nařízení o SRM[36] a ve směrnici BRRD, v případě posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, takové údaje chybí. Bylo by proto vhodné pravidla pro zveřejňování těchto posouzení definovat.
Koordinovaná komunikace po posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné
Včasná příprava na komunikaci a koordinaci všech zúčastněných stran je při kontaktu s veřejností zásadní
Včasná příprava komunikace a referenčních informací i sladěnost všech zúčastněných stran hraje při řešení krize zásadní roli. V zájmu zajištění této sladěnosti začaly již v rané fázi procesu, dlouho předtím, než orgány dospěly k rozhodnutí, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, spolupracovat komunikační týmy SRB, ECB a Evropské komise. Tato spolupráce umožnila vytvořit komplexní komunikační strategii, která přispěla k úspěšnému řešení krize.
Velmi důležité je i správné načasování externí komunikace, které vyžaduje důkladné plánování. V případě Banco Popular Español padlo rozhodnutí, že je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, v úterý pozdě večer a v souladu s čl. 81 odst. 3 BRRD ihned následovala oznámení všem příslušným orgánům. Externí komunikace směrem k veřejnosti proběhla následujícího rána, kdy výbor SRB oznámil prodej banky bance Banco Standander S.A.[37] a bankovní dohled ECB následně vyhlásil své rozhodnutí, že banka je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné[38]. Při plánování komunikace se zohlednila potřeba informovat veřejnost o postupu (řešení krize, převod podniku v likvidaci atd.) i samotný problém (selhání banky).
Účelem koordinovaného komunikačního procesu bylo poskytnout veřejnosti komplexní informace o situaci banky a krocích, které podnikly příslušné orgány.
V případě bank Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza zveřejnil bankovní dohled ECB na svých oficiálních internetových stránkách 23. června 2017 informaci, že bylo provedeno posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné.[39] Téhož dne informoval výbor SRB veřejnost o svém rozhodnutí, že u těchto dvou bank neschválil zahájení procesu řešení krize a tyto banky tak budou zlikvidovány v souladu s běžným italským úpadkovým řízením.[40] Italské ministerstvo financí pak rovněž téhož dne vydalo tiskovou zprávu o plánovaném víkendovém zasedání, na němž mají být přijata všechna potřebná opatření, která zajistí kontinuity činnosti banky a ochrání všechny vkladatele a držitele prioritních dluhopisů.[41]
Žádosti veřejnosti o přístup
ECB obdržela několik žádostí veřejnosti o přístup k posouzením, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné
ECB obdržela hned několik žádostí veřejnosti o přístup k posouzením, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, podaným v souladu s rozhodnutím ECB/2004/3 o přístupu veřejnosti k dokumentům ECB[42]. Žádosti o přístup k posouzením ECB evidovala i Evropská komise a SRB.
Žádosti o přístup k informacím navíc podávaly i parlamenty a ministerstva financí v jednotlivých zemích. Několik poslanců Evropského parlamentu zaslalo písemné dotazy týkající se řešení krize Banco Popular Español i likvidace bank Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza.
V souladu s pravidly týkajícími se zachování důvěrnosti v oblasti bankovního dohledu ECB na tyto dotazy a žádosti o přístup k informacím odpověděla. Odpovědi na písemné dotazy poslanců Evropského parlamentu byly zveřejněny na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu.
Zveřejnění nedůvěrných verzí posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné
V srpnu 2017 se ECB rozhodla na svých internetových stránkách věnovaným bankovnímu dohledu zveřejnit nedůvěrné verze svých posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné
Posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, provádí ECB v rámci své funkce dohledu a týká se vždy konkrétní instituce. Je určeno Jednotnému výboru pro řešení krizí, který na jeho základě posoudí, zda byly splněny podmínky pro to, aby se u dané banky zahájil proces řešení krize. Toto posouzení představuje mezikrok v procesu řešení krize a Evropská komise a další příslušné orgány jsou o něm vyrozuměny v souladu s ustanoveními čl. 18 odst. 1 SRMR a čl. 81 odst. 3 BRRD. Posouzení, zda je banka v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, spadají mezi úkoly bankovního dohledu ECB. Z tohoto důvodu podléhají povinnosti zachování služebního tajemství a pravidlům zachování důvěrnosti vztahujících se na všechna rozhodnutí, která ECB učiní coby orgán dohledu.
Přesto se ECB s ohledem na transparentnost a odpovědnost i na obecný zájem veřejnosti rozhodla zveřejnit nedůvěrné verze posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, a to na svých internetových stránkách věnovaných bankovnímu dohledu. V zájmu zachování služebního tajemství nebyly odtajněny důvěrné informace. Zveřejnění nedůvěrných verzí těchto posouzení představuje výjimku z obecných komunikačních zásad ECB, které v souladu s legislativou[43] neumožňují zveřejňovat jednotlivá rozhodnutí v oblasti dohledu, která jsou chráněna pravidly pro zachování služebního tajemství.
V budoucnu bude třeba upřesnit právní rámec s ohledem na zveřejňování posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné. I když BRRD ani SRMR v současné době neupravují možnost zveřejnit posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, umožňují zveřejnit příkaz nebo nástroj, kterými se přijímá opatření k řešení krize. V důsledku této skutečnosti a vysokého počtu žádostí o zveřejnění informací, které následují po posouzení příslušným orgánem, vzniká komunikační nerovnováha.
Provádění auditů Evropským účetním dvorem
Evropský účetní dvůr (ECA) provedl v roce 2017 audit zaměřený na provozní efektivnost krizového řízení ECB pro řešení krizí bank. ECB s ECA po dobu provádění auditu úzce spolupracovala. Závěrečná zpráva byla zveřejněna 16. ledna 2018.[44] Zpráva obsahuje konstruktivní doporučení k celé řadě témat souvisejících se spoluprací, určením krize a reakcí na ni i s plánováním ozdravných postupů. Cílem těchto doporučení je dále zefektivnit krizové řízení v rámci SSM. Z celkových osmi doporučení jich ECB přijala šest. Práce na zavádění těchto doporučení už značně pokročila. Jejich náplní je, mimo jiné, spolupráce s SRB, dodatečné pokyny týkající se ozdravných plánů a pokyny k posouzení včasného zásahu. Pokud jde o zbývající dvě doporučení, první z nich ECB nepřijala proto, že už dříve vytvořila vlastní pokyny ohledně posouzení, zda jsou banky v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, a druhé zamítla s odůvodněním, že během auditu s ECA plně spolupracovala a zároveň respektovala jeho mandát pro hodnocení provozní efektivnosti řízení ECB.[45]
2.2 Spolupráce s Jednotným výborem pro řešení krizí
Úzká spolupráce ECB a SRB pokračovala na základě podmínek memoranda o porozumění
V roce 2017 pokračovala úzká spolupráce ECB a SRB na základě podmínek dvoustranného memoranda o porozumění. Memorandum bylo uzavřeno v roce 2015 a stanovuje pravidla pro spolupráci a výměnu informací. V průběhu roku probíhala výměna informací pravidelně i ad hoc.
Koncem roku 2016 získal výbor SRB přímý přístup k příslušným dohledovým informacím a údajům uloženým v IT systému dohledu ECB. Rozsah přístupu byl odsouhlasen v memorandu o porozumění. Díky tomu je výměna informací účinnější a automatizovaná a vykazovací zátěž bank minimální. ECB navíc upravila IT systém dohledu, aby jej výbor SRB mohl od roku 2018 zároveň používat pro účely řešení krizí.
Podle memoranda o porozumění zintenzivnila spolupráce mezi bankovním dohledem ECB a SRB v případech, kdy došlo ke zhoršení podmínek u některé z významných institucí. Intenzivnější spolupráce a výměna informací souvisela zejména (ovšem nikoli výlučně) s bankami, které byly v roce 2017 prohlášeny za banky v selhání nebo za banky, jejichž selhání je pravděpodobné (konkrétně šlo o banky Banco Popular Español, Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza).
V souladu s příslušnými ustanoveními memoranda o porozumění, začal bankovní dohled ECB spolu s výborem SRB v roce 2017 pracovat na přezkumu memoranda. Cílem přezkumu je upravit určité části memoranda tak, aby zohlednily zkušenosti získané během prvních dvou let jeho fungování v praxi a zároveň řešily zjištěné nedostatky. Přezkum má být dokončen v první části roku 2018 a dále podpoří spolupráci a výměnu informací mezi bankovním dohledem ECB a SRB.
Úzkou spolupráci bankovního dohledu ECB a výboru SRB podporovala vedle výměny informací i další ujednání. Zástupce ECB se účastní výkonných i plenárních zasedání SRB. Předsedkyně SRB zase dostává pozvánky na relevantní zasedání Rady dohledu ECB. Cílem je posílit výměnu informací mezi těmito dvěma orgány na vysoké úrovni. Konstruktivní a intenzivní spolupráce mezi bankovním dohledem ECB a SRB probíhá i na technické úrovni ve strukturách jednotlivých výborů. Společné týmy dohledu a vnitřní týmy příslušné k řešení krize kromě toho spolupracují v souvislosti s jednotlivými bankami. Mezi horizontálními složkami bankovního dohledu a SRB navíc probíhá pravidelná výměna informací na úrovni jednotlivých zaměstnanců. Obě instituce rovněž úzce spolupracují na oblastech politiky, které jsou relevantní z pohledu řešení krizí i dohledu.
Stejně jako v předchozích dvou letech konzultoval bankovní dohled ECB i letos s výborem SRB ozdravné plány, které obdržel od významných institucí, pro něž plní funkci orgánu dohledu na konsolidovaném základě. Zpětnou vazbu, kterou bankovní dohled ECB od SRB získal, následně zohlednil při posuzování jednotlivých ozdravných plánů.
Návrhy plánů řešení krize a MREL byly konzultovány s bankovním dohledem ECB
Jednotný výbor pro řešení krizí naopak s bankovním dohledem ECB v roce 2017 konzultoval návrhy plánů řešení krize pro řadu významných institucí. U několika institucí s navrženým plánem řešení krize byl s bankovním dohledem ECB konzultován i minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL), který SRB stanovuje. Bankovní dohled ECB posoudil návrhy plánů řešení krize i MREL z perspektivy dohledu a poskytl SRB zpětnou vazbu. SRB s bankovním dohledem ECB rovněž konzultoval výpočet příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí. Bankovní dohled ECB posoudil jejich potenciální dopad na významné instituce z pohledu trvajícího podniku a poskytl zpětnou vazbu SRB.
2.3 Práce na plánování ozdravných postupů
Podle směrnice BRRD musejí instituce vypracovat a aktualizovat ozdravný plán, který stanoví opatření, jež tato instituce může přijmout pro nápravu své finanční situace po jejím závažném zhoršení
Posuzování ozdravných plánů významných institucí vymezuje mimo jiné směrnice BRRD, nařízení Komise v přenesené pravomoci 2016/1075[46] a obecná zásady EBA[47] a je součástí souboru činností dohledu. Účelem tohoto posuzování je obnovení životaschopnosti bank v obdobích zvýšené zátěže. V souladu s obecnými zásadami EBA ohledně společných postupů a metodik pro SREP[48] se celkové výsledky posouzení ozdravných plánů zohledňují v rámci SREP.
Cyklus ozdravných plánů 2016: posuzování a srovnávání
Cyklus posuzování ozdravných plánů významných institucí za rok 2016 (v pořadí druhý od spuštění SSM) začal v září 2016 a trval až do konce srpna 2017. Významné instituce předložily celkem 109 plánů. Banky, u nichž ECB působí jako orgán dohledu na konsolidovaném základě, předkládaly plány ve dvou várkách, v září a v prosinci 2016. Díky tomu mohla být posouzení provedena mimo období nejvyšší pracovní zátěže společných týmů dohledu související s SREP, čímž se eliminovala kapacitní omezení. Převážná většina ozdravných plánů byla bankovnímu dohledu ECB předložena v prosinci 2016. Celý proces posuzování ozdravných plánů a následné společné rozhodování s ostatními příslušnými orgány v případech, kdy je to vyžadováno[49], může trvat až šest měsíců.
Díky tomu, že v rámci cyklu za rok 2016 byly všechny plány předloženy v souladu s BRRD, bylo možné provést jejich první plnohodnotné srovnání. V předcházejícím cyklu byla značná část plánů předložena v souladu se stávajícími vnitrostátními právními předpisy. Důvodem bylo pozdní provedení směrnice BRRD do vnitrostátního práva některých členských států. Kromě toho poskytlo nařízení Komise v přenesené pravomoci 2016/1075, přijaté dne 23. března 2016, všem významným institucím informace o očekávaném obsahu a minimálních kritériích, podle nichž budou příslušné orgány postupovat při posuzování ozdravných plánů.
Srovnávání ozdravných plánů předložených v roce 2016 poukázalo na značné pokroky v oblasti úplnosti a kvality. Bez ohledu na tyto pokroky byl u zhruba pětiny posuzovaných plánů buď použit speciální akční plán, tj. bankovní dohled ECB vyzval příslušné významné instituce, aby své ozdravné plány vylepšily, nebo byly tyto plány v souladu s čl. 6 odst. 5 BRRD prohlášeny za značně nevyhovující. Ve druhém případě mají významné instituce povinnost předložit zrevidovaný ozdravný plán ve lhůtě dvou měsíců (lze prodloužit na tři měsíce).
Srovnávání rovněž ukázalo, že dostatečné plánování ozdravných postupů (tedy dobrá příprava na krizové situace) zvyšuje pravděpodobnost, že se ozdravné postupy podaří zavést včas a účinně.
Z posuzování a srovnávání plánů vyplynuly dva hlavní závěry. Zaprvé musejí být ozdravné plány použitelné v praxi. Zadruhé se zdá, že významné instituce přeceňují svou potenciální schopnost ozdravení. Obě tyto skutečnosti si bankovní dohled ECB vytyčil coby priority dalšího posuzování ozdravných plánů.
Cyklus ozdravných plánů 2017: průběh a standardizované šablony
Cyklus posuzování ozdravných plánů významných institucí za rok 2017 rovněž zahrnoval dvě vlny překládání, konkrétně v září a v prosinci 2017. Očekává se, že proces potrvá do léta 2018. V rámci tohoto cyklu předložilo své ozdravné plány celkem 107 významných institucí.
Druhý rok v řadě budou banky spolu s ozdravnými plány předkládat i standardizovanou šablonu pro vykazování. Používání této šablony usnadnilo vykazování i posuzování údajů potřebných pro ozdravné plány a významně zvýšilo kvalitu těchto údajů.
Výhled do budoucna: důraz na použitelnost ozdravných plánů a vazba na krizové řízení
V souladu s výsledky srovnávání v rámci cyklu za rok 2016 je hlavním cílem aktuálního posuzování ve spolupráci s významnými institucemi lepší praktická použitelnost ozdravných plánů.
Na základě dvouleté zkušenosti dospěl bankovní dohled ECB k závěru, že ne všechny plány by bylo v krizových situacích možné účinně použít. Důvodem je jednoduše jejich rozsah a komplexnost (některé plány mají téměř 2 000 stránek) a absence jasných postupů a konkrétních kroků, podle nichž by bylo možné ozdravné plány použít, když se instituce ocitne v potížích. To představuje značnou nevýhodu, zejména s ohledem na účel ozdravných plánů, kterým je poskytnout vedení banky dostatečně širokou škálu možností, podle nichž lze, především v obdobích zvýšené zátěže, včasně a účinně postupovat.
V průběhu roku 2018 plánuje bankovní dohled ECB sdílet osvědčené postupy používané v některých významných institucích, aby tak pomohl bankám dosáhnout lepší praktické použitelnosti ozdravných plánů.
Podaří-li se ozdravné plány vylepšit, bude bankovní dohled ECB kromě toho schopen systematicky využívat výsledky posuzování ozdravných plánů při určení krize a jejím řízení a zahrnout je do hodnocení v rámci SREP.
2.4 Krizové řízení méně významných institucí
Řízení v případě krize u méně významné instituce vyžaduje vysokou úroveň výměny informací a koordinace vnitrostátních příslušných orgánů (coby přímých orgánů dohledu dané instituce) a ECB, která zde plní funkci dozoru a orgánu příslušného k rozhodování o společných postupech.
Vnitrostátní příslušný orgán je odpovědný za rozhodnutí, opatření a činnosti dohledu ve vztahu k méně významné instituci v krizi. Nutnost užší spolupráci nastává ve chvíli, kdy se méně významná instituce přiblíží k bodu ztráty životaschopnosti. V tu chvíli je třeba zvážit možnost likvidace dané instituce nebo řešení její krize, což může zahrnovat společné postupy, jako je odnětí povolení k činnosti, posouzení nabývání, zvýšení kvalifikovaných účastí a udělení nových povolení k činnosti (např. pro překlenovací instituci).
V této souvislosti sleduje ECB situaci méně významných institucí v krizi, poskytuje vnitrostátním příslušným orgánům podporu v činnostech souvisejících s krizovým řízením a na základě návrhů vnitrostátních příslušných orgánů připravuje návrhy rozhodnutí o společných postupech. Tato rozhodnutí schvaluje Rada dohledu a přijímá Rada guvernérů.
Rámec krizového řízení méně významných institucí
V roce 2017 byl uveden do praxe rámec spolupráce při krizovém řízení méně významných institucí. Kromě toho vznikly dva další společné standardy dohledu, jejichž účelem je zajistit konzistentnost postupů vnitrostátních příslušných orgánů pro řešení krizí méně významných institucí.
V roce 2017 byl do praxe uveden a v několika případech i použit rámec spolupráce ECB a vnitrostátních příslušných orgánů při krizovém řízení. Účelem rámce spolupráce při krizovém řízení méně významných institucí je poskytnout vnitrostátním příslušným orgánům i ECB pomoc při plnění úkolů souvisejících s krizovým řízením. Kromě toho pokrývá i oblast spolupráce a výměny informací mezi ECB, vnitrostátními příslušnými orgány a dalšími možnými zúčastněnými stranami (např. orgány příslušnými k řešení krize). V průběhu roku 2017 charakterizovala spolupráci mezi vnitrostátními příslušnými orgány a ECB v několika případech krize méně významných institucí pravidelná a plodná komunikace, která umožnila přijímat rozhodnutí v relativně krátkých lhůtách.
Jako další krok vytvořila ECB v roce 2017 ve spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány společný standard dohledu týkající se postupů dohledu při krizovém řízení méně významných institucí a spolupráce s orgány příslušnými k řešení krize. Standard má být dokončen v roce 2018. Tento společný standard dohledu zajistí používání konzistentních postupů při krizovém řízení méně významných institucí na vnitrostátní úrovni a tím podpoří výsledky společného dohledu v rámci SSM. Standard rovněž pokryje oblast spolupráce a výměny informací mezi vnitrostátními příslušnými orgány a orgány Jednotného mechanismu pro řešení krizí (Jednotný výbor a vnitrostátní orgány pro řešení krizí), a to v případech, kdy je taková spolupráce potřebná pro plnění příslušných úkolů.
Zároveň s tím vytvořila ECB a vnitrostátní příslušné orgány společný standard dohledu týkající se postupů v oblasti dohledu nad méně významnými institucemi, které porušují minimální kapitálové požadavky. I tento standard má být dokončen v roce 2018. Jeho záměrem je podpořit vzájemné porozumění administrativním postupům, které se používají při řešení zhoršení finanční situace méně významných institucí, zejména s ohledem na správné načasování nápravných opatření a podmínek pro zahájení procesu odnětí povolení k činnosti.
3 SSM jako součást evropské a celosvětové architektury dohledu
3.1 Evropská a mezinárodní spolupráce
Banky z eurozóny mají pobočky a dceřiné společnosti v 94 zemích mimo EU (údaje k 31. prosinci 2016)
Protože jsou banky z eurozóny přítomny ve více než 90 neevropských jurisdikcích (viz obrázek 4 níže), spolupracuje SSM ve velkém rozsahu s dalšími orgány dohledu vně i uvnitř EU. Z toho důvodu je ECB odhodlána usnadňovat spolupráci, ať už svými příspěvky ke kolegiím dohledu, nebo rozvíjením nástrojů spolupráce, jako jsou memoranda o porozumění. Ta byla dojednána s protistranami, např. s orgány dohledu členských států EU mimo eurozónu, orgány dohledu třetích zemí a vnitrostátními orgány dohledu nad trhem.
