Menu

Předmluva Maria Draghiho, prezidenta ECB

Jedním z nezbytných prvků hospodářského oživení eurozóny je stabilní bankovní sektor, který slouží ekonomice. A naše nejdůležitější ponaučení z této krize je, že nezbytnými prvky stabilního bankovního systému jsou důsledná regulace a účinný dohled. Ostatně nadměrná deregulace byla jednou z příčin světové finanční krize. Součástí programu hospodářského růstu jsou tedy důslednější pravidla pro finanční sektor a lepší dohled. A na evropské i celosvětové úrovni bylo dosaženo výrazného pokroku. V listopadu 2014 byl ustaven evropský bankovní dohled. Jednalo se o rozhodný krok, který položil základy stabilnějšího bankovního sektoru a integrovanější Evropy.

Během posledních několika let dosáhly evropské banky vyšší odolnosti z hlediska kapitálu, zadluženosti, financování a podstupování rizika. Díky tomu jsou schopny ustát hospodářskou krizi na rozvíjejících se trzích, pád cen ropy i bezprostřední následky brexitu. Zdravější banky jsou také schopny nepřetržitě poskytovat úvěry, což je pro hospodářské oživení eurozóny velmi potřeba.

Pro odolnost bankovního sektoru má evropský bankovní dohled zásadní význam. Zavedením důsledného a spravedlivého bankovního dohledu vykonávaného podle stejných vysokých standardů v celé eurozóně bylo dosaženo důvěry v jeho kvalitu, a tedy i ve stabilitu bank.

Problémy však zůstávají. Schopnost bankovního sektoru plně podporovat hospodářské oživení eurozóny omezuje jeho nízká ziskovost. K nízké ziskovosti bank přispívají nadměrné kapacity, neefektivnost a problematická aktiva z dřívější doby. Je na samotných bankách, aby na tyto problémy nalezly vhodné odpovědi. A v zájmu výrazného oživení v eurozóně tak musí učinit rychle.

Ke stabilnějšímu bankovnímu sektoru eurozóny výraznou měrou přispívá evropský bankovní dohled. Současně zajišťuje rovné podmínky, což je nezbytné pro vznik jednotného bankovního trhu. K tomu, aby integrita jednotného bankovního trhu zůstala nezpochybněna, však potřebujeme dokončit bankovní unii. Stejně, jako jsme vytvořili společný dohled a mechanismus řešení krizí v eurozóně, musíme zajistit, aby vkladatelé měli všude zajištěnu stejnou míru bezpečí.


Úvodní rozhovor s Danièle Nouyovou, předsedkyní Rady dohledu

V listopadu 2016 oslavil evropský bankovní dohled své druhé výročí vzniku. Jste s jeho činností zatím spokojena?

Upřímně řečeno, jsem velmi hrdá na to, čeho jsme dosáhli. Ve velmi krátké době jsme vybudovali instituci, která pomáhá zajišťovat stabilitu celého evropského bankovního sektoru. Pochopitelně, evropský bankovní dohled je velmi mladý a zatím je stále co zlepšovat. Ale funguje a funguje dobře. Lidé z celé Evropy pracují společně na dosažení jednoho cíle – stabilního bankovního sektoru. Někteří pracují zde v ECB, ale mnohem více z nich ve vnitrostátních orgánech dohledu. Společně tvoří skutečně evropský tým pracovníků bankovního dohledu. A je to jejich odhodlání, které stojí za naším úspěchem. Nemohu jim dost poděkovat; pro mě je potěšením a ctí se všemi těmi lidmi pracovat: se zaměstnanci ECB, s pracovníky dohledu v jednotlivých zemích a samozřejmě s členy Rady dohledu.


Jaké jsou ve stručnosti hlavní úspěchy evropského bankovního sektoru v roce 2016?

Napadají mě tři věci: zaprvé, začali jsme účinně řešit problematiku nesplácených úvěrů. K řešení tohoto problému jsme již v roce 2015 vytvořili pracovní skupinu. V roce 2016 jsme vypracovali návrh pokynů pro banky, jak postupovat v případě vysokého objemu nesplácených úvěrů. To byl hlavní krok kupředu. Zadruhé, pokračovali jsme v posilování solventnosti bankovního sektoru v eurozóně. A v neposlední řadě jsme dále harmonizovali bankovní dohled v eurozóně s cílem vykonávat jej nad všemi bankami podle stejných vysokých standardů.


Co jste konkrétně udělali pro harmonizaci postupů dohledu?

Evropské právo upravující obezřetnostní požadavky nabízí řadu možností a volitelných postupů, které pracovníkům dohledu dávají při uplatňování pravidel určitý prostor. V roce 2016 jsme se s vnitrostátními orgány dohodli, že tyto možnosti a volitelné postupy budeme uplatňovat harmonizovaně v celé eurozóně, a následně jsme vydali nařízení a obecné pokyny ECB. Dalším důležitým nástrojem harmonizace dohledu je proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP). SREP zajišťuje, že nad všemi bankami v eurozóně je dohled vykonáván podle stejných postupů a standardů. V roce 2016 jsme SREP dále zdokonalili a upravili. Díky tomu navýšení kapitálu z popudu našeho dohledu daleko přesněji odpovídají rizikovému profilu jednotlivých bank.


