13.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/2

(1)

Evropská centrální banka (ECB) odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu. Dohlíží na fungování systému s cílem zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu a konzistentnost výsledků dohledu ve všech zúčastněných členských státech.

(2)

V souladu s nařízením (EU) č. 1024/2013 a nařízením Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (2) je ECB povinna zajistit konzistentní uplatňování obezřetnostních požadavků na úvěrové instituce v zúčastněných členských státech.

(3)

Jako příslušný orgán podle nařízení (EU) č. 1024/2013 uplatnila ECB ve vztahu k úvěrovým institucím, které jsou klasifikovány jako významné, řadu možností a případů vlastního uvážení, které jsou vymezeny v nařízení Evropské centrální banky (EU) 2016/445 (ECB/2016/4) (3). Ve všeobecných zásadách z listopadu 2016 týkajících se možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie (dále jen „všeobecné zásady ECB“) ECB kromě toho vymezuje společný soubor specifikací pro uplatňování některých dalších možností v jednotlivých případech po individuálním posouzení žádostí úvěrových institucí, které jsou klasifikovány jako významné podle čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) č. 1024/2013 a podle části IV a čl. 147 odst. 1 nařízení (EU) č. 468/2014.

(4)

Na podporu jednotného přístupu vnitrostátních příslušných orgánů při posuzování individuálního uplatňování možností a případů vlastního uvážení může ECB podle čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 přijmout doporučení týkající se specifikací, které mají být použity při posuzování žádostí méně významných institucí.

(5)

Společný soubor specifikací pro individuální uplatňování možností a případů vlastního uvážení je nezbytný jednak v zájmu podpory jednotnosti, účinnosti a transparentnosti dohledu nad méně významnými institucemi v rámci jednotného mechanismu dohledu a jednak za účelem podpory rovného zacházení s významnými a méně významnými institucemi, jakož i rovných podmínek pro všechny úvěrové instituce ve všech zúčastněných členských státech tam, kde je to zapotřebí. Zároveň je třeba zohlednit zásadu proporcionality a legitimní očekávání dohlížených úvěrových institucí.

(6)

ECB proto identifikovala některé z možností a případů vlastního uvážení uvedených ve všeobecných zásadách ECB, které by bylo vhodné uplatnit shodným způsobem ve vztahu k významným i méně významným institucím. ECB též identifikovala další možnosti a případy vlastního uvážení, včetně dvou možností a případů vlastního uvážení obecné povahy podle článku 380 a čl. 420 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, pro jejichž uplatnění doporučuje zvláštní přístup ve vztahu k méně významným institucím.

(7)

Pokud jde o možnosti a případy vlastního uvážení, které se týkají konsolidovaného dohledu a výjimek z uplatňování obezřetnostních požadavků, vnitrostátní příslušné orgány by měly být v souladu s doporučeními uvedenými v kapitole 1 oddílu II všeobecných zásad ECB vedeny k tomu, aby zaujaly obezřetný přístup při udílení těchto výjimek v jednotlivých případech. Co se týče výjimek z uplatňování požadavků na likviditu na přeshraniční úrovni, doporučuje ECB zvláštní přístup pro méně významné instituce, neboť ne všechny specifikace pro posuzování žádostí uvedené ve všeobecných zásadách ECB jsou pro tyto instituce relevantní.

(8)

V rámci jednotného mechanismu dohledu by se měl uplatňovat konzistentní a obezřetný přístup, pokud jde o možnosti a případy vlastního uvážení týkající se kapitálu a kapitálových požadavků, jak jsou vymezeny v kapitole 2 a 3 oddílu II všeobecných zásad ECB, neboť tato rozhodnutí v oblasti dohledu mají vliv na výši dostupného kapitálu a jeho kvalitu. Totéž platí pro nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 nebo menšinové podíly, které mohou být za určitých podmínek zahrnuty do použitelného kapitálu. Dále by se měly na všechny úvěrové instituce v celém jednotném mechanismu dohledu v zájmu zajištění rovných podmínek jednotně uplatňovat standardizovaný přístup, přístup založený na interním ratingu, metoda interního modelu a přístup interního modelu pro výpočet kapitálových požadavků. V této souvislosti by se mělo posuzování, zda jsou splněny požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4) pro použití rizikové váhy 0 % k výpočtu kapitálových požadavků pro expozice uvnitř skupiny, zakládat na společném souboru specifikací. ECB však identifikovala některé možnosti a případy vlastního uvážení týkající se kapitálu a kapitálových požadavků, u nichž je zapotřebí zvláštní přístup ve vztahu k méně významným institucím.