Obrázek 4
Pobočky a dceřiné společnosti bank z eurozóny mimo EU
Bankovní dohled ECB obecně spolupracuje s dalšími orgány obezřetnostního dohledu na základě memorand o porozumění, svou účastí v kolegiích orgánů dohledu nebo na základě dohod uzavíraných případ od případu.
Obrázek 5
Přehled činnosti ECB v oblasti mezinárodní a evropské spolupráce
Memoranda o porozumění s dalšími orgány dohledu
Spolupráce s orgány třetích zemí
Stávající memoranda o porozumění mezi vnitrostátními příslušnými orgány zemí eurozóny a orgány dohledu třetích zemí se postupně nahrazují memorandy o porozumění mezi ECB a orgány dohledu třetích zemí
ECB usiluje o navázání plodné spolupráce s orgány dohledu třetích zemí a usnadnění probíhajícího přeshraničního dohledu. Pokud to bylo možné, bankovní dohled ECB se připojil ke stávajícím memorandům, která byla dohodnuta mezi vnitrostátními příslušnými orgány zemí eurozóny a orgány dohledu třetích zemí před vznikem SSM. V některých případech musel bankovní dohled ECB připravit individualizovaná řešení spolupráce. Postupem času začala ECB uzavírat s orgány dohledu třetích zemí vlastní memoranda o porozumění, aby se nemusela spoléhat na stávající memoranda o porozumění mezi vnitrostátními příslušnými orgány zemí eurozóny a orgány dohledu třetích zemí.
Spolupráce v rámci Evropského hospodářského prostoru
ECB často spolupracuje s vnitrostátními příslušnými orgány zemí EU mimo eurozónu, a to v souladu s ustanoveními CRD IV týkajícími se spolupráce a výměny informací mezi příslušnými orgány EU. ECB v současné době dojednává s těmito vnitrostátními příslušnými orgány v souladu s čl. 3 odst. 6 nařízení o SSM memorandum o porozumění s cílem stanovit dodatečné podrobnosti a dále posílit spolupráci. Memorandum o porozumění EU/EHP o obezřetnostním dohledu nad významnými pobočkami v severských zemích[50], uzavřené Evropskou centrální bankou v roce 2016, navíc podepsalo pět dalších orgánů.
Bankovní dohled ECB dále uzavřel dvě dohody o porozumění s vnitrostátními orgány dohledu nad trhem. Tato memoranda jsou založena na šabloně připravené Evropskou centrální bankou ve spolupráci s ESMA.
Dosud 35 orgánů dohledu třetích zemí si nechalo vyhodnotit své režimy utajení jako ekvivalentní v rámci sítě EBA týkající se rovnocennosti
V zájmu zajištění konzistentnosti na úrovni EU spolupracuje bankovní dohled ECB úzce se sítí EBA týkající se rovnocennosti, která provádí hodnocení ekvivalence režimů utajení v orgánech dohledu třetích zemí. Memoranda o porozumění týkající se spolupráce v oblasti dohledu je možno uzavřít pouze tehdy, pokud je plněna požadovaná ekvivalence služebního tajemství.
Kolegia orgánů dohledu
Účinná kolegia orgánů dohledu jsou základním kamenem dohledu na konsolidovaném základě pro přeshraniční mezinárodní instituce
Kolegia orgánů dohledu jsou stálé, a přesto pružné koordinační struktury, které sdružují příslušné orgány zabývající se dohledem nad přeshraničními bankovními skupinami. Hrají významnou úlohu pro banky z eurozóny zastoupené v zemích mimo eurozónu.
Evropské právní předpisy v plném rozsahu zmocňují kolegia orgánů dohledu jako příslušná fóra, na kterých si domovské a hostitelské orgány dohledu přeshraničních institucí vyměňují relevantní informace a schvalují hodnocení rizika a kapitálové a likviditní požadavky bank EU. Zatímco společné týmy dohledu dohlížejí na banky v eurozóně, kolegia orgánů dohledu napomáhají dohledu na konsolidovaném základě v zemích mimo eurozónu.
V roce 2017 vystupoval bankovní dohled ECB jako orgán dohledu na konsolidovaném základě ve 30 kolegiích EU, kterým proto předsedal příslušný společný tým dohledu. Každé z těchto kolegií sestává z vnitrostátního příslušného orgánu z příslušného členského státu EU, EBA a ECB. Orgány ze třetích zemí, ve kterých má daná instituce významné pobočky nebo dceřiné společnosti, se mohou ke kolegiím připojit jako pozorovatelé.
Sedm přeshraničních institucí se sídlem v členských státech EU mimo eurozónu vykonává svou činnost prostřednictvím významných institucí v eurozóně. Jak vyžadují evropské právní předpisy, bankovní dohled ECB je aktivním členem příslušných kolegií, kterým předsedá vnitrostátní příslušný orgán. V těchto kolegiích zastupuje Evropskou centrální banku a vykonává její úkoly společný tým dohledu, který má na starosti danou pobočku nebo dceřinou společnost v eurozóně.
Podstatné přeshraniční operace mimo EU navíc vyvíjejí pouze čtyři významné instituce. Pro ně bankovní dohled ECB vystupuje jako orgán dohledu na konsolidovaném základě a spravuje kolegia pro výměnu informací.
A konečně, v případě pěti mezinárodních institucí, jejichž ústředí se nachází ve třetích zemích a jež mají v eurozóně významné dceřiné společnosti, vystupují příslušné společné týmy dohledu v kolegiích organizovaných orgánem dohledu na konsolidovaném základě třetí země jako aktivní hostitelský orgán dohledu.
Stav v oblasti úzké spolupráce
Členské státy EU, jejichž měnou není euro, se mohou účastnit SSM v režimu úzké spolupráce. Příslušné hlavní podmínky jsou stanoveny v článku 7 nařízení o SSM a procesní aspekty jsou uvedeny v rozhodnutí ECB/2014/5. V roce 2017 nebyla evidována žádná formální žádost o úzkou spolupráci.
Revizní komise orgánu EBA
Bankovní dohled ECB se nadále aktivně podílel na činnosti revizní komise orgánu EBA, která zodpovídá za provádění vzájemných hodnocení s cílem posílit konzistentnost výsledků dohledu.
V roce 2017 provedla revizní komise orgánu EBA vzájemné hodnocení obecných zásad EBA týkajících se kritérií pro stanovení podmínek použití čl. 131 odst. 3 CRD IV ve vztahu k hodnocení jiných systémově významných institucí (J-SVI). Toto vzájemné hodnocení má za cíl vyhodnotit i) účinné uplatňování ustanovení uvedených v obecných zásadách a ii) procesy, které příslušné orgány provádějí s cílem dosáhnout náležitého vyhodnocení podmínek pro určení, zda mají být instituce označeny za J-SVI.
Protože určení J-SVI je úkolem vnitrostátních příslušných orgánů, úlohou ECB během přezkumu bylo vyjasnit úkoly SSM ve vztahu k určeným J-SVI. Směrnice CRD IV svěřuje vnitrostátním příslušným orgánům úkol uplatňovat vůči J-SVI požadavky na dodatečnou kapitálovou rezervu. ECB v souladu se svým makroobezřetnostním mandátem a úkoly pak může tyto rezervy doplnit uložením přísnějších požadavků na základě článku 5 nařízení o SSM. V červnu 2016 zavedla ECB metodiku pro limity požadavků na kapitálovou rezervu J-SVI s cílem zajistit v rámci celé eurozóny konzistentní přístup k řešení relevantních systémových a makroobezřetnostních rizik. Po vyhodnocení oznámení vnitrostátních příslušných orgánů o jejich plánovaných kapitálových rezervách pro J-SVI neviděla ECB potřebu využít v roce 2017 svého práva doplnit přísnější požadavky. Toto hodnocení bylo také založeno na skutečnosti, že všechny požadavky na kapitálovou rezervu pro J‑SVI uplatněné vnitrostátními orgány vůči bankám jimi určeným jako J-SVI byly stanoveny na úrovni limitu ECB nebo nad ním.
Programy MMF na hodnocení finančního systému
Programy MMF na hodnocení finančního systému (FSAP) jsou komplexní hloubková posouzení finančního sektoru v dané zemi. Zahrnují i) označení klíčových zranitelných míst a posouzení odolnosti finančního sektoru, ii) posouzení politického rámce dané země pro finanční stabilitu a jejího rámce a postupů dohledu a iii) vyhodnocení finančních záchranných sítí a schopnosti finančního systému zvládnout a vyřešit finanční krizi.
V roce 2017 byl zahájen program MMF na hodnocení finančního systému eurozóny
V lednu 2017 požádal předseda Hospodářského a finančního výboru Evropské unie MMF o provedení FSAP EU/eurozóny s cílem vzít na vědomí novou architekturu v eurozóně v oblasti bankovního dohledu a řešení krize. FSAP, který byl zahájen v červnu 2017, se tak zaměřuje mimo jiné na bankovní dohled a krizové řízení významných institucí. Za tímto účelem MMF provede i) podrobné hodnocení relevantních[51] basilejských základních zásad[52] (BCP) účinného bankovního dohledu, jehož výsledkem bude klasifikace, a ii) analýzu dodržování vybraných prvků klíčových atributů Rady pro finanční stabilitu (FSB) v oblasti účinných režimů řešení krizí, pokud jde o finanční instituce. MMF navíc provede i) analýzu rámce pro dohled nad méně významnými institucemi bez klasifikace a ii) vyhodnocení platební schopnosti bankovního sektoru v souvislosti s posouzením rizik. Před první misí MMF jako součásti tohoto FSAP připravila ECB vlastní hodnocení BCP, které přezkoumala Rada dohledu ECB a schválila Rada guvernérů ECB. Vnitrostátní příslušné orgány navíc poskytly vstupní informace o příslušných vnitrostátních právních ustanoveních v odpověď na žádost MMF, jejímž předmětem bylo vyhodnotit dopad vnitrostátních právních rámců na účinnost evropského bankovního dohledu. První mise se uskutečnila v říjnu a listopadu 2017 a zahrnovala více než 60 setkání se zástupci všech pěti organizačních složek bankovního dohledu ECB a relevantními sdílenými službami.
Dokončení programu je naplánováno na rok 2018 a jeho závěry mají být použity v rámci konzultace 2018 s eurozónou podle článku IV Dohody o MMF, jejíž dokončení se očekává v červenci 2018.
V programech MMF na hodnocení finančního systému jednotlivých zemí eurozóny se vedoucí úlohy v celkovém programu ujímají vnitrostátní orgány. ECB se však v souladu se svým mandátem také významně podílí, přičemž jejím hlavním cílem je i) zajistit srovnatelnost mezi zeměmi a konzistentnost složky bankovního systému ve FSAP v případě zemí eurozóny, ii) co nejvíce využít synergie se zátěžovými testy v rámci celé eurozóny/EU a iii) zajistit přesné zohlednění klíčových rysů mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního bankovního rámce evropského bankovního dohledu. V roce 2017 MMF dokončil FSAP pro Lucembursko a Španělsko a zahájil FSAP pro Belgii. FSAP pro Francii, Itálii a Maltu mají být zahájeny ve druhém pololetí 2018. Výsledky FSAP eurozóny by tou dobou již měly být zveřejněny a mohou být tedy použity v rámci těchto programů na úrovni jednotlivých zemí, zejména s ohledem na dodržování BCP pro účinný bankovní dohled.
V obecnější rovině se očekává, že nadcházející programy FSAP pro země eurozóny plně využijí závěrů a doporučení FSAP eurozóny zejména v souvislosti s dohledem a krizovým řízením významných institucí. Tento přístup bude konzistentní se stávajícím rámcem pro tvorbu politik v Evropě a beze zbytku zohlední příslušné pravomoci na úrovni jednotlivých členských států, eurozóny a EU. Zároveň napomůže k zajištění toho, aby dohled a poradenství MMF byly pro všechny zainteresované orgány nadále účinné a relevantní.
Box 2 Přípravy na brexit
V průběhu roku 2017 se stal brexit jednou z nejvýznamnějších otázek bankovního dohledu ECB. V zájmu konzistentního přístupu k brexitu zřídil bankovní dohled ECB projekt v rámci celého SSM, zaměřený na zajištění řádné přípravy bank a orgánů dohledu.
Prakticky vzato zahrnuje činnost SSM týkající se brexitu jak úkoly související s politikou, tak spolupráci s dotčenými institucemi a dalšími zainteresovanými subjekty. Je důležité připravit nastavení politik a očekávání v oblasti dohledu a vyjasnit otázky, které se v souvislosti s brexitem objevují. Nastavení politik ECB poskytuje ujištění, že se s relevantními otázkami nakládá konzistentním způsobem v rámci celého SSM. Představují základ pro orgány dohledu v SSM při poskytování jednoznačných pokynů úvěrovým institucím, např. o potřebě zajištění přiměřeného řízení rizik, solidní infrastruktury a počtu zaměstnanců, které jsou úměrné činnosti instituce. Mezi řešenými otázkami je hodnocení účetních modelů „back-to-back“, nakládání s interními modely převáděnými ze Spojeného království do SSM a také způsob vnitřního řízení a řízení rizik.
ECB uspořádala pro banky workshopy, aby je informovala o očekáváních ECB a vnitrostátních příslušných orgánů v oblasti dohledu. Dále zveřejnila často kladené dotazy na internetových stránkách bankovního dohledu ECB, aby poskytla pokyny, zejména bankám, které zamýšlejí přesunout svou činnost ze Spojeného království do eurozóny. Často kladené dotazy zahrnují témata, jako jsou povolení k činnosti a bankovní licence a také problematiku zmíněnou výše. O svých klíčových stanoviscích ECB dále informovala v letním, podzimním a zimním vydání SSM Supervision Newsletter.
V zájmu zajištění řádné přípravy významných institucí, které v současné době vykonávají svou činnost ve Spojeném království, na brexit se ECB zúčastnila strukturovaných dialogů s těmito bankami. Společné týmy dohledu zahájily diskuse o scénářích souvisejících s brexitem vypracovaných bankami a odrážejících se v jejich příslušných pohotovostních plánech. Vedle toho proběhly přípravy na řešení situace bank, které plánují přemístění ze Spojeného království do eurozóny, v očekávání ztráty jejich pasu EU. Cílem je zajistit obezřetný přístup k vydávání licencí novým úvěrovým institucím a přenos aktivit stávajícím úvěrovým institucím. ECB a vnitrostátní příslušné orgány také udržují úzké styky s dalšími orgány, které dohlížejí nad subjekty bankovních skupin v eurozóně, včetně orgánů dohledu ve Spojeném království a třetích zemích. Cílem je zajistit koordinaci mezi všemi relevantními orgány v reakci na vývoj v bankovním sektoru eurozóny.
Brexit bude nadále důležitým bodem programu na rok 2018
Brexit zůstane jednou z nejdůležitějších priorit v oblasti dohledu. S tím, jak začnou být plány bank související s brexitem uplatňovány, přesune se těžiště jejich činnosti z přípravných prací na hodnocení vlastních případů a praktické provádění nastavení politik zmíněné výše. I přes politickou dohodu o vyjednávání možného přechodného období je jejich výsledek stále nejistý. ECB bankám doporučuje činit přípravy na brexit aktivně a včas a zajistit tak, aby měly včas všechna požadovaná povolení k činnosti v EU. V závislosti na tom, jak se budou politická jednání o přechodném období vyvíjet, však mohou banky s orgány dohledu projednat možnost prodloužení období pro zavádění určitých aspektů jejich individuálních relokačních plánů.
ECB bude společně s vnitrostátními příslušnými orgány pokračovat ve vyhodnocování plánů institucí na relokaci činnosti do eurozóny společně s žádostmi o bankovní licence. Orgány dohledu se zaměří především na to, jak banky dodržují nastavení politiky SSM a očekávání v oblasti dohledu, zejména s ohledem na zamezení zřizování krycích společností v eurozóně, tj. institucí s pouze minimální způsobilostí v eurozóně, které svou činnost v EU zadávají externě subjektům ve třetích zemích. ECB v případě potřeby připraví dodatečná nastavení politiky a bude informovat zástupce tohoto odvětví a zainteresované strany o očekáváních v oblasti dohledu. Co se týče institucí, které se v důsledku expanze své činnosti v eurozóně stanou v krátkém nebo středním období významnými, provádí ECB přípravy, aby zajistila hladký převod jejich přímého dohledu na ECB. ECB bude nadále ve styku s domácími i hostitelskými orgány dohledu, aby sledovala připravenost bank v eurozóně i přicházejících bank. ECB rovněž plánuje uspořádat další workshopy o relokačních plánech bank a pravidelně bude aktualizovat často kladené dotazy související s brexitem.
3.2 Podíl na vývoji evropského a mezinárodního regulatorního rámce
Podíl na basilejském procesu
V roce 2017 byl dokončen Basel III, základní kámen regulatorního rámce po krizi. ECB, která se aktivně zapojuje do činnosti Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS), přispívala k tomuto procesu stanovování standardů tím, že se podílela na politických diskusích, poskytovala odborné znalosti jednotlivým skupinám BCBS, spolupracovala se členy BCBS po celé EU i na celém světě a přispívala k relevantním analýzám dopadu.
Finalizace Basel III
Dohodnuté reformy jsou důležitým krokem na cestě k obnovení důvěry v rizikově váženou kapitálovou přiměřenost bank
ECB vítá finalizaci Basel III, který posiluje regulatorní rámec a je důležitým krokem na cestě k obnovení důvěry v rizikově váženou kapitálovou přiměřenost bank. ECB se aktivně účastnila jednání o politikách. Finalizace Basel III vysílá zřetelný signál o pokračující mezinárodní spolupráci v oblasti bankovní regulace. Dohodnuté reformy přispívají k regulační jistotě a bankám umožňují přijímat informovaná rozhodnutí. Předpokládané zaváděcí období od roku 2022 do roku 2027 zajistí, aby byl dopad na banky zvládnutelný, a to i pro ty banky, které jsou reformami zasaženy nejvíce.
Zaměření na provádění a hodnocení politiky
S tím, jak se zaměření přesouvá k provádění dohodnutých reforem, podporuje ECB zákonodárce a BCBS v zájmu zajištění účinnosti reforem
ECB považuje za zásadní, aby všechny zainteresované strany konzistentně prováděly dohodnuté reformy. Za tímto účelem poskytuje ECB technická doporučení zákonodárcům, zejména formou právních stanovisek k návrhům Evropské komise na revize rámce CRD IV/CRR (viz box 3). ECB očekává, že bude v souvislosti s těmito reformami poskytovat podobnou podporu.
V nadcházejících letech bude BCBS pokračovat v práci na určení otázek provádění Basel III, se kterými se setkávají orgány dohledu v praxi a obecněji na podpoře silného bankovního dohledu. BCBS bude také iniciovat vyhodnocení reforem zavedených od začátku krize, vycházející ze zkušeností s jejich provedením. ECB bude nadále aktivně přispívat k činnosti BCBS.
Podíl na činnosti Evropského orgánu pro bankovnictví
Během celého roku 2017 bankovní dohled ECB úzce spolupracoval s Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) při dosahování společných cílů zvyšování finanční stability a podpoře dohledu konzistentního v rámci celého evropského bankovního sektoru.
Bankovní dohled ECB aktivně přispívá k činnosti EBA na všech úrovních. V roce 2017 byli pracovníci bankovního dohledu ECB zastoupeni celkem ve 45 dílčích strukturách EBA, čtyři z nich jako předsedové či spolupředsedové. Bankovní dohled ECB se navíc účastnil jako nehlasující člen zasedání Rady dohledu EBA.
Dva níže uvedené příklady ukazují podstatný pokrok dosažený pracovními skupinami EBA i to, jak se EBA a ECB vzájemně doplňují při dosahování svých společných cílů.