Takže banky v eurozóně nyní působí za rovných podmínek?

K tomuto cíli jsme již výrazně pokročili. Ale stále jsou tady určité nesrovnalosti. Například regulace zůstává v eurozóně poněkud roztříštěná. Některá pravidla, která se na banky vztahují, mají podobu směrnic EU, jež je ještě třeba provést do vnitrostátních právních předpisů. Současná pravidla se tak v jednotlivých zemích liší. V důsledku toho je pak evropský bankovní dohled méně účinný a nákladnější. Pokud to tedy tvůrci politik myslí s bankovní unií vážně, musí pravidla dále harmonizovat. Jednou z možností by bylo méně spoléhat na směrnice a více na nařízení, neboť ta jsou přímo použitelná ve všech členských státech EU. Nedávný legislativní návrh Evropské komise, který přepracovává řadu důležitých aspektů pravidel, je dobrou příležitostí k další harmonizaci bankovní regulace v EU. Musíme zajistit, aby tato šance nebyla promarněna. Konečné znění legislativního textu by mělo rovněž zajišťovat, aby orgán dohledu měl k řádnému plnění svých úkolů veškeré nezbytné nástroje a flexibilitu.


Vztahují se rovné podmínky také na banky, které nepodléhají přímému dohledu ECB?

ECB vykonává přímý dohled zhruba nad 130 největšími bankami v eurozóně, to jsou tzv. významné instituce. Zbývající banky (přibližně 3 200), označované jako méně významné instituce, podléhají přímému dohledu vnitrostátních příslušných orgánů. V dohledu nad nimi hraje ECB nepřímou úlohu. Společně s vnitrostátními orgány dohledu podporujeme zavedení jednotných standardů i pro dohled nad méně významnými institucemi. V roce 2016 jsme řadu takových standardů vypracovali. Svůj přístup k možnostem a případům vlastního uvážení jsme rozšířili také na menší banky a pracujeme na harmonizovaném procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu pro méně významné instituce. Pokud jde o méně významné instituce, samozřejmě se držíme zásady proporcionality. Upravujeme úroveň intenzity dohledu podle rizik, která malé banky nesou.


Mluvíme-li o bankách, jak jsou na tom evropské banky?

Dobrá zpráva je, že za posledních několik let dosáhly daleko větší odolnosti – jejich kapitálové rezervy výrazně vzrostly. Současně však stále čelí rizikům a náročným úkolům. Vedle práce na tom, jak mohou v náročném prostředí zvýšit zisk, zbavit se problematických aktiv z dřívější doby a vyrovnat se s kybernetickým rizikem a dalšími riziky pro IT, řeší mnoho dalších otázek. Zintenzivní se konkurence ze strany nebankovních subjektů? Kam směřuje hospodářství eurozóny? Jak se brexit dotkne bank v eurozóně? Jak dopadnou další geopolitické otázky? Banky působí ve světě charakterizovaném riziky a změnami; tato rizika musí řídit a změnám se přizpůsobit. Teprve pak budou schopny zůstat dlouhodobě ziskové.


Nízké úrokové sazby a přísnější regulace se často uvádějí jako mimořádné problémy pro banky. Co si o tom myslíte vy?

V případě velkých bank v eurozóně představuje úrokový výnos více než polovinu jejich celkových výnosů. Takže úrokové sazby jsou skutečně téma a nízké úrokové sazby jsou problém. V roce 2017 se budeme úrokovým rizikem bank dále zabývat. Například letošní zátěžový test bude spočívat v analýze citlivosti zaměřené na účinky změn úrokových sazeb na bankovní portfolio. Pokud jde o regulaci, pravidla jsou pro ty, kdo je musí dodržovat, vždy zátěží. Ale v tomto případě musíme od bank odhlédnout. Přísnější pravidla pomáhají předcházet krizím. A my jsme poznali, že finanční krize jsou pro ekonomiku, daňové poplatníky a nakonec i pro banky samotné nákladné. Za této situace by bylo žádoucí, kdyby globální regulatorní reforma byla dokončena podle předpokladu. Ustupovat od globální regulatorní reformy je to poslední, co bychom měli dělat. Finanční sektor překračuje hranice států a stejně tak je musí překračovat i pravidla, která jej regulují – to je hlavní poučení z finanční krize.


Jak řeší bankovní dohled náročné úkoly, kterým banky čelí?

