(1)

V souladu s článkem 132 Smlouvy o fungování Evropské unie je Evropská centrální banka (ECB) zmocněna přijímat nařízení. Článek 132 Smlouvy a článek 34 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) odkazem na článek 25.2 statutu ESCB dále ECB svěřují normotvornou pravomoc v rozsahu nezbytném k plnění zvláštních úkolů týkajících se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi.

(2)

Právo Evropské unie týkající se obezřetnostních požadavků na úvěrové instituce obsahuje možnosti a případy vlastního uvážení, jež příslušné orgány mohou uplatnit.

(3)

ECB je v zúčastněných členských státech ve smyslu příslušných unijních právních předpisů příslušným orgánem pro účely provádění mikroobezřetnostních úkolů v rámci jednotného mechanismu dohledu podle nařízení (EU) č. 1024/2013 ve vztahu k úvěrovým institucím, které jsou klasifikovány jako významné v souladu s čl. 6 odst. 4 uvedeného nařízení a částí IV a čl. 147 odst. 1 nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (4). Má tedy veškerá práva a povinnosti, jež mají příslušné orgány podle příslušných unijních právních předpisů. ECB má zejména pravomoc uplatňovat možnosti a případy vlastního uvážení, které jsou k dispozici v právu Unie.

(4)

ECB vykonává své úkoly v oblasti dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu, což by mělo zajistit, aby unijní politika týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi byla prováděna konzistentně a účinně, aby jednotná pravidla pro finanční služby byla na úvěrové instituce ve všech dotčených členských státech uplatňována stejně a aby nad těmito úvěrovými institucemi byl vykonáván dohled nejvyšší kvality. Při plnění svých úkolů v oblasti dohledu by ECB měla v plné míře zohledňovat různorodost úvěrových institucí a jejich velikost a obchodní modely, jakož i systémové výhody různorodosti v bankovním sektoru Unie.

(5)

Konzistentní aplikace obezřetnostních požadavků na úvěrové instituce v členských státech, které se účastní jednotného mechanismu dohledu, je zvláštním cílem nařízení (EU) č. 1024/2013 a nařízení (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) a je svěřena ECB.

(6)

V souladu s nařízením (EU) č. 1024/2013 ECB uplatňuje všechny příslušné právní předpisy Unie a pokud tyto právní předpisy Unie sestávají ze směrnic, uplatňuje ECB vnitrostátní právní předpisy, jimiž se tyto směrnice provádějí. Pokud příslušné právní předpisy Unie sestávají z nařízení, která v současné době pro členské státy výslovně zakotvují možnosti a případy vlastního uvážení, ECB by měla uplatňovat rovněž vnitrostátní právní předpisy, na jejichž základě se možnosti a případy vlastního uvážení uplatňují. Tyto vnitrostátní právní předpisy by neměly ovlivnit plynulé fungování jednotného mechanismu dohledu, za něž ECB nese zodpovědnost.

(7)

Tyto možnosti a případy vlastního uvážení nezahrnují možnosti a případy vlastního uvážení, které právo Unie přiznává příslušným orgánům, k jejichž uplatnění má ECB výlučnou pravomoc a měla by je podle potřeby uplatňovat.

(8)

Při uplatňování možností a případů vlastního uvážení by ECB měla zohledňovat obecné zásady práva Unie, zejména zásadu rovného zacházení, proporcionality a legitimního očekávání dohlížených úvěrových institucí.

(9)

Pokud se týká legitimního očekávání dohlížených úvěrových institucí, uznává ECB, že je třeba umožnit přechodná období v případech, kdy se uplatňování případů vlastního uvážení ECB zásadně odchyluje od přístupu vnitrostátních příslušných orgánů před vstupem tohoto nařízení v platnost. V této souvislosti by mělo být stanoveno přiměřené přechodné období jak pro úvěrové instituce, které uplatňují standardizovaný přístup, tak pro úvěrové instituce, které uplatňují přístup založený na interním ratingu. Úvěrové instituce jsou proto povinny používat limit pro posouzení podstatnosti úvěrového závazku po splatnosti ve smyslu tohoto nařízení nejpozději od 31. prosince 2020, přičemž před 1. červnem 2019 jsou povinny ECB oznámit přesný den, od něhož tento limit začnou používat.

(10)

Čl. 178 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 svěřuje příslušným orgánům pravomoc stanovit limit pro posouzení podstatnosti úvěrového závazku po splatnosti ve smyslu čl. 178 odst. 1 písm. b). Při stanovení tohoto limitu by ECB měla zohlednit kritéria vymezená v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/171.

(11)

ECB má za to, že limit stanovený v tomto nařízení pro posouzení podstatnosti úvěrového závazku po splatnosti ve smyslu čl. 178 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 odráží přiměřenou úroveň rizika a jeho uplatňování umožní větší porovnatelnost kapitálových požadavků mezi dohlíženými úvěrovými institucemi.

(12)

Čl. 143 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (5) vyžaduje, aby příslušné orgány zveřejňovaly způsob, jakým provádějí možnosti a případy vlastního uvážení, které jsou k dispozici v právu Unie,