Nejprve v roce 2017 zveřejnila EBA společně s orgánem ESMA své obecné zásady pro vhodnost členů řídícího orgánu a osob zastávajících klíčové funkce s cílem i) zajistit, aby banky měly spolehlivé řídicí struktury, a ii) nastavit společná pravidla pro rozsah hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti prováděných orgány dohledu. EBA a ECB v rámci úzce sladěné spolupráce připravily a zveřejnily pokyny k hodnocením způsobilosti a bezúhonnosti, ve kterých jsou vyjasněna dohledová kritéria a proces určení vhodnosti členů bankovních rad.
Zadruhé, bankovní dohled ECB plně začlenil zásady uvedené v obecných pokynech k řízení úvěrových rizik a zúčtování očekávaných úvěrových ztrát, zveřejněných v roce 2017, do své interní metodiky pro hodnocení připravenosti bank na zavedení IFRS 9.
V průběhu roku 2017 ECB zaslala EBA oznámení podle postupu založeného na zásadě „dodržuj, nebo vysvětli“[53], pokud jde o osm[54] obecných zásad EBA, včetně jedněch obecných zásad společného výboru, a jedno doporučení EBA.[55] Ve všech těchto případech ECB zaslala EBA oznámení o dodržování nebo záměru dodržovat.
Box 3 Přezkum právních předpisů EU v oblasti bankovnictví (CRR/CRD IV, BRRD a SRMR)
Návrh
V listopadu 2016 zveřejnila Evropská komise komplexní soubor změn právních předpisů EU týkajících se kapitálových požadavků (CRR a CRD IV) a krizového řízení (BRRD a SRMR). Rada Evropské unie zahájila přezkum návrhu Komise v prvním čtvrtletí 2017. Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti zveřejnil příslušné zprávy k návrhu v listopadu 2017. Konečné přijetí změn se očekává mezi koncem roku 2018 a prvním čtvrtletím 2019.
ECB poskytla Evropskému parlamentu a Radě k přijímaným změnám své odborné poradenství. Na úrovni Rady EU odborníci ECB pravidelně představovali názory ECB k navrženému souboru pracovní skupině pro finanční služby. Na žádost Evropského parlamentu a Rady EU vydala ECB tři stanoviska s nástinem nastavení své politiky k tomuto souboru.[56]
Tabulka A
Přehled obezřetnostních oblastí, kterými se návrh Evropské komise zabývá
Nastavení politiky ECB k navrhovanému souboru reforem
Ve svých stanoviscích ECB podpořila soubor změn vypracovaných Komisí, které mají za cíl podstatně posílit regulační rámec a zvýšit odolnost bankovního sektoru. ECB však také uvedla určité obavy a návrhy.
Pokud jde o rámec dohledu, ECB obecně podporuje návrh povolit orgánům dohledu, aby za určitých podmínek a při zajištění finanční stability upustily od uplatňování individuálních požadavků na kapitálovou přiměřenost v případě dceřiných společností nacházejících se v jiném členském státě než jejich mateřský subjekt, neboť bankovní unie stále směřuje ke svému dokončení. ECB navíc uvedla argument, že by měla být nastavena náležitá přechodná opatření. ECB je také nakloněna navrhovanému požadavku zřízení zprostředkujícího mateřského podnik v EU pro bankovní skupiny ze třetích zemí se dvěma nebo více institucemi v EU. Podpořil by totiž účinnější a koherentnější dohled. V zájmu zamezení arbitráži ECB navrhla, aby se tento požadavek vztahoval také na významné pobočky.
Revize 2. pilíře představovaly pro ECB specifický zdroj obav. Zatímco se návrh Komise snažil o zvýšení harmonizace, omezil kroky dohledu v základních oblastech. ECB upozornila, že orgány dohledu by měly mít dostatek flexibility ohledně každé z institucí při měření jejich rizik, při určování objemu dodatečného kapitálu, který by měly držet, a při schvalování či zamítání změn jejich složení. Orgány dohledu by měly mít navíc také možnost požadovat ad hoc podrobné údaje, kdykoli to bude nezbytné, s cílem náležitě posoudit rizikový profil instituce. Tyto názory sdílel Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti ve svém návrhu zprávy o změnách CRD IV. ECB také vyzvala ke zvýšení harmonizace obezřetnostního rámce EU, které by mělo být dosaženo zahrnutím určitých pravomocí v oblasti dohledu (např. povolovací řízení, zejména hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti) do práva EU a odstraněním nežádoucích možností a případů vlastního uvážení. Tato harmonizace by omezila využívání jednotlivých vnitrostátních ustanovení, které brání účinnému dohledu. A konečně, ECB vyzvala k přezkumu dohledu nad velkými přeshraničními investičními podniky, které vykonávají činnosti podobné bankovním činnostem, a doporučila přistupovat k těmto podnikům jako k úvěrovým institucím. Návrh v tomto smyslu Komise předložila v prosinci 2017.[57]
Pokud jde o provádění basilejských standardů, jako je pákový poměr (LR), ukazatel čistého stabilního financování (NSFR) a základní přezkum obchodního portfolia (FRTB), ECB zdůraznila, že jejich náležitý přenos do práva EU je nezbytný k zajištění srovnatelnosti mezi institucemi a rovné tržní podmínky. ECB také doporučila zahrnout ustanovení o přezkumu pro všechny standardy, o kterých se v době zveřejnění stanoviska stále vedou jednání v BCBS (NSFR, LR, FRTB).
Pokud jde o rámec krizového řízení, ECB podpořila navržené zavedení harmonizované kategorie nepreferenčního prioritního dluhu s cílem napomoci dodržování nadcházejících požadavků TLAC a MREL. ECB však obhajovala potřebu dodatečných reforem zaměřených na další harmonizaci hierarchie věřitelských pohledávek v řízeních o insolvenci bank, zejména zavedení obecné přednosti vkladatelů.
ECB uvítala provedení standardu TLAC prostřednictvím MREL. Pokud jde o nastavení MREL, ECB doporučila, že by měl mít orgán příslušný k řešení krize možnost stanovit bezpečností rezervu zvýšením rekapitalizační částky MREL. Bylo by tak zajištěno, aby měly subjekty vzniklé v důsledku řešení krize dostatečné zdroje ke krytí dodatečných neočekávaných ztrát a nákladů v období po řešení krize. Navrhované pokyny MREL by pak měly být odstraněny, neboť by rámec komplikovaly, aniž by přinášely jakoukoli jasnou výhodu. ECB podpořila návrh odložit použitelnost omezení MDA v případech, kdy instituce porušují požadavky kombinované kapitálové rezervy v důsledku své neschopnosti nahradit pasiva, která již neplní kritéria způsobilosti nebo splatnosti MREL. ECB však navrhla, aby odklad trval dvanáct měsíců, nikoli šest, jak navrhla Komise.
ECB dále navrhla, aby její pravomoci včasného zásahu byly přímo zakotveny do SRMR s cílem napomoci jejich konzistentnímu uplatňování. A konečně, ECB doporučila odstranit z BRRD ta opatření včasného zásahu, která jsou již k dispozici na základě CRD IV a nařízení o SSM.
Příspěvek k činnosti FSB
V roce 2017 bankovní dohled ECB aktivně přispíval k činnosti Rady pro finanční stabilitu (FSB), zejména v oblastech dohledové a regulační spolupráce, provádění standardů a také řešení krizí. Zástupci bankovního dohledu ECB se také zúčastnili setkání regionální konzultační skupiny FSB pro Evropu.
Zaměření FSB se v nedávné době přesunulo od navrhování politik ke sledování procesu provádění reforem ve finančním sektoru a hodnocení jejich účinků. Bankovní dohled ECB bude nadále přispívat k činnosti FSB ve druhém výše zmíněném ohledu a bude upozorňovat na pozitivní účinky finanční stability a dobře fungujících bankovních sektorů na hospodářský růst. Bankovní dohled ECB bude dále přispívat k úsilí v dalších hlavních tématech, jako je řešení krizí a krizové řízení, rámce správy a řízení, kompenzace a finanční technologie.
4 Povolení k činnosti, vynucovací a sankční řízení
4.1 Vývoj počtu významných institucí a společných postupů
Počet významných institucí
Roční hodnocení, v souladu s nařízením o rámci SSM, zda některá banka nebo bankovní skupina splňuje některé z kritérií významnosti,[58] proběhlo v říjnu 2017. V důsledku hodnocení a změn ve struktuře skupin i dalších změn v pěti bankovních skupinách se počet významných institucí snížil počátkem roku ze 125 na 119.
Nově byla v důsledku podstatného rozšíření za významnou označena banka Barclays Bank PLC Frankfurt Branch a od 1. ledna 2018 se stala předmětem přímého dohledu ECB.
Vzhledem k tomu, že banky Raiffeisen-Holding Niederösterreich-Wien reg. GmbH a SEB AG nesplňovaly žádné z kritérií významnosti po tři po sobě jdoucí kalendářní roky, přestaly být významné a odpovědnost za dohled přešla na rakouské resp. německé vnitrostátní příslušné orgány.
Změny ve struktuře skupin a další změny[59] se týkaly akvizic Banco BPI S.A. a Banco Popular Español S.A. dalšími významnými institucemi a odnětí bankovních licencí Agence Française de Développement (odevzdání licence z vlastního podnětu), Veneto Banca S.p.A. a Banca Popolare di Vicenza S.p.A.
Seznam dohlížených subjektů je aktualizován průběžně během roku. Aktuální verze seznamu je k dispozici na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu.
Tabulka 3
Významné a méně významné bankovní skupiny nebo samostatné banky v SSM po ročním hodnocení 2017
Vzhledem k brexitu ECB pozorně sleduje plány bank na přemístění ze Spojeného království. Cílem je zajistit, aby byl status významnosti těchto bank včas určen a aby odpovědnost za dohled plynule přešla z orgánů dohledu Spojeného království na ECB nebo vnitrostátní příslušné orgány v případě činností, které budou převedeny do eurozóny.
Komplexní hodnocení 2017
Vzhledem k tomu, že žádné banky nově nesplnily kritéria významnosti, žádné komplexní hodnocení v roce 2017 neproběhlo[60]. V rámci přípravy na rok 2018 však byla aktualizována metodika hodnocení kvality aktiv s cílem zohlednit zavedení účetního standardu IFRS 9 a rizikový profil obchodních modelů bank se zaměřil na investiční služby a činnosti.
Jednotné postupy a hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti
V roce 2017 oznámily vnitrostátní příslušné orgány bankovnímu dohledu ECB celkem 3 026 povolovacích řízení, která zahrnovala 24 žádostí o licenci, 41 odnětí licence, 52 zániků povolení k činnosti[61], 160 nabytí kvalifikovaných účastí, 2 301 jmenování členů řídicích orgánů a dozorčích rad[62] a 448 pasportizací.
V roce 2017 schválila Rada dohledu a Rada guvernérů celkem 1 673 povolovacích řízení[63]. Dále bylo vrcholovým vedením schváleno podle rámce pro přenesení pravomocí, který nabyl účinnosti v červnu 2017, 319 povolovacích řízení[64]. Dokončeno bylo dalších 70 povolovacích řízení, která nevyžadují formální rozhodnutí ECB. Šlo hlavně o pasportizace a řízení o zániku.
Tabulka 4
Povolovací řízení oznámená Evropské centrální bance[65]
Celkový počet společných postupů (licence, odnětí, zániky licencí a kvalifikované účasti) zůstal v porovnání s předchozím rokem poměrně stabilní. V případě rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti klesl počet řízení v porovnání s rokem 2016 o 10 %. Je to především důsledek legislativní změny ve Francii, což znamenalo, že opětovné jmenování nevýkonných členů představenstev a dozorčích rad se od listopadu 2016 již dále neposuzovalo. Snížení počtu řízení o zániku se očekávalo, neboť vysoký objem zániků licencí v roce 2016 byl dán nahodilým účinkem (tj. fúzí skupiny spřízněných bank do jednoho subjektu). Výrazné zvýšení počtu pasportizačních řízení může souviset s rostoucím počtem pasportizací bank přicházejících ze Spojeného království, a to zejména v důsledku realizace přípravných scénářů bankami v souvislosti s brexitem a prováděním britského zákona o reformě bankovnictví, který bankám ukládá povinnost oddělit základní retailové bankovnictví od investičního bankovnictví (účelové vázání).
Vývoj společných postupů
Většina licenčních řízení (zhruba 80%) souvisela se vznikem nových méně významných institucí. Dvěma hlavními faktory stojícími za novými žádostmi bank v roce 2017 byly finančnětechnologické společnosti, které za účelem poskytování služeb klientům z EU používají digitální inovace, a brexit, který vedl ve druhé polovině roku 2017 k nárůstu počtu žádostí o bankovní licence v eurozóně. Očekává se, že oba trendy budou pokračovat i v roce 2018. Méně než zhruba 20 % licenčních řízení se týkalo významných institucí a souviselo především s rozšířením licencí na investiční služby. Jedno řízení s významnou institucí souviselo se vznikem nové dceřiné společnosti zabývající se službami mobilního bankovnictví a další bylo iniciováno na základě záměru přemístit stávající banku do eurozóny.
Původci řízení o odnětí a zániku byly do velké míry úvěrové instituce, které dobrovolně ukončily své bankovní aktivity, nebo banky, jež uzavřely fúzi či provedly restrukturalizaci. Samotná odevzdání licencí významnými institucemi představovala 33 ze všech 41 řízení o zániku. U omezeného počtu (5) odnětí povolení k činnosti bylo však důvodem k rozhodnutí nesplnění obezřetnostních požadavků danou institucí.
Několik řízení týkajících se kvalifikovaných účastí souviselo s nabytím většinových podílů v dohlížených institucích zvláštními nabyvateli[66] a zahrnovalo zvláštní aspekty spojené se složitými podnikovými strukturami, možnými krátkodobými investičními horizonty nebo využitím pákového financování. V roce 2017 byla mezi významnými institucemi zaznamenána jen omezená aktivita v oblasti přeshraniční konsolidace bankovního sektoru. Pokud jde o čísla, většina řízení týkajících se kvalifikovaných účastí oznámená ECB v roce 2017 souvisela s vnitřními reorganizacemi vlastnické struktury dohlížených institucí. Tyto reorganizace slouží především k tomu, aby zjednodušily strukturu skupiny nebo zajistily úsporu nákladů, ale důvodem může být také daňová optimalizace.
Vývoj hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti
Zhruba dvě třetiny postupů týkajících se způsobilosti a bezúhonnosti se týkaly nevýkonných členů řídicího orgánu, zbývající třetina se týkala výkonných členů řídicího orgánu. Počet držitelů klíčových funkcí je zanedbatelný, neboť na jedné straně ne všechny členské státy mají ve svém vnitrostátním právním řádu takové hodnocení upraveno a na druhé straně jsou držitelé klíčových funkcí jmenováni méně pravidelně než členové představenstva nebo dozorčí rady[67]. Zhruba v jedné pětině všech případů bylo třeba zabývat se konkrétními obavami. V mnoha těchto případech uložila ECB podmínky, povinnosti nebo doporučení s cílem rozptýlit konkrétní obavy, například pokud jde o zkušenost a časové závazky uchazečů.
Vývoj nastavení politiky
V roce 2017 bankovní dohled pokračoval v nastavování politik a zajišťoval, aby byly ve spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány a EBA konzistentně uplatňovány. Cílem je dosáhnout jednotných postupů dohledu a zjednodušit povolovací řízení.
V květnu 2017 byly zveřejněny pokyny k hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti. Pokyny posilují transparentnost politik, postupů a procesů ECB, které ECB uplatňuje při hodnocení vhodnosti členů řídicích orgánů významných společností. Tato hodnocení jsou důležitá, neboť špatně fungující řídicí orgány jsou často původcem slabin a rizik bank v pozdější době. I když pokyny pomohou pomáhat při harmonizovanějším provádění hodnocení, je zřejmé, že v důsledku uplatňování vnitrostátních právních předpisů budou přetrvávat nesrovnalosti. Mezi ně patří nejednotné provedení směrnice CRD IV v jednotlivých zemích, a v některých případech pouze její částečné provedení. ECB by proto v této oblasti ráda viděla větší konvergenci, tak aby zásady vtělené do CRD IV doplněné novou politikou ECB byly plně účinné (viz také Box 3).
Pro hodnocení různých kritérií kvalifikovaných účastí byly vypracovány politiky.
Dokončena byla práce na prvním souboru nastavení politik týkajících se licenčních požadavků a procesních témat souvisejících s udělováním licencí. Současně výrazně pokročila práce na druhém souboru zabývajícím se hodnocením licenčních kritérií. Dokončeno bylo také nastavení politik v oblasti hodnocení žádostí o licence ze strany finančnětechnologických podniků. Po dokončení nastavení politik byly tyto dvoje pokyny zveřejněny ke konzultacím. Pokyny stanovují kritéria používaná při hodnocení žádostí o licence úvěrových institucí resp. finančnětechnologických podniků. Konečné zveřejnění pokynů je naplánováno na počátek roku 2018.
4.2 Oznamování porušení pravidel, vynucovací a sankční řízení
Vynucování a sankce
Podle nařízení o SSM a nařízení o rámci SSM závisí rozdělení pravomocí v oblasti vynucování a sankcí mezi ECB a vnitrostátní příslušné orgány na charakteru údajného porušení pravidel, na odpovědné osobě a na opatření, které má být přijato (viz výroční zpráva ECB o činnosti dohledu za rok 2014).
S cílem zvýšit účinnost a konzistentnost zdokonalila ECB v roce 2017 své procesy v oblasti vynucování a sankcí mimo jiné vývojem a zavedením nových IT nástrojů.
V roce 2017 ECB iniciovala deset sankčních řízení. Při zohlednění 35 řízení, která probíhala na konci roku 2016, se ECB v roce 2017 zabývala 45 řízeními. Z nich 44 souviselo se sankcemi a jedno s donucovacími opatřeními (viz tabulka 5).
Tabulka 5
Činnost ECB v oblasti vynucování a sankcí v roce 2017
V roce 2017 ECB uvalila pět sankcí ve výši 15,3 mil. EUR a zdokonalila své procesy v oblasti vynucování a sankčních řízení
Z celkem 44 sankčních řízení projednávaných v roce 2017 jich 28 souviselo s podezřeními na porušení přímo použitelného práva EU (včetně rozhodnutí a nařízení ECB). Tyto případy se týkaly 26 významných dohlížených subjektů a souvisely s oblastmi kapitálu, vykazování, zveřejňování informací, likvidity a velkých expozic. V roce 2017 přijala ECB tři sankční rozhodnutí uvalující pět sankcí v celkové výši 15,3 mil. EUR. Sankce by uvaleny na tři dohlížené subjekty za porušení v oblasti likvidity (2), vykazování a zveřejňování informací (1) a kapitálu (1). Devět řízení bylo v roce 2017 uzavřeno především vzhledem k nevýznamnosti podezření na porušení pravidel nebo neexistenci právního základu pro uložení sankcí.
V návaznosti na žádost ECB vnitrostátním příslušným orgánům o zahájení řízení a po posouzení případů v souladu s vnitrostátními právními předpisy uvalily vnitrostátní příslušné orgány 28 sankcí v celkové výši 5,1 mil EUR.
Zbývajících 16 z 44 sankčních řízení projednávaných v roce 2017 souvisí s podezřeními na porušení vnitrostátního práva, kterým se provádějí ustanovení CRD IV, a týkají se významných institucí nebo fyzických osob. V těchto řízeních jde o podezření na porušení pravidel v souvislosti se správou a řízením, včetně vnitřních kontrolních mechanismů, funkcí řídicích orgánů a odměňování. V roce 2017 zaslala ECB sedm žádostí vnitrostátním příslušným orgánům o zahájení sankčního řízení v rámci jejich vnitrostátní působnosti. V návaznosti na žádost ECB a po posouzení případů v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijaly vnitrostátní příslušné orgány tři sankční rozhodnutí uvalující 28 sankcí v celkové výši 5,1 mil. EUR.
Vynucovací řízení projednané v roce 2017 se týkalo nedodržení rozhodnutí ECB v oblasti dohledu. Toto řízení bylo uzavřeno v roce 2017 – dohlížený subjekt začal rozhodnutí opět dodržovat.
Úplné rozčlenění podezření na porušení pravidel, která byla předmětem vynucovacích a sankčních řízení, jimiž se ECB v roce 2017 zabývala, podle oblastí porušení zobrazuje graf 8.
Graf 8
Podezření na porušení pravidel podléhající vynucovacím a sankčním řízením se většinou týkají vlastního kapitálu a kapitálových požadavků
Má-li ECB důvod se domnívat, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu, požádá relevantní vnitrostátní příslušný orgán, aby věc postoupil příslušným orgánům za účelem vyšetřování a případného trestního stíhání v souladu s vnitrostátními právními předpisy. V roce 2017 bylo takových žádostí předáno relevantním vnitrostátním příslušným orgánům pět.
Zkušenosti s oznamováním porušení pravidel na základě článku 23 nařízení o SSM
ECB je povinna zajistit zavedení účinných mechanismů, které komukoli umožní oznámit porušení příslušných právních předpisů EU (tento proces se běžně nazývá „whistleblowing“). ECB tedy vytvořila mechanismus oznamování porušení pravidel, který zahrnuje předem strukturovanou internetovou platformu, jež je přístupná prostřednictvím internetových stránek ECB věnovaných bankovnímu dohledu.
V roce 2017 přijala ECB 89 oznámení o porušení pravidel
V roce 2017 přijala ECB 89 oznámení o porušení pravidel – množství blížící se počtu oznámení přijatých v roce 2016. 61 z nich se týkalo údajného porušení příslušných právních předpisů EU a u 56 z nich se mělo za to, že jsou v působnosti úkolů ECB týkajících se dohledu (pět oznámení o porušení pravidel spadalo do působnosti úkolů vnitrostátních příslušných orgánů týkajících se dohledu). Zbývajících 28 oznámení o porušení pravidel se týkalo hlavně vnitrostátních otázek, které nesouvisejí s obezřetnostními požadavky, a nespadalo tak do působnosti mechanismu oznamování porušení pravidel (např. ochrana spotřebitele).
Stejně jako v předchozím roce patřily k nejběžnějším údajným porušením pravidel problémy se správou a řízením (85 %) a neadekvátní výpočet vlastního kapitálu a kapitálových požadavků (8 %). Úplné rozčlenění je uvedeno v grafu 9. Problémy v oblasti správy a řízení se týkaly hlavně řízení rizik, vnitřních kontrol, funkcí řídicích orgánů a požadavků na způsobilost a bezúhonnost[68].
Graf 9
Údajná porušení pravidel oznámená v rámci mechanismu oznamování porušení pravidel se týkají hlavně otázek správy a řízení
Hlavními vyšetřovacími opatřeními přijatými v roce 2017 v souvislosti s oznámeními o porušení pravidel byly:
- vnitřní posouzení s využitím stávající dokumentace (47 % případů).
- žádosti o vnitřní šetření/audit nebo o dokumenty/vysvětlení určené dohlíženému subjektu (42 % případů),
- kontroly na místě (11 % případů),
5 Organizační uspořádání: Bankovní dohled ECB
5.1 Plnění požadavků na odpovědnost
Bankovní dohled ECB nadále úzce spolupracoval s Evropským parlamentem a Radou EU
Tato výroční zpráva byla koncipována jako jeden z hlavních kanálů odpovědnosti bankovního dohledu ECB v souladu s nařízením o SSM. Uvedené nařízení stanoví, že úkoly ECB týkající se dohledu by měly podléhat náležitým požadavkům na transparentnost a odpovědnost. Udržování a podpora rámce odpovědnosti, který byl podrobně nastaven na základě interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem a ECB a memoranda o porozumění mezi Radou EU a ECB, byly jednou z priorit ECB i v roce 2017.
Co se týče interakce s Evropským parlamentem, promluvila před jeho Výborem pro hospodářské a měnové záležitosti (ECON) v roce 2017 předsedkyně Rady dohledu a prezentovala zde výroční zprávu ECB o činnosti dohledu za rok 2016 (23. března) a zúčastnila se dvou běžných veřejných slyšení (19. června a 9. listopadu). Zúčastnila se také veřejného slyšení o souboru legislativních opatření ke snižování rizik v bankovním sektoru (25. dubna) a tří ad hoc výměn názorů s poslanci Evropského parlamentu (23. března, 19. června a 9. listopadu). Mezi hlavní projednávaná témata patřila opatření ke snížení objemu úvěrů v selhání, první případy řešení krize a likvidace zahrnující významné instituce a legislativní činnost v oblasti bankovního dohledu včetně dokončení bankovní unie. Dále se místopředsedkyně Rady dohledu zúčastnila společného zasedání Výboru Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti a Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu o zvláštní zprávě Evropského účetního dvora o jednotném mechanismu dohledu (13. února).
ECB zveřejnila 41 odpovědí na dotazy poslanců EP související se záležitostmi dohledu.
Během roku 2017 zveřejnila ECB na svých internetových stránkách 41 odpovědí na dotazy poslanců EP související se záležitostmi dohledu. Dopisy se zabývaly mimo jiné právním rámcem bankovního dohledu i politikami ECB v množství témat v oblasti dohledu, jako jsou případy řešení krize a likvidace zahrnující významné instituce, přístup dohledu ECB k významným a méně významným institucím, politiky ECB týkající se úvěrů v selhání a její interakce s vnitrostátními orgány.
ECB navíc v souladu s interinstitucionální dohodou nepřetržitě předávala Evropskému parlamentu záznamy ze zasedání Rady dohledu.
Pokud jde o interakci s Radou EU v roce 2017, předsedkyně a místopředsedkyně Rady dohledu se zúčastnily šesti zasedání Euroskupiny: 7. dubna předsedkyně prezentovala výroční zprávu ECB o činnosti dohledu za rok 2016 a 6. listopadu se zúčastnila další pravidelné výměny názorů o plnění úkolů dohledu ECB. Bankovní dohled ECB se zúčastnil dalších zasedání Euroskupiny 26. ledna, 15. června, 11. července a 4. prosince. Dále se předsedkyně Rady dohledu zúčastnila diskuze na neformálním zasedání rady ECOFIN dne 7. dubna. Témata, která zajímala ministry financí, se ve velké míře překrývala s tématy projednávanými v Evropském parlamentu.
V rámci zpravodajské povinnosti určené nařízením o SSM se představitelé Evropské centrální banky zapojení do bankovního dohledu účastnili výměn názorů s jednotlivými národními parlamenty. ECB dále zveřejnila na svých internetových stránkách dvě odpovědi na otázky členů národních parlamentů.
5.2 Přezkumy a audity činnosti SSM
Evropský účetní dvůr i Evropská komise provedly hloubkový přezkum činnosti bankovního dohledu ECB
Bankovní dohled ECB podléhá rozsáhlému přezkumu ze strany několika institucí a orgánů EU, jako jsou Evropská komise a Evropský účetní dvůr (ECA).
Jako součást svého prvního auditu „provozní efektivnosti řízení ECB“ provedeného podle čl. 20 odst. 7 nařízení o SSM, ECA v listopadu 2016 zveřejnil zvláštní zprávu s názvem „Single Supervisory Mechanism – Good start but further improvements needed“ (Jednotný mechanismus dohledu – Dobrý začátek, jsou však zapotřebí další zlepšení). Bankovní dohled ECB se v roce 2017 v reakci na zprávu jejími doporučeními dále zabýval tím, že mimo jiné:
- zefektivnil postup pro přijímání rozhodnutí v oblasti dohledu,
- posílil na kontrolách na místě přítomnost pracovníků ECB a obecněji nerezidentních/hostujících pracovníků vnitrostátních příslušných orgánů,
- zdokonalil IT systém dohledu,
- vyčlenil dodatečné zdroje pro interní audit ECB.
ECB také věnovala rozsáhlé zdroje druhému auditu bankovního dohledu prováděnému ECA a zaměřenému na krizové řízení. Zpráva z tohoto auditu byla zveřejněna 16. ledna 2018.[69]
V souladu s článkem 32 nařízení o SSM zveřejnila Evropská komise 11. října 2017 přezkum SSM v podobě zprávy[70] a doprovodného pracovního dokumentu[71]. V procesu vedoucím ke zveřejnění zprávy postupovala ECB v úzké součinnost s Komisí, přičemž odpověděla na zhruba 130 otázek a uspořádala dva společné semináře na úrovni zaměstnanců.
Zpráva komise konstatovala, že se efektivnost bankovního dohledu v eurozóně zlepšila – integrovaný dohled nad úvěrovými institucemi přinesl jednoznačné výhody z hlediska rovných podmínek a důvěry. Zpráva zdůraznila především „pozoruhodné úsilí“ věnované další harmonizaci a zvýšení kvality dohledu v hlavních oblastech, jako jsou SPREP, interní modely dohledu, hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti, jednotné postupy a kolegia dohledu. Zpráva také přivítala konstruktivní přístup bankovního dohledu ECB k doporučením vzešlým z přezkumů (např. od ECA a MMF), úspěšnou spolupráci s dalšími orgány EU i s mezinárodními orgány i delegování rozhodovacích pravomocí ve vztahu k rozhodnutím v oblasti dohledu, což by mohlo vést k výraznému zlepšení efektivity v rozhodování dohledu ECB. Komise také vyjádřila řadu připomínek a doporučení k fungování SSM, např. k zabezpečení sdílených služeb ECB, transparentnosti a k proporcionalitě poplatků za dohled. Zpráva došla k závěru, že v této fázi není třeba v nařízení o SSM provádět žádné změny.
5.3 Rozhodování
Rada dohledu a Řídicí výbor
V roce 2017 se konalo celkem 32 zasedání Rady dohledu, přičemž 22 zasedání proběhlo ve Frankfurtu nad Mohanem a devět zasedání se konalo prostřednictvím telekonference. Jedno zasedání proběhlo v Helsinkách na pozvání finského orgánu pro finanční dohled (Finanssivalvonta). Většinu rozhodnutí učiněných v roce 2017 přijala Rada dohledu v písemném řízení[72].
Značné množství rozhodnutí se týkalo jednotlivých bank (viz obrázek 6) a bylo přijato postupem neuplatnění námitek. V tomto dvoustupňovém procesu jsou jednotlivé návrhy rozhodnutí nejprve předkládány ke schválení Radě dohledu. Následně jsou konečné návrhy rozhodnutí předloženy Radě guvernérů k přijetí postupem neuplatnění námitek. V roce 2017 požadovalo 33 z celkového počtu 119 bankovních skupin[73] pod přímým dohledem ECB zasílání formálních rozhodnutí ECB v jiném úředním jazyce EU než v angličtině.
Obrázek 6
Rozhodnutí Rady dohledu v roce 2017
Kromě rozhodnutí týkajících se jednotlivých bank rozhodla Rada dohledu i o několika horizontálních otázkách, zejména o použití společných metodik a rámců ve specifických oblastech dohledu. Některá z těchto rozhodnutí byla navržena přechodnými strukturami pověřenými Radou dohledu. Ty sestávaly z vrcholových manažerů z ECB a z vnitrostátních příslušných orgánů. Tyto skupiny prováděly přípravné práce na zátěžových testech, metodice SREP, přeshraničních kontrolách na místě, na vysokém objemu úvěrů v selhání a zjednodušení procesů SSM.
Rada dohledu
Řídicí výbor zasedal v roce 2017 osmnáctkrát, přičemž 17 zasedání se konalo ve Frankfurtu a jedno v Helsinkách na pozvání finského orgánu pro finanční dohled (Finanssivalvonta). V dubnu proběhla tradiční výměna pěti členů vnitrostátních příslušných orgánů, kteří jsou jmenování na funkční období jednoho roku.
Řídicí výbor dále uspořádal šest zasedání v rozšířeném složení, tj. s účastí předních zástupců všech 19 vnitrostátních příslušných orgánů. Dvě z těchto zasedání se konala ve Frankfurtu nad Mohanem a čtyři prostřednictvím telekonference. Tématem těchto zasedání byla analýza citlivosti úrokových rizik v bankovním portfoliu (IRRBB) – zátěžový test 2017
Zefektivnění rozhodovacího procesu
K dalšímu zefektivnění svého rozhodovacího procesu přijala ECB v roce 2017 právní rámec pro přenesení pravomocí týkajících se rozhodnutí v oblasti dohledu. Rámec umožňuje, aby určité druhy rozhodnutí v oblasti dohledu přijímali místo Rady dohledu a Rady guvernérů vrcholoví manažeři ECB. Tento nový rámec se uplatňuje na rutinní rozhodnutí v oblasti dohledu, která představují omezenou volnost rozhodování, s přihlédnutím k podstatnosti a dopadu rozhodnutí, která jsou delegována. Umožňuje Radě dohledu a Radě guvernérů se zaměřovat na komplexnější otázky. Přijetím rámce pro přenesení pravomocí řešila ECB také obavy vznesené ECA[74], Evropskou komisí[75] a MMF[76], pokud jde o efektivnost rozhodovacího procesu v oblasti dohledu. Dále Rada dohledu zřídila skupinu pro zjednodušení, která povede další přezkum procesů SSM s cílem zajistit, aby rozhodování a další procesy byly efektivní.
ECB také schválila alternativní proces způsobilosti a bezúhonnosti, který za určitých podmínek umožňuje, aby rozhodnutí přijímala ECB pouze na základě hodnocení vnitrostátních příslušných orgánů.
Rámec pro přenesení pravomocí
Právní rámec pro přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí vychází z řady právních aktů, které byly 1. června 2017 zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.[77]
Celkový rámec pro přenesení pravomocí[78] umožňuje přenášet rozhodovací pravomoci, které souvisejí s úkoly v oblasti dohledu. Toto rozhodnutí o celkovém rámci, které přijala Rada guvernérů na návrh Výkonné rady, stanovuje institucionální aspekty – jmenovitě rozsah úkolů svěřených vedoucím pracovních útvarů ECB, procesní požadavky pro přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci a vykazovací povinnosti související s rozhodnutími přijatými v přenesené pravomoci. Navíc přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí přijímá Rada guvernérů v rámci postupu neuplatnění námitek, který stanovuje specifická kritéria, jež je pro každý druh přeneseného rozhodnutí v oblasti dohledu třeba splnit. Tato přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí jsou doplněna rozhodnutími Výkonné rady ECB, která jmenují vedoucí pracovních útvarů, jimž jsou přenesené pravomoci svěřeny (viz obrázek 7).
Nový rámec pro přenesení pravomocí se uplatňuje na dva druhy rozhodnutí v oblasti dohledu:
- hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost[79];
- změny významu dohlížených subjektů[80].
Rozhodnutí navrhující vedoucí vedoucích pracovních útvarů ECB, na něž jsou přeneseny pravomoci přijímat rozhodnutí, byla schválena Výkonnou radou[81] a přijímání rozhodnutí v přenesené pravomoci je účinné od 21. června 2017.
Obrázek 7
Rámec pro přenesení pravomocí
Provádění rámce pro přenesení pravomocí
V případě rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti závisí rozhodnutí, zda lze proces přenesení pravomoci aktivovat, na čtyřech kritériích:
- velikost a druh dohlíženého subjektu,
- očekávaný výsledek rozhodnutí,
- soubor specifických aspektů hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti (např. reputační otázky nebo správní úkony související s porušením regulace finančních služeb),
- včasné podání návrhu relevantním vnitrostátním příslušným orgánem.
V případě rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti (ať už v přenesené pravomoci, či nikoli) se hodnocení provádí podle kritérií vycházejících z vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí CRD IV; hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti rovněž zohledňuje pokyny ECB k hodnocením způsobilosti a bezúhonnosti. V období mezi červnem a prosincem 2017 bylo 51 % rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti přijato v přenesené pravomoci (viz graf 10).
V případě změn významnosti dohlížených subjektů rámec pro přenesení pravomocí dále zefektivňuje pravidelnou aktualizaci seznamu dohlížených subjektů (tj. těch institucí, které podléhají přímému dohledu ECB). Převážná většina těchto rozhodnutí pouze odráží změny v podnikové struktuře bankovní skupiny; vedení přesného přehledu o institucích pod přímým dohledem ECB je však pro právní jistotu a transparentnost nezbytné. Rozhodnutí v přenesené pravomoci mohou tak měnit nebo rušit rozhodnutí ECB, které klasifikovalo dohlížený subjekt nebo skupinu jako významný, a zachytit tak většinu změn v rámci struktury skupiny a změnu klasifikace dohlíženého subjektu nebo skupiny z významné na méně významnou (opačnou změnu z méně významné na významnou nelze v přenesené pravomoci provést). V období mezi červnem a prosincem 2017 bylo 52 % rozhodnutí ECB o statusu významnosti přijato v přenesené pravomoci (viz graf 10).
Graf 10
Přijetí v rámci rozhodování v přenesené a nepřenesené pravomoci
Rámec pro přenesení pravomocí byl hladce zaveden a vedl k přiměřené rovnováze mezi rozhodnutími v přenesené pravomoci a těmi, která jsou předkládána Radě dohledu a Výkonné radě. Tato „dvojkolejnost“ v přijímání rozhodnutí v přenesené a nepřenesené pravomoci umožňuje efektivnější využívání zdrojů i zjednodušení a zrychlení procesů.
Plánuje se v roce 2018 rozšířit rámec pravomocí pro přenášení pravomocí na další druhy rozhodnutí v oblasti dohledu.
Správní revizní komise
V roce 2017 byly správní revizní komisi doručeny celkem čtyři žádostí o správní přezkum rozhodnutí ECB v oblasti dohledu[82] (viz tabulka 6).
Tabulka 6
Počet žádostí o přezkum
Ve většině případů v roce 2017 se žadatelé rozhodli po přezkumu provedeném správní revizní komisí nepřistoupit k soudnímu přezkumu. Rada tedy dále efektivně napomáhala snižovat náklady a čas všech zúčastněných stran při přezkumu rozhodnutí v oblasti dohledu. Tato „procesní úspornost“ byla jedním z hlavních důvodů ke zřízení komise uváděných zákonodárci EU[83]. Proces přezkumu, zejména slyšení, zvyšuje možnosti dialogu s dohlíženým subjektem.
Přezkoumávaná témata a související otázky
Případy přezkoumané správní revizní komisí souvisely s několika tématy a typy rozhodnutí v oblasti dohledu: správa a řízení, dodržování požadavků v oblasti dohledu, odnětí licence a správní sankce.
Stejně jako v předchozích letech se správní přezkum rozhodnutí ECB v roce 2017 týkal hlavně dodržování procesních pravidel, (např. včetně řádných procesních požadavků, přesného vylíčení skutkových okolností, uvedení dostatečných důvodů v odůvodnění a dodržování zásady proporcionality) a spolupráce mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány při přípravě rozhodnutí ECB. Správní revizní komise dospěla k názoru, že čím jsou uplatněná opatření intruzivnější, tím je třeba větší míra odůvodnění.
Úloha správní revizní komise v rozhodovacím procesu ECB
Ve svých rozsudcích v případech Landeskreditbank Baden-Württemberg – Förderbank proti ECB a Crédit mutuel Arkéa proti ECB[84] zdůraznil Tribunál Evropské unie úlohu správní revizní komise jako součásti rozhodovacího procesu ECB.
Ve své zprávě o jednotném mechanismu dohledu podle článku 32 nařízení o SSM[85] Evropská komise uvedla, že správní revizní komise byla dotčenými subjekty aktivně využívána a že podle názoru ECB její stanoviska ovlivnila činnost ECB v oblasti dohledu nad rámec jednotlivých případů, s nimiž souvisela.
5.4 Zaměstnanci bankovního dohledu ECB
Se zavedením bankovního dohledu a rozvojem jeho úkolů bylo zřejmé, že pro množství klíčových úkolů je třeba více zdrojů, než se původně předpokládalo.
Po postupném navyšování počtu zaměstnanců v letech 2016 a 2017 schválila Rada guvernérů pro rok 2017 dodatečných 113,5 ekvivalentu plného pracovního úvazku (EPPÚ) pro základní organizační složky bankovního dohledu ECB, čímž celkový počet EPPÚ dosáhl 1 028,5. Nově schválený počet pracovních pozic zohledňoval tři aspekty:
- potřebu nových zaměstnanců vyvolanou rostoucím objemem úkolů od roku 2014 (např. vznikem nového rámce Unie pro řízení krizí),
- potřebu časově umožnit vnitrostátním příslušným orgánům plnit jejich úkoly, pokud jde o personální obsazení společných týmů dohledu,
- nárůst zdrojů zjištěný ECB (např. synergie v dohledu nad hostitelskými subjekty, které patří do stejné skupiny mimo SSM).
Schválený počet zaměstnanců pro rok 2017 zahrnoval také personální potřebu pro úkoly ve sdílených službách související se SSM (např. vnitřní záležitosti, lidské zdroje, finance, komunikace, právní služby), čímž celkový počet zaměstnanců v těchto službách vzrostl na 422,5 EPPÚ.
V roce 2017 úspěšně proběhly náborové kampaně s cílem obsadit volná místa. V souladu se standardním náborovým procesem ECB museli všichni adepti prokázat nejen požadovanou odbornou způsobilost, ale také behaviorální způsobilost a podle potřeby schopnost vést.
Pokud jde o genderovou diverzitu, podíl žen mírně vzrostl a v roce 2017 dosáhl 40 % všech stálých zaměstnanců a zaměstnanců na dobu určitou v základních organizačních složkách bankovního dohledu ECB. Podíl žen ve vedoucích pozicích se v porovnání s předchozím rokem nezměnil (32 %). V porovnání s předchozím rokem vzrostl podíl žen v nemanažerských pozicích o 2 procentní body a v roce 2017 dosáhl 42 %.
Očekává se, že brexit povede ke stálému růstu počtu významných institucí podléhajících přímému dohledu ECB, neboť několik bankovních skupin se plánuje přemístit do eurozóny. S cílem zvládnout očekávaný nárůst pracovní zátěže schválila Rada guvernérů pro rok 2018 růst počtu zaměstnanců v základních organizačních složkách bankovního dohledu ECB o 70,5 EPPÚ. Rovněž pro léta 2019 a 2020 odsouhlasila dodatečné zdroje, které budou přehodnoceny podle skutečného vývoje. Pro období let 2018–2020 přistoupila Rada guvernérů k postupnému růstu počtu zaměstnanců. Cílem je nastavit očekávané potřeby podle skutečného růstu pracovní zátěže a podle toho, jaké možnosti nového nastavení priorit nastanou po polovině roku 2018.
Graf 11
Členění schválených pracovních pozic (EPPÚ) v základních organizačních složkách bankovního dohledu ECB pro období 2014–2018
S rozvojem úkolů a organizace SSM je nutné, aby se rozvíjelo i řízení lidských zdrojů v celé instituci. V roce 2017 byly dále rozpracovány osnovy odborné přípravy SSM a program stáží SSM s cílem podpořit širší spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány. Rovněž byly vypracovány zásady rotace společných týmů dohledu a odsouhlaseny organizační změny.
Reorganizace základních organizačních složek bankovního dohledu ECB
S cílem vyvážit velikost organizačních složek bankovního dohledu ECB a sladit strukturu s osvědčenými postupy a uznávanou praxí a řádnou správu byly na konci roku 2017 odsouhlaseny organizační změny: odbory povolení k činnosti, vynucování a sankce a zajištění kvality dohledu přejdou z GŘ mikroobezřetnostní dohled IV na sekretariát Rady dohledu. Tato reorganizace provedená v únoru 2018 podpoří jednoznačnější dělbu povinností i správu a řízení oddělením útvarů zajištění kvality a interní kontroly a auditu od horizontálních základních obezřetnostních útvarů.
Osnovy odborné přípravy SSM
Pro efektivitu evropského bankovního dohledu je důležité, aby byli pracovníci ECB i vnitrostátních příslušných orgánů vybaveni nezbytnými dovednostmi a mohli svou odbornost dále rozvíjet. Vytvoření jednotného systému odborné přípravy pracovníku SSM přispělo ke konzistentnímu přístupu k dohledu a jeho jednotné kultuře. To rovněž umožnilo využit výhod z rozsahu a posílit odbornost v rámci SSM.
Od zahájení osnov odborné přípravy SSM v září 2016 bylo nabídnuto 83 celosystémových kurzů, což odpovídalo 269 školením. Přibližně 41 % těchto školení pořádaly vnitrostátní příslušné orgány, a to v souladu s počátečním celkovým cílem nastavit centralizovaný model s celosystémovým využitím. V období od září 2016 do září 2017 se celosystémových kurzů zúčastnilo 2800 účastníků. Zhruba polovina z nich byla z vnitrostátních příslušných orgánů (48 %) a polovina z ECB (52 %). Pro rok 2018 byl katalog nabízených školení obohacen o specializované kurzy pro pracovníky, kteří se účastní kontrol na místě. Dále budou kurzy rozšířeny, aby zahrnovaly bohatší škálu školicích nástrojů, jako jsou e-learning a výuka pomocí videa.
Program stáží SSM
Program stáží SSM byl zaveden v roce 2016 jako jedinečná příležitost pro mladé absolventy získat bezprostřední zkušenosti s bankovním dohledem v ECB a v jednom nebo dvou vnitrostátních příslušných orgánech. Program pomáhá rozvíjet společnou kulturu dohledu a vytvořit zásobárnu talentů pro celý SSM; po dokončení stáže našla řada účastníků pracovní uplatnění v ECB nebo ve vnitrostátních příslušných orgánech.
Na základě ohlasu od první série stážistů a koordinátorů společných týmů dohledu byl program mírně upraven, aby účastníkům nabízel více technicky zaměřenou průpravu. Druhá série stážistů SSM nastoupila v říjnu 2017 a má 31 účastníků.
Rotace SSM
Evropský bankovní dohled uplatňuje zásadu rotace pro zaměstnance ECB ze společných týmů dohledu s cílem zabránit vzniku „dohledové klausury“ a udržet vysoké standardy dohledu. Rotace je také vnímána jako prvek kariérního rozvoje a možnost pro zaměstnance rozšířit si odbornost v oblasti dohledu. V letech 2016 a 2017 více než 20 koordinátorů společných týmů dohledu převzalo odpovědnost za nové společné týmy dohledu. S přihlédnutím k celkovému kladnému ohlasu na základě této zkušenosti byl v roce 2017 pro všechny členy společných týmů dohledu zaveden rámec rotace. Rotace je nyní jednoletá a týká se všech zaměstnanců, kteří byli ve stejném společném týmu dohledu tři až pět let. První řádné kolo bylo dokončeno 1. ledna 2018 a zúčastnilo se jej 53 zaměstnanců, kteří přešli do jiných společných týmů dohledu.
Příprava na „Supervisors Connect“
Supervisors Connect – první interní akce tohoto druhu a rozsahu pořádaná v rámci SSM
„Supervisors Connect“ je akce pořádaná bankovním dohledem ECB pro zaměstnance vnitrostátních příslušných orgánů, národních centrálních bank a ECB. První setkání se bude konat v sídle ECB ve Frankfurtu nad Mohanem od 17. do 19. dubna 2018.
Akce si klade za cíl dále utvářet evropskou kulturu dohledu prostřednictvím každoročního setkávání pracovníků dohledu z celé eurozóny. Akce bude věnována především těm pracovníkům dohledu z vnitrostátních příslušných orgánů, kteří, ač se plně věnují práci související se SSM, do Frankfurtu dojíždějí jen příležitostně. Jako hlavní cíloví účastníci byly určeny tyto kategorie zaměstnanců: koordinátoři a dílčí koordinátoři společných týmů dohledu, členové sítě vrcholového vedení odpovědní za dohled nad méně významnými institucemi, předsedové a služebně starší členové horizontálních sítí, odborní pracovníci odpovědní za přípravu zasedání Rady dohledu (např. koordinátoři SSM).
Očekává se, že z 359 účastníků bude 75 % z vnitrostátních příslušných orgánů / národních centrálních bank a 25 % z ECB.
Za účelem sestavení programu akce jmenovala ECB v květnu 2017 řídicí skupinu sestávající ze zástupců pěti organizačních složek dohledu a generálního ředitelství pro komunikaci.
Akce „Supervisors Connect“ bude zcela v působnosti účastníků. Řada účastníků bude také přednášejícími a moderátory v panelových diskuzích, které se budou zabývat relevantními tématy, jako je digitalizace a kybernetické riziko, dopad brexitu a výzvy z hlediska ziskovosti bank.
5.5 Provádění kodexu chování
Podle čl. 19 odst. 3 nařízení o SSM je ECB povinna mít kodex chování, kterým se řídí zaměstnanci a řídicí pracovníky ECB zapojení do bankovního dohledu a který se zabývá jakýmikoli obavami ze střetu zájmů. Příslušná ustanovení jsou obsažena v etickém rámci ECB, který provádí kancelář pro compliance, správu a řízení. Kancelář pro compliance, správu a řízení poskytuje zaměstnancům ECB poradenství v otázkách etiky.
V zájmu posilování povědomí zaměstnanců v oblasti pracovní etiky a bezúhonnosti a budování silné etické kultury byly v roce 2017 zavedeny semináře a povinný e‑learningový program. Během prvního čtvrtletí 2017 tento program úspěšně absolvovali všichni zaměstnanci působící v bankovním dohledu.
Během roku 2017 obdržela kancelář pro compliance, správu a řízení přes 2 000 dotazů od zaměstnanců, které se týkaly široké škály témat. Jednu třetinu těchto dotazů předložili zaměstnanci bankovního dohledu ECB. Téměř polovina dotazů se týkala soukromých finančních transakcí, další byly dotazy ohledně střetu zájmů a omezení po skončení pracovního poměru (viz graf 12). Tyto dotazy ukazují na zvýšené povědomí o etických otázkách mezi zaměstnanci. Kancelář pro compliance, správu a řízení označila omezený počet případů, v nichž došlo k nedodržení etického rámce, přičemž třetina z nich se vztahovala na zaměstnance a vedoucí pracovníky zapojené do činnosti bankovního dohledu ECB. Žádné z uvedených případů nezahrnovaly záměrné porušení povinností či jiné závažné porušení.
Graf 12
Přehled dotazů přijatých během roku 2017 od zaměstnanců bankovního dohledu ECB
Mezi zaměstnanci a vedoucími pracovníky zapojenými do bankovního dohledu, kteří v průběhu roku 2017 rezignovali na svou funkci, došlo ve třech případech k zahájení přechodného období v souladu s etickým rámcem. Dva z nich se týkaly vedoucích pracovníků SSM, kteří plnili horizontální funkce a přešli do finančních společností. To vedlo k zahájení tříměsíčního přechodného období pro každého z nich. Třetí případ se týkal vedoucího pracovníka, který přešel do finanční společnosti, ale neodpovídal za dohled nad ní, ani se jej neúčastnil. Tento vedoucí pracovník SSM absolvoval šestiměsíční přechodné období.
S cílem dosáhnout odpovídající organizační a etické kultury v celém SSM prověřila ECB opatření přijatá vnitrostátními příslušnými orgány ke splnění obecných zásad ECB. Tyto obecné zásady stanovují jednotné zásady etického rámce jak pro ECB, tak pro vnitrostátní příslušné orgány a s několika výjimkami byly v plném rozsahu zavedeny. S cílem usnadnit sladěné zavedení obecných zásad a dosáhnout ve střednědobém výhledu sbližování etických norem na ještě vyšší úrovni ustavila Rada guvernérů zvláštní pracovní skupinu pro etiku a compliance.
Etický výbor ECB poskytuje poradenství členům rozhodovacích orgánů ECB v otázkách etiky. V roce 2017 vydal 11 stanovisek souvisejících s SSM, z nichž se většina týkala pracovních aktivit těchto členů ve veřejných nebo mezinárodních organizacích a nefinančních podnicích po skončení jejich funkčního období. Ve dvou případech Etický výbor poskytl poradenství k přechodným obdobím, jež se vztahovala na dřívější náhradníky Rady dohledu ECB, kteří přešli k úvěrovým institucím, a v jednom případě k přechodnému období, jež se vztahovalo na člena Rady dohledu, který uzavřel pracovní poměr s nebankovním finančním podnikem. Etický výbor také posuzoval novou externí činnost vykonávanou osobně jedním ze členů Rady dohledu.
5.6 Uplatňování zásady oddělení úkolů měnové politiky od úkolů dohledu
Nařízení o SSM vyžaduje, aby ECB prováděla své úkoly v oblasti dohledu, aniž jsou dotčeny její úkoly týkající se měnové politiky, a odděleně od těchto úkolů.
Uplatňování zásady na výměnu informací a rozhodování
V průběhu roku 2017 souviselo uplatňování zásady oddělení úkolů měnové politiky od úkolů v oblasti dohledu zejména s výměnou informací mezi různými oblastmi politik[86]. V souladu s rozhodnutím ECB/2014/39 o provedení zásady oddělení funkce měnové politiky od funkce dohledu Evropské centrální banky byla uvedená výměna informací podmíněna opodstatněnou potřebou přístupu k informacím: každá složka musela prokázat, že požadované informace jsou nezbytné pro dosažení jejích cílů politik. Ve většině případů byl přístup k důvěrným informacím udělen přímo složkou ECB, která informace vlastnila. Přístup byl poskytován v souladu s rozhodnutím ECB/2014/39, které umožňuje udělení přístupu k informacím s anonymizovanými údaji nebo informacím, které nejsou citlivé z hlediska politik, přímo příslušnou složkou; zásah Výkonné rady k řešení možných střetů zájmů nebyl potřeba. Podle rozhodnutí ECB/2014/39 bylo zapojení Výkonné rady v několika případech přesto vyžadováno, aby bylo možné zpřístupnit neanonymizované údaje týkající se jednotlivých bank (např. jednotlivé šablony FINREP nebo COREP[87] nebo další nezpracované údaje) nebo hodnocení citlivá z hlediska politik. Přístup k údajům byl udělen na základě opodstatněné potřeby přístupu k informacím, po posouzení případu a po omezenou dobu, aby požadavek opodstatněné potřeby přístupu k informacím byl splněn ve všech relevantních časových okamžicích.
Oddělení na rozhodovací úrovni nevzbuzovalo obavy a intervence mediační komise nebyla zapotřebí.
Poskytování sdílených služeb
Koncepce „sdílených služeb“ je pro fungování SSM důležitá. V jejím rámci byly určité odbory ECB určeny, aby poskytovaly podporu měnovým i dohledovým složkám. Sdílené služby byly zavedeny v zájmu účinného a účelného poskytování služeb. Cílem bylo zajistit, aby nedocházelo k duplicitě činností v oblastech, v nichž sdílená podpora, která je čistě technického rázu, nepovede ke střetu zájmů mezi těmito dvěma politikami ECB. I když se jedná o dlouhodobé řešení s cílem minimalizovat duplicitní činnosti, koncepce sdílených služeb umožnila ECB zajistit zdroje pro složky dohledu rychleji a udržet náklady na nízké úrovni, a to zejména v počáteční fázi. Rovněž pomohla využít zkušenosti ECB v oblasti makroekonomické a finanční stability a snížit duplicitu při shromažďování informací a plnění administrativních úkolů. Tento aspekt je také vyjádřen ve 14. bodě rozhodnutí (ECB/2014/39), podle kterého „„[...] účinné oddělení funkce měnové politiky a funkce dohledu by však zároveň nemělo bránit tomu, aby se tam, kde je to možné a vhodné, využily veškeré výhody, které lze předpokládat v důsledku spojení těchto dvou funkcí v rámci téže instituce [...]“.
ECB posoudila v roce 2017 činnosti organizačních složek a dále vyjasnila definici sdílených služeb. Cílem bylo dále zlepšit provádění koncepce sdílených služeb na základě zkušeností získaných od roku 2014 a zabývat se doporučením Evropského účetního dvora, pokud jde o potenciální rizika používání sdílených služeb.
Organizační složky vymezené jako „sdílené služby“ jsou složky, které:
- plní podpůrné funkce ve prospěch centrálního bankovnictví i bankovního dohledu,
- plní základní funkce ve prospěch funkce dohledu i funkce centrálního bankovnictví, nakolik tyto funkce představují podpůrné služby a nezpůsobují střet zájmů.
Při uplatnění této definice a s přihlédnutím k organizačnímu uspořádání ECB se za organizační složky se sdílenými službami považují: interní audit, vnitřní záležitosti, finance, lidské zdroje, informační systémy, sekretariát, organizační efektivita, řízení operačních rizik a kontinuity provozu, právní služby a statistika.
Hodnocení potenciálních rizik vyplývajících z používání sdílených služeb potvrdilo, že opatření, která byla přijata, případná zjištěná rizika uspokojivě minimalizují.
Pokud jde o teoretické riziko, že by sdílení služeb mohlo způsobit střet zájmů, který by mohl narušit tvorbu politik ECB, bylo zajištěno, že drtivá většina organizačních složek poskytující sdílené služby buď nemá relevantní informace k dispozici, nebo nemá možnost v rámci své běžné činnosti jakoukoli tvorbu politik ovlivnit. Ve zbývajících organizačních složkách se uplatňuje zásada oddělení.
Riziko nevyváženého zpracování požadavků (např. požadavků souvisejících s náborem, překlady nebo IT v důsledku nevhodné prioritizace požadavků ze složek centrálního bankovnictví nebo složek dohledu se ve všech složkách sdílených služeb řídí prostřednictvím různých opatření. Tato opatření zahrnují sběr pravidelných požadavků a plánovaní, možnost použít externí poskytovatele v případech, kdy je nedostatek zdrojů, nebo specifické fórum umožňující dialog mezi zákazníky a poskytovateli služeb.
Dále byl v roce 2016 zaveden v celé ECB systém strategického plánování pokrývající všechny organizační složky, který stanovuje formální postupy zohledňující finanční a personální potřeby různých organizačních složek. Výsledek se odráží v rozpočtu ECB, v němž jsou výdaje za úkoly v oblasti dohledu samostatně identifikovatelné a jsou před schválením projednány s předsedou a místopředsedou Rady dohledu.
Box 4 Výzvy plynoucí z vícejazyčné komunikace v rámci evropského bankovního dohledu
ECB si dala závazek, že bude přístupná a srozumitelná pro všechny relevantní zainteresované strany v celé eurozóně a EU. Proto ECB zveřejňuje kromě angličtiny veškeré nezbytné a zákonem stanovené informace i v dalších jazycích. Toto je zásadou externí komunikace ECB již od roku 1998. Když v roce 2014 začala ECB vykonávat evropský bankovní dohled, získal tento závazek nový význam, zejména co se týče komunikace mezi ECB a dohlíženými subjekty.
Na základě nařízení o SSM jsou subjekty, na něž přímo dohlíží ECB, oprávněny zvolit si jazyk, v němž budou s ECB komunikovat. Okolo 40 bank se rozhodlo tohoto práva využít a s ECB se místo angličtiny dorozumívat v jiném jazyce. Vyjma angličtiny je nejfrekventovanějším jazykem komunikace němčina, kterou si vybralo 22 bank. To vedlo k výraznému nárůstu poptávky po překladatelských službách ze strany ECB. Jenom v roce 2017 bylo z a do angličtiny přeloženo 72 500 stran pro účely komunikace v oblasti dohledu.
Aby se ECB se zmíněným nárůstem vypořádala, musela nejen rozšířit počet pracovníků zajišťujících překladatelské služby, ale také uzpůsobit svůj provozní model, aby mohla flexibilně a v krátkých lhůtách navýšit kapacitu, která by tuto výrazně zvýšenou poptávku po překladech dokázala pokrýt. Ukázalo se, že model, kde jsou služby zajišťovány pro bankovní pilíře dohledu i centrálního bankovnictví společně, je mnohem efektivnější, než model, kde by měl SSM vlastní jazykové služby.
Graf A
Poptávka po jazykových službách ECB v letech 2013–2017
Zajišťovat právní akty a dokumenty týkající se soudních sporů v oblasti bankovního dohledu na špičkové úrovni, a to jak v anglickém, tak v dalších relevantních jazycích SSM, patří k prioritám ECB. Všechny zainteresované strany, zejména pak občané EU, mohou lépe pochopit a interpretovat svá práva a povinnosti tehdy, pokud jsou právní dokumenty ECB jasné, jednotné a stručné ve všech příslušných úředních jazycích EU a zároveň v souladu s pravidly EU pro psaní legislativních dokumentů a právní překlady.
Vedle překladových a jiných jazykových služeb mimo právní oblast vznikla v roce 2017 v rámci bankovního dohledu poptávka po právním překladu a jazykových úpravách o celkovém objemu 23 450 stran, z čehož bylo:
- 6 000 stran právními akty SSM překládanými do všech úředních jazyků EU,
- 5 150 stran právními dokumenty v angličtině, kde se prováděly jazykové úpravy,
- 12 300 stran právními dokumenty překládanými do konkrétních jazyků eurozóny.
V souvislosti s jednotlivými rozhodnutími v oblasti dohledu a dalšími dokumenty týkajícími se SSM přeložila ECB 4 260 stran právního textu do němčiny, 2 790 stran do francouzštiny, 2 060 do angličtiny a 1 740 do zbylých jazyků eurozóny.
5.7 Rámec vykazování údajů a správa informací
Vývoj v rámci vykazování údajů
V souladu s nařízením o rámci SSM odpovídá ECB za organizaci procesů souvisejících se shromažďováním a přezkumem kvality údajů vykazovaných dohlíženými subjekty.[88] Hlavním cílem je zajistit, aby jednotný mechanismus dohledu používal spolehlivé a přesné údaje dohledu.
Údaje z oblasti dohledu se shromažďují na základě postupného přístupu a za účasti vnitrostátních příslušných orgánů
Údaje jsou shromažďovány „postupným přístupem“[89], při němž ECB úzce spolupracuje s vykazujícími jednotkami vnitrostátních příslušných orgánů, které od úvěrových institucí jako první získávají obezřetnostní výkazy a provádějí první kontroly kvality těchto údajů. V případě, že jsou údaje vykazovány přímo Evropské centrální bance, spolupracuje ECB přímo s dohlíženými subjekty.
Postupný přístup je v současné době vylepšován a sleduje dva různé časové rámce: krátkodobý a dlouhodobý. V rámci krátkodobého přístupu musejí vnitrostátní příslušné orgány zasílat ECB údaje ve lhůtě stanovené ECB, a to bez ohledu na to, vykazují-li pravidla pro ověřování platnosti údajů dosud chyby. Cílem tohoto přístupu je zajistit, aby i) došlo ke zkrácení prodlevy mezi podáváním zpráv bankami a dostupností údajů pro zaměstnance dohledu v rámci SSM a ii) došlo ke sjednocení obsahu databází vnitrostátních příslušných orgánů a ECB. Vůči vnitrostátním příslušným orgánům byl vznesen požadavek na zavedení krátkodobého řešení pro všechny údaje vytvářené ve druhém čtvrtletí 2017. Záměrem dlouhodobého přístupu je v jednotlivých vnitrostátních příslušných orgánech určit a harmonizovat osvědčené postupy. Harmonizace postupů pro shromažďování údajů z oblasti dohledu od dohlížených subjektů a pro přeposílání těchto údajů ECB je v současné době předmětem diskuze.
Údaje z oblasti dohledu se sdílejí se zainteresovanými subjekty
Jakmile ECB datové zprávy obdrží, přepošle je do systému správy informací dohledu, aby je dala k dispozici koncovým uživatelům, jako jsou společné týmy dohledu a horizontální funkční složky v rámci bankovního dohledu ECB. Vybrané údaje z dílčího souboru institucí (zejména významných institucí) jsou po obdržení také přeposílány orgánu EBA a výboru SRB.
Shromažďování údajů probíhá v měsíčních, čtvrtletních, pololetních a ročních intervalech, přičemž údaje jsou dostupné od referenčního období počínaje prosincem 2014 (v příslušných případech) dále.
V průběhu roku 2017, po zveřejnění klíčových právních aktů[90], se soubor údajů z oblasti dohledu rozšířil o údaje týkající se srovnávacího dohledu a plánů financování a zároveň došlo ke změnám rámce pro FINREP.
Údaje z oblasti dohledu jsou předmětem hodnocení kvality
ECB hodnotí kvalitu údajů z oblasti dohledu, které obdrží na základě obou prováděcích technických norem, které zveřejnil orgán EBA, i na základě krátkodobých testů. Klíčovou roli hrají v této souvislosti přehledy kvality údajů pro každou instituci. Poskytují uživatelsky příznivé hodnocení a shrnutí údajů z oblasti dohledu, které daná instituce poskytla. Přehledy prošly v roce 2017 výrazným zlepšením tak, aby poskytovaly informace o nejdůležitějších ukazatelích kvality údajů a podpořily dialog o nedostatcích v této oblasti mezi orgány dohledu a dohlíženými subjekty.
Agregované údaje z oblasti dohledu a informace z 3. pilíře jsou zveřejňovány na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu
Kromě přehledu ECB pravidelně vytváří soubory údajů z oblasti dohledu, klíčové rizikové ukazatele a zprávy pro orgány dohledu. Dále na svých internetových stránkách věnovaných bankovnímu dohledu zveřejňuje čtvrtletně agregované bankovní údaje o významných institucích na nejvyšší úrovni konsolidace.[91] V roce 2017 byl rozsah těchto údajů značně rozšířen o další statistiky ukazatelů pákového poměru a krytí likvidity a podrobnější členění (např. podle zeměpisných oblastí a klasifikace bank). ECB rovněž každoročně zveřejňuje ukazatele platební schopnosti a pákového poměru na úrovni jednotlivých bank, které samy banky zveřejňují v souladu s požadavky 3. pilíře.
Správa informací v rámci SSM – systém IMAS
Systém správy informací dohledu pro SSM (IMAS) prošel v roce 2017 značným vývojem.
Byly vytvořeny nové moduly s cílem lépe podpořit některé specifické procesy SSM. Kromě jiného bylo do systému IMAS nově zařazeno posuzování interního modelu v rámci SSM a postupy vynucování a ukládání sankcí.
Kromě toho došlo i k vylepšení stávajících modulů tak, aby zohledňovaly vývoj činností metodik SSM, zejména pokud jde o pokračující dohled, kontroly na místě, provozní plánování, proces SREP a povolovací řízení.
6 Podávání zpráv o rozpočtovém čerpání
Nařízení o SSM stanoví, že ECB musí mít k dispozici přiměřené zdroje, aby plnila své úkoly v oblasti dohledu účinně. Uvedené zdroje jsou financovány prostřednictvím poplatků za dohled hrazených subjekty, které podléhají dohledu ECB.
Výdaje vynaložené na úkoly v oblasti dohledu jsou v rámci rozpočtu ECB samostatně identifikovatelné.[92] Rozpočtová působnost ECB je svěřena Radě guvernérů. Ta přijímá roční rozpočet ECB na základě návrhu Výkonné rady po konzultaci záležitostí souvisejících s bankovním dohledem s předsedou a místopředsedou Rady dohledu. Radě guvernérů napomáhá rozpočtový výbor (BUCOM) složený z členů ze všech národních centrálních bank Eurosystému a z ECB. BUCOM je Radě guvernérů nápomocen tím, že jí poskytuje hodnocení zpráv ECB týkajících se rozpočtového plánování a monitorování. Meziroční nárůst celkových výdajů na úkoly v oblasti dohledu lze vysvětlit v prvé řadě schváleným nárůstem celkového počtu zaměstnanců ECB pracujících v oblasti bankovního dohledu v roce 2017 a zahájením velkého víceletého cíleného přezkumu interních modelů.
ECB očekává, že v roce 2018 dojde k řízenému navýšení výdajů především na přímý dohled nad významnými institucemi. Zatímco rozpočtový výdaj na běžné úkoly se stabilizoval, nadále existují externí faktory, které vyžadují nárůst zdrojů pro nadcházející rok, jak je uvedeno v kapitole 1 o prioritách dohledu na rok 2018. Patří k nim zejména vystoupení Spojeného království z EU a v roce 2018 pořádané zátěžové testy významných institucí související s dohledem, uskutečňované každé dva roky. V důsledku toho, jak je vysvětleno podrobněji v části 5.4, přijala Rada guvernérů v září 2017 rozhodnutí od roku 2018 dále navýšit počet zaměstnanců ECB pracujících v bankovním dohledu.
6.1 Výdaje za rok 2017
Výdaje vzniklé ECB za plnění úkolů v oblasti dohledu tvoří především přímé výdaje generálních ředitelství pro bankovní dohledu ECB a sekretariátu Rady dohledu. Dohledová funkce také využívá sdílených služeb poskytovaných stávajícími organizačními složkami ECB (viz část 5.6.2).
Výdaje v roce 2017 byly o 6 % nižší, než se předpokládalo
V dubnu 2017 přijala Rada guvernérů rozhodnutí ECB o částce, která se získá zpět prostřednictvím poplatků za dohled v roce 2017. [93] Rozhodnutí stanovilo odhad ročních výdajů na úkoly v oblasti dohledu na 464,7 mil.EUR. Na konci roku 2017 dosahovaly výdaje ECB za úkoly v oblasti dohledu 436,7 mil.EUR. Uvedená částka byla o 6 % nižší než částka odhadovaná, v důsledku čehož došlo k přebytku ve výši 27,9 mil.EUR v porovnání s výdaji odhadovanými pro rok 2017. V souladu s platným nařízením ECB o poplatcích za dohled („nařízení o poplatcích“) bude tento přebytek v plné výši započten oproti celkové částce, která bude vyměřena v roce 2018.[94]
Tabulka 7
Členění výdajů za bankovní dohled ECB (2015–2017)
Mzdy a požitky
Mzdy a požitky zahrnují všechny výdaje v souvislosti se mzdami, včetně přesčasů, příspěvků a nákladů týkajících se požitků po skončení pracovního poměru a ostatních dlouhodobých požitků pro zaměstnance dohledu a zaměstnance sdílených služeb.
Skutečné výdaje na mzdy a požitky v roce 2017 činily 215,0 mil. EUR, což představuje 103 % spotřeby celkových plánovaných výdajů na úkoly v oblasti bankovního dohledu. Vyšší vynaložení prostředků v této kategorii je důsledkem zahrnutí 12 mil. EUR na požitky po skončení pracovního poměru jako penzijní požitky a ostatní dlouhodobé požitky zaměstnanců (např. při invaliditě). Hodnota těchto požitků byla vypočítána na základě mezinárodního účetního standardu IAS 19 „Zaměstnanecké požitky“. Tento účetní standard zavádí zásadu, že náklady na poskytování zaměstnaneckých požitků by měly být vykázány v období, ve kterém zaměstnanec nárok na požitek získal, nikoli tehdy, když je požitek vyplácen či splatný.
Nájemné a údržba budov
Na konci účetního roku dosahovaly skutečné výdaje za nájemné a údržbu budov včetně odpisů souvisejících aktiv částky 53,0 mil.EUR. Náklady za rok 2017 jsou v souladu s odhadem nákladů uvedeným v rozhodnutí ECB o částce, která se získá zpět prostřednictvím poplatků za dohled v roce 2017.
Další provozní výdaje
Kategorie „další provozní výdaje“ zahrnuje náklady, jako je poradenství, služby IT, statistické služby, odpisy stálých aktiv (nesouvisejících s budovami a příslušenstvím), služební cesty a školení.
Celkově dosáhlo rozpočtové čerpání v této kategorii úrovně 168,8 mil. EUR. Nedočerpání bylo povětšinou důsledkem nadhodnocení rozpočtových potřeb na činnosti, jako jsou služební cesty a školení, a dále nižších než plánovaných výdajů na poradenské služby.
Největší konkrétní činností, která v této kategorii vedla k nákladům, je víceletý projekt TRIM. V roce 2017 činil náklad související vnější podpory 45,1 mil. EUR, což oproti původnímu rozpočtovému odhadu přestavuje nedočerpání ve výši 10,9 mil. EUR. Očekává se, že projekt bude dokončen v roce 2019. Podrobnější informace o projektu TRIM jsou uvedeny v části 1.5.
Vedle projektu TRIM zahrnovaly další provozní výdaje v roce 2017 vnější podporu, která byla využita při provádění „pravidelných“ úkolů dohledu na místě, přípravě na dopad změn standardu IFRS 9 (Finanční nástroje) a přípravě na brexit, jež jsou všechny vysvětleny v kapitolách 1 a 3.
Výdaje v roce 2017 podle úkolů dohledu
ECB seskupuje své náklady na základě dvou přístupů: i) podle výše uvedených výdajových kategorií mezd a požitků, nájmu a údržby budov a dalších provozních výdajů a ii) podle klasifikace vycházející z funkcí založených na úkolech. ECB dále využívá tyto klasifikace k určení toho, jak budou rozděleny roční náklady, které se získají zpět prostřednictvím ročních poplatků za dohled od dohlížených subjektů na základě statusu dohledu (významný nebo méně významný).
Pokud jde o úkoly dohledu ECB, základní skupiny založené na činnosti jsou následující:
- přímý dohled nad významnými bankami či bankovními skupinami,
- dozor nad výkonem dohledu (nepřímý dohled) nad méně významnými bankami či bankovními skupinami,
- provádění horizontálních úkolů a specializovaných služeb.
Tato klasifikace je určena na základě nákladů organizačních složek ECB, které jsou odpovědné za příslušné úkoly dohledu. Nákladová kategorie „přímý dohled nad významnými bankami nebo bankovními skupinami“ většinou sestává z nákladů společných týmů dohledu a kontrol na místě. Dále zahrnuje náklady související s projektem TRIM. Dozor nad výkonem dohledu nad méně významnými bankami či bankovními skupinami sestává z činnosti dohledu a úkolů souvisejících s vydáváním povolení k činnosti. Horizontální úkoly a specializované služby zahrnují činnosti, jako je práce sekretariátu Rady dohledu, makroobezřetnostní úkoly, tvorba politiky v oblasti dohledu, statistické služby a speciální právní služby.
Metodika vymezená v článku 8 nařízení o poplatcích týkající se rozdělení ročních poplatků za dohled stanoví, že náklady související s horizontálními funkcemi a specializovanými službami se rozdělí proporčně na základě celé částky nákladů na dohled nad významnými dohlíženými bankami, respektive na výkon dozoru nad činností dohledu nad méně významnými dohlíženými bankami.
Pro každou skupinu zahrnují náklady vykázané níže rozdělení sdílených služeb poskytovaných podpůrnými organizačními složkami ECB.
Tabulka 8
Náklady na úkoly dohledu ECB podle funkce (2015–201717)
6.2 Poplatkový rámec v roce 2017
Nařízení o poplatcích společně s nařízením o SSM vytváří právní rámec, v jehož mezích ECB vyměřuje roční poplatek za dohled za výdaje vzniklé ECB v souvislosti s úkoly v oblasti dohledu. Nařízení o poplatcích stanovuje způsoby:
- určování celkové výše ročního poplatku za dohled,
- výpočtu částky, kterou má každá dohlížená instituce hradit,
- výběru ročního poplatku za dohled.
Informace o přezkumu rámce ECB pro poplatky za dohled
V roce 2017 zahájila ECB přezkum svého rámce pro poplatky za dohled. Přezkum se zaměřuje na metodiku a kritéria pro výpočet ročního poplatku za dohled, který má být uložen každému dohlíženému subjektu a skupině. To se týká zejména ustanovení nařízení o poplatcích s významem pro vymezení metodiky, kterou se roční poplatek za dohled vypočítává, přiděluje a vyměřuje, jak obsahuje část III (Stanovení ročního poplatku za dohled) a část V (Fakturace) nařízení o poplatcích. Pokrytí nákladů vzniklých ECB v souvislosti s jejími úkoly spojenými s dohledem stanoví článek 30 nařízení o SSM, a proto do působnosti přezkumu nespadá.
ECB provedla od 2. června do 20. července 2017 veřejnou konzultaci týkající se přezkumu rámce pro poplatky za dohled. Celkem reagovalo 13 respondentů, především bankovních sdružení. Ve srovnání s tím v roce 2014, kdy byl rámec zřízen, reagovalo 31 respondentů. Vnitrostátní příslušné orgány byly konzultovány prostřednictvím Rady dohledu.
Výsledek přezkumu zatím nebyl dokončen, avšak předběžné hodnocení komentářů naznačuje, že základní ustanovení a zásady rámce jsou dobře přijímány. Většina respondentů požadovala dodatečná vysvětlení týkající se určitých prvků rámce nebo zlepšení související s procesy, jako je např. jednodušší postup shromažďování statistických údajů (faktor pro výpočet poplatku). Bylo-li to možné, realizovala ECB v průběhu roku 2017 „rychlá zlepšení“ na základě obdržených komentářů, jako jsou zlepšení související s obsahem jejích internetových stránek.
Výsledek přezkumu bude zveřejněn na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu ve druhé polovině roku 2018.
Celková vyměřená částka
Poplatky ve výši 425 mil. EUR, které ECB vyměřila za provádění úkolů souvisejících s dohledem
V roce 2017 vyměřila ECB poplatky v celkové výši 425,0 mil. EUR za výdaje vynaložené na provádění úkolů souvisejících s dohledem. Tato částka vychází z odhadu výdajů za celý rok ve výši 464,7 mil. EUR očištěného o: i) přebytek ve výši 41,1 mil. EUR převedený z období placení poplatku 2016 a ii) částku 1,4 mil. EUR uhrazenou zpět jednotlivým bankám za předchozí období placení poplatku.
Částka, která má být prostřednictvím ročních poplatků za dohled vybrána, je rozdělena do dvou částí. Toto rozdělení souvisí se statusem dohlížených subjektů (významný nebo méně významný), což odráží různé stupně dohledu ECB.
Tabulka 9
Celkové výnosy z úkolů v oblasti bankovního dohledu
Jak je uvedeno v části 6.1, mezi skutečnými výdaji vynaloženými na úkoly v oblasti bankovního dohledu v roce 2017 a částkou vyměřenou v témže roce je čistý přebytek ve výši 27,9 mil. EUR. Rozdělení výdajů mezi kategorie významných a méně významných bank probíhá na základě proporce nákladů vzniklých relevantním funkčním složkám v roce 2017. Vzhledem k tomu, že skutečné náklady za přímý dohled nad významnými bankami jsou oproti plánu nižší, dochází k novému vyvážení rozdělení výdajů za horizontální úkoly směrem ke kategorii méně významných bank. V rozhodnutí z dubna 2017 byl obsažen odhad rozdělení 92 % pro významné dohlížené banky a 8 % pro méně významné banky. Skutečný poměr založený na skutečných výdajích činí 91 % pro významné dohlížené banky a 9 % pro méně významné dohlížené banky. To znamená, že celková částka uložená méně významným bankám za rok 2017 obsahuje schodek, tj. méně významné banky budou muset s poplatkem v roce 2018 uhradit navíc 2,3 mil. EUR. Bez ohledu na tuto úpravu byl poplatek pro méně významné banky v roce 2017 nižší než v roce 2016, tj. 39,3 mil. EUR oproti 43,7 mil. EUR.
Jednotlivé poplatky za dohled
Na úrovni bank se poplatky vypočítávají podle významu banky a jejího rizikového profilu za použití faktorů pro výpočet ročního poplatku předložených všemi dohlíženými bankami s rozhodným dnem 31. prosince předchozího roku. Poplatek za dohled rozpočítaný na jednotlivé banky je následně účtován prostřednictvím ročních plateb splatných v posledním čtvrtletí každého účetního roku.
V reakci na komentáře obdržené během veřejné konzultace o rámci pro poplatky za dohled byly internetové stránky věnované poplatkům za dohled doplněny v říjnu 2017 (ve stejnou dobu jako vydání výzvy k zaplacení ročního poplatku) o zdokonalenou část „Odhadněte svůj poplatek“. Dohlížené banky a bankovní skupiny mohou za použití dodatečných údajů a poskytnutých příkladů lépe odhadnout své vlastní poplatky za dohled.