Rizika a náročné úkoly, které jsem právě zmínila, se odrážejí v našich prioritách dohledu na rok 2017. Především budeme dále analyzovat obchodní modely bank a dále zkoumat faktory jejich ziskovosti. Za tímto účelem naše společné týmy dohledu jednotlivé banky pečlivě prověří. Dále také posoudíme, jak vývoj faktorů, jako jsou finanční technologie a brexit, mohou ovlivnit obchodní modely bank v eurozóně. Pochopitelně však není nakonec naším úkolem bankám předepisovat nové obchodní modely. Ale ty stávající můžeme a budeme prověřovat. Naší druhou prioritou je řízení rizik. V současném prostředí nízké ziskovosti a vysoké likvidity se mohou banky nechat zlákat k nebezpečnému hledání výnosů. V takovém kontextu je řízení rizik důležitější než kdykoli předtím. A naší třetí prioritou je úvěrové riziko. Týká se to především nesplácených úvěrů – toto důležité téma jsem již zmínila.


Nesplácené úvěry byly v roce 2016 skutečně velké téma. Jak vypadá situace nyní?

Banky a orgány dohledu toho již mnoho dosáhly. Nesplácené úvěry však velkým tématem zůstávají. Jsou v rozvahách bank jako závaží: omezují ziskovost a schopnost bank úvěrovat ekonomiku. Pokyny, které jsme navrhli, pomohou bankám jejich rozvahy vyčistit. Podporují tzv. expozice s úlevou, zachycování a vykazování nesplácených úvěrů a vytváření rezerv na ně. A vyvíjí tlak na banky s vysokou úrovní nesplácených úvěrů, aby definovaly a stanovovaly konkrétní cíle k jejich snížení. Osvědčené postupy definované v pokynech představují naše očekávání dohledu. Naše společné týmy dohledu již aktivně začaly pracovat s bankami na tom, jak hodlají tyto pokyny provádět. Otázka nesplácených úvěrů se však netýká jen bank a jejich dohledu. Rychlost, s níž může banka své nesplácené úvěry řešit, záleží také na vnitrostátních právních a soudních systémech. A v některých zemích tyto systémy rychlému řešení nesplácených úvěrů brání. Zde by tvůrci politik v jednotlivých zemích mohli bankám pomoci. Mohli by zefektivnit soudnictví, rozšířit přístup k zajištění, vytvořit rychlá mimosoudní řízení a sladit fiskální pobídky.


Zmínila jste řízení rizik jako jednu z priorit pro rok 2017. Co to znamená?

Je zřejmé, že banky vždy a všude potřebují funkční řízení rizik – koneckonců podstupování a alokace rizik patří do jejich oboru. Ale funkční řízení rizik je složité a vyžaduje řadu prvků. Především vyžaduje správnou kulturu – kulturu, v níž je řízení rizik ceněno a není vnímáno jako překážka na cestě k vyšším ziskům. Formálněji řečeno, funkční řízení rizik vyžaduje zdravé struktury správy a řízení – slovům vedoucích pracovníků pro řízení rizik musí naslouchat ti, kdo přijímají rozhodnutí. V červnu 2016 jsme zveřejnili výsledky souvisejícího hodnocení, které ukázaly, že mnoho bank se v tomto ohledu musí ještě zlepšit. V neposlední řadě vyžaduje funkční řízení rizik kvalitní údaje. Proto budeme v roce 2017 hodnotit, jak banky splňují příslušné mezinárodní standardy. Jako související téma jsme spustili velký projekt hodnocení vnitřních modelů, které banky používají k určování svých rizikově vážených aktiv. Tyto vnitřní modely jsou důležité, protože rizikově vážená aktiva tvoří základ pro výpočet kapitálových požadavků. A v neposlední řadě budeme iniciovat tematický přezkum s cílem vytvořit přehled činností bank zadávaných externě a prověřit, jak banky řídí související rizika.


Pokud jde o budoucí vývoj, jakou máte vizi evropského bankovního dohledu? Jak slouží veřejnosti i bankám?

Pro banky je dohled něco jako protiváha, která zlepšuje stabilitu: banky sledují spíše návratnost, dohled spíše rizika, banky se zajímají spíše o ziskovost, dohled zase spíše o stabilitu. Plněním své úlohy brání bankovní dohled bankám nadměrně riskovat a tím pomáhá předcházet budoucím krizím. Chrání střadatele, investory, daňové poplatníky a celou ekonomiku. Evropský bankovní dohled má další výhodu spočívající v celoevropském pohledu. Díky této přeshraniční perspektivě může rizika zaznamenat už v počátečních fázích, a zabránit tak jejich šíření. Protože jedná nezávisle na národních zájmech, může být pro všechny banky v eurozóně náročným, ale spravedlivým orgánem dohledu. Pomáhá tak vytvářet rovné podmínky, v nichž všichni mají stejné možnosti a stejné povinnosti. To je základ, na němž se evropské bankovnictví může dále rozvíjet ku prospěchu celé ekonomiky.


Přínos dohledu pro finanční stabilitu

Banky v eurozóně vykazovaly v roce 2016 stabilní, ale nízké zisky. Současně v porovnání s rokem 2015 zůstaly jejich rizika a problémy většinou beze změny. Hlavní riziko spočívá v udržitelnosti obchodních modelů a ziskovosti bank; k dalším hlavním rizikům patří vysoká míra nesplácených úvěrů a geopolitická nejistota, jako je střednědobý a dlouhodobý dopad brexitu. V tomto smyslu nastavil evropský bankovní dohled své priority dohledu.

Evropský bankovní dohled také nadále zdokonaloval svůj hlavní nástroj – proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (Supervisory Review and Evaluation Process – SREP). V důsledku toho byly kapitálové požadavky bank přesněji nastaveny podle jejich individuálních rizikových profilů. Kapitálové požadavky vyplývající z procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu z roku 2016 zůstaly celkově stabilní.

V oblasti nesplácených úvěrů vykázal evropský bankovní dohled v roce 2016 značný pokrok. V září zveřejnil k veřejné konzultaci návrh pokynů. Doporučení a osvědčené postupy uvedené v těchto pokynech pomohou bankám nesplácené úvěry účinně snižovat.

Úvěrové instituce: hlavní rizika a celková výkonnost

Hlavní rizika v bankovním sektoru a priority dohledu

Hlavní rizika pro evropský bankovní sektor zůstávají beze změny

Rizika zjištěná v roce 2016 zůstávají z velké části relevantní i v roce 2017. Banky v eurozóně stále působí v obchodním prostředí vyznačujícím se nízkým hospodářským růstem. Slabý hospodářský výkon má dopad na úrokové sazby a hospodářské oživení a stojí za hlavními riziky, kterým bankovní sektor v eurozóně čelí a která jsou popsána v grafu 1.

Delší období nízkých úrokových sazeb podporuje hospodářství a snižuje riziko selhání. Rovněž však vyvolává tlak na obchodní modely bank, neboť nízké úrokové sazby stlačují úrokový výnos v situaci, kdy je celková ziskovost již tak nízká. Rizika pro udržitelnost obchodních modelů a nízká ziskovost byla v roce 2016 nadále jednou z hlavních obav, pokud jde o bankovní sektor eurozóny.

Banky potřebují snížit vysoký objem nesplácených úvěrů

Dalším zdrojem obav je vysoký objem nesplácených úvěrů (non-performing loans – NPL) v řadě bank eurozóny. Vedle klesající ziskovosti způsobují, že jsou dotčené banky zranitelnější vůči změnám tržního sentimentu. Banky tedy potřebují funkční a robustní strategie vyčistění svých rozvah včetně aktivního řízení portfolií nesplácených úvěrů.

Brexit představuje pro banky geopolitické riziko

Geopolitické nejistoty jsou na vzestupu. Zejména v kontextu britského referenda o vystoupení Spojeného království z EU byl bankovní dohled ECB v úzkém kontaktu s bankami s největšími expozicemi s cílem zajistit, aby situaci a rizika pozorně sledovaly a na případné dopady se připravily. Během této doby nebyla v bankovním sektoru zjištěna žádná významná rizika likvidity/financování nebo operační rizika. Nedávný politický vývoj však může oddálit investice, a vést tak k zpomalenému růstu.

Graf 1

Mapa rizik pro bankovní systém eurozóny

NPL Geopolitická nejistota v EU Nízké úrokové sazby Rozvíjející se tržní ekonomiky & Čína Obrat ve vývoji rizikové prémie Riziko v oblasti správy a řízení Solventnost ústředních protistran Nebankovní konkurence Reakce bank na novou regulaci Nelikvidnost na trhu Fiskální nerovnováha v eurozóně Nízký růst v eurozóně Trhy s nemovitostmi Kybernetické riziko & poruchy IT vysoko vysoko nízko Pravděpodobnost rizika Dopad rizika

Zdroj: ECB; šipky zobrazují potenciální transmisní kanály z jednoho rizikového faktoru na druhý (zastoupeny jsou zde jen hlavní vlivy prvního řádu); nesplácené úvěry: tento rizikový faktor se vztahuje pouze na banky v eurozóně s vysokým poměrem nesplácených úvěrů.

Bez ohledu na výhody bezpečnějšího a odolnějšího finančního systému je problémem také nejasnost ohledně budoucí regulace. Dokončení přezkumu konceptu Basel III a stanovení cílů prominimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky (minimum requirement for own funds and eligible liabilities – MREL) sníží regulatorní nejistotu a zajistí bankám stabilnější provozní prostředí. Mezitím se banky také připravují na zavedení mezinárodního standardu účetního výkaznictví IFRS 9, který vstoupí v platnost počátkem roku 2018. Celkově může být pro některé banky stále náročné splnit přísnější požadavky při udržení dostatečné ziskovosti.

V roce 2016 provedl bankovní dohled ECB v celé EU zátěžový test Evropského orgánu pro bankovnictví (European Banking Authority – EBA) zaměřený na banky v eurozóně a zátěžový test bankovního dohledu ECB v rámci procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu.[1] Celounijní zátěžový test se týkal 37 velkých významných institucí (společně představujících zhruba 70 % bankovních aktiv podléhajících evropskému bankovnímu dohledu). Výsledky zátěžového testu těchto bank EBA zveřejnil 29. července 2016[2]. Zátěžový test SREP se týkal dalších 56 významných institucí v eurozóně. V obou případech hodnocení odolnosti finančních institucí vůči nepříznivému vývoji na trhu a při získávání vstupů pro SREP byla použita zhruba stejná metodika.

Výsledek zátěžového testu ukázal, že:

  • Bankovní systém může ustát ještě větší zátěžové dopady než ty, které byly simulovány v komplexním hodnocení v roce 2014, a současně zachovat po zatížení v průměru stejnou úroveň kapitálu.
  • Nejdůležitějšími faktory z hlediska rozdílu mezi výsledkem zátěžového testu v základním a nepříznivém scénáři byly zvýšené úvěrové ztráty, snížené čisté úrokové výnosy a vyšší ztráty z přecenění na tržních rizikových pozicích.
  • Banky s nižší úvěrovou kvalitou a vyššími podílem nesplácených úvěrů si vedly v průměru hůře, pokud jde o zátěžový dopad jak na úvěrové ztráty, tak na čistý úrokový výnos; to zdůrazňuje význam řešení poměru nesplácených úvěrů.

Tým zhruba 250 pracovníků z ECB a vnitrostátních příslušných orgánů / národních centrálních bank podrobil výsledky zátěžového testu vypočtené bankami důkladnému procesu kontroly kvality. Proces vycházel ze specifických poznatků o bankách, kterými disponovaly společné týmy dohledu, z referenčních porovnávání bank, z vlastních makrovýpočtů ECB a z odborných znalostí vnitrostátních příslušných orgánů.

Obrázek 1

Priority dohledu na roky 2016 a 2017

Činnosti dohledu1 v roce 2017 a dále Priority na rok 2016 Pravděpodobně bude pokračovat v roce 2018 Priority na rok 2017 Obchodní modely a faktory ziskovosti Úvěrové riziko se zaměřením na špatné úvěry a koncentrace Řízení rizik Obchodní modely a faktory ziskovosti Úvěrové riziko Správa rizik a kvalita údajů Kapitálová přiměřenost Likvidita Přípravy na brexit dialog s bankami Hodnocení obchodních modelů a faktorů ziskovosti bank Konzistentní přístup ke špatným úvěrům / expozicím s úlevou (např. hloubkové analýzy / kontroly na místě) Hodnocení připravenosti bank na IFRS 9 Sledování koncentrace expozic (např. lodní průmysl / nemovitosti) Zlepšení interních postupů bank pro hodnocení kapitálové přiměřenosti (ICAAP) 2 a přiměřenosti likvidity (ILAAP) 3 Hodnocení dodržování BCBS 239 zásady Basilejského výboru pro shromažďování údajů v oblasti rizik a podávání zpráv o rizicích Cílený přezkum interních modelů Modely úvěrového rizika, tržního rizika a úvěrových rizik protistran NOVÉ Nebankovní konkurence / finanční technologie NOVÉ Externě zadávané činnosti

1 Cílený přezkum interních modelů.
2 Interní bankovní postupy pro hodnocení kapitálové přiměřenosti.
3 Interní postupy pro hodnocení přiměřenosti likvidity.
Poznámka: Tematické přezkumy jsou označeny tmavěmodrým ohraničením.

Kvantitativní dopad nepříznivého scénáře zátěžového testu je jedním z faktorů při stanovení úrovně očekávání v rámci 2. pilíře (Pillar 2 guidance – P2G). Kvalitativní výsledek zátěžových testů je zahrnut při stanovení požadavku v rámci 2. pilíře (Pillar 2 requirement – P2R)[3]. Kromě rizik již zjištěných prostřednictvím probíhajícího dohledového hodnocení upozornil zátěžový test také na zranitelná místa bank v eurozóně v případě nepříznivého šoku. Například většina úvěrových ztrát pocházela z nezajištěných retailových a podnikových expozic. Zátěžový test také označil jako jeden z faktorů úvěrových ztrát úvěrování v některých zeměpisných oblastech, jako jsou Latinská Amerika a střední a východní Evropa.

Priority dohledu SSM vymezují oblasti zaměření dohledu v daném roce. Vycházejí z posouzení klíčových rizik, kterým dohlížené banky čelí, s přihlédnutím k nejnovějšímu vývoji v oblasti hospodářství, regulace a dohledu. Priority, které podléhají každoročnímu přezkumu, jsou nezbytným nástrojem pro vhodně harmonizovanou, přiměřenou a účinnou koordinaci opatření dohledu ve všech bankách, a přispívají tak k rovnému zacházení a většímu dopadu dohledu (viz obrázek 1).


Celková výkonnost významných bank v roce 2016

Zisky významných institucí v eurozóně zůstaly stabilní

Výsledky prvních třech čtvrtletí roku 2016 ukazují, že ziskovost významných institucích zůstala v roce 2016 stabilní[4]. Průměrná anualizovaná návratnost kapitálu na reprezentativním vzorku 101 významných institucí dosahovala ve třetím čtvrtletí roku 2016 hodnoty 5,8 %, a meziročně se tak mírně snížila (6,0 % ve třetím čtvrtletí roku 2015).[5] Je však třeba poznamenat, že za souhrnnými hodnotami pozorujeme velmi různorodý vývoj.

5,8% návratnost kapitálu v roce 2016

Opakující se příjmy v roce 2016 poklesly: celkový čistý úrokový výnos významných institucí poklesl o 3 %, i přes mírný nárůst úvěrů (meziročně +0,5 %), a zejména objemu úvěrů podnikům (+2,8 %). Pokles se soustředil v prvním čtvrtletí roku 2016. V dalším období se úrokové výnosy stabilizovaly. Výnos z poplatků se rovněž snížil (meziročně -2,8 %), a odrážel tak především pokles provizí za správu aktiv a činnosti na kapitálových trzích během prvních třech čtvrtletí roku 2016. Tento trend se ve čtvrtém čtvrtletí roku 2016 mohl obrátit, neboť aktivita na kapitálových trzích opět oživila.

Graf 2

Stabilní návratnost kapitálu v roce 2016 v důsledku nižších ztrát ze snížení hodnoty kompenzovala pokles provozního zisku

(Všechny položky představují vážený průměr a jsou vyjádřeny procentem vlastního kapitálu)

-10% -5% 0% 5% 10% 15% 2015 2016 Provozní zisky před snížením hodnoty Snížení hodnoty Ostatní Návratnost kapitálu

Údaje za oba dva roky jsou uvedeny jako kumulované anualizované hodnoty za třetí čtvrtletí.
Zdroj: Rámec FINREP (101 významných institucí vykazujících údaje IFRS na nejvyšší úrovni konsolidace).

Negativní dopad klesajících výnosů byl částečně zmírněn nižšími provozními náklady (-1 %). Snížení nákladů se týkalo především nákladů na zaměstnance (meziročně -1,4 %). Vzhledem k restrukturalizačním opatřením, která v nedávné době provádělo několik bank v eurozóně, může tento trend v dalších čtvrtletích pokračovat.

Zlepšování makroekonomických podmínek mělo na ztráty ze snížení hodnoty, které byly nižší než v roce 2015, kladný vliv: snížení hodnoty úvěrů a ostatních finančních aktiv pokleslo z 5,5 % celkového kapitálu ve třetím čtvrtletí roku 2015[6] na 4,4 % ve třetím čtvrtletí roku 2016. Většina tohoto zlepšení se soustředila do několika států, protože úvěrové ztráty byly v několika dalších zemích již na historicky nízkých úrovních. Dosavadní zkušenosti naznačují, že banky mají tendenci vykazovat vyšší snížení hodnoty ve čtvrtém čtvrtletí, což by mohlo ovlivňovat výsledky ziskovosti za celý rok.

Ziskovost bank v roce 2016 podporovaly mimořádné zdroje výnosů (3,4 % celkového kapitálu ve třetím čtvrtletí roku 2016). Jednorázové výnosy však byly nižší než v roce 2015 a v nadcházejících čtvrtletích se nemusí opakovat.


Provádění modelu dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu

Zpřesnění metodiky SSM SREP

Vlivem zdokonalení metodiky SREP se zvýšila korelace rizikových profilů bank s jejich kapitálovými požadavky

76% korelace mezi kapitálovými požadavky a rizikovými profily

Na základě společné metodiky pro největší bankovní skupiny v eurozóně provedl evropský bankovní dohled hodnocení SREP podruhé v roce 2016. Cílem bylo opět podpořit odolný bankovní systém, který dokáže udržitelně financovat ekonomiku v eurozóně. Harmonizace dosažená již v cyklu dohledu v roce 2015 vedla v tomto ohledu k hmatatelným výsledkům. Na základě těchto úspěchů se zdokonalilo hodnocení SREP. Toto zdokonalení se odráží ve zvýšené korelaci kapitálových požadavků s rizikovými profily bank (z 68 % po procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu v roce 2015 na 76 % po procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu v roce 2016). Současně byl zachován celkový přístup kombinování kvantitativních a kvalitativních prvků prostřednictvím omezeného odborného posouzení. Kromě toho byla dále doplněna metodika SREP tak, aby zahrnovala výsledky celounijního zátěžového testu z roku 2016.

Obrázek 2 ukazuje přehled metodiky SREP. Aktualizace příslušné příručky o metodice SREP (SSM SREP Methodology Booklet) byla zveřejněna v prosinci 2016.

Obrázek 2

Metodika SSM SREP 2016

1. Hodnocení obchodního modelu 2. Hodnocení správy a řízení instituce a řízení rizik 3. Hodnocení kapitálových rizik 4. Hodnocení rizik ohrožujících likviditu a financování Životaschopnost a udržitelnost obchodního modelu Adekvátnost správy a řízení instituce a řízení rizik Kategorie: např. úvěrové, tržní nebo operační riziko či riziko úrokových sazeb v bankovním portfoliu Kategorie: např. krátkodobé riziko likvidity, udržitelnost financování Rozhodnutí vyplývající z procesu SREP Kvantitativní kapitálová opatření Kvantitativní likviditní opatření Jiná opatření v oblasti dohledu Celkové hodnocení v rámci SREP  holistický přístup Počet bodů + zdůvodnění/ hlavní závěry

  

Pro SREP zajistily klíčové vstupy společné týmy dohledu prostřednictvím hodnocení každého z těchto čtyřech prvků u svých příslušných bank: obchodní model, správa a řízení rizik, kapitálová rizikarizika likvidity a financování.

Metodika SSM SREP byla v roce 2016 zdokonalena

V roce 2016 byla zdokonalena metodika SREP pro hodnocení správy a řízení rizik, a to na základě rozsáhlého tematického přezkumu správy rizik a ochoty riskovat[7], který v roce 2015 provedly společné týmy dohledu.

Obrázek 3

P2G není součástí výpočtu MDA

1. pilíř (minimální požadavky) Požadavky v rámci 2. pilíře Bezpečnostní kapitálová rezerva Proticyklická kapitálová rezerva Kap. rezerva globálně systémově významných inst. Kap. rezerva jiných systém. význ. inst. SRB2 Pokyny v rámci 2. pilíře použije se maximální částka1 Aktivační bod pro omezení nejvyšší rozdělitelné částky

1) Nejběžnější případ; může dojít ke specifickému výpočtu v závislosti na provádění čl. 131 odst. 15 CRD IV členským státem.
2) Rezerva ke krytí systémového rizika.
*
Poznámky: Není v měřítku; provádění stanoviska Evropského orgánu pro bankovnictví k MDA a tisková zpráva z 1. července 2016.

Navíc byla v červenci 2016[8] zavedena podle Evropského orgánu pro bankovnictví očekávání v rámci 2. pilíře (P2G). P2G doplňují požadavky v rámci 2. pilíře (P2R) a představují jedno z očekávání dohledu, pokud jde o kapitál bank nad úroveň závazných (minimálních a dodatečných) požadavků na kapitál, a nad rámec kombinovaných rezerv (viz obrázek 3). Jelikož se jedná o očekávání dohledu, nejsou P2G zahrnuta do výpočtu nejvyšší rozdělitelné částky (maximum distributable amount – MDA) stanovené v článku 141 směrnice o kapitálových požadavcích (Capital Requirements Directive – CRD IV). (CRD IV).

Při sestavování P2G byly s využitím celostního přístupu zohledněny tyto prvky: na obecné úrovni vyčerpání kapitálu při nepříznivém scénáři zátěžového testu, specifický rizikový profil konkrétní instituce a její citlivost na zátěžové scénáře, přechodné změny v rizikovém profilu instituce od uzávěrky zátěžového testu a opatření přijatá institucí ke zmírnění citlivosti na riziko.

I když by banky měly P2G splňovat, nesplnění nevyvolává automatická omezení. Pokud by banka požadavky v rámci P2G nesplnila, bankovní dohled ECB přijme nápravná opatření, která budou přesněji stanovena podle individuální situace banky.

Požadavky na CET1 na základě procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu zůstávají pro rok 2017 stabilní

Výsledky procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu za rok 2016 ponechávají celkové požadavky na kmenový kapitál tier 1 (Common Equity Tier 1 – CET1) pro rok 2017 na stejné úrovni jako v předchozím roce. Při zachování stejných podmínek naznačují stávající kapitálové požadavky i budoucí vývoj.[9] V řadě jednotlivých případů se požadavky na CET1 na základě procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu změnily, aby odrážely vývoj rizikového profilu příslušných institucí. V procesu dohledu a hodnocení orgány dohledu v roce 2016 se kapitál přesunul z 2. pilíře pro rok 2015 do nově zavedené rezervy P2G a bylo zrušeno začlenění nefázové části bezpečnostní kapitálové rezervy. Vzhledem k tomu, že rezerva P2G není v příslušných výpočtech zohledněna, aktivační bod pro MDA se snížil z průměrných 10,2 % na průměrných 8,3 %.

Vedle kapitálových opatření se k řešení konkrétních slabých míst jednotlivých institucí častěji využívala kvalitativní opatření. Pravděpodobnost těchto opatření koreluje s rizikovým profilem bank: čím větší riziko, tím větší pravděpodobnost uplatnění kvalitativních opatření.

SREP 2017 – neočekávají se žádné podstatné změny

Neočekává se, že se metodika SSM SREP v roce 2017 podstatně změní. Bankovní dohled ECB ji bude nicméně dále upravovat v souladu se svým výhledovým přístupem k adekvátnímu sledování bankovních aktivit a rizik.