(9)

Pokud jde o možnosti a případy vlastního uvážení, které se týkají institucí, jež vstoupily do institucionálního systému ochrany, doporučuje se v zájmu zajištění jednotnosti dohledu použít společný soubor specifikací pro posuzování žádostí o výjimky z uplatňování obezřetnostních požadavků, jak je vymezen v kapitole 4 oddílu II všeobecných zásad ECB, neboť institucionální systémy ochrany obvykle zahrnují jak významné, tak méně významné instituce. V případě kapitálových investic v institucích, které spadají do institucionálních systémů ochrany podle čl. 49 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, se však doporučuje zvláštní přístup ve vztahu k méně významným institucím s cílem v co nejvyšší míře snížit administrativní zátěž těchto institucí.

(10)

Pokud jde o soulad s požadavky na velkou expozici, měl by se přístup vymezený v kapitole 5 oddílu II všeobecných zásad ECB ve vztahu k významným institucím uplatnit rovněž ve vztahu k méně významným institucím s cílem podpořit obezřetné zacházení s velkými expozicemi v případě všech úvěrových institucí v rámci jednotného mechanismu dohledu, tak aby byla rizika koncentrace náležitě řízena a omezena.

(11)

Pokud jde o možnosti a případy vlastního uvážení týkající se požadavků na likviditu vymezené v kapitole 6 oddílu II všeobecných zásad ECB, doporučuje ECB konzistentní a obezřetný přístup, neboť tyto možnosti a případy vlastního uvážení mají vliv na výpočet požadavků na ukazatel krytí likvidity, např. stanovením zacházení s konkrétními přítoky a odtoky likvidity. Pokud jde o sazby odtoku pro produkty související s podrozvahovým financováním obchodu, mohou vnitrostátní příslušné orgány uplatnit sazbu odtoku nižší než 5 %, pokud byla použitelná sazba odtoku nastavena na základě statistických údajů.

(12)

Pokud jde o uplatnění výjimky pro úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu podle čl. 21 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (5), doporučuje se ve vztahu k méně významným institucím v zájmu zajištění rovných podmínek uplatnit přístup vymezený v kapitole 8 oddílu II všeobecných zásad ECB.

(13)

Pokud jde o možnosti a případy vlastního uvážení, které se týkají systémů správy a řízení a obezřetnostního dohledu, doporučuje se obezřetný a jednotný přístup ve smyslu kapitoly 11 oddílu II všeobecných zásad ECB s cílem přispět k tomu, aby se na všechny úvěrové instituce vztahovaly přiměřené požadavky na správu a řízení. S ohledem na zásadu proporcionality se však považuje za vhodné uplatnit zvláštní přístup ve vztahu k méně významným institucím, pokud jde o sloučení výboru pro rizika a výboru pro audit.

(14)

Toto doporučení kromě toho zahrnuje možnosti a případy vlastního uvážení týkající se spolupráce mezi orgány, jelikož je třeba zajistit hladkou spolupráci v rámci jednotného mechanismu dohledu.

(15)

Pokud jde o dvoustranné dohody o dohledu nad úvěrovými institucemi v nezúčastněných členských státech podle čl. 115 odst. 2 směrnice 2013/36/EU, je zapotřebí zvláštní přístup ve vztahu k méně významným institucím, neboť tuto možnost má k dispozici orgán příslušný k vydávání povolení. Podle čl. 4 odst. 1 písm. a) a článku 9 nařízení (EU) č. 1024/2013 má ECB v rámci jednotného mechanismu dohledu výlučnou pravomoc vydávat a odnímat úvěrovým institucím povolení k činnosti, a je proto třeba, aby byla zapojena do procesu uzavírání dvoustranných dohod o dohledu nad úvěrovými institucemi v nezúčastněných členských státech,

2.1.

Vnitrostátní příslušný orgán by měl umožnit úvěrové instituci, aby uplatnila postup uvedený v článku 310 nařízení (EU) č. 575/2013 na své obchodní expozice vůči ústřední protistraně a příspěvky do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany, pokud tato ústřední protistrana úvěrové instituci oznámí, že přestala provádět výpočet KCCP (hypotetický kapitál), jak je uvedeno v čl. 311 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013.

2.2.

Pro účely odstavce 2.1 by vnitrostátní příslušné orgány měly při posuzování oprávněnosti důvodů, pro které ústřední protistrana přestala provádět výpočet KCCP (hypotetický kapitál), uplatnit závěry, k nimž při ověřování důvodů ve vztahu k téže ústřední protistraně dospěla ECB.