Poplatek za dohled se stanoví na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci členských států účastnících se SSM. Sestává z proměnné složky poplatku a minimální složky poplatku. Minimální složka poplatku se uplatňuje na každou banku bez rozdílu a je založena na 10 % z celkové částky, která má být uhrazena.[95]
Obrázek 8
Proměnná složka poplatku je určena na základě významu banky a jejího rizikového profilu
Článek 7 nařízení o poplatcích stanoví, že následující změny v situaci jednotlivých bank vyžadují úpravu příslušného poplatku za dohled: i) změna statusu dohledu dohlíženého subjektu, tzn. u subjektu došlo ke změně klasifikace z významného na méně významný či naopak, ii) bylo vydáno povolení k činnosti nového dohlíženého subjektu nebo iii) došlo k odnětí stávajícího povolení. Změny související s předchozími obdobími placení poplatku, v jejichž důsledku ECB vydala nová rozhodnutí o poplatku za dohled do dubna 2017, kdy bylo přijato rozhodnutí o celkové částce poplatků, které se budou vybírat v roce 2017, činily celkem 1,4 mil. EUR. Částka byla uhrazena zpět počátkem roku 2017 a zohledněna v celkové částce, která bude vyměřena dle rozhodnutí schváleného v dubnu 2017. Následně byly označeny dodatečné změny u jednotlivých poplatků za dohled, které byly vyměřeny, čímž došlo k dalšímu vrácení částky v čisté výši 0,3 mil. EUR. Tato částka bude zohledněna v celkové částce, která bude vyměřena dohlíženým subjektům v roce 2018.
Více informací o poplatcích za dohled je k dispozici na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu. Příslušné stránky jsou pravidelně aktualizovány o užitečné, praktické informace a zveřejňovány ve všech úředních jazycích EU.
Další příjmy související s úkoly bankovního dohledu
ECB je oprávněna ukládat dohlíženým subjektům správní sankce v případě porušení povinností v rámci obezřetnostní regulace bank EU (včetně rozhodnutí ECB v oblasti dohledu). Související příjem není ve výpočtu ročních poplatků za dohled zohledněn. Nařízení ECB o poplatcích zajišťuje, aby neměly ani náhrady škody třetím stranám, ani správní sankce splatné dohlíženými subjekty Evropské centrální bance žádný vliv na poplatek za dohled. Správní sankce týkající se dohlížených subjektů se vykazují jako příjem na účtu zisku a ztráty ECB.
V roce 2017 přijala ECB tři sankční rozhodnutí uvalující pět sankcí v celkové výši 15,3 mil. EUR. Z této částky je vybrání 11,2 mil. EUR považováno za nejisté, neboť bankovní licence subjektu, jemuž byla sankce uložena, byla odňata a subjekt se v současné době nachází v likvidaci. Na základě zásady obezřetnosti byla na konci roku vytvořena na tuto pohledávku opravná položka v plné výši.
Podrobné informace o činnosti v oblasti vynucování a sankcí jsou k dispozici v části 4.2 této zprávy.
7 Právní nástroje přijaté ECB
Následující tabulka uvádí přehled právních nástrojů týkajících se bankovního dohledu, které ECB přijala v roce 2017 a jež byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie nebo na internetových stránkách ECB. Obsahuje právní nástroje přijaté podle čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 i jiné relevantní právní nástroje.
7.1 Nařízení ECB
ECB/2017/25
Nařízení (EU) 2017/1538 Evropské centrální banky ze dne 25. srpna 2017, kterým se mění nařízení (EU) 2015/534 o vykazování finančních informací v oblasti dohledu (Úř. věst. L 240, 19.9.2017, s. 1)
ECB/2017/26
Nařízení (EU) 2017/1539 Evropské centrální banky ze dne 25. srpna 2017, kterým se stanoví datum použitelnosti nařízení (EU) 2017/1538, kterým se mění nařízení (EU) 2015/534 o vykazování finančních informací v oblasti dohledu (ECB/2017/25), na méně významné dohlížené subjekty, na které se vztahují vnitrostátní účetní rámce (Úř. věst. L 240, 19.9.2017, s. 212)
7.2 Jiné právní nástroje ECB než nařízení
ECB/2017/6
Rozhodnutí (EU) 2017/274 Evropské centrální banky ze dne 10. února 2017, kterým se stanoví zásady pro poskytování zpětné vazby k plnění úkolů dílčích koordinátorů z vnitrostátních příslušných orgánů a zrušuje rozhodnutí (EU) 2016/3 (Úř. věst. L 40, 17.2.2017, s. 72)
ECB/2017/9
Obecné zásady (EU) 2017/697 Evropské centrální banky ze dne 4. dubna 2017 o uplatňování možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie vnitrostátními příslušnými orgány ve vztahu k méně významným institucím (Úř. věst. L 101, 13.4.2017, s. 156)
ECB/2017/10
Doporučení Evropské centrální banky ze dne 4. dubna 2017 ohledně obecných specifikací pro uplatňování některých možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie vnitrostátními příslušnými orgány ve vztahu k méně významným institucím (Úř. věst. C 120, 13.4.2017, s. 2)
ECB/2017/11
Rozhodnutí (EU) 2017/760 Evropské centrální banky ze dne 24. dubna 2017 o celkové výši ročních poplatků za dohled za rok 2017 (Úř. věst. L 113, 29.4.2017, s. 52)
ECB/2016/40
Rozhodnutí (EU) 2017/933 Evropské centrální banky ze dne 16. listopadu 2016 o obecném rámci pro přenesení rozhodovacích pravomocí ve vztahu k právním nástrojům týkajícím se úkolů v oblasti dohledu (Úř. věst. L 141, 1.6.2017, s. 14)
ECB/2016/41
Rozhodnutí (EU) 2017/934 Evropské centrální banky ze dne 16. listopadu 2016 o přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o významu dohlížených subjektů (Úř. věst. L 141, 1.6.2017, s. 18)
ECB/2016/42
Rozhodnutí (EU) 2017/935 Evropské centrální banky ze dne 16. listopadu 2016 o přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti a o hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost (Úř. věst. L 141, 1.6.2017, s. 21)
ECB/2017/16
Rozhodnutí (EU) 2017/936 Evropské centrální banky ze dne 23. května 2017 o jmenování vedoucích pracovních útvarů, kteří přijímají rozhodnutí v přenesené pravomoci o způsobilosti a bezúhonnosti (Úř. věst. L 141, 1.6.2017, s. 26)
ECB/2017/17Rozhodnutí (EU) 2017/937 Evropské centrální banky ze dne 23. května 2017 o jmenování vedoucích pracovních útvarů, kteří přijímají rozhodnutí v přenesené pravomoci o významu dohlížených subjektů (Úř. věst. L 141, 1.6.2017, s. 28)
ECB/2017/21Rozhodnutí (EU) 2017/1198 Evropské centrální banky ze dne 27. června 2017 o poskytování plánů financování úvěrových institucí vnitrostátními příslušnými orgány Evropské centrální bance (Úř. věst. L 172, 5.7.2017, s. 32)
ECB/2017/23Rozhodnutí (EU) 2017/1493 Evropské centrální banky ze dne 3. srpna 2017, kterým se mění rozhodnutí ECB/2014/29 o poskytování údajů z oblasti dohledu, které dohlížené subjekty v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014 vykazují vnitrostátním příslušným orgánům, Evropské centrální bance (Úř. věst. L 216, 22.8.2017, s. 23)
8 Evropský bankovní sektor v číslech
Nejvýznamnější tendence ukazatelů pákového efektu a likvidity přidané k údajům zveřejněným na internetových stránkách ECB věnovaným bankovnímu dohledu
Od prosince 2016 zveřejňuje ECB agregované údaje o složení rozvah, ziskovosti, solventnosti a úvěrovém riziku významných institucí na svých internetových stránkách věnovaných bankovnímu dohledu. Rozsah zveřejňovaných údajů byl v roce 2017 rozšířen tak, aby zahrnoval informace o ukazatelích krytí likvidity a pákového efektu. Tyto statistiky bankovního dohledu jsou zveřejňovány každé čtvrtletí a jsou rozděleny do kategorií podle zeměpisných oblastí a klasifikace bank.
Některé podstatné statistiky vztahující se na sledované období jsou uvedeny níže. Je třeba podotknout, že vzorek bank používaný v jednotlivých sledovaných obdobích se liší, protože došlo ke změnám na seznamu významných institucí.
Na nejvyšší úrovni konsolidace (viz tabulka 10) je v posledních účetních obdobích patrný trend směřující k vyšším ukazatelům kapitálové přiměřenosti. Celková kapitálová přiměřenost dosahovala ve třetím čtvrtletí 2017 výše 17,98 %, oproti 17,18 % o rok dříve. Podobný nárůst lze sledovat u poměru kapitálu CET1 i tier 1. Ukazatel pákového poměru zaznamenal mírné zlepšení v přechodné i zavedené kategorii. Ukazatel krytí likvidity dosahoval ve třetím čtvrtletí 2017 výše 140,27 %, oproti 137,64 % o rok dříve.
Tabulka 10
Celková kapitálová přiměřenost a její složky, pákový poměr a ukazatel krytí likvidity, podle sledovaného období
Kvalita aktiv se zlepšuje
Zároveň došlo ke zlepšení kvality bankovních aktiv, a to díky tomu že celkový poměr úvěrů v selhání dále trvale klesal, ze 6,49 % ve třetím čtvrtletí 2016 na 5,15 % ve třetím čtvrtletí 2017 (viz graf 13).
Graf 13
Kvalita aktiv: úvěry a zálohy v selhání podle sledovaného období
Složení rozvah zůstává stabilní (mění se velikost vzorku)
Celková aktiva a závazky bank (viz grafy 14 a 15) odráží údaje týkající se (proměnlivého) vzorku subjektů v konkrétních obdobích. V této souvislosti zůstávají hlavní rozvahové položky stabilní, ačkoli složení aktiv naznačuje vzestupnou tendenci u položky „pokladní hotovost, hotovost u centrálních bank a další vklady na požádání“ a naopak sestupnou tendenci u položek „dluhové nástroje“ a „finanční deriváty“. Složení pasiv pak naznačuje klesající tendenci u položek „finanční deriváty“ a „emitované dluhové cenné papíry“ a mírný nárůst položky „vklady“.
Graf 14
Složení aktiv podle sledovaného období
Graf 15
Složení pasiv a vlastního kapitálu podle sledovaného období
9 Slovníček pojmů
Aktiva úrovně 1, 2 a 3: Tři úrovně aktiv se rozlišují na základě faktorů, podle kterých se určuje hodnota aktiv. Aktiva úrovně 1 se obchodují na aktivních trzích, a k určení jejich hodnoty lze tak použít například kótované ceny. Aktiva úrovně 2 se obchodují na neaktivních trzích, a jsou tak potřeba jiné faktory než kótované ceny, které se používají u aktiv úrovně 1. Tyto faktory musejí být přímo nebo nepřímo pozorovatelné. Aktiva úrovně 3 se obchodují na trzích s minimální aktivitou nebo zcela bez aktivity. Pro určení hodnoty těchto aktiv tak neexistují žádné pozorovatelné údaje. Tato aktiva je třeba hodnotit na základě nejlepších dostupných informací o předpokladech, které by k ocenění takových aktiv použili účastníci trhu.
Bankovní unie: Jeden ze stavebních kamenů dokončení Hospodářské a měnové unie, který se skládá z integrovaného finančního rámce s jednotným mechanismem dohledu, jednotným mechanismem pro řešení krizí bank a jednotným souborem pravidel, včetně harmonizovaných systémů pojištění vkladů, jež se mohou vyvinout ve společné evropské pojištění vkladů.
Banky, které jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné: Jsou čtyři důvody, proč může být banka prohlášena za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné: i) nesplňuje už požadavky na povolení k činnosti stanovené orgánem dohledu, ii) má více pasiv než aktiv, iii) není schopna splácet své dluhy ve lhůtě splatnosti, iv) je třeba jí poskytnout mimořádnou veřejnou podporu. V době, kdy je banka prohlášena za banku v selhání nebo za banku, jejíž selhání je pravděpodobné, musí být splněna nebo je pravděpodobné, že bude splněna, jedna z výše uvedených podmínek.
Basel III: Komplexní soubor reformních opatření, který vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled v odpovědi na finanční krizi z roku 2008. Basel III vychází ze souboru pravidel Basel II. Jeho cílem je podpořit regulaci bankovního sektoru, včetně krizového řízení a dohledu. Uvedená opatření mají za cíl zlepšit schopnost bankovního sektoru absorbovat šoky vzniklé v důsledku finančních a hospodářských nesnází, zlepšit řízení a správu rizik a podpořit transparentnost bank a zveřejňování informací.
Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS): Hlavní orgán určující celosvětové normy v oblasti obezřetnostní regulace bank a fórum pro spolupráci v záležitostech bankovního dohledu. V rámci svého mandátu podporuje regulaci a dohled jakož i činnost bank na celém světě s cílem zlepšit finanční stabilitu. Mezi členy výboru BCBS patří organizace, které jsou orgány přímého bankovního dohledu, a centrální banky.
CRR/CRD IV: Nařízení a směrnice o kapitálových požadavcích: Nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (CRR) a směrnice 2013/36/EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky (CRD IV). Často jsou společně označovány jako CRD IV.
Evropský orgán pro bankovnictví (EBA): Nezávislý orgán EU zřízený 1. ledna 2011 jako součást Evropského systému dohledu nad finančním trhem za účelem zajištění účinné a konzistentní obezřetnostní regulace a dohledu v bankovním sektoru EU. Jeho hlavním úkolem je podílet se na tvorbě evropského jednotného souboru pravidel v bankovnictví, jehož cílem je stanovit jednotný soubor harmonizovaných obezřetnostních pravidel v celé EU.
Hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti: Orgány dohledu hodnotí, zda jsou uchazeči v řídicích orgánech bank způsobilí a bezúhonní. ECB přijímá rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti členů představenstev 118 největších bank v eurozóně, zatímco rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti méně významných institucí přijímají orgány vnitrostátního dohledu, vyjma případů nových bankovních licencí.
Interní model: Jakýkoli přístup k měření a řízení rizik použitý při výpočtu kapitálových požadavků, který je vyhrazený pro úvěrovou instituci a vyžaduje předchozí souhlas příslušného orgánu v souladu s třetí částí nařízení o kapitálových požadavcích.
Jednotný mechanismus dohledu (SSM): Mechanismus, který tvoří ECB a vnitrostátní příslušné orgány v zúčastněných členských státech a jenž má za účel vykonávat úkoly v oblasti dohledu svěřené ECB. ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování tohoto mechanismu, který je součástí evropské bankovní unie.
Komplexní hodnocení: Kontroly finančního zdraví, které je ECB povinna provádět před převzetím přímého dohledu nad úvěrovou institucí. Komplexní hodnocení napomáhají zajistit adekvátní kapitalizaci bank a jejich schopnost odolávat možným finančním šokům. Součástí hodnocení je přezkum kvality aktiv a zátěžový test.
Kvalifikovaná účast: Účast v úvěrové instituci, která představuje alespoň 10 % základního kapitálu či hlasovacích práv nebo umožňuje uplatnění podstatného vlivu na řízení této úvěrové instituce.
Méně významná instituce: Instituce dohlížená vnitrostátními příslušnými orgány. Významné instituce jsou naproti tomu pod přímým dohledem ECB.
Minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL): Požadavek, který se týká všech úvěrových institucí v EU, jehož cílem je umožnit jim absorbovat ztráty v případě selhání. Tento požadavek vydala Evropská komise ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank (BRRD). Má stejný cíl jako požadavek na celkovou kapacitu absorpce ztráty. Specifické kapitálové požadavky předepsané minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky se však vypočítávají odlišně, a to podle kritérií stanovených orgánem EBA.
Možnosti a případy vlastního uvážení na vnitrostátní úrovni: Možnosti jsou ustanovení práva EU, která příslušným orgánům nebo členským státům dávají možnost volby, jak určité ustanovení splnit, přičemž si mohou zvolit z řady variant. Případy vlastního uvážení na vnitrostátní úrovni jsou ustanovení práva EU v oblasti bankovnictví, která dávají příslušným orgánům nebo členským státům možnost volby, zda dané ustanovení uplatní či nikoli.
Nařízení o rámci SSM: Regulatorní rámec, který stanoví praktickou organizaci spolupráce mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu, jak je uvedeno v nařízení o SSM.
Nařízení o SSM: Právní akt, který vytváří jednotný mechanismus dohledu nad úvěrovými institucemi v eurozóně, případně i v dalších členských státech EU. Tento mechanismus je jedním z hlavních prvků evropské bankovní unie. Nařízení o SSM svěřuje ECB zvláštní úkoly týkající se politik, které souvisejí s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými institucemi.
Nejvyšší rozdělitelná částka (MDA): Nedodržení požadavku na kombinovanou rezervu vede k povinnému omezování při rozdělování (např. dividend, kupónových plateb u nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 či nenárokových podílů na zisku). Bance, která požadavek na kombinovanou rezervu nedodrží, bude automaticky zakázáno rozdělovat více než nejvyšší rozdělitelnou částku. Nejvyšší rozdělitelná částka je zisk banky k rozdělení vynásobený činitelem v rozmezí od 0,6 do 0 v závislosti na chybějícím kmenovém kapitálu tier 1 ve srovnání s uvedeným požadavkem.
Pasportizace: Postupy týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb poskytovaných v jiných členských státech pro kteroukoli úvěrovou instituci, jež byla povolena a jež podléhá dohledu příslušných orgánů jiného členského státu, pokud se vydané povolení vztahuje na tyto činnosti (jak upravují články 33 až 46 CRD IV).
Postup neuplatnění námitek: Standardní rozhodovací proces stanovený v nařízení o SSM pro činnost dohledu ECB. Rada dohledu ECB připravuje návrhy rozhodnutí, které následně postupuje ke schválení Radě guvernérů ECB. Rozhodnutí se považují za přijatá, pokud Rada guvernérů během předem určeného období v rozsahu do deseti pracovních dnů nevznese námitky.
Proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP): Proces používaný k řízení dohledového přezkumu významných i méně významných úvěrových institucí a ke stanovení toho, zda by (nad rámec minimálních požadavků) měly být uplatněny případné další požadavky, pokud jde o kapitál, zveřejňování nebo likviditu, či zda by měla být uplatněna jakákoli další opatření dohledu.
Rada pro finanční stabilitu (FSB): Mezinárodní orgán, který podporuje mezinárodní finanční stabilitu koordinováním vnitrostátních finančních orgánů a mezinárodních standardizačních subjektů, neboť úzce spolupracují na tvorbě silných opatření v oblasti regulace, dohledu a dalších finančních sektorech. Podporuje rovné podmínky posilováním konzistentního provádění uvedených předpisů v jednotlivých sektorech a jurisdikcích.
Společný tým dohledu: Tým osob vykonávajících dohled, složený ze zaměstnanců ECB a vnitrostátního příslušného orgánu, který je pověřen dohledem nad významným dohlíženým subjektem nebo skupinou.
Úvěry v selhání: Odstavec 145 přílohy V prováděcích technických norem orgánu EBA o podávání zpráv pro účely dohledu stanoví, že úvěry v selhání jsou takové, které splňují alespoň jedno z následujících kritérií: a) jde o podstatné expozice, které jsou více než 90 dnů po splatnosti, b) má se za to, že dlužník pravděpodobně zcela nesplatí své úvěrové závazky bez realizace zajištění, a to bez ohledu na existenci částky po splatnosti či na počet dnů po splatnosti.
Vnitrostátní příslušný orgán: Vnitrostátním právem úředně uznávaný veřejný orgán nebo subjekt, který je vnitrostátním právem zmocněn dohlížet na instituce v rámci systému dohledu fungujícího v dotčeném členském státě.
Významné instituce: Kritéria určující, zda jsou banky považovány za významné – a tudíž spadají pod přímý dohled ECB – jsou stanovena v nařízení o SSM a v nařízení o rámci SSM. Za systémově významné mohou být banky označeny, pokud splňují alespoň jedno z uvedených kritérií. Bez ohledu na naplnění uvedených kritérií může SSM prohlásit instituci za významnou tehdy, chce-li zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu. Celkem vykonává ECB přímý dohled nad 118 významnými bankovními skupinami.
© Evropská centrální banka, 2018
Poštovní adresa 60640 Frankfurt am Main, Německo
Telefon +49 69 1344 0
Internetové stránky www.bankingsupervision.europa.eu
Všechna práva vyhrazena. Reprodukce pro vzdělávací a nekomerční účely je povolena za předpokladu, že je uveden zdroj.
ISSN 2443-597X (html) DOI 10.2866/916737 (html)
ISSN 2443-597X (pdf) DOI 10.2866/122691 (pdf)
ISBN 978-92-899-3158-8 (html) Katalogové č. EU QB-BU-18-001-CS-Q (html)
ISBN 978-92-899-3159-5 (pdf) Katalogové č. EU QB-BU-18-001-CS-N (pdf)
- Jedná se například o zvýšení efektivity sekundárních trhů pro riziková aktiva a mechanismů pro vymáhání zajištění nebo o harmonizaci právních rámců pro případy platební neschopnosti a restrukturalizace.
- Jiné druhy rizik, jako například tržní riziko, cvičení nezohledňovalo.
- Ekonomická hodnota vlastního kapitálu odráží dopad změn úrokové sazby na hodnotu portfolia dané banky.
- Podrobnější informace naleznete na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu.
- ECB, Finanční integrace v Evropě, květen 2017
- Statistiky bankovního dohledu: statistiky vycházejí z informací získaných v souladu s prováděcími technickými normami pro vykazování v oblasti dohledu, které stanovuje prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014 a nařízení ECB o vykazování finančních informací v oblasti dohledu (ECB/2015/13).
- Viz ECB, Inventarizace vnitrostátních postupů a právních rámců dohledu vztahujících se na úvěry v selhání, červen 2017.
- Viz ECB, Inventarizace vnitrostátních postupů a právních rámců dohledu vztahujících se na úvěry v selhání, září 2016.
- ECB, Pokyny k řešení úvěrů v selhání určené bankám, březen 2017.
- Viz příloha V prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014.
- V souladu s pokyny k úvěrům v selhání definuje bankovní dohled ECB banky s vysokým podílem úvěrů v selhání jako „banky, u nichž je podíl těchto úvěrů vysoko nad průměrem EU“.
- Čtvrtletní vykazování od 31. prosince 2016 do 31. prosince 2017.
- Právní základ pro čtvrtletní sběr údajů o úvěrech v selhání u bank s vysokým podílem těchto úvěrů tvoří článek 10 nařízení o SSM a článek 141 nařízení o rámci SSM. ECB může po úvěrových institucích se sídlem v zúčastněných členských státech požadovat veškeré informace, které potřebuje k plnění svých povinností spojených s obezřetnostním dohledem, včetně těch, které je pro účely dohledu třeba poskytovat v pravidelných intervalech a předepsaných formátech. ECB využila tyto pravomoci v rámci principu maximální možné míry harmonizace, o niž usiluje prováděcí technická norma EBA. Tento přístup poskytuje ECB potřebnou flexibilitu při získávání údajů od bank, plnění jejích úkolů v oblasti dohledu a pravidelné úpravě/aktualizaci požadavků na údaje, pokud nejsou tyto údaje získávány na základě prováděcí technické normy EBA.
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2395 ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o přechodná opatření pro zmírnění dopadu zavedení IFRS 9 na kapitál a pro zacházení s některými expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru denominovanými v národní měně kteréhokoli členského státu jako s velkými expozicemi (Úř. Věst. L 345, 27.12.2017, s. 27).
- Dopad byl vypočítán s přihlédnutím k tomu, že první den se 95 % dopadu očekávané úvěrové ztráty vrátí zpět do kmenového kapitálu tier 1. Dopad klasifikace a měření není předmětem přechodných opatření.
- Viz BCBS, Zásady pro účinné shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích, leden 2013.
- EBA toto riziko rozpoznal a nedávno zveřejnil své doporučení k externímu zadávání činností cloudovým službám.
- Viz metodická příručka SSM SREP.
- Committee of European Banking Supervisors (Výbor evropských orgánů bankovního dohledu).
- Pokyny CEBS ohledně externího zadávání činností ze 14. prosince 2006.
- Podíl kontrol úvěrového rizika vzrostl mezi léty 2016 a 2017 o osm procentních bodů, přičemž požadavky se čím dál častěji týkaly časově poměrně náročného přezkumu úvěrové dokumentace. Provádění kontrol na místě týkajících se úvěrového rizika trvalo asi o třetinu déle, než je celkový průměr.
- Od ustanovení vedoucího týmu až po předání navazujícího dopisu bance.
- Popis iniciativ zaměřených na podporu společného přístupu k dohledu nad méně významnými institucemi je k dispozici v textu věnovaném dohledu nad méně významnými institucemi v rámci SSM.
- Více podrobností najdete v části 2.4.1.
- Viz Pokyny pro hodnocení žádostí o licenci finančnětechnologických úvěrových institucí.
- Obecné zásady Evropské centrální banky (EU) 2017/697 ze dne 4. dubna 2017 o uplatňování možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie vnitrostátními příslušnými orgány ve vztahu k méně významným institucím (ECB/2017/9).
- Doporučení Evropské centrální banky ze dne 4. dubna 2017 ohledně obecných specifikací pro uplatňování některých možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie vnitrostátními příslušnými orgány ve vztahu k méně významným institucím (ECB/2017/10).
- Bližší informace naleznete ve Výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2015.
- Oficiální oznámení o proticyklických kapitálových rezervách se podávají čtvrtletně, oznámení o globálních a jiných systémově důležitých institucích pak jednou ročně. Kromě toho podaly některé vnitrostátní orgány oznámení o jiných opatřeních, například těch, která zavádí článek 458 nařízení o kapitálových požadavcích (CRR). Tento článek orgánům umožňuje na vnitrostátní úrovni zavádět makroobezřetnostní opatření pro potírání systémových rizik v případě, že jiné nástroje nedokážou tato rizika adekvátně řešit (např. ty uvedené v článcích 124 a 164). Belgické a finské úřady například zavedly opatření pro boj s riziky na trhu s hypotékami na bydlení.
- Označenými institucemi (s požadavky na kapitálové rezervy zavedenými od roku 2019 v plném rozsahu) jsou BNP Paribas (FR), Groupe Crédit Agricole (FR), Deutsche Bank (DE), ING Bank (NL), Banco Santander (ES), Société Générale (FR) a UniCredit Group (IT).
- Groupe BCPE (FR) byla ze seznamu vyškrtnuta v roce 2017.
- Viz oznámení shrnující účinky rozhodnutí přijatého v souvislosti s Banca Popolare di Vicenza S.p.A a oznámení shrnující účinky rozhodnutí přijatého v souvislosti s Veneto Banca S.p.A, která byla zveřejněna na internetových stránkách SRB.
- Legislativní nařízení č. 99 ze dne 25. června 2017 vyšlo v italském úředním věstníku č. 146 dne 25. června 2017.
- Tisková zpráva Evropské komise: „State aid: Commission approves aid for market exit of Banca Popolare di Vicenza and Veneto Banca under Italian insolvency law, involving sale of some parts to Intesa Sanpaolo“ (Státní podpora: Komise schvaluje podporu pro odchod bank Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca z trhu na základě italského insolvenčního práva, jež rovněž zahrnuje prodej některých částí Intesa Sanpaolo).
- Jde zejména o bankovní dohled ECB a SRB, ale i vnitrostátní orgány příslušné k řešení krizí, příslušné orgány a centrální banky.
- Čl. 29 odst. 5 nařízení o SRM a čl. 83 odst. 4 BBRD.
- Viz tisková zpráva SRB z 7. června 2017 (není k dispozici v češtině).
- Tisková zpráva ECB: „ECB determined Banco Popular Español S.A. was failing or likely to fail“ (ECB rozhodla, že Banco Popular Español S.A. je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné; není k dispozici v češtině).
- Tisková zpráva ECB: „ECB deemed Veneto Banca and Banca Popolare di Vicenza failing or likely to fail“ (ECB rozhodla, že banky Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné; není k dispozici v češtině).
- Viz tisková zpráva SRB z 23. června 2017 (není k dispozici v češtině).
- Comunicato Stampa N° 109 del 23/06/2017 (není k dispozici v češtině).
- Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 4. března 2004 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské centrální banky (ECB/2004/3), Úř. věst. L 80, 18. 3. 2004, s. 42, naposledy pozměněné rozhodnutím ECB/2015/1 (Úř. věst. L 84, 28. 3. 2015, s. 64).
- Článek 27 nařízení o SSM společně s článkem 53 a násl. CRD IV.
- Provozní efektivnost krizového řízení ECB pro řešení krizí bank.
- Tento mandát opravňuje hodnotit provozní efektivnost řízení ECB, jak je vymezeno v čl. 27.2 statut ESCB a čl. 20 odst. 7 nařízení o SSM.
- Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 z 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Úř. věst. L 184, 8.7.2016, s. 1).
- Obecné zásady EBA týkající se minimálního seznamu kvalitativních a kvantitativních ukazatelů (EBA/GL/2015/02) a obecné zásady EBA týkající se rozsahu scénářů, které se mají použít v ozdravných plánech (EBA/GL/2014/06).
- Obecné zásady EBA ke společným postupům a metodikám procesu dohledu a hodnocení (SREP) (EBA/GL/2014/13).
- V souladu s čl. 8 odst. 2 BRRD usiluje orgán dohledu na konsolidovaném základě a příslušné orgány dceřiných společností o dosažení společného rozhodnutí, mimo jiné i v případě posouzení ozdravného plánu skupiny.
- Toto memorandum má usnadnit spolupráci mezi bankovním dohledem ECB a severskými orgány (i mezi severskými orgány navzájem) týkající se významných poboček jak v eurozóně, tak mimo ni. Proto se memorandum o porozumění netýká pouze subjektů z eurozóny, ale také většího počtu subjektů pod dohledem těchto severských orgánů. Kromě úkolů v oblasti bankovního dohledu se memorandum o porozumění zabývá i ochranou spotřebitele, platebními službami a systémy a bojem proti praní peněz. Rozsah působnosti memoranda o porozumění jde tedy nad rámec úkolů bankovního dohledu ECB. Stupeň spolupráce mezi signatářskými orgány však nadále podléhá právu EU. Bankovní dohled ECB se tedy bude na memorandu o porozumění podílet pouze v souvislosti se svými úkoly dohledu.
- Jedna z těchto 29 BCP, BCP 29 týkající se Zneužívání finančních služeb, nebude součástí tohoto programu, neboť ECB nemá pravomoci v otázkách boje proti praní peněz. FSAP eurozóny však bude zahrnovat sdělení MMF zaměstnancům o finanční integritě.
- 28 relevantních BCP celkově zahrnuje 216 základních kritérií a 17 dodatečných kritérií.
- Článek 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví).
- Zahrnuje oznámení orgánu EBA s ohledem na EBA/GL/2016/01, což bylo pozdní oznámení od ECB.
- EBA/GL/2016/01, EBA/GL/2016/05, EBA/GL/2016/07, EBA/GL/2016/08, EBA/GL/2016/09, EBA/GL/2016/11, EBA/GL/2017/01 a JC/GL/2016/01 a EBA/Rec/2017/01.
- Stanovisko Evropské centrální banky ze dne 8. března 2017 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii (CON/2017/6); stanovisko Evropské centrální banky ze dne 8. listopadu 2017 k úpravám rámce Unie pro řízení krizí (CON/2017/47); stanovisko Evropské centrální banky ze dne 8. listopadu 2017 ke změnám unijního rámce kapitálových požadavků pro úvěrové instituce a investiční podniky (CON/2017/46).
- Tento návrh byl součástí širšího přezkumu Komise týkajícího se obezřetnostního rámce pro investiční podniky. Podle návrhu Komise by systémové investiční podniky (tj. s aktivy převyšujícími 30 mld. EUR) podléhaly stejným pravidlům a dohledu jako banky v EU.
- Tato kritéria jsou stanovena v čl. 6 odst. 4 nařízení o SSM.
- Seznam významných a méně významných institucí zveřejněný v prosinci 2017 odráží i) rozhodnutí o statusu významnosti oznámená dohlíženým institucím před 5. prosincem 2017 a ii) další změny a posuny ve strukturách skupin účinné před 1. říjnem 2017.
- Jediná instituce nově označená za významnou v roce 2017 byla pobočka Barclays Bank PLC (zapsaná ve Spojeném království). Pobočky úvěrových institucí z nezúčastněných členských států komplexnímu hodnocení na samostatném základě nepodléhají.
- Zánikem povolení k činnosti se rozumí, že stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, povolení k činnosti zanikne, aniž by bylo zapotřebí formální rozhodnutí v tomto smyslu; jedná se o právní účinek, který nastává, jakmile dojde ke konkrétní podrobně vymezené spouštěcí události, např. k výslovnému vzdání se licence subjektem nebo k tomu, že sama instituce přestane existovat, například v důsledku fúze s jinou společností.
- Včetně omezeného počtu (17) žádostí o jmenování dalších členů řídicích orgánů.
- Těchto 1 673 povolovacích řízení bylo vtěleno do 1 238 právních aktů ECB. Některé právní akty se týkají více než jednoho povolovacího řízení (např. hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti několika členů řídicích orgánů jedné a téže významné instituce nebo nabytí kvalifikovaných účastí v různých dceřiných společnostech v důsledku jediné transakce).
- Tato řízení se týkají hodnocení členů představenstva a dozorčí rady, kteří podléhají rámci pro přenesení pravomocí schválenému v rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2017/935 ze dne 16. listopadu 2016 o přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti a o hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost (ECB/2016/42).
- Jelikož datem uzávěrky za rok 2014 byl 15. leden 2015, čísla za roky 2014 a 2015 se v omezeném rozsahu překrývají.
- Pro „zvláštní nabyvatele“ je charakteristická vysoká složitost nebo netransparentnost (např. soukromé kapitálové fondy, soukromé fondy pro správu aktiv).
- Držitelé klíčových funkcí jsou zaměstnanci, kteří nejsou členy řídicího orgánu, ale mají na směřování instituce, za niž celkově zodpovídá řídicí orgán, významný vliv, např. pracovníci zabývající se úvěrovými riziky, dodržováním předpisů atd. V roce 2017 bylo hodnocení držitelů klíčových funkcí upraveno vnitrostátními právními předpisy v 12 zemích eurozóny.
- „Řízení rizik a vnitřní kontroly“ zahrnují mechanismy nebo procesy, které musí mít subjekt zavedeny, aby mohl adekvátně určovat, řídit a oznamovat rizika, jimž je či by mohl být vystaven. „Organizační struktura“ se vztahuje k rozsahu, v němž má instituce dobře vymezené, transparentní a konzistentní oblasti odpovědnosti.
- Více informací o auditu ECA věnovanému krizovému řízení je k dispozici v části 2.1.5.
- Viz zpráva o jednotném mechanismu dohledu zřízeném podle nařízení (EU) č. 1024/2013.
- Viz Komise, doprovodný pracovní dokument ke zprávě o jednotném mechanismu dohledu zřízeném podle nařízení (EU) č. 1024/2013.
- Na základě článku 6.7 jednacího řádu Rady dohledu je možné činit rozhodnutí i v písemném řízení, nemají-li proti tomu námitky alespoň tři členové Rady dohledu s hlasovacím právem. V takovém případě bude tento bod zařazen na pořad jednání následujícího zasedání Rady dohledu. Při písemném řízení musí mít Rada dohledu obvykle alespoň pět pracovních dnů na posouzení.
- Počet významných institucí k 5. prosinci 2017 Seznam dohlížených subjektů je pravidelně aktualizován a k dispozici je na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu.
- Zvláštní zpráva ECA č. 29/2016, „Single Supervisory Mechanism - Good start but further improvements needed“ (Jednotný mechanismus dohledu – Dobrý začátek, jsou však zapotřebí další zlepšení).
- Report from the Commission to the European Parliament and the Council on the Single Supervisory Mechanism established pursuant to Regulation (EU) No 1024/2013 (zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o jednotném mechanismu dohledu zřízením podle nařízení (EU) č. 1024/2013), zveřejněno 11. října 2017.
- Zpráva MMF o zemích č. 16/196, „Germany: Financial Sector Assessment Program – Detailed Assessment of Observance on the Basel Core Principles for Effective Banking Supervision“ (Německo: Program hodnocení finančního systému – podrobné hodnocení dodržování Základních zásad pro účinný bankovní dohled), 29. června 2016.
- Viz Úř. věst. L 141, 1. června 2017.
- Celkový rámec pro přenesení pravomocí přijímat rozhodnutí o právních nástrojích souvisejících s úkoly v oblasti dohledu, rozhodnutí ECB/2016/40.
- Rozhodnutí o přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti a o hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost, rozhodnutí ECB/2016/42.
- Rozhodnutí o přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o významu dohlížených subjektů, rozhodnutí ECB/2016/41.
- Rozhodnutí ECB/2017/16 o jmenování vedoucích pracovních útvarů, kteří přijímají rozhodnutí v přenesené pravomoci o způsobilosti a bezúhonnosti, rozhodnutí ECB/2017/17 o jmenování vedoucích pracovních útvarů, kteří přijímají rozhodnutí v přenesené pravomoci o významu dohlížených subjektů.
- Správní revizní komisi tvoří pět členů: Jean-Paul Redouin (předseda), Concetta Brescia Morrová (místopředsedkyně), Javier Arístegui Yáñez, André Camilleri a Edgar Meister; mezi členy patří také dva náhradníci: René Smits a Ivan Šramko.
- 64. bod odůvodnění nařízení o SSM.
- Případ T-122/15, Landeskreditbank Baden-Württemberg – Förderbank proti ECB, rozsudek ze dne 16. května 2017, ECLI:EU:T:2017:337 (probíhá odvolání: případ C-450/17 P). Případy T-712/15 a T‑52/16, Crédit mutuel Arkéa proti ECB, rozsudek ze dne 13. prosince 2017, ECLI:EU:T:2017:900.
- COM(2017) 591 final.
- Rozhodnutí ECB/2014/39 rovněž obsahuje ustanovení týkající se organizačních aspektů.
- FINREP (FINancial REPorting – finanční výkaznictví) a COREP (COmmon REPorting – společné výkaznictví) tvoří součást prováděcích technických norem orgánu EBA. FINREP se zabývá shromažďováním finančních informací od bankovních institucí; jedná se o normalizovaný formát jejich roční účetní závěrky (rozvaha, výkaz zisku a ztráty a podrobné přílohy). COREP se také v normalizovaném formátu zabývá shromažďováním informací týkajících se výpočtu podle 1. pilíře, tj. údajů o kapitálu, odčitatelných položkách a kapitálových požadavcích (úvěrové, tržní a operační riziko) a velkých expozic.
- Podle čl. 140 odst. 4 nařízení o rámci SSM.
- „Postupný přístup“ představuje rámec, na jehož základě banky předávají údaje dohledu vnitrostátním příslušným orgánům, vnitrostátní příslušné orgány ECB a ECB orgánu EBA.
- Právní akty: Rozhodnutí ECB zahrnout údaje o srovnávání: rozhodnutí (EU) 2017/1493 Evropské centrální banky, kterým se mění rozhodnutí ECB/2014/29 (ECB/2017/23). Rozhodnutí ECB o plánech financování: rozhodnutí (EU) 2017/1198 Evropské centrální banky o poskytování plánů financování vnitrostátními příslušnými orgány (ECB/2017/21). Aktualizace nařízení ECB o FINREP: nařízení (EU) 2017/1538 Evropské centrální banky, kterým se mění nařízení 2015/534 o vykazování finančních informací v oblasti dohledu (ECB/2017/25) a nařízení (EU) 2017/1539 Evropské centrální banky (ECB/2017/26).
- Viz bankovní statistiky SSM.
- V souladu s článkem 29 nařízení o SSM.
- Rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2017/760 ze dne 24. dubna 2017 o celkové výši ročních poplatků za dohled za rok 2017 (ECB/2017/11).
- Článek 9 nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1163/2014 ze dne 22. října 2014 o poplatcích za dohled (ECB/2014/41).
- V případě nejmenších významných bank s celkovými aktivy menšími než 10 mld. EUR je minimální složka poplatku snížena na polovinu.