Práce na dalších metodikách

Byly podrobně stanoveny cíle a nastavení cíleného přezkumu interních modelů

109 posouzení interních modelů zahájených v roce 2016

V roce 2016 se koncepční práce na interních modelech zaměřila na cílený přezkum interních modelů (targeted review of internal models – TRIM), který zahajuje v roce 2017. Při přípravě na TRIM bankovní dohled ECB:

  • provedl reprezentativní rizikově založený výběr modelů, které budou přezkoumány na místě,
  • formuloval pokyny dohledu pro konkrétní druhy rizik a nastavil postupy inspekce pro jejich ověření,[10]
  • vypracoval organizační opatření s cílem řešit zvýšený počet posouzení interních modelů prováděných na místě v následujících letech,
  • pravidelně informoval o projektu významné instituce,
  • provedl několik akcí věnovaných sběru informací, které umožnily významným institucím přispívat k přípravné etapě.

Graf 3

Většina posouzení interních modelů se v roce 2016 zaměřovala na úvěrové riziko

87 16 5 1 0 20 40 60 80 100 120 Úvěrové riziko Tržní riziko Úvěrové riziko protistrany a riziko úvěrové úpravy v ocenění Operační riziko

  

Během minulého roku bylo ve významných institucích zahájeno 109 posouzení interních modelů a bylo vydáno 88 rozhodnutí ECB o interních modelech. Tato čísla v budoucnu pravděpodobně vzrostou, jakmile budou v rámci cíleného přezkumu interních modelů prováděna další posouzení.

V oblasti harmonizace postupů hodnocení interních modelů bylo dosaženo dalšího pokroku. Zaměstnanci ECB a vnitrostátních příslušných orgánů zastupovali evropský bankovní dohled na evropských a mezinárodních fórech v otázkách týkajících se interních modelů a účastnili se různých aktivit, jako bylo referenční porovnání interních modelů Evropským orgánem pro bankovnictví.


Úvěrové riziko: práce na nesplácených úvěrech

Od roku 2008 se objem nesplácených úvěrů výrazně zvýšil

Nesplácené úvěry (NPL) představují pro banky mimořádně náročný úkol. Nesplácené úvěry od roku 2008 výrazně vzrostly, a to zejména v členských státech, které během posledních let prošly značnými hospodářskými korekcemi. Velké objemy nesplácených úvěrů přispívají k nízké ziskovosti bank a omezují jejich schopnost poskytovat nové úvěry ekonomice.

6,49% vážený průměrný hrubý poměr nesplácených úvěrů v případě významných institucí

V třetím čtvrtletí roku 2016 činil vážený průměrný hrubý poměr nesplácených úvěrů významných institucí 6,49 % oproti 6,85 % v prvním čtvrtletí roku 2016 a 7,31 % ve třetím čtvrtletí roku 2015. Agregované údaje za významné instituce ukazují, že stav nesplácených úvěrů mezi třetím čtvrtletím roku 2015 a třetím čtvrtletím roku 2016 poklesl o 54 mld. EUR (z čehož 15,59 mld. EUR připadalo na třetí čtvrtletí roku 2016). Ve třetím čtvrtletí roku 2016 představoval jejich objem 921 mld. EUR.[11]

O 54 mld. EUR pokles stavu nesplácených úvěrů mezi třetím čtvrtletím roku 2015 a roku 2016

Počínaje komplexním hodnocením v roce 2014 pokračovala ECB v podpoře řešení nesplácených úvěrů prostřednictvím nepřetržitého dohledového dialogu s dotčenými bankami.

  

  

ECB podporuje banky při řešení problémových nesplácených úvěrů z minulosti a předcházení vzniku nových nesplácených úvěrů

S cílem řešit náročné úkoly spojené s nesplácenými úvěry rozhodným a důsledným způsobem vytvořil evropský bankovní dohled v červenci 2015 pracovní skupinu specializovanou na nesplácené úvěry. Této pracovní skupině, která zahrnuje zástupce vnitrostátních příslušných orgánů a ECB, předsedá Sharon Donneryová, viceguvernérka Banc Ceannais na hÉireann / Central Bank of Ireland. Cílem pracovní skupiny je vypracovat a zavést konzistentní přístup dohledu k institucím s vysokým poměrem nesplácených úvěrů.

V návaznosti na činnost pracovní skupiny zveřejnila ECB pro banky pokyny k nespláceným úvěrům určené ke konzultaci v období od 12. září do 15. listopadu 2016. Veřejné slyšení se konalo 7. listopadu. Během procesu formální konzultace pracovní skupina přijala a vyhodnotila více než 700 individuálních připomínek. Konečné znění pokynů bylo zveřejněno v březnu 2017. Tyto pokyny jsou jedním z důležitých kroků na cestě k výraznému snížení nesplácených úvěrů.

Obrázek 4

Poměr nesplácených úvěrů v eurozóně

< 7 % < 25 % > 25 % 19,82 % 2,44 %