3.1.

Pokud dojde k systémovému selhání ve smyslu článku 380 nařízení (EU) č. 575/2013, které ECB potvrdí veřejným prohlášením, a až do doby, než ECB vydá veřejné prohlášení, že došlo k nápravě situace, měla by ECB toto selhání vyhodnotit a vnitrostátní příslušné orgány by měly uplatnit závěry hodnocení ECB a využít možnost stanovenou v článku 380 nařízení (EU) č. 575/2013. V takovém případě:

3.2.

Pokud má vnitrostátní příslušný orgán v úmyslu vydat veřejné prohlášení potvrzující systémové selhání ve smyslu článku 380 nařízení (EU) č. 575/2013, měl by před vydáním takového prohlášení koordinovat svůj postup s ECB.

1.1.

V případě žádostí o povolení neodečítat kapitálové investice do kapitálových nástrojů by vnitrostátní příslušné orgány měly k posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v čl. 49 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, použít specifikace uvedené v oddíle II kapitole 4 odstavci 4 všeobecných zásad ECB.

1.2.

Vnitrostátní příslušný orgán může umožnit, aby institucionální systém ochrany podal žádost o povolení podle čl. 49 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 jménem všech méně významných institucí, které jsou členy tohoto systému. V tomto případě může vnitrostátní příslušný orgán vydat rozhodnutí, kterým udělí povolení v souladu s čl. 49 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a které se vztahuje na všechny méně významné instituce uvedené v žádosti.

1.1.

V souladu s článkem 11 nařízení (EU) 2016/445 by měly vnitrostátní příslušné orgány stanovit sazbu odtoku likvidity ve výši 5 % pro podrozvahové položky financování obchodu uvedené v článku 429 a příloze I nařízení (EU) č. 575/2013, kterou mají úvěrové instituce použít při posuzování odtoku likvidity. Vnitrostátní příslušný orgán by měl od úvěrových institucí vyžadovat, aby mu oznamovaly odpovídající odtok v souladu s prováděcím nařízením (EU) č. 680/2014 (7).

1.2.

Odchylně od odstavce 1.1 může vnitrostátní příslušný orgán na základě statistických údajů stanovit sazbu odtoku nižší než 5 % pro méně významné instituce usazené v dotčeném členském státě.

1.1.

V případě méně významných institucí (včetně úvěrových institucí, které jsou dceřinými společnostmi skupiny), které nejsou považovány za významné ve smyslu čl. 76 odst. 3 směrnice 2013/36/EU, by vnitrostátní příslušné orgány měly uplatnit možnost povolit sloučení výboru pro rizika a výboru pro audit.

1.2.

Vnitrostátní příslušné orgány by měly provést posouzení významu ve smyslu čl. 76 odst. 3 směrnice 2013/36/EU, pokud jde velikost, vnitřní organizaci a povahu, rozsah a složitost činnosti úvěrové instituce, v souladu se specifikacemi stanovenými v oddíle II kapitole 11 odstavci 3 všeobecných zásad ECB.

1.3.

Pokud vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádí směrnice 2013/36/EU, již stanoví kritéria jiná než specifikace vymezené v oddíle II kapitole 11 odstavci 3 všeobecných zásad ECB, měly by vnitrostátní příslušné orgány uplatnit kritéria stanovená ve vnitrostátních právních předpisech.

2.1.

Vzhledem k pravomoci ECB vydat první povolení úvěrovým institucím v rámci jednotného mechanismu dohledu a pravomoci vnitrostátních příslušných orgánů vykonávat obezřetnostní dohled nad méně významnými institucemi by měly vnitrostátní příslušné orgány oznamovat ECB záměr přenést svou pravomoc k výkonu přímého dohledu nad méně významnými institucemi na příslušný orgán, který vydal povolení mateřskému podniku méně významné instituce a vykonává nad ním dohled, nebo záměr převzít odpovědnost za dohled nad dceřinou úvěrovou institucí, jíž bylo uděleno povolení v jiném členském státě. Jako orgán příslušný k vydávání povolení úvěrovým institucím se ECB bude spolu s relevantním vnitrostátním příslušným orgánem podílet na uzavírání dvoustranné dohody o přenesení pravomoci nebo převzetí odpovědnosti v oblasti dohledu jménem vnitrostátního příslušného orgánu, který odpovídá za průběžný dohled nad mateřským nebo dceřiným podnikem v zúčastněných členských státech.

2.2.

Odstavec 2.1 se uplatní v těchto